Červený trpaslík

„Kde to jsme, Holly?“
„Plechland,“ odvětila hlava na monitoru. „Sídlí zde největší společnost, vyrábějící roboty.“
„Na co čekáme? Jdeme prozkoumat další Kryťáky,“ rozveselil se Lister, jakmile Červený trpaslík přistál za lesem.
* * *
„To bude ono.“
Stáli před obřím areálem s nápisem Robodrom. Prolezli otvorem ve zdi a jali se prozkoumat terén.
Asi po hodině bloudění nakonec skončili na balkóně rozlehlé haly. Když se rozsvítilo světlo, spatřili a hlavně zaslechli něco nevídaného.
„Koukněte, Kryton tisíce a jedné tváře,“ zavtipkoval Rimmer. „Jak svorně všichni melou panty.“
„Spíš vržou,“ opravil ho Lister a zacpával si uši. „Ještěže Kryťák pochází z edice, kterou naučili mluvit.“

"A ta stará branka měla vrzavé panty!" vyprskl Lister a propukl v hurónský řehot. Společenská místnost Kosmika se otřásala, jak se posádka prohýbala pod dalšími záchvaty smíchu.
"Teda opičáku," snažil se ostatní překřičet Kocour, "musím uznat že ty tvé historky mají říz jako kuře vindaloo spláchnuté vychlazeným ležákem.
Rimmerova tvář se zkřivila a zbrunátněla, jak se pokoušel uklidnit se a vyrazit ze sebe pár slov: "Buďte potichu!" vyjekl, "Listy, jak to bylo dál s tou rezavou brankou?"
Lister se zhluboka nadechl a vytřel si slzy z očí, všichni ostatní na něm vyseli pohledem.
"Musel jsem ji namazat!" vykřikl se smíchem.

„Jestliže to zprovozníme, můžeme se vrátit na Zemi?!“
„Podle všeho ano.“
„Nemůžu si pomoct,“ mnul si Rimmer bradu, „ale vypadá to jako... toustovač.“
„Jistě! Po vydání mezikosmické bezpečnostní vyhlášky se časoprostorová ultrapřenášedla vyráběla tak, aby laik nepoznal, co má před sebou. Ovšem chybné užití je vyloučeno, jen naprostý hlupák by se vůbec snažil opékat něco v toustovači, jehož vypínačem nelze otočit. Hlavně opatrně, pane, jakýkoli prudší otřes by jej zničil!“
*
Lister už toho měl právě tak dost. Ten zatracený krám vůbec nefungoval, toasty do něj vložil už před dobrou hodinou!
„Smaž se v křemíkovým pekle, kosmošmejde!“ vší silou přístroj nakopnul.

Podíval se na rozpis. Byl rád, že měl dneska šichtu zrovna on. Užije si to. Konečně je řada na tom otrapovi. Vytáhl správný pracovní kostým a jal se oblékat. Povzdechl si. Oblek mu byl místy těsný - měl by se sebou něco dělat. Z věšáku vybral vhodný plášť. Prohlédl se v zrcadle.
"Takže do práce," sebral poslední část úboru.
Když dorazil, hned se rozkašlal. Kolem byl oheň a kouř. Zvuk klapajících čelistí jeho obleku nezněla tak děsivě, jak doufal. Rozhlédl se a usmál.
"Arnolde Jidáši Rimmere tvůj život je u konce, pojď se mnou," užíval si svou roli. Alespoň ze začátku...

Rimmer: Proč jsi nás neupozornil, že se blížíme k planetě Travest?
Holly: Neptal ses.
Rimmer: Hm… Kdy budeme přistávat?
Holly: Už.
* * *
Kocour: Co že je to za planetu?
Rimmer: Travest. Asi zase nějací mormoni.
Lister: Ani bych neřek… Zdrhejte!
* * *
Kocour: Do Listrových větrů. Ten Amanda chtěl můj ocas.
Lister: Brenda už ho málem měl.
Rimmer: Znásilní nás chlapi!
* * *
Kocour: Prosím, Amando, nedělej to. Jsem ještě panic.
Amanda: Zavrň kocourku, pohrajeme si.
Kocour: Cože?
* * *
Buch… prásk… zvuk motorů… útěk.
* * *
Rimmer: No to je dost, Holly. Kams nás to sakra zavezl? Málem z nás udělali ženské!
Holly: Ale byl to krásný pohled.

