DMD č. 26. pro 26. 4. 2019. Téma: Mezi šesti očima

"Takže, zahajuji dnešní sezení," pronese chlupatá koule. "Únik, který jsme vytvořili byl bohužel zabarikádován. Proto navrhuji prorazit hned vedle. Na toto místo je totiž z lidského pohledu nejméně vidět. Nezapomeňte, jsme v přísném utajení."
Dvě zbylé chlupaté hlavy přitakávají. Vtom se z chodby ozve klíč ve dveřích.
"Honem, zpátky na místa! Dvojko, žvýkat seno! Trojko, točit se v kolečku!"

"Ahoj, kolotočáři," oslovím své sladké osmáčky. Ty miláčky Satana. "Už makáte na nové díře?"
"Písk." (Překlad: nemám páru o čem to mluvíš.)
...

Uprostřed noci, když všichni spí, si jednička vytáhne metr schovaný za uchem a začne přeměřovat velikost první, zacpané díry...

„Zrcadlo?“ zamrká Obelix.
„Jo,“ probodává ho pohledem Asterix. „Kdes ho nechal, u Tutatise?“
„No… Z toho chození mi hrozně vyhládlo a narazil jsem na fajn hospůdku…“ malá očka zazáří při vzpomínce na kančí gulášek a žejdlíky piva.
„Jak jinak!“ mračí se Asterix. „Vždycky myslíš jen na jídlo!“
„Měl jsem hlad!“
„Ty máš pořád hlad!“
„A dost!!“ oba kamarády si měří zlostí naplněné oči egyptské královny. „Nedodrželi jste slovo!“
„Já za to nemůžu, že měl Obelix hlad!“
„To tys nabídnul královně, že jí to zrcadlo odnesem!“
Dohadující se Galové nevidí smrtelnou hrozbu zpod řas krásné ženy, která vydává pokyn svým otrokům…

„Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?“ pomyslel si Antonius, dívaje se na kůru stromu. Poručil si další víno, pak si upravil spodní lem tuniky a vydal se zpět do domu.
V místnosti na něj stále čekali dva muži.
Muži.
Cucák a hlupák.
"Jsme rádi, že ses k nám opět připojil," řekl cucák.
Antonius ho přehlédl jak Pádskou nížinu a usedl.
Na stěně visela mapa rozdělená na tři díly.
"Napíšeme je tam oba?" zeptal se hlupák.
Než se Antonius stihl chopit slova, připsal cucák pod Ciceronovo jméno značku krát dva.
Víno bylo čím dál trpčí.

Několik měsíců jsem musel chodit na sezení. Prý abych se vypořádal s posttraumatickým stresem. A vyléčil se ze závislosti na drogách. Celou dobu jsem si myslel, že to zvládnu. Ale pak přišlo na řadu sezení v páru.

Seděl jsem u cvokaře a čekal, až Tomáš dorazí. Ozvalo se tiché zaklepání a najednou byl uvnitř. Letmo jsem po něm hodil pohled a hned ho stočil zpět k podlaze.

"Pánové, je na čase, abyste si promluvili," pronesl cvokař.

"Nikdo neví, žes to byl ty," začal Tomáš. "Ale jestli se mě chceš zbavit, požádám o nového kožoměnce. Řekni si a dám ti svobodu."

„Co se týče prospěchu, nemůžu si stěžovat, ale je tu problém s Tildinou výbušností. Hlavně s jejími sklony, řešit spory rvačkou.“
„Já za to nemůžu,“ brání se Tilda. „Nemají si začínat.“
„Začínat?“
„Pořád se navážejí do Péti.“
„Třeba posledně to ale nemohlo být tím,“ namítne paní učitelka. „Vždyť tu Petra ani nebyla.“
„To byli hnusní na Vildu.“
„Vilda se dovede bránit sám,“ krotí dceru Rebeka, ale Tildin výraz jasně říká, že nehodlá čekat, až se její flegmatický bratr rozhoupe.
„Ale Matyldo,“ ozve se paní učitelka. „Holčičky se přece nemůžou prát.“
Tilda k ní zdvihne pohled. „Proč ne?“ zeptá se překvapeně.

