DMD č. 1. pro 1. 4. 2018. Téma: Všechno nebo nic

Velké pobouření veřejnosti vzbudilo neetické chování atomu chlóru.
Před nedávnem se svázal registrovaným partnerstvím s atomem sodíku - ne z čisté lásky, ale kvůli zaplnění valenčního orbitalu osmi elektrony, z nichž chlór, potomek bohatých halogenů, poskytl elektronů sedm, a sodík, z nepříliš aristokratické skupiny alkalických kovů, jediný.
Ku podivu svazek vydržel, dokud do taveniny kuchyňské soli nebyly ponořeny elektrody. Tehdy se rozhodl chlór iontovou vazbu zrušit - a co horšího, ukořistit i sodíkův jediný elektron. Prý kvůli disociaci - jeho to i s cizím elektronem táhne úplně jinam. Alkalické kovy, volte své partnery s rozmyslem, než z vás zbyde jen kationt pro pláč!

„Broučku neposlušný!“ křičel tatínek. „Letěl jsi poprvé, říkal jsem nizounko! Aby maminka stačila! Ty jsi vyletěl tak vysoko, že ti celý náklad spadl do pěnkavčího hnízda!“
„Ale tatínku,“ odporoval Brouček, až se maminka celá přikrčila, „kmotříček říkal, že dolní konec je jeho, že tam nesmíme!“
„Pěnkava ti luciferin zaplatí? Ještě dluží za karafivitin a houbičky!“
„Slíbila, že vyzobe kmotříčkovo hnízdo. Pak budeme mít celou louku jen pro sebe! To bude penízků za drogy, to se pomějeme!“
„Ale dřevo nemáme,“ špitla maminka. „Brzo bude zima…“
Broučci ji neposlouchali.
A přišla zima. Krutá.
Na jaře volnou louku obsadil gang z lipové aleje.

Horatio si zamyšleně prohlížel shromážděné kapitány. Nebyl si jistý, co na jeho strategii řeknou. Všichni z přítomných sice uznávali vrchní velení, ale na svých lodích byli první po Bohu a byli si toho vědomi.
Snažil se vysvětlit výhody taktiky: moment překvapení a zdrcující palebnou sílu dvou sledů. Když rozrazí spojenou flotilu, budou moci pálit plné boční salvy, a nepřátelské lodě, které budou kolmo na ně, se nebudou moci bránit.
Nakonec se ozval Couthbert.
"Ten příčný úder je efektivní, ale má jednu vadu. Než jejich řadu rozrazíme, naše postavení bude přesně opačné."
"Budeme se muset modlit o silný vítr," přiznal Horatio.

Možná už ji to prostě přestalo bavit.
James Potter a ty jeho otravné, rozcuchané havraní vlasy. Nekonečné pozvánky na rande. Kecy o famfrpálu. To, že je lepší v přeměňování. Egoistický idiot. Zbytečný omezenec. Tupý jelen. Jednoduše pitomec.
A tak mu dala facku a poslala ho do háje.
*
Možná už ji to prostě přestalo bavit.
James Potter a ty jeho neodolatelné, rozcuchané havraní vlasy. Nekonečné, tiché, smutné úsměvy. Možná na tom famfrpálu něco bude. Přestal se předvádět. Už žádné pokřikování. Blbé vtipy. Školní tresty. Podržel jí dveře. Je možné, že by… dospěl?
Riskovala všechno. Políbila ho první.
Za rok byla svatba.

„Ahoj, piráte. Slyšel jsem na tebe pěkný věci.“
„Jaké věci? A kde jste se tu vzal?“
„Poslali mě na kontrolu shora.“
„Nechápu...“
„Kamaráde, po nás pirátech se přece nechce, abychom byli čistí jak sbíraná pěna. My musíme plnit svoji roli v tom všeobecným měřítku. Ale čmárat do Desatera? To se nestydíš?“
„Ale já -“
„Víš vůbec, kolik bys toho musel začmárat? Takový mordýř a smilník? No mě nic nevykládej, já tě mám v merku. Ani neděli nesvětíš! A kleješ jak celá putyka.“
„Já to teda hodím přes palubu, jo?“
„No jasně, a máme na krku další pobožnou velrybu. Dej to sem.“

