DMD č. 11. pro 11. 4. 2012. Téma: Danajský dar

Bilbo byl zoufalý. Prsten ho měl v moci. Nenáviděl ho, ale nedokázal se ho zbavit.
Několikrát ho zahodil, ale za čas jej našel.
Zakopal ho, ale na jaře tam vyrostl keřík s prstenem na větévce.
Zkoušel ho spálit, roztavit i poslat poštou neznámému adresátovi. Vždy se mu vrátil.
Prsten věděl, že musí počkat u Bilba.
Včera dostal nápad. Šel až k mostu přes Brandyvínu a hodil jej do vody. Vrátil se domů s lehkým srdcem.
Zrovna vařil, když někdo zaklepal. Běžel otevřít. Za dveřmi stál starý Isengar Bral. Usmíval se a v ruce držel síť plnou ryb. Bilbo se rozplakal.

“Ty jsi ale vyrostla. Už jsi velká slečna, viď?” žvatlal na holčičku, která ho ignorovala a dál se věnovala obrázkové knížce.
“Něco jsem ti přinesl,” řekl a vytáhl papírovou krabici.
“Dáleček! Dáleček!” Konečně upoutal její pozornost. Dítko popadlo krabici a jalo se ji demolovat, aby se dostalo k obsahu. Uvnitř byla umělohmotná panenka a spousta hadříků.
“Panenka... no není krásná?” pokračoval dárce. “A má spoustu oblečků, abys ji mohla převlékat.”
Je otázkou, jak velká je náhoda, že po nějaké době si obarvila vlasy na blond, měla nepočítaně kabelek a bot a jediné, o čem byla ochotna se bavit, byla móda...

„…a pametáš si, jaks nám darem dal možnost zabydlet se tu a fárat?“ vyzvídal poněkolikáté podsaditý trpaslík od Prince Noci, zatímco se důlní výtah, někde pod Kutnou Horou, nestabilně šinul do nitra země.
„Jo, co se děje?“ upír netušil co čekat.
„To musíš vlastními kukadly vidět,“ trpaslík se otřásl.
„Co se stalo? Kopali jste moc hluboko a narazili na Balroga?“ pokusil se odlehčit tísnivou atmosféru, ale nějak tím nepomohl.
„Hůř.“
Nasucho polkl. Už to slyšel. Hřímavé chrápání, po kterém tuhla krev v žilách.
„Hehe, napadla mě taková hloupost… že on to není žádný obrovský spící drak, že ne?“
„Je.“
„K*rva.“

Fandom: krutá realita a BJB jak noha
--------------------
„Tys mu vážně dala...“
„Fakt?!“
Jeden udivený výraz vystřídal druhý. A třetí. A tak to šlo pořád dál. Na věc v ozdobném papíře zíral snad každý. Přitom na ní není nic zvláštního, soudila. Ona ji kdysi taky dostala, k narozeninám, a žije. Nic podstatného se nezměnilo. Pravda, jeden nebo dva známí se na ni dívají divně, ale to přece není chyba „té“ věci.
Jeho kamarádi jsou zvláštní. Jako by „to“ nikdy neviděli. A to museli! Přece neexistuje nikdo, kdo by tak okázale ignoroval!
„Víte co, já jdu domů, s takovými 'avanturisty' čas ztrácet nebudu.“ Popadla Slovník cizích slov a odkráčela.

Čekal před TARDIS. Donna měla zpoždění. Snad ji neunesla nějaká sekta, která ji bude chtít obětovat. Možná ji měl jít hledat. Potom uviděl dva řecké vojáky vléct zrzku. S hrůzou přemýšlel, co se stalo, když se jim Donna vysmekla křičíc: „Jé, to je von!“
„Pane, patří vám tato Keltka?“ optal se voják. Donna se opřela o TARDIS a svezla podél stěny.
„Vlastně ano,“ povzdychl si Doctor, vytáhl z kapsy drobné a dal mu je. Vojáci se otočili k odchodu.
„Ahoj, klucí!“ zavolala za nimi Donna a nahnula se nad trávník. „Budu blinkat…“
‚Nevěř Řekům, kteří Donnu přinášejí,‘ pomyslel si Doctor.

