DMD č. 29 pro 29.4.2010. Téma: Léčba šokem

Fandom: Máj
Poznámka 1: Obsahuje rift v čase a prostoru.
Neohlédl se. Rázným krokem spěchal dolů k jezeru, kde již na něj čekali jeho loupežníci. Zhluboka se nadechl, stiskl zuby. Sevřel pěsti. Zrychlil. Zůstali v tomto kraji příliš dlouho, cestu by zvládl i poslepu.
Zastavil se u vysoké, staré borovice. Zaryl prsty do kůry. Potřásl hlavou a dal se do běhu.
Nesmí na něm nic poznat. Nic!
Neviděl na cestu. V očích ho pálil poslední pohled. Vilém bezvládně oddechující v prachu, tiché, nevěřícné: „Hynku…“
Zablesklo se. Zahřmělo. Zakopl o kámen, který tu neměl být.
Hlasy… Nerozuměl, ale přesto věděl, co říkají.
„Vrátil se!“
„Žije!“
„Beowulf!“
Sklopil hlavu. Odsouhlasil by cokoli.
Poznámka 2: Jako Beowulf zůstane Hynek po deset let. Je totiž nadmíru podobný tomuto Beowulfovi, když trochu zestárne a zaroste. Za tři až čtyři roky po této drabble se odehraje děj Máchova Máje. Za dalších sedm let se vrátí poutník - Hynek. (Beowulf!Hynek za sebe najde náhradu.)

Fandom: realita (tentokrát na vlastní kůži)
Návrat domů je noční můra. Zakopnu hned za dveřmi. Z nových sandálů jsou pantofle dobré tak leda na zahradu. Po kuchyni se válí cáry novin a odpadkový koš leží dnem vzhůru. Na koberci se šklebí dvě mokré tmavé skvrny a pod stolem je dokonce…
Ne. Dost. Končím. Kde je to zvíře?!
Strnu. Štěně sedí u zrcadla, olizuje svůj odraz a pláče. Zřejmě v něm vidí brášku, po kterém se mu stýská.
Šok trvá jen chvíli. Beru ho do náruče, a když se mi čumáčkem otře o tvář, vím, že téhle nemoci znovu podlehnu. Láska ke čtvernohým miláčkům je totiž nevyléčitelná.

Fandom: Alenka v říši divů - alternativní verze
Varování: obsahuje náznaky používání neslušných slov a nebezpečných drog
"Je to popletené," řekla Alenka. "každou chvíli jsem jinak velká, a nepamatuju se, co jsem uměla."
"A co si nepamatuješ?" zeptal se Houseňák.
"Říkala jsem Polámal se mraveneček a popletlo se to," posteskla si Alenka.
"Zkus to znovu," řekl Houseňák.
"Polámal se mraveneček,
když šel dojit stádo mšic,
nekoukal se, kam to šlape,
a uklouzl do bukvic.
Když ho chtěli léčit holí,
rozstonal se ještě víc,
křičel na ně To to bolí!
běžte všichni do..."
"Tak to není," řekl Houseňák.
"Asi ne," posmutněla Alenka.
"Možná potřebuješ zapomenout pořádně, aby sis znovu vzpomněla.
Ochutnej."
Houba vypadala docela lákavě.
Třeba to pomůže.

Fandom: Hellboy
Poznámka: Bodík je bodík
Ten postup se profesoru Trevoru Bruttenholmovi léty dobře osvědčil. Nové uchazeče o místo v Útvaru pro paranormální výzkum a obranu nikdy nevítal už u dveří. Oddělením procházeli až k jeho kanceláři sami. Kolem obrovského akvária, v kterém se prohání muž s žábrami a vesele na ně mává plovací blánou. Kolem dívky sedící v křesle, která si v zamyšlení zapaluje cigaretu vlastním ukazovákem. Kolem pootevřených dveří umývárny, z kterých se ozývá zvuk brusky. Obrovský rudý muž si tam před zrcadlem piluje rohy.
Ti, kteří došli až k němu, stáli za zkoušku. Těm ostatním píchli Dormicum a poslali je zpátky k FBI.

„Claire, prosím tě!“
„Jsi tak sám a vážně by sis měl někoho najít. Víš přece, co se povídá ...“
„Claire!!“ Dál se už nedostane.
„Neměli bychom jim to říct?“
„Proč, copak ti není takhle dobře?“
„To je, ale ... jsou to ale tvoji přátelé, měli by vědět ... že se milujeme.“
Milujeme, co mu uniklo? Byl to spíš jen úlet. Sice opakovaný, ale láska? To opravdu ne. Zadíval se do modrých očí.
„Pojď ke mně,“ dál se v diskuzi nepokračovalo.
„Panebože!“
Dívka si zakryje oči a snaží se ignorovat dvě nahá těla před sebou.
„Claire, už jsi spokojená? Nebo mám přefiknout někoho dalšího?“

