DMD č. 3. pro 3. 4. 2019. Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

Artuš už dobrých patnáct minut zíral do zrcadla. Zpátky se díval mladík v příliš drahém oblečení s korunou, která mu tak docela nepadla, na hlavě. Povzdechl si.
„Jak vypadám?“ zeptal se svého komorníka, člověka dvakrát tak starého, než byl on sám.
„Výtečně, můj král.“
Tu odpověděl měl Artuš nejspíš očekávat, ale stejně ho zklamala.
Do komnaty bez klepání vpadla jeho nová Rada.
„Tvař se sebevědomě!“ prskl Merlin.
„Máš mastné vlasy,“ upozornil ho Kay.
„Spal jsi?“ starala se Liliane.
„Vypadáš pořád stejně,“ pokrčila rameny Yvonne.
„Vypadáš příšerně, ale . . . to nevadí,“ uzavřel Lance.
Artuš jim věnoval první upřímný úsměv za celý týden.

Jednoho dne jsem vylezl z domku a na větvi uviděl nejkrásnějšího netopýra, jakého jsem viděl za celej život. A že já jich viděl!
Byl jsem z toho patřičně na větvi. Taková kočka!
Pak jsem se podíval pořádně. Kdepak kočka, kocour.
Chvíli jsem přemýšlel, zda ho okamžitě zahnat nebo být rád za společnost, ač mě krapet překvapila. Můžu ho pozvat do boudy. Budeme se v klidu zahřívat. Společnost, žádné žádostivé ženské, svatej pokoj!
Pak jsem se podívat pořádně a zjistil, že za tím štramákem je moje budka.
Jasně!
Koukal jsem sám na sebe!

"Já ti říkala, že to není žádnej papoušek."

Pokud jste nikdy neřídili v Asii, tak si budete říkat, jaký je to blázinec. Všichni troubí a všude se cpou, nejde ani přejít cestu. Ale ono to má svoje pravidla.

Já tvrdím, že motorky jsou tekutina, ale auta pevné častice. Autům je pořeba se vyhnout, motorky se vyhnou vám (jen budou fest troubit). Protože kdo troubí, ten jede.

Při řízení je to podobné. Buď jste ten nejrychlejší, co nejvíc troubí, pak se vám většina vyhne. Nebo jste ten, co neustále kouká do zdrcátek, co to kolem něj proletí. Můj prdolet nejrychlejší nebude, takže jsem za zrdcátka rád. Mám dokonce obě!

Annatar si pročísl prsty své dlouhé platinové vlasy a pousmál se na svou dokonolalou tvář. Pohladil rám zrcadla a požádal:
„Ukaž mi, kdo je v zemích zdejších nejsličnější.“
Kochal se svým vlastním odrazem v zrcadle.

Až jednou mu zrcadlo vyjevilo, že se na březích Středozemě objevil krásný zlatovlasý elf. Annatar se pokusil vnést do Lindonu svár a poštvat elfy proti němu, nicméně vracel se hned od bran jako spráskaný pes.

Vrátil se ke svému zrcadlu a poradilo mu, že v cesmínii spíše uspěje se svým vzhledem a kovářským uměním. Když už nebyl nejkrásnější v celé zemi, tak alespoň v Cesmnii.

„Zrcadlo, kdo je tady v království nejkrásnější,“ zeptala se královna. „Jestli mi zase řekneš, že ta potvora Sněhurka, tak tě snad rozbiju.“

Na povrchu zrcadla, které stálo v královnině ložnici, se objevilo něco, co připomínalo lidský obličej. Velké oči královnu sjely pohledem od hlavy po paty a pusa se zkroutila do šíleného šklebu. Pak to vypadalo, že se zrcadlo rozmýšlí. Po chvíli promluvilo: „Královno, moje paní, zajdi do severní věže zámku. Tam otevři dveře v nejvyšším patře a podívej se do zrcadla, které tam stojí. Pochází z Erisedu a zodpoví tvoji otázku. Já bohužel, na rozdíl od něj, neumím lhát.“

Tabithu vezou setmělým suterénem se spoustou zeleně natřených trubek. Kdesi bzučí elektrocentrála. Zahlédne otevřené zamřížované dveře. Odvezou ji skrz ně a položí na postel s narezlým železným rámem. Pak cvakne zámek a Tabitha zůstane sama.
Vlasy má ostříhané, nad loktem nepříjemně těsný velký náramek a chybí jí zásnubní prsten.