Život byl vždycky
dar nad mé síly, kdykoliv jsem byl sám.
Osoby:
Muž. Obláček cigaretového dýmu
se mu vtiskl do aury – kamkoli se pohne,
visí to bouřkové mračno nad ním.
Žena. Prázdný pohled svědčí
o prázdnotě duše a nenaplněnosti
života.
Já. Dýchám srdcem. A kouř
mi poškozuje plíce.
Lešany – 6 km hlásá rozcestník
a autobus už nemůže uvézt ten těžký náklad.
„Chtěls mi to zatajit?“
„Já?“
„Kdo jiný?!“
Unavený vzhled obou
jen podtrhuje teatrálnost jejich gest.
Láska chybí. Snad v noci vášeň
zakryje tu nenávist.
Láska je dar nad lidské síly.
I kdybys nás, Bože, varoval,
stejně bychom ho požadovali.
(A/N: Text kurzívou je úryvek přímo z Hrubínovy Romance pro křídlovku.)

Narozeniny byly pro Ianta dnem, kdy si zkrátka povzdychl nad tím, že je o rok starší. Nikomu je nepřipomínal. Když se k němu domů přihnal Jack Harkness s krabicí převázanou obří stuhou, jen tiše zaklel.
„Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary,“ zamumlal sám pro sebe místo pozdravu a přidržel Jackovi dveře.
Dárek mu ale udělal radost. Obrovskou. Nové vydání Everyman's Encyclopaedia nahradilo kapitána. Zabralo celou Iantovu postel.
„Jacku? Věděl jsi, že mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů?“
„Ne,“ odvětil otráveně Harkness.
Dát Jonesovi encyklopedii byl nejhorší nápad v jeho životě.

pozn. lehce BJB
Když tehdy ten lístek spatřila za výlohou, řekla si, že to bude dobrá recese.
Leandros byl až na vážné situace okolo smečky nebo rodiny rozený komediant, takže ty řeči, že chtěl odmalička utéct k cirkusu, brala Irena jako nadsázku.
Možná se jednou nebo dvakrát dostala do zákulisí během lovení upírů, ale šapitó k ní nepromluvilo. Pranic nevěděla o tom neodolatelném vábení šumu čekajících diváků, kouzlu oválného jeviště nebo o slastech a strastech kočovného života.
Až když viděla ty ztuhlé tváře rodiny okolo a Leandrův rozzářený výraz, uvědomila si, že dávat mu poukaz na lekce cirkusové akrobacie nebyl zrovna nejlepší nápad.

(4k)
Darya se na tento okamžik připravovala už od chvíle, kdy zjistila, že je její adoptivní matka nejen vyšinutá, což si ostatně myslí většina dospívajících dívek, ale i upír. Podvědomě a oprávněně tušila, že od ní jednoho dne dostane dar nesmrtelné krve.
Věčné mládí, síla, výdrž a schopnosti, o jakých se smrtelníkům ani nesnilo, vše jen s pár drobnými nevýhodami, které nastudovala v odborné literatuře. Tam se však nepsalo nic o Malkavianech, do jejichž rodiny tím vstoupila, takže dostala ještě dost nečekaný bonus: neumlčitelné paranoidní hlasy v podvědomí a kompulzivní potřebu psát slashovitou fanfiction na Harryho Pottera. Až do konce věčnosti.

Záchrana! Nevěděla kudy kam a pokojík s kuchyňkou ve starém činžáku byl jako dar z nebes. Jen studená voda, ale nájemné více méně symbolické, skoro zadarmo. Nemohla uvěřit svému štěstí.
Brzy pochopila.
Už třetí noc upírala široce rozevřené oči do tmy. V pokoji panovalo hluboké nepřirozené ticho. Ani prkno nezavrzalo, trubka nezahučela, z ulice sem nedoléhal žádný zvuk. Zalykala se vyděšeným bušením vlastního srdce. Svíral ji dusný, mlčenlivý strach, strach bez zjevného důvodu, neodbytný strach jako úporná bolest.
Bála se, aniž tušila čeho.
Musí pryč nebo tu zešílí. Jenže kam? Leda vyhledat muže, který dokáže léčit prokleté domy. Evžena Vulpese.