DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

(skřípění lodního trupu, vrznutí dveří)
Gillingham: Madam, přála jste si se mnou mluvit?
Frances: Ano. (odmlčí se) Zhasněte tu lucernu.
Gillingham: (udiveně) Z jakého důvodu?
Frances: (tiše) Musíte se naučit naslouchat.
Gillingham: Co tím myslíte?
Frances: (rázně) Mlčte. Poslouchejte.
(skřípění lodního trupu, ozvěna kroků, tlumený hovor z paluby)
Frances: Co slyšíte?
Gillingham: Nic zvláštního, madam.
(vzdálené pobrukování přístavní odrhovačky)
Frances: Slyšíte všechno.
Gillingham: Ale...
Frances: Kolik dětí má tesař?
Gillingham: (zmateně) Jak to souvisí...
Frances: Kolik?
Gillingham: Nevím.
Frances: Nenasloucháte. Neznáte posádku. Tresty bez viny si ji nezískáte. Oni poznají nespravedlnost slabosti. Tady nejste na řadové lodi. Tady se neschováte.

[zvuky noční divočiny, vzdálené dunění, občas se z dálky ozve lidský výkřik]
mužský hlas: „Stůj, děvče.“
Aloy (polekaně): „Kdo jsi? Kde jsi?“
mužský hlas: „Chci ti pomoci.“
Aloy (nedůvěřivě): „A kde jsi?“
mužský hlas: „Napojil jsem se na tvůj fokus.“
Aloy (zamručí)
mužský hlas: „Všude kolem tebe jsou detektory. Ta pevnost je hlídaná naprogramovanými bestiemi. Nemůžeš naslepo bloudit tmou.“
Aloy: „Fokus mi pomůže…“
mužský hlas: „Jeho detekční činnost bude fungovat jako spouštěč.“
Aloy: „A jak mám tedy projít?“
mužský hlas: „Musíš dělat přesně to, co ti budu říkat.“
Aloy: „Nevěřím nikomu, jehož jméno je mi utajeno.“
mužský hlas: „Jsem Sylens.“

(šoupání židlí, tlumené hlasy davu v pozadí, sklenice a příbory v kontaktu)
Navrátil: Nemůžu vyprávět všechno. Už tak je v tom justice zapletená příliš.
Nora: To mě necháš tápat ve tmě?
Navrátil: Ve tmě tmoucí. (smích)
Nora: Nemůžu se přece vdát za člověka, o kterém nic nevím.
Navrátil: Zeptej se jeho, ale soukromí si střeží pomalu jako monarcha.
Nora: Ale já mám být jeho soukromí!
Navrátil: (povzdech) Řeknu ti jen tolik, že spolu máte hodně společného v oblasti (váhavá pauza) romantických inklinací.
Nora: Hm. (pauza) Pije absint?
Navrátil: (smích) Nechce, ale pije.
Nora: Tak to půjde.
(ťuknutí skla o sklo)

Jakub: “Proč parkujou právě na náměstí!”
Lukáš: “Potichu. Obejdeme je. Podél hradeb.”
Jakub: “Nedáme ještě cígo?”
Lukáš: “Až po. Teď nesviť.”
[kroky na dlažbě, pak šustění trávy.]
Jakub: “Lezeš první.”
Lukáš: “Přesně tohle jsem nechtěl slyšet.”
[skřípání železného lešení]
Jakub (zadýchaně): “Věděls, že ta věž má sedmdesát metrů?”
Lukáš: “Tohle jsem taky nechtěl slyšet.”
[skřípot, kroky, přerývaný dech]
Jakub: “Stejně bych chtěl bejt u toho, až to ráno ty kurvy uviděj.”
Lukáš: “Já spíš naopak. Co nejdál od nich. Sakra, tady fouká.”
Jakub: “Neklej, jsi v kostele.”
Lukáš: “Technicky vzato jsem na kostele.”
Jakub (smích): “Tak jo. Čas otevřít barvu.”

„Čert mi byl dlužnej takovou fušku, nevidět, kam jedu, to je k vzteku. Hej, kobylko, šlapej! Navíc, Bůh ví, čím mi naložili vůz, to maj pořád tajnosti, tuhle zapečetěná bedýnka, tam zatlučenej soudek, prej abych s tím nerachtal, no jak já s tím mám nerachtat, když nic nevidím, aha? Prej, máš na voze ochranný znamení, kůň cestu zná, tak prostě drž opratě a věř mu a moc nečum kolem, haha, jak bych asi mohl čumět? Kobylo, co jančíš?! Potvoro zparchantělá, kam se ženeš?!
Že já se pro těch pár šupů...!
Bavíš se dobře, velkomožnej pane z gildy tam ve voze?“