"Vlastní sestra," zahřímal Thor: "mi vyrvala oko. Jen mi tím pomohla k větší síle."
Odin před něj přisunul pivo: "Něco ztratíš, něco získáš. Jako jsem já obětoval oko za moudrost."
"Démoni," pokrčil rameny Strange.
"Apocalypse mě nakazil technovirem, abych se v budoucnosti nestal spasitelem lidstva... Klon mého vnuka z minulosti..." Dál nikdo neposlouchal. Cablovy historky většinou nedávaly smysl.
"Měla jsem nehodu, přišla o oko, stala se královnou mutantů," ušklíbla se Callisto: "A co ty, Fury?"
"Někomu jsem věřil, a to se mi vymstilo."
Uznale zamručeli.
Fury si oddechl. Pravdu smí znát jen on, Carol, a jeden kocour s ostrými drápky.

Česťa musel v duchu přiznat, že má Vypravěč pravdu. Kdyby tehdy, když umřel jeho syn, měl možnost jej zachránit, udělal by pro jeho záchranu cokoliv. A tak mlčky pozoroval Vypravěče, jak z jedné z kapes vytahuje papír s tužkou. Dokud psal, nerušil jej.

„Co tedy po mně chcete?“ zeptal se ve chvíli, kdy Vypravěč odložil tužku.

„Chci, abyste je odnesl do normálního světa,“ pronesl Vypravěč a podal Česťovi papír.

Písmo bylo drobné a tak si musel Česťa vzít brýle na čtení. Byl to seznam jmen. Zadíval se přes brýle na Vypravěče.

„Ať existuje alespoň jedna zmínka, že ti lidé žili.“

Jako malá se dívala před usnutím na strop. Byly tam dvě praskliny. Spolu se stíny připomínaly oči.

Ty oči viděly její stud a strach. Viděly, jak se marně brání jeho síle, zbytečně volá o pomoc, jak se zoufale zmítá pod jeho chtíčem. Jeho oči neviděla, nechtěla vidět. Jen ty na stropě.
Dívaly se bez mrknutí, chladně, strnule a pořád.

Ty oči ji začaly pronásledovat.

"Tady se ti nic nestane," chlácholí ji lékař. "Pověz mezi čtyřma očima, čeho se bojíš?"

Neřekla o dalších očích, že je vidí, ať je kdekoli, jako by je vždy někdo orazítkoval na strop...
Zamlčela, co spatřily.

Dívala se, jak asistent vstoupil do pitevny s miskou v ruce. „Dobrý den, dnes se podíváme na smyslové orgány. Každému dám několik očí, můžete si je prohlédnout a pak i rozpitvat.“ Před každého z nich položil hrst očí, které nabral z misky. „Dostali jsme čerstvou várku z prasečích jatek, takže materiálu je dost.“
Stála u pitevního stolu a prohlížela si těch několik očí, které před ní ležely. Rohovky se už začínaly zakalovat. Ale co má být tohle?
Pitevnou se rozlehl její jekot. Asistent přiběhl a překvapením ztuhl. Mezi šesti očima leželo jedno, ze kterého se právě odloupla modrá kontaktní čočka.

Společná lázeň byla jedna věc, ale kurdští následníci museli řešit ještě něco trochu jiného, než úkol, pro který sem byli vysláni.
Jejich sestra Longina měla mít brzy narozeniny. A oni se jaksi neměli šanci dostat z venkovského sídla kamkoliv, kde by jí mohli nalézt vhodný dar, nebo připravit nějaké rozptýlení.
Následující dopoledne tedy strávili Caes, Mini a Dus vymýšlením způsobu, jak zařídit sestře alespoň oslavu. Pokud možno tajně. Což byl v Egnatiině paláci asi největší oříšek. „Vlastně spíš ořech,“ jak poznamenal Dominius.
Poslat služebnictvo, aby nakoupilo vše potřebné, to by ještě šlo, ale jak zařídit, že se nic nedozví protistrana?