Přijdou pro ni pro sotva hodinu poté. Napůl ji odvedou a napůl odnesou do laboratoře, zvednou na stůl připoutají železnými řetězy. Stůl se zakloní. Tabitha v prosklených dveřích zahlédne odraz spleti drobných skleněných trubiček.
Cosi se jí zabodne do obou předloktí. Spleť trubek se zabarví do ruda. Připomíná lidskou oběhovou soustavu.

Plul v multidimenzionální lodi okolo Země a přijímal telepatické obrazy všeho, co jeho podřízení vysledovali. Lidé byli tak zvláštní! Jejich vázanost na hmotu, komunikace zvukem a především…
Několikrát si vyvolal záznamy lidí sedících, stojících i ležících, Lidí, kterak se prohlížejí v zrcátkách. Někteří měli zrcátka velká, jiní menší s různými tlačítky. Leštili je prsty, mluvili s nimi jako s přáteli a osvěcovali si jimi obličej. Jak ti je měli rádi!
Xrx se zhmotnil a jedním chapadlem přeleštil zrcátko, které mu teleportovali z pozemského odpadního boxu. Když spatřil všechen ten sliz okolo oka, musel uznat, že to má něco do sebe.

Vzpomínám si na prázdniny u tety Zdeničky.
Bydlela na pile v Náměšti nad Oslavou, kde byla ředitelkou.
Vzpomínám, jak v předsíni viselo zrcadlo. Rám byl z kulatého výřezu modřínu, hrubý, ale krásný.
Tetička se do něj vždy ráno usmála, obtáhla si rty rtěnkou a vyrazila v kramflíčkách mezi své chlapy. Vždy za dámu.
Vzpomínám, jak v důchodu se tetička přestěhovala do Fulneku. Nazula kramflíčky a v síni si před zrcadlem obtáhla rty rtěnkou. Je přece dáma.

Chtěli ho vyhodit, krám.

Podívám se v síni na zeď, pohladím starý modřínový rám.
Zrcadlo je skoro slepé, ale mi ukazuje jen krásné vzpomínky.

Malá zrzavá dívka v obnošených šatech se opatrně proplížila do salónu. Tam nedočkavě zamířila k prosklené skříni.
Ano, byla tam. Přicházela jí vstříc, usmívala se. Obě na sebe zamávaly. „Konečně zase spolu!“
A pak ji druhá dívka vzala s sebou na druhou stranu skleněných dveří. Šly spolu, jako už několikrát, do tajemné překrásné zahrady, kam za nimi nemohl nikdo zlý ani nepříjemný…
Příliš pozdě zaslechla kroky. Paní Thomasová nakoukla do dveří.
„Ale Anno, už zase se tam zhlížíš? Dítě, proč zrovna ty jsi tak marnivá?“
Anna tiše odešla. Jak má vysvětlit někomu bez fantazie, že tam má svou jedinou přítelkyni?

Když Harry zjistil, že se nejlepším přítelem jeho mladšího syna stal potomek jeho školního nepřítele, neměl z toho příliš dobrý pocit.
Ale Albus Severus Potter a Scorpius Malfoy byli ve všem kromě vzhledu téměř dokonalé zrcadlové odrazy.
Kam šel jeden, musel jít i druhý, co trápilo jednoho, nedalo spát druhému.
Časem dokonce začali zrcadlit i své pohyby a dokončovat věty toho druhého.

Nebylo vlastně vůbec žádným překvapením, když Albus Severus jednou u večeře nesměle oznámil, že jejich vztah nezůstal jen u přátelství.

Harry občas litoval, že nikdy nedosáhl podobného porozumění s Dracem.
Tedy, až na tu sexuální stránku věci, samozřejmě!