DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

Megan (rádoby nenápadně): Teddy, zahraješ si s námi na schovku? V Komnatě nejvyšší potřeby?
Teddy (mírně otráveně): S bandou mrňat? Zbláznila ses? (stranou) Vystraším je. (k Megan) Tak jo.
kroky, hudba
Teddy: Hm, Komnata se vytáhla. Křoví, polorozpadlé zdi. Budu pikat, jo? (hlasitě počítá) Deset, dvacet... (tiše zamumlá) Nox. (hlasitě) Už jdu! (stranou) Vyšlo to. Tma tmoucí. Lumos. (znepokojeně, stále hlasitěji) Proč to nefunguje? Lumos! Lumos!! Finite incantem!!! Do prdele, přestala mi fungovat hůlka!!!
Scorpius: Do prdele se neříká!
Trojhlasé hihňání
Teddy: Jen počkej... Jauvajs... Kde jste? Co jste to?
Susan (pobaveně): To je Peruánský zatmívací prášek z tátova obchodu.

zvuk přecházejících kroků
DIVÁ PANÍ (naléhavě): Nechápete, čeho můžem společně dosáhnout? Netoužíte přetvořit svět podle svých představ?
přidušený chropot, nezřetelné mumlání
DIVÁ PANÍ: Nedivte se, drahý příteli, musela jsem to udělat. Bránil jste se a já, já odpor nesnesu. Můžete si za to sám.
zacinkání kovu o kov
DIVÁ PANÍ: Ach, jak rozkošná je Vaše snaha! Z mých pout se nedostane ani takový mág, jako Vy!
ticho, pak vzteklý výkřik bez slov
DIVÁ PANÍ (rozzlobeně): Co to má znamenat? Proč je tu tma? Koboldi! Chcete pocítit mou nelibost?
NATÁLIE (rozhodně): Pokud ty nechceš pocítit naší, vrať nám, co ti nepatří!

(Z dálky se ozývá tlumený, nezřetelný hovor.)
Jana: „Tady je tma tmoucí! Brrrr, jako v pytli. Jako pod utemovanou duchnou.“
Pavel: „A co sis myslela?“
Jana: „Myslela jsem si, že budou vidět alespoň malinko obrysy. Nebo že tenoučký proužek světla prozradí, kudy se dostaneme ven. Že já jsem sem vůbec chodila.“
Pavel: Vždyť je to nevšední zážitek!
(Je slyšet kroky.)
Pavel: „Pssst! Poslouchej, někdo sem jde.
Jana: „Hrozně se bojím.“
Pavel: „A čeho, prosím tě?“
Jana: „Že si tou kávou poliju svou novou blůzičku."
Redaktor: „Milí posluchači, chcete si také vyzkoušet, jaké to je, nic nevidět? Přijďte navštívit kavárnu Světluška."

Slepec (vyděšeně): Nevidím na krok, tma za mnou, tma přede mnou! Tma tmoucí všude kolem!
Slepcova žena: Protože jsi slepý.
Slepec (ulehčeně): Aha, já zapomněl.
Slepcova žena (nazlobeně): Jsi hrozně zapomětlivý, choti, budeme s tím muset něco dělat!
Slepec: Protože nic nevidím. Úplně jsem z toho zmalomyslněl!
Slepcova žena: Něco zkusím. (mumlá) Možná jen nikoho nenapadlo, že je to návod…
Slepec: Co to děláš?
Slepcova žena: Potírám ti oči hlínou, kterou jsem smíchala se svými slinami!
Slepec (nadšeně): Vidím! Vidím!
Slepcova žena: To jsem ráda.
Slepec (uznale): Ty jsi docela hezká baba, to mě překvapuje!
Slepcova žena: Že tě kopnu!

Dav (skanduje): Svobodu smrti!
Karel: Kde jsou dva nebo tři s planoucíma očima, tam jsem já – Kmotřička s kosou – uprostřed nich.
Kněz: Příliš skepticky hledíte na zanícenou vášnivost! Svatý Pavel byl také horkokrevný, blázen pro Krista! Vlažnost ostatně plije Hospodin ze svých úst.
Hynek: Pantáta má slabý žaludek a zvrací vše, syna přibil na dřevo, svaté vrhá do tmy tmoucí pochyb a pokušení, koho miluje, křížkem navštěvuje! Raději odstup a slabá šedá zóna, zaset na skále nebo v trní, než se zamotat do nikdy nekončící spirály nahoty: čím výš vystoupáš, tím hlouběji poznáš svou nedokonalost!
Karel: Flegmatici se nevěší, bráško.