„Na Ganiméed a Titannn jjá le-tělll…“
„Listere, ty zavalitý komáre o vůni a taktu tří opilých andromedských bahenních zápasníků, nevidíš, že pracuji?!“
„Nekecej, už půl hodiny ořezáváš špičku tužky do dokonale oblýho tvaru.“
„Dělal bych něco jiného, kdybych nemusel sdílet kajutu s tím nejprotivnějším tvorem, co kdy nosil dredy!“
„A co jinýho bys dělal? Vybarvoval kolonky v rozvrhu padesáti odstíny šedi?“
„Abys věděl, chystám se spočítat na sekundu přesně, kolik času stráveného přípravou na zkoušky jsem mohl využít k četbě příručky Jak neprokrastinovat, kterou jsem dostal k vánocům.“
„Panebože Rimmere, vždyť ty už odkládáš i přípravu na přípravu k přípravě!“

Bazukoidem prásknul do potemnělé chodby. „Nažerte se olova vy chromovaný mozky!“ stihl ještě zařvat, než se za ním zavřely dveře. Sesunul se u stěny koridoru a bazukoid mu vyklouzl z ruky. Zašmátral v kapse a vytáhnul hodinky s palubním počítačem.
„Holly? Jakou máme vlastně šanci na úspěch?“
„Vezmu-li v potaz všechny faktory jako počet šílených replikantů na palubě, zásoby ozářené haše na podlaží 42, Rimmerovo ego, tvoji schopnost ovládat bazukoid…“
„Holle!“
„To nemáš tak jednoduché.“
„Nechci nějaká přesná čísla! Chci jen vědět, jestli to zvládneme.“
„Statisticky jsme už asi půl hodiny mrtví.“
Dave Lister se ušklíbnul, nikdy neměl rád statistiku.

„Dovol, abych tě informoval, že je statisticky prokázáno, že – samozřejmě za daných klíčových podmínek, ovšem i dílčích, přesto však odchylky způsobujících faktorů, jmenujme…“
„Rimmere, kolikrát ti mám říkat, že ty tvoje žvásty jsou nudný. N-U-D-N-Ý!“ přerušil ho Lister.
„…tedy vezmeme-li v potaz statisticky signifikantní skutečnosti...,“ blazeovaně pokračoval.
Listerova hlava opřená o dlaň se demonstrativně sesunula na stůl.
„Nuuuuda!“
„Pane, požár!“ udýchaně přiběhl Kryton.
„…jak jsem řekl, je statisticky velice pravděpodobné, byť pro tebe nudné, že se ti díky tvé neschopnosti podaří způsobit požár, jestliže si představuješ, že palubní desku od kari vyčistíš kýblem vody na ni chrstnutým,“ spokojeně dopověděl Rimmer.

„Ještě jednou uslyším toho podělanýho magora říkat 4692 kusů ozářené haše a zcvoknu!“ nadával Dave opouštějíc můstek. Člověku v patách klusal Kocour se soustředěným výrazem ve tváři, oči upřené na jeho neposedné dredy. Najednou dostal Dave nápad: „Víš co? Jdeme mu do skladu ten seznam trochu zkrátit!“ Aniž by čekal na Kocourovu odezvu, vyrazil. O chvíli později se chodbou v jeho stopách prohnal Kryton, žárovky navrch hlavy.
„Do hajzlu, co je to za svinstvo?!“ bylo již z dálky slyšet Davea, kterého při otevírání jedné bedny zaplavily potrhané balíčky nevábného obsahu.
„To bude... ozářená haše,“ konstatoval Kryton. "Odhadem 4692 kusů, pane."

Zahlouben do rozhovoru s Krytonem o existenci křemíkového nebe a vskutku bizarních pravidlech, kterými se přijetí řídí, vstoupil do prostoru své kajuty.
Od včerejšího večera, kdy Rimmera z důvodu úspory energií vyřadili z provozu, sdílí kajutu s Kocourem.
„Ale, co když porušíš pravidlo 6, které ti nařizuje pracovat v úsporném režimu v případě, že ceny energií vzrostou o více jak tři procenta?“
„V tom případě je tady ještě pravidlo 12, které...“
To už ale Lister neslyšel. Vyjeveně civěl na barevnou výzdobu nového pokoje.
„Růžová?“
„Líbí?“ zeptal se Kocour s úsměvem. „Krášlení je smysl mého bytí.“
Tělo Kocoura nebylo dodnes nalezeno.