Červený trpaslík

„Sem nevěděl, že ho to tak sebere.“

„Jak by bylo tobě, kdybys ses dozvěděl, že se ve tvém jméně páchaly ty nejhorší zločiny?“ rýpl si Rimmer.

„Co budeme dělat?“

„Navrhuji vrátit se tam, kam se vydal náš pan Ježíš, aby si, dle svých slov, pokazil reputaci.“

„Dobrej nápad, Krytone. Co potom?“

„Zkusíme ho přesvědčit, aby v dobré víře od toho nápadu upustil.“

„Nehoráznost! Napřed mu ukážeš učebnici dějepisu a pak ho budeš přesvědčovat, že to není pravda?“

„Sklapni, Rimmere! Můžem to napravit.“

„Jistě, jako by o to Ježíš stál!“

„Krytone, a když to nevyjde?“

„Pak jste zničil křesťanskou víru, pane!“

Rimmer zoufale sledoval, jak Holly mizí z obrazovky s uraženým výrazem. Zatracený Lister! Ta páchnoucí hrouda starých hadrů ho nejdřív nechala dehonestovat na černobílý roztřesený obraz bez zvuku a pak vytočila palubní počítač, tedy jedinou entitu, která je z toho mohla dostat.

Rimmerovi proběhl před očima celý jeho ubohý život – polévka gazpacho, totální fiasko v androidím bordelu na Mimasu, všechny důstojnické zkoušky, u kterých propadl, a nakonec i ona „nezapomenutelná“ noc s Yvonne McGruderovou – to jediné osamělé vrznutí v jeho jinak ještě osamělejším životě.

Byl s nervama pryč a nemohl ani ječet jako malá hysterka… Tak alespoň sám sebe litoval.

„Zbláznil ses?“ zaječel Lister. „Ledničku ne!“

„Když já podle tebe, vopičáku, můžu mít zmrzlej zadek, ty můžeš mít teplý pivo,“ vysvětloval Kocour a spokojeně se šklebil.

„Teplej ležák je zločin proti lidskosti!“ bránil Lister své základní hodnoty.

„Lednice vypnutá, vytápění staženo na nejnižší hodnotu…“ začal hlásit Holly.

„Pokračovat nemusíš, Rimmera jsme si všimli,“ přerušil ho Lister a lhostejně mávul rukou. Pořád nezpracoval představu teplého piva.

„Jak chceš, Dave, další funkce si můžeš vypínat manuálně,“ prohlásil Holly uraženě a demonstrativně zmizel z obrazovky.

„Pane, jestli to u něj rychle nevyžehlíte, budeme všichni… víte kde,“ zhrozil se Kryton.

„V prdeli…“ přikývl Lister.

„Jsem kategoricky proti!“ zavřeštěl Rimmer, až mu přeskočil hlas. „A s tebou si to ještě vyřídím!“ pohrozil Krytonovi.

„Ale, pane, myslel jsem to dobře,“ bránil se Kryton. „Snížíme tím spotřebu, aniž bychom vás úplně vypnuli.“

„To víš, Kryťáku,“ povzdechl si Lister. „Říká se, že cesta do pekla je vždycky dlážděná dobrýma úmyslama.“

„To je ale blbost,“ zamračil se Rimmer.

„Musíme se hnout z místa,“ prohodil Lister. „Holly, hoď Rimmera do úspornýho režimu, dálkový světla vypnout, vytápění sedadel a kokpitu na minimum.“

„Ne…“ začal Rimmer, ale náhle ztratil zvuk a změnil se v černobílý rozpixelovaný obraz.

„Holly, vypni lednici!“ přikázal Kocour.

„Důrazně protestuji proti svému vypnutí!“ trval si Rimmer na svém.

„Uklidni se,“ povzdechl si Lister. „Až se z tohohle dostanem, zas tě zapnem.“

„A teď tu o Popelce,“ ušklíbl se Rimmer.

„Tu si nepamatuju,“ oplatil mu Lister úšklebek.

„A co Kocour v botách?“ nadhodil Rimmer.

„Si dej čelem vzad, tam jednoho máš,“ zachechtal se Lister. Rimmerovi začalo cukat oko.

„Pane, a co převést pana Rimmera do úsporného režimu?“ navrhl Kryton, aby se pohnuli z místa.

