DMD č. 13. pro 13. 4. 2017. Téma: Mozkobouření

Jsou čtyři ráno a já opět ne a ne usnout, přestože jsem k smrti unavený. Moje hlava ale bohužel není. Nemůžu přestat myslet a čím více myslím, tím více mne to bolí. Nakonec to vzdávám, oblékám se a jdu ven. Procházím se po liduprázdné letištní ploše a rozhodnu se naskočit si do své Slightly Dangerous. Tady se cítím jako doma, v tomhle kokpitu, kde je vše přesně tam, kde má být. Pořád přemýšlím. V zoufalství startuju motor a vzlétám. Pomalu stoupám do tmy. Už je mi vše jedno. Letím, ale nevím kam. Jako stopař bez cíle. Jako vítr pustou krajinou.

V jedné ruce hrnek čaje, v druhé kus bábovky, zbytek bábovky nacpaný v puse, ve třetí ruce mobil. Ne, nemá třetí ruku, ale přesto drží mobil. Tři nepřečtené maily...
Využijte jedinečné nabídky, odleťte studovat do Californie!
Ahoj, nahraj prosím během dneška do editoru fotky, abychom ten článek mohli vydat!
Oznámení ze školní knihovny: Opakovaná výzva k vrácení těchto titulů: Základy fyziologie hospodářských zvířat, Matematika pro 1. ročník- Derivace a Integrace.
Dvanáct zpráv ze tří chatů... Cože? Proč? V pondělí? To jsem v práci... Ne nestihnu... Na poštu jdu dneska... Komu to píšu??
Mrkla na hodinky. Sakra!
Polkla čaj a vystřelila.

Kdysi dávno ve velmi velmi vzdálené galaxii stál protokolární droid C3-PO v koutě nabíjárny pulzerů a recitoval nemravné sonety postupně ve všech jazycích, které znal. Och, tento statečný droid teď z akustické membrány vydával slova jako: "zdrm gÚrli kemjo" a dokonce "strve cpipiy".
Luke, chudý, leč čestný farmář závadám droidů rozuměl: "máš bouřku v mikrocloudu, viď maličký?"
Pomoc byla jednoduchá, restart meteorologického filtru, aktualizace deštníku a hlavně uzemnění hromosvodu.
"Teď už je mi hej, děkuji pane Luku," poděkoval již opravený droid.
Luke Skywalker se ale již věnoval druhému ten den zakoupenému robůtkovi.
-"Tak co ty, maličký?"
-"Obi Vane, musíte mi..."

Elvíra si zoufala.
Podstata problému spočívala v tom, že původně ona učila Ayreho. Teď se jejich role obrátily.
Ale nemohla studovat jinde. Ayre byl jediným žijícím Mistrem Mandaly.
Jak se ho má ptát na věci, které nechápe, když je zvyklá, že etalonem vědomostí je ona?
Tento týden pochopila strukturu kruhů Mezisvětí: pět map položených jedna na druhou jako listy v knize. Různě zprohýbané, takže se někdy dotýkají, jindy ne. Ale pořád jsou to jen vrstvy téhož světa.
Pět koulí na sobě. Ne, vlastně v sobě...
Elvíra utekla do svého pokoje, chytila se za hlavu a modlila se, aby jí nepraskla.

Vincent horečnatě přecházel pokojem, v těle patrný neklid, usilovně přemýšlel o svém plánu.
"Představ si to, Theo, jaký to bude mít pro místní umělce význam. Zviditelníme se, prodáme svá díla, obyčejným lidem představíme nové umění, bude to úspěch," vykládal a popotahoval z dýmky.
"Vincente, to není jen tak, musíš to pořádně promyslet," snažil se ho Theo zklidnit, bez účinku. Vincent se pro svou ideu nadchl. Nebyl schopný svůj plán kriticky zhodnotit.
"Mám to promyšlené. Najdeme kavárnu, která vystaví naše obrazy. Lidé nezkažení uměleckým snobstvím určitě něco koupí."
Už nechtěl být na bratrovi závislý.
Nakonec musel uznat, že bratr měl pravdu.