Uštípnout visací zámek z chatrných dveří byla hračka. Teď byla celá bývalá prádelna jejich.
Obhlédli trubky zježené spečeným rezem, černé čmáranice na špinavé omítce. Tlustá vrstva prachu proměnila popraskané dlaždice v měkký koberec. Našli dokonce obrovskou zapomenutou pračku. Třeba z ní ještě půjde vymontovat nějaká součástka, co se dá střelit.
Odkopali nejhorší svinstvo do jednoho kouta a v druhém nastlali roztažené kartóny. Vašek si velkopansky rozložil svůj pečlivě opatrovaný spacák, památku na lepší časy.
Sesedli se kolem vařiče na tuhý líh, který Maňas včera čórnul. Když v ešusu zabublala hrachovka z pytlíku a Zdenda poslal kolovat flašku, nechybělo jim nic.

Napětí v chodbách se dalo krájet.
Stačilo by jedno neuvážené stisknutí spouště či výpad vynervovaného bojovníka a den by skončil jatkami.
Disciplína zvítězila.
Náčelnice klanu promluvila: "Máte-li dost odvahy, vezmeme vás k srdci zla a společně jej zničíme, jak bylo předpovězeno."
252 medúz prostupovalo masou kamene, každá vedouc jednoho z žoldáků. Šlo to pomalu, jako chůze po dně hlubokého jezera.
Znehmotnění Dagomblais, Husev, Yandaii a Jannes prolínali rychleji majíce za úkol prozkoumat místo určení.
Inritta vyrazila později, její metoda průniku je nejrychlejší. Vše bylo naplánováno tak, aby do cíle vpadli současně.
Jannes nenápadně vykoukl ze stěny. Vyděsilo jej, co spatřil.

„Ach, Hedvi, jak Vás miluji. Nejméně na dvě roztažení rukou, tolik! A že jsem jenom komorník a Vy dcera továrníka? Nevadí, stejně utečeme, miláčku! Po svatbě se vše uklidní!“
Hedviga se smutně usmála. Takovýhle případ se jí letos stal již potřetí. Vždyť ho jenom políbila, pravda, trochu s jazykem, ale to přeci nic neznamená. A on mluví o vdavkách!
„To nesmíme, mamince by puklo žalem srdce,“ tiše vzlykla. Max pochopil a s úklonou odešel.
Když rodinu Procházkových o tři roky později odvleklo gestapo, nikdo si na scénu už nevzpomněl. Kromě mladého hocha s mrtvýma očima a dvěma blesky na výložkách.

Olena schovala část svého života do krabice, tu důkladně zapečetila a přilepila na ni nápis „Neotvírat za žádných okolností“. Tak důkladně, že sama zapomněla na její existenci. Život však jde dál a jeho části taky. Ta jedna tiše rostla. Chvíli se dala přehlížet. Chvíli.
„S námi můžeš mluvit o čemkoliv. Na ty ostatní zapomeň.“
---
„Máš prudký zánět spojivek.“ Sestřenice se pousmála a pokrčila rameny. „Nekoukej do toho počítače aspoň tři dny.“
„Musím —“
„Počká to.“
Aleksandr zaostřil na dokument vydolovaný z disku nalezeného v narychlo opuštěném bytě tajné organizace Militia.
Oči začaly pálit a slzet.
Aleksandr vypnul počítač a šel spát.

Sýty po jedle zamyslene hľadel do pohára. Voda v ňom náhle zavírila, stmavla a očervenela. Vedel čo to znamená.
Akonáhle z neho začne piť, nebude návratu. Buď ho vypije celý, alebo vyleje do stoky, kde zhnije s celým svetom.
Pohľad mu utkvel na kvapkách vody zostávajúce po rituálnej očiste na jeho druhej ruke. V strede očerveneli.
Priložil pohár k ústam. Horkastá vôňa bola omamná.
Ešte stále máš čas si to rozmyslieť, povedal ten iný hlas.
Pozri sa na svojich spoločníkov. Nezaslúžia si to. Jeden ťa dokonca zradí, za mizerné prachy!
Presne tak, povedal hlasu.
Nezaslúžia.
A vypil pohár do dna.