DMD č. 29 pro 29.4.2010. Téma: Léčba šokem

„Drahá, zamiloval jsem se,“ oznámil pán středních let své dosud atraktivní ženě. „Ona je tak krásná, mladá, plná života, nikdy se spolu nenudíme. Je tak nekomplikovaná. Je tak svěží, čistá a upřímná. Nedokážu jí odolat a ani nechci.Tohle ty nepochopíš, tomu nemůžeš rozumět. Zkrátka s ní mám pocit, že zase žiju. Cítím se jako když mi bylo dvacet. Budu s ní.“
Manželka pánovi podala kufr. „Tehdy jsi neměl tenhle dům, auto ani chatu. Jdi tedy, ale nezatížen hmotnými statky, jako když ti bylo dvacet.“
Po měsíci se pán pokorně vrátil domů s ischiasem, vyvrknutým kotníkem a o deset kilo hubenější.

Watsona vzbudil šramot. Otevřel oči a uviděl Holmese.
„Co tu děláte?“ zeptal se rozespale.
„Nespíte na dokumentu k poslednímu případu?“
„Ne. V mé posteli se povalují dokumenty k sebevraždám,“ odsekl Watson.
„Hledejte důkladněji.“
„Vy něco zašantročíte a já…“
„Watsone, vaše pořádkumilovnost…“
„Pořádkumilovnost je například, když nechci snídat deskách nadepsaných otravy?“
„Dobrá. Co nejdřív vše uklidím,“ zavrčel Holmes.
„Měl byste! Jinak se odstěhuji,“ pohrozil Watson.
„Lestrade, děkuji,“ řekl Holmes. „Tady máte popis deseti případů s jejichž řešením nebyl dosud nikdo seznámen.“
Watson se nazítří nestačil divit.
„Holmesi! Vy jste uklidil?“
„Pane,“ zahlásil strážník. „Pokoj podezřelého byl uveden do stavu před rvačkou!“

„Je tak hezký...“
„Ale o holky prostě nemá zájem, Gino, zvykni si na to!“
„Musí se s tím dát něco dělat. Já vím, že vůbec nekouká, otázka je proč. Kluci mi totiž říkali, že si o sobě myslí, že stejně nemůže žádnou ulovit, tak se ani nesnaží...“
„Že by si takhle hezkej kluk myslel něco takovýho? Proč?“
„Nevím. Ale jestli je to pravda, tak ho z téhle nemoci podceňovaných vyléčím.“
„Jak, prosím tě?“
„Šokem!“ usmála se.
Neuplynulo ani dvacet minut a-
„Siriusi, můžu na slovíčko? Někde o samotě...“
Po hodině a půl vycházel z Komnaty nejvyšší potřeby Tichošlápek jako vyměněný.

fandom: Budeč
pozn. Je v tom šok a je v tom léčba. Víceméně.
Berta vystudovala na Budči. Jako vesnická čarodějka se cítila nevyužitá, ale tradice je tradice.
Ne že by vesnické čarování nebylo osobitou výzvou, ale občas se nudila. V takových chvílích chodila k tajné studánce nahoře v lese a zírala tam do budoucnosti. Voda je věčná a pomocí vody lze nahlédnout daleko.
"Nabít na dvě stě! Ustupte! Pal!"
Některé vzdálené budoucnosti skoro děsily.
Kam až klesne poctivá magie! Kříšení mrtvých s humbukem vhodným leda na jarmark!
Berta pohoršeně zavrtěla hlavou.
"Hnáte, jdeme," zavelela.
A její sluha, vzkříšený z mrtvých starým dobrým nenápadným způsobem, přičinlivě sebral otep dřeva a šouravě vyrazil k domovu.

„Promiňte, můžu si to na chvíli půjčit?“ zeptal se zdvořile gigantický bernardýn.
Parašutista přestal smotávat padák a s křikem vzal nohy na ramena.
Tohle lidi dějí pořád. Utečou si a ani vám neřeknou adresu, kam máte padák vrátit.
Fík přes sebe bílou látku přehodil a vzal to lesem k domovu.
Ptáci vykukující z větví smrků překonávali rekordy ve vyjevenosti.
Z posedu na mýtince spadl hrůzou ztuhlý myslivec.
Fík konečně doběhl domů a s mohutným „BAF!“ vyskočil na Áju.
„Škyt ne-nepomohlo škyt to!“ zavrtěla hlavou Ája. „Na ducha ti moc škyt koukají škyt nohy.“
„Hm, musím najít větší plachtu,“ usoudil Fík.