Hluk davu v pozadí.
Žena: Potřebuji, abys něco vyřídila, ano?
Lina: Jistě, paní.
Žena: Pro Raveneta Parsonse, Sýpková 4. Výpadek trval sedm a půl minuty. Jsme v pořádku, ale na večeři nedorazíme.
Lina: udiveně Sedm a půl minuty?
Žena: Ano. A teď běž a vyřiď to.
Cinkání předávaných mincí.
---
Muž: Sedm a půl minuty? Nespletlas to, holka?
Lina: Tak zní vzkaz, pane.
Muž: ustaraně No teda.
---
Looper: zakřičí Hej, poslíčku.
Rychlé přibližující se kroky.
Lina: Ano, pane?
Looper: tiše, důrazně Mám vzkaz pro starostu, doručit do Domu shromáždění. Vyřiď mu: Výpadek trval sedm a půl minuty. Je čas to skončit.

šplouchání vlnek vody
"Myslím, že část té síly byla démonická."
skřípění židle po podlaze, cinkání porcelánu
"Vypadalo to trochu jako medvěd, trochu jako démon, trochu jako zombie."
šustění stránek knihy
"A síla?"
povzdechnutí
"Neskutečná. Kdyby nebylo vody, nejspíš by mě to dostalo. Je to rychlé, je to smrtící."
tlumené zvuky vodních živočichů
"Veronika spí?"
kroky
"Spí."
"Milan neměl šanci, je to jako by ho trhalo na kusy několik kouzel najednou."
"Černočerná tma."
"Přesně."
klepnutí hrnku o stůl
"Budeme muset ven. Zabít to, nebo alespoň oslabit."
"To nebudeme muset. Stačí přetrhnout spojení, které to má s tímhle světem."
"Vymítání?"
"Nebude potřeba..."

Učitel: [dotčeně] Ale pane řediteli! Vy mi křivdíte! [náraz, bolestivé zavytí]
[odmlka]
Učitel: Jen malá chybička...
Ředitel: [naštvaně] Máte okamžitou výpověď! [zvyšuje hlas] To byl vrchol, Kajetáne! [druhý náraz, zvuk tříštícího se skla, ředitelovo nadávání]
Učitel: [mluví přes nadávky] Došlo k nečekaným událostem…
Ředitel: [nasupeně] Učíte dějepis!
Učitel: [vehementně] Nikdo netušil, že v té zapečetěné truhle je schovaná absolutní temnota, po níž se Tma tmoucí rozleze po celé škole! [třetí náraz, řinčení mečů padnuvších na zem]
Ředitel: V jaké truhle?!
Učitel: Probíral jsem Pandořina tajemství… Tak jsem, pro ilustraci…
Ředitel: [nasupený nádech]
Učitel: [obranně] Na výšce říkali, ať učíme hrou!

otevírání dveří, panty zaskřípou tmou
první: "Máš strach?"
druhý: "Mám. Děsnej"
první: "Nemůžeš mít strach."
druhý: "Proč ne. M-mám děsnej strach. Co když nás tu někdo..."
tichem se nesou kroky
první: "Pssst. Ať nás neslyší."
je slyšet nervózní drkotání zubů
první: "Neblázni, nebo nás uslyší."
druhý: "J-já za to n-nemůžu. J-já se děsně b-bojím."
kroky se vzdalují
první: "Neblázni. Ještě chviličku vydrž."
druhý: "J-já to vydržím."
tichem se ozve zasténání postele a hlasité oddechnutí
první: "A jdem na to."
druhý: "Tak jo" s povzdechem
první: "Co zas!"
druhý: "Já jen nechápu, proč zrovna my vyfasovali na praktické cvíko takovýho prostatika."

[Šumění vln, vzdálené hřmění]
Navigátor (rozrušeně): "Ta bouře je příliš rozsáhlá, nedokážeme se jí vyhnout."
Nejvyšší počasník (klidně): "Je příliš silná, nic s ní nesvedem."
Kapitán (dramaticky): "Nezbývá nám než ukázat, co v nás je."
(vykřikuje rozkazy): "Skasat plachty! Kurz zádí kolmo na vlny!"
[Hučení vln a větru, hřmění]
První důstojník (překřikuje hluk): "Trup se příliš prohýbá, začínají se objevovat praskliny!"
Kapitán: "Re..."
[Ohromná rána, pak zvuk praskajícího dřeva]
První důstojníķ (zděšeně): "Kapitáne pozor!!!"
[rachot]
Kapitán: "To bylo o fous."
První důstojník: "Přišli jsme o třetí stěžeň a druhý je vážně poškozený. V tomhle počasí se za chvíli odporoučí též."