Mimo

Gabriela popadne dech. Cítí tvrdý asfalt a Dušanovy silné paže. Ochránil ji. Na okamžik myslela, že v tom autě sedí on. Nikdy by přece —
Opravdu? 
Ruce jsou poseté pihami a svět divně nažloutlý. Jiná dimenze. Dušan nemá magické nadání. 
„Nehýbejte se.” 
Ruka se vytáhne zpod ní. Gabriela se otřese. Šest let se jí nedotkl cizí chlap. Po těle jí přeběhne kouzlo. Jiné zacvakne okolo zápěstí. 
„Můžete vstát. Nemáte žádné zranění. Čarovat ani nezkoušejte.”
Otočí se. 
Je to ten zrzek, co se dobýval na toalety. „Tohle je vaše?” ukáže na korálový přívěšek na zemi. 
„Ano.”
Zrzek přivře oči. „Je bezpečno. Můžeme ven.”