fandom na konci...
Utkvělý pocit, že něco je špatně. Sžíravé pochyby o vlastní existenci. Mučivá touha po změně. Zoufalé hledání cesty. Hluboká beznaděj z neúspěchu.
Pak přišla ta žena... Mohla říkat pravdu? Měl jí uvěřit? Je toto řešení, po kterém pátral?
Váhal... Jeho současný život byl pochmurný... ale poskytoval mu určité jistoty.
Toužil po změně a stejně intenzivně se jí obával.
Probudil se a cítil se... jinak. Nic si nepamatoval. Nebo snad... Ne, to je nesmysl, to se mu muselo jen zdát...
Pomalu zvedl ruku a vzadu na hlavě si nahmatal otvor. Něco se definitivně změnilo. Jen si nebyl jistý, jestli k lepšímu...
............
Fandom: Matrix

Darth Vader netečně zíral z okna.
Nemohl se smířit se svou novou, absurdní existencí.
Palpatin byl vzteky bez sebe.
Potřeboval válečníka, ne zhroucenou trosku.
„Pojď se mnou!“ přikázal.
Vader neochotně poslechl.
Sestoupili do temného podzemí Palpatinova paláce.
Zde ukrýval své největší bohatství.
Sithské holocrony.
V nich byly navždy spoutány duše dávných učenců i bojovníků připravené
kdykoli předat moudrost a Sílu svému vlastníkovi.
Vader se otřásl.
Cítil se jako vězeň v klaustrofobním prostředí svého obleku,
ale spoutané duše na tom byly tisíckrát hůř.
„Takže mám být vděčný i za to málo, co mi zbylo?“
Palpatin se usmál: „Ano, to bys měl.“

fandom: anglická historie
poznámka: inspirováno (bohužel) skutečnou událostí z dějin
Stál sám na hradbách a věděl, že se dívají, na něj dívají.
Stál sám na hradbách a věděl, že je odsoudili, že lásku jejich odsoudili.
Stál sám na hradbách a dolů hleděl, na popraviště hleděl.
Stál sám na hradbách a krev se lila, z hrdla bílého se lila.
Stál sám na hradbách a jeho milý umíral, v bolestech umíral.
Stál sám na hradbách a vrazi radovali se, ze smrti krásy radovali se.
Stál sám na hradbách a zaplakat nesměl, zaúpět nesměla ústa jeho.
Stál sám na hradbách Edward II., král anglický,
a hořkými slzami krvácelo srdce jeho nad touhou nedovolenou.

fandom: Malý princ a RP
poznámka: jsem nemožná a máte právo mě zastřelit. ale ty dva nápady se mi objevily v hlavě současně. nedokázala jsem toho nevyužít. a za názvovou podobnost se Kleio omlouvám, jenomže - co jinak s tímhle? to nejde. nic jiného nejde.
věnování: všem, kteří věří v jeho existenci
Malý princ nikdy neexistoval, přesvědčovali ho.
A on pohladil zamyšleně po hřbetě útlou knížku.
Jeho zlaté vlasy byl jen odraz slunce na poušti, tvrdili.
A on vzal sklenici, nasypal do ní písek a postavil ji na okno.
Otázky, na které jsi mu odpovídal, pokládal sis jen ty sám, zkoušeli vysvětlovat.
A on se jich zeptal, co jsou to vážné věci.
Studna, kterou jsi objevil? Měl jsi štěstí, připustili.
A on připil iluzi na štěstí ledově chladnou vodou.
Rolničky, které cinkají? Ty vysnil sis zvonky, abys nezešílel z ticha, pravili mu soucitně.
A on se usmál, vzal tužku a nakreslil beránka.

Fandom: historie (literární historie, rps, kanonická realita, prostě tak)
Poznámka: obsahuje autory proklatě dobrých básní a velké množství alkoholu. ;)
Věnování: pro Dangie, opětně mi dopomohla k pointě.
Díval se skrz sklenku absinthu. Vše bylo hebce smaragdové a rozmazané. Dokonce i plamen svíčky zářil jasně zeleně. Svět skoro dával smysl. Pak si vyklopil obsah do hrdla a vše se vrátilo k původním barvám. Podkrovní pokoj byl ponurý, šedivý, bez života.
Nechápal, co mu schází. Má krásou ženu i dítě. Peníze. Ale něco chybí.
„Ještě jednu?“ Mechový hlas podráždil jeho ucho.
„Proč nejsem šťastný?“ Zarazil se. Nechtěl před Arthurem vypadat jako kňoural.
„Vím, co tě udělá šťastným, Paule,“ zašeptal.
Spojil jejich rty divokým polibkem.
Paul vyděšeně ucukl. Absinth mu možná zamotal hlavu. Ale náhlou změnu v podbřišku nezpůsobil alkohol.