Jako chytit (zlatého) ptáčka

Učitelka v první třídě ji učila číst, psát a počítat.
Ona sama se naučila našlapovat neslyšně.
Maminka je smutná, unavená a potřebuje spát.
Naučila se smotat smutky do malé černé kuličky, na kterou se nemyslí. Ne v danou chvíli.
Maminka se už neprobudí.
Naučila se nebýt vidět.
Cizí v děcáku, cizí ve škole, cizí všude.
Natálie ví, že všechno, co se naučila, bude potřebovat právě teď, právě tady.
Zatají dech a hodí na obra vyčarovanou síť. Jeden rychlý pohyb a na dlani se zachvěje zlaté srdce.
"Vrátím ho zpátky odkleté," zašeptá prázdnému místu v měděné hrudi, "slíbila jsem to skřítkům."