Vše bude tak, jak jsem si naplánovala. Ale co když ne?
Pravděpodobně tohle zažívá kromě mě spoustu lidí. Jakoby na jednom rameni seděl bílý skřítek a na druhém černý. Oba se překřikují.
„Jsi úžasná! Zvládneš to!“ povzbuzuje bílý.
„Ani náhodou! Vysmějí se ti!“ tvrdí černý.
Co si pak vybereme? Čemu uvěříme? Po „akci“ se mozkobouření uklidní, uvědomíme si, že možná v něčem měl pravdu bílý a v něčem černý skřítek. Představme si je jako šachové figurky. Na šachovnici se rozehraje partie, kde obě barvy mají své místo. Jejich síly musí být v rovnováze, aby hra proběhla právě tak, jak má.

„Řekl: ,Bděte a modlete se!‘ A já už jsem tak unavenej.“ Zahledí se do šera na obrysy stařičkého olivovníku. „Ty už jseš pěknej dědeček.“ Přímo ze slupičky vykotlaného kmene vyrůstá úplně nová ratolest. „Jak je to možný? Z takový suchý větve. Nerozumim tomu.“ Ohlédne se, kam poodešel Pán. Zívne. „Nerozumím tomu. Vítali ho jako Mesiáše a on si nechá připravit beránka - prý poslední večeři - úplně stranou od lidí, dokonce nám myje nohy jak poslední sluha. Mluví o chlebu a vínu jako o svém těle a krvi. Taky mluví o zradě. A je tak sklíčen. Kdybych si mozek upřemýšlel, nerozumím tomu.“

„Myslím, že království. Jasně se osvědčilo. Každý chce krále anebo královnu...“
„Ano, ale nemůžeme jim dát příliš moci. Jednou jsme demokracie...“
„Nejsme teď spíše komunisté?“
„Mlčte, kolego. Vaši propagandu si nechte na jindy. Jestli něco, jsme prvobytně pospolná společnost. Ale přechodem k feudalismu...“
„To ne, volební právo. Jeden muž, jeden hlas.“
„A co ženy?“
„Neslovíčkařte. Chce to parlament!“
„Pokud budete něco vyhazovat do vzduchu, upozorňuji, že střelný prach došel.“
„Podržíme starý model, jak to půjde. Král a parlament? Kdo je pro?“
„Nebo královna...“
„Říkám, neslovíčkařte. Kdo je pro?“
„Kdo je proti?“
„Kdo se zdržel hlasování?“
„Dobře, takže další bod programu...“

Mozek se mi bouří,
pro dnešek už službu vypověděl.
Byl to tak krásný den -
a pak jsem přišel domů.
Proč zase znova,
stále ty samé analýzy,
když data z nich dávno získána byla?
Vím jak to je,
ty už nejsi zdejší.
Hrajeme si na vojáky -
a pak jsem přišel domů.
A přesto přemýšlím,
jak pravda by se zvrátit dala,
však v úspěch již nevěřím.
Myšlenky i sny se rozplynuly.
Však ty tak stále blízko jsi,
naděje stále neumírá, ty jsi jí -
a pak jsem přišel domů.
Vždycky to tak dopadne.
Nechtěl jsem dnes to vědět.
A pak jsem přišel domů.

Co mi to tu skáče za okna, co to je... Kdo to píše? Mě? Ne.. mě ne...
„Tak kdy půjdeme ven? Pustí tě ta tvoje?“
Zapomněl se odhlásit.
„Příští víkend, to bude pryč, tak zajdeme zakalit!“
Mám aktuálně naskakující vzkazy, které mi zasahují oči i s odhaleným textem otevřít? V mozku se právě odehrává bouře, která může napáchat spoustu škod. Srdce bije, tělo se chvěje, na jeden nádech začíná nabíhat pachuť na jazyku.
„Stejně má milence.“
„Proč myslíš?“
„Prostě tak, jak furt jezdí s tou partou někam... Nechceš mi něco koupit?“
„A co za to?“
„Nevím...“
„Co sex?“
Zavírám konverzaci.