Chtěla bych ti být vším. Trávit s tebou každou minutu svého času. Být s tebou, třeba jenom kvůli tomu, abych se na tebe mohla dívat a naslouchat ti. Byla bych ti věrná a nikdy tě neopustila. Udělala bych pro tebe úplně všechno.
„Ale já o to nestojím,“ řekl jsi a zabil tak všechny moje naděje. „Vždyť mi nenecháš ani chvilku klidu. Promiň, ale takhle to dál nejde.“ A bez dalšího slova jsi odešel.
Nastalo náhlé vystřízlivění. Zbořil jsi mi svět a vzal mi smysl života. Za to, že jsem se pro tebe chtěla obětovat.
Byla by snad moje oběť sobecká?

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: bezprostředně navazuje v čase na drabblík Pozdě.
Táta se ho dotkl – a z malé jamky v zemi byl tunel.
„Utíkej. Neohlížej se.“
Sotva Anzelm udělal pár kroků, na temeni hlavy se mu rozhořela taková bolest jak nikdy, ani když ho Otec Sebastian kropil svěcenou vodou. Nedokázal se pohnout.
Za ním se ozvala rána.
Anzelm se otočil.
Táta se zapotácel, začal padat; z úst mu vyletěly rudé korálky krve. Přistály v Anzelmových vlasech hned vedle máminých slz. Tátova ruka smazala konec tunelu.
Anzelm zůstal sám.
Sklonil hlavu do dlaní. Bezděčně promísil slzy a krev, rozetřel si je po prasklině v magické pečeti.
Bolest pominula.
Naslepo klopýtal dál. Plakal.

Fandom: Faunův labyrint
Poznámka: Ti, kteří neznají fandom, zde zadání asi nenajdou. On ten šok vlastně přijde hned po posledním slovu.
Poznámka č. 2: Můj soukromý závazek do DMD bylo napsat aspoň jednu na Faunův labyrint :).
______________________________________________________________
Ze všeho nejdřív omračující ticho. Má pocit, že by pohltilo i její křik. Nezkusí to, bojí se, že by to mohla být pravda.
Potom šepot dětí; je vepsaný do stěn, do zkaženého vzduchu, každé slovo bolí a zarývá se hlouběji, než kdyby bylo vysloveno.
Čas se nezastavuje, odměřují ho její kroky s každým nádechem naléhavěji, je tam, jen se kutálí po stole tak rychle, že ho nedokáže chytit.
A Bezoký klidně sedí, nevidí ji a ani se nepohne, možná by bylo lepší, kdyby něco udělal hned, lepší než to zatracené čekání.
Každé polknutí bolí, přesto dostane chuť na kuličku hroznu.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Varování: Výskyt Mus musculus
Poznámka: Máme tu osmý díl Sbírek. Rozhodla jsem se si v něm udělat legraci za strachu z hlodavců.
---
Vítejte, děvčata. Dnes máme krásný den. Ptáčkové zpívají, jen vzlétnout kdyby mohli.
Ne, opravdu to nejsou hračky se zabudovanými reproduktory. To jsou skuteční ptáci, byť vycpaní. Působí na ně magie sbírek.
Jste skeptické, jak vidím. Musíte se ještě hodně učit. Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým věda nerozumí. Avšak ptačí vitríny nejsou naším cílem. Budeme pracovat s hlodavci.
Zapisujte si. Myš domácí, Mus musculus, chybějící levý horní řezák. Červené oči zřejmě v důsledku nějaké mutace.
Dnešní svítilny nic nevydrží… Podržte tu myš.
Zachovejte klid. Nepištěte, prosím! Copak jste neviděly živou rudookou myš? Nebojte, mám tu hada, ten ji sní.

„Ja už fakt neviem...“ povedal Harry.
„Vyskúšali sme úplne všetko...“ zavrtel hlavou Ron.
„Čo sa deje?“
„Čo? Pozri na ňu... Je akási... apatická...“
„Depresívna...“
„Bez záujmu...“
„Nepoučuje...“
„Už sme jej začarovali knihy, aby ich nemohla otvoriť...“ pridali sa dvojčatá.
„Vyskočil som na ňu spoza brnenia...“
„Hagrid ju chcel postrašiť drakom...“
„Porušili sme schválne školské pravidlá...“
„Zatiahli sme ju do Zakázaného lesa...“
„Obrali Chrabromil o sedemdesiatpäť bodov...“
„Ale na nič nereaguje...“
„Nič ju nezaujíma...“
„Nevieme ju ničím upútať...“
„A vyprovokovať...“
„Aby sa prebrala...“
„Ja by som to skúsila...“ usmiala sa Luna. „Hermiona,“ oslovila ju. „Niečo ti prečítam...“
A vytiahla časopis Sršeň....