„To nemyslíš vážně, ty ubohá změti pomotaných drátů!“ vyjel Rimmer.

„Jakože černobílý zobrazení, sem tam ruchy…“ rekapituloval Lister.

„…bez zvuku…“ navázal Kryton.

„Odhlasováno!“ vykřikl Kocour.

„Tak kolik dneska?“ zeptal se kapitán žoviálně Todhuntera. 
„Šest,“ povzdechl si Todhunter.
„Jenom šest?“ uchechtl se kapitán. Ono je to vlastně docela zábavné, když se to děje někomu jinému. „To je hluboko pod průměrem. Neonemocněl?“
„I přesto, že skoro celá posádka má opušťák na Titanu? Až se vrátí, tak se bojím, že mě čeká tsunami,“ postěžoval si Todhunter zoufale.
„Promiň Franku, nechci si z tebe utahovat,“ odpověděl kapitán. „Nemám mu zkusit domluvit?“ nabídl chvíli nato.
„To už jsem zkoušel několikrát,“ zavrtěl Todhunter hlavou. Kdepak, každodenního štosu nových Rimmerových hlášení na jeho podřízeného Listera se mu jen tak lehce zbavit nepodaří.
 

Everything is faster. 

His body, his thoughts; clearer, too. This diamond light - and he can understand it now, fully - is focusing every aspect of his being into a kaleidoscope of perfection. Rimmer exhales, and the movement of each tachy-atom of his body registers in detail, as easily as spelling out his own name. 

The lungs he does not have expand, much like his mind.  Finally, he understands himself! The complex scar tissue of past trauma petrify and shatter; it is not enough. More. Dig deeper! What else are you repressing?

He spins around, grinning...

...coming face to face with Lister. 

„Holly, když vypneme Rimmera, dálkový světla a vytápění sedadel, bude to stačit?“ zeptal se Lister pragmaticky.

„Heeej, vytápění sedadel koukej nechat! Přece mi nebude mrznout můj perfektní zadek,“ nesouhlasil Kocour.

„Před chvíli jsi nechtěl umřít,“ zvedl na něj Lister obočí. „Tvoje logika je děravá jak zahrada po nájezdu krtků.“

„Říká ten, kdo byl tak paranormálně vožralej, že když ho kamarádi hledali, hledal s nima…“ ušklíbl se Rimmer. „Ale zpět k tématu. Jsem kategoricky proti svému vypnutí.“

Lister se začal rozhlížet.

„Co děláš? Jestli má cenu se ptát…“ odfrkl si Rimmer.

„Hledám někoho, koho zajímá tvůj názor, ty brzy vypnutej holograme.“

„Ty doženeš mě, ale k šílenství,“ zaúpěl Lister. „Mít k tobě paragon, tak tě z fleku jdu vrátit!“

„Hele, hoši, hoši, brzděte tu hádku. Máme velkej problém a váš supersexy kocourek nemůže natáhnout bačkory,“ ozval se Kocour.

„Tihle dva velký problém stejně nevyřeší,“ odpověděl mu suše Holly.

„Tak holt z jednoho velkýho průseru uděláme čtyři malý. A ty už nějak zvládnem,“ prohlásil Lister odhodlaně. „Předně musíme snížit spotřebu paliva. Co na týhle lodi nejvíc žere?“

„Vy, pane,“ odpověděl mu pohotově Kryton.

„Já myslel, co sežere nejvíc proudu a můžeme to klidně postrádat?“

„On!“ ukázal Kocour na Rimmera. „A dálkový světla.“

„Jaký zase světlo?“ obrátil Lister oči v sloup.

„Tohle,“ ukázal Kocour na blikající hladové oko.

„Do kosmu!“ vyhrkl Lister. Při pohledu na ukazatel paliva mu začala stoupat pára z uší. „Holly, jaká je šance, že s tím prdem v nádrži doletíme k Trpaslíkovi?“

„Asi taková, jako že paraplegik půjde reklamovat boty, co prochodil,“ prohodil Holly nezúčastněně.

„Krytone, máme padáky?“ zeptal se Rimmer.

„Ano, pane. Pokud si z nich pan Kocour zase něco neušil.“

„K čemu ti bude padák? Parašutista bez kyslíku je ve volným Vesmíru stejně vyřízenej,“ nechápal Lister.

„Já už umřel, jsem v pohodě. A ty mě aspoň doženeš…“