Sikar (ponuře): A jamamba dohnala děti a všechny je sežrala!
Apolo (rozčileně): To není žádná pohádka, ale horor! Já se bojím!
Sikar (dotčeně): Některé pohádky končí špatně, to už bys měl vědět.
Apolo (vystrašeně): Tma teďka úplně zhoustla! Můžu rozsvítit?
Sikar (rázně): Ať tě to ani nenapadne! Probudil bys Viktorku!
Nastane ticho, jen drobně narušované dětským pochrupáváním.
Apolo: Brácho?!
Sikar: Co je zas?
Apolo (prosebně): Podej mi ruku!
Sikar: Ty jsi ale strašpytel!
Apolo (úpěnlivě): Prosím! (po chvíli) Děkuju!
Sikar (překvapeně): Za co?
Apolo: Už tě držím za ruku!
Sikar (naoko vyděšeně): To není má ruka!
Apolo: Uááá!
Viktorka: Uááá!

Zpěv ptáků utichá.
Vrbová dívka (vyděšeně): Jindro? Jindřichu! Jsi tu? Prosím, ozvi se!
Jindřich (naštvaně): Co to sakra je? Kdo vypnul světlo? Tohle už přestává být vtipné!
Ticho protrhá žabí kvakot.
Jindřich (klidněji): Musíme se dát do hledání. Třeba až najdeme klíč, tak ta tma zmizí. Salix, opatrně si klekni a začni hledat u kořenů stromů kámen. Jen u kořenů! Mluvilo se o patě modřínu.
Vrbová dívka (zoufale): Ale já nic nevidím.
Jindřich (odhodlaně): Najdi kámen. Zvedni ho. Dotkni se místa pod ním. Když tam klíč nebude, posuň se dál. Ničeho se neboj. My dva to spolu zvládneme. Důvěřuj mi.

Zvuk skřípajících dveří.
Mnich (naléhavě): Nechte zhasnuto!
Adamar (klidně): Jak si přejete. Co vás přivádí uprostřed noci?
Mnich (namíchnutě): Vévodo, tohle není hra.
Adamar (pobaveně): Samozřejmě, že je to hra. Hrajeme na život a na smrt. Prohrajeme všichni. Smrti se vyhnout nedá. Otázkou je, kdo prohraje první.
Mnich (rezignovaně): Dobrá. Budeme to hrát podle vašich pravidel. Jak jste na tom? Začal vám důvěřovat? Na veřejnosti už se vás nestranní.
Adamar (zamyšleně): Důvěra? Tu nikdy nezískám. Úcta? Tu snad. Ten plán je nebezpečný. I tak jej však provedu. Dejte signál a spustíme to.
Zvuk skřípajících dveří, zavrzání postele a poklidného oddychování.

Peter, veta postupne zanikne: "Takže si myslíš, že ona..."
Tomáš, s povzdychom, odovzdane: "No a už je to tu zase."
Peter, prekvapene: "Čo sa stalo?"
Tomáš: "Ty si tu nový, tak ešte nevieš."
[Funenie a posúvanie stoličiek po zemi.]
[Náraz niečoho o drevo.]
Peter, precítene: "Au! Rovno do kolena!"
[Žuchnutie ťažkého prístroja o zem.]
Tomáš, smutne: "Tak to ma asi produkčný a technici nepochvália."
[Zvuk elektroniky drvenej pod podrážkami.]
Tomáš: "Myslím, že to už mám."
[Vŕzganie kovovej skrinky, cvaknutie.]
Peter, nadšene: "Budiž svetlo!"
Tomáš: "Debilný istič!"
[Rýchle kroky.]
Riaditeľ: "Čo sa deje? Prečo nevysielate? Čo ste to tu prepána stvárali?"

[Zvuky nočního lesa, namáhavé oddychování, praskání větviček]
Jirka: (kvílí) Kordula! Nemáme šanci. Prokouše mlhu a useká nám nohy!
Bořek: (funí). Neřvi! Udělal bych ochrannej kruh, ale potřeboval bych slídu, u Želmíra.
Jirka: (šeptá) Já ho umím se stříbrem. Jenže to taky nemáme.
Radka: Máme! Stříbrnej nůž! Dělej!
Jirka: Tý jo, dej to sem.
[Tiché cinkání, tajuplná hudba. V pozadí sýček]
Jirka: (šeptá) Polezte. (naříkavě) Jauvajs.
Radka: Kde mám kapesník? Ukaž tu nohu, zavážu ti to.
Bořek: (velmi tiše) Mlha už se zvedá, zas je černo. Číhá ve tmě. Čeká. Třeba bude čekat do rána.
Radka: (ještě tišeji) Třeba neodejde nikdy.