V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Z toho dne si moc nepamatovala. Jen útržky a pár silných pocitů a vjemů – muže vřískajícího ve své budoucí rakvi, oheň, vítr, který jí cuchal vlasy na vrcholu Astronomické věže. Nevěděla, jak se dostala dolů, nebo kdy se poprvé probudila v posteli v cizím pokoji, oblečená do nepovědomého růžového pyžama.
Konečky prstů se dotkla studené podlahy. U nočního stolku uviděla huňaté trepky a vklouzla do nich jako do horké lázně. Čí asi byly, než skončily u ní? Komu patří doopravdy?
„Haló? Kde to jsem?“
Ze dveří v rohu vyšla usměvavá starší čarodějka. „U svatého Munga, slečno Grangerová. Pamatujete se?“
Mlha.

Když snahy o vážný rozhovor nedopadly, uchýlil se Kingsley ke špinavým trikům.
„Jsem úplně grogy,“ zahlásil jednoho večera po práci. „Od teď celý víkend držím půst – žádné kouzlení. To pročištění letaxové přípojky je na tobě.“
Pátek strávili mazlením na gauči.
Sobota uplynula, krb zůstal nedotčen.
Neděle byla skoro u konce, když se Sirius zjevil s hůlkou v ruce a chvíli na krb hleděl. Pak ruku zvedl a pronesl správná slova. Nestalo se nic.
„Do prdele!“ zařval, slzy v očích, a mrskl hůlkou o zem. „Já nemůžu, já kurva nemůžu!“
Přiskočil k němu a stiskl ho v tom nejpevnějším z objetí.

„Vy musíte být Minerva!“ zjevila se před ní v sofistikovaném kostýmku, lodičkách a dokonale načesaném drdolu mladá profesionální žena.
„Ano, McGonagallová,“ usmála se, lehce zaskočena. Další větu už ze sebe dostat nestihla.
„To by spíš beran spadl z oblohy, než abych nepřivítala novou tvář! Berenice Sinistrová, mluvčí,“ chopila se její ruky jako záchranného lana. „Pojďte, odvedu vás na oddělení.“

Během cesty se o zaměstnancích ministerstva dozvěděla víc, než by běžně zvládla za rok: tahle se bude vdávat, toho ošklivě pokousal trpaslík, tahle krade puding z vánočních večírků a tady ten – jmenuje se Raddle – si myslí, že má patent na rozum!

Sybila věděla, že má dar zřít věci budoucí, že je jejím osudem být velkou prorokyní a vidět město veliké... tedy... něco podobného určitě. Jakkoli ale uvnitř cítila, že věštění má v krvi, pomáhala si čas od času jinak. Někdo by to nazval fetováním, ona tomu říkala pěstování mediální mikroflóry.

Čekala ji ředitelská inspekce. Potřebovala se vyklidnit, zažít nirvánu, nabudit třetí oko!
Možná jsem to přehnala, říkala si, když se kolem ní reality skládaly do tvaru papírového jeřába.

Ráno se vzbudila ještě veselá, možná až moc. Dozvuky včerejška jí kalily mysl.
Toho dne zazněla věštba, kterou si vyčítala do konce života.

Svižné penzistky v teplákovkách a módních běžeckých kšiltech si to štrádovaly ulicí, za zenitem mimořádně nebezpečné a obrněné pocitem neporazitelnosti. Prudké floridské slunce se odvažovalo vykukovat jen přes mraky.
„Sotva kdy zavolá!“ postěžovala si Maureen.
„Jednou se mu to vymstí!“ zvolala Blanche a ostatní přikyvovaly.
„A co ty, Berenice? Dcera se ozvala?“
„Vdala se!“
„Takže konečně ulovila chlapa? V jejím věku...“
„Vzala si ženskou! To mi dělá schválně!“
Letité kamarádky podezřelé britské imigrantce odsouhlasily rozhořčení.
Berenice Sinistrová se toho dne vrátila domů k pohyblivým fotkám z Aurořiny svatby. S úsměvem plným skrývaného smutku jednu pohladila. „Holčičko moje, tak ses dočkala.“

Kdyby si Georgina Goyleová mohla opravdu vybrat, vdala by se za Rojvola, jak mu v duchu říkala a doufala, že jí toto oslovení jednou bude dovoleno. Překážka byla zjevná – manželství se ženou, které by ona sama nemohla konkurovat v žádném směru.
Protože si ale mohla vybrat, zvolila logicky a bez emocí.
Moodymu, starému mládenci, který nikdy nejevil zájem o nikoho, to bylo oznámeno. Informaci přijal, obdržel gratulace a pokyn k připravení bezpečnostních opatření své vlastní svatby.
S nevěstou se před obřadem sešli jen jednou.
„Moc mě těší,“ usmála se zcela upřímně ve vidině naplnění vize velké čistokrevné rodiny.
Přikývl. „Nápodobně.“

Čtverctihodná Voldemort,

od Tvých komentátorů jsem se dozvěděla, že týráš postavy a nedopřeješ jim oddechu. Nejčastěji zaznělo jméno Remuse Lupina, ale téměř každý by si prý zasloužil dostat deku nebo deku. Hlásím se jako ideální kandidát.

Pocházím z rodiny Moudrého klobouku a Šálky sexuálních předností. Mám dlouholeté zkušenosti s magickými bytostmi, ale na kráse mi neubraly, neboť sebelátací kouzla ovládám výborně. Dokážu přizpůsobit svoji velikost i barvu preferencím zakrytého. Materiál měním jedině, pokud dojde k technologickému průlomu – v současné době jsem mikroflanelová. V krizi se nezdekuju, ale vytrvám.

Předem dekuji (sic!) za odpověď.
S pozdravem

Hugo Zdeněk Blanka, deka objímací

Když poprvé vstoupila do své kanceláře, zaplavil ji chaos. Lockhart buď fungoval v unikátním režimu „kam to položím, tam to zůstane“, nebo v poslední době rezignoval na veškeré pracovní povinnosti. Druhá možnost se vzhledem k jeho osudu jevila o chlup pravděpodobnější.
Zavedla systém schůzek se zástupci jednotlivých oddělení. Kancelář bystrozorů poslala Jamese Pottera. Byl... milý. Občas jí přinesl kávu, zeptal se jí, jak se má, zavtipkoval. Nechoval se k ní jako k nepříteli. Nebyla naivní, bylo jasné, že to nedělá z čisté lásky, ale někdy stačí tak trapně málo.
Motýlí křídla, protivný znak náklonnosti, se zjevila a nebyla k odehnání.

Sedm let kamarádství postupně podemlel čas. Přestali se vídat každodenně, pak už jenom občas, když to vyšlo. Ti dva se semkli jako nikdy předtím a možná si nejdřív ani nevšimli, že se jim Petr i Remus pomalu ztrácejí ze života.
Remus se topil ve vlastním světě, ale na pivu se tvářil, že je dobře.
Petr se styděl, nejdřív jenom trochu a pak víc a víc. Špehovat kamarády? Spolužáky? A za co, pár ministerských galeonů? Po jednom zvlášť ošklivém udání se rozhodl, že dál nemůže. Odešel z Británie a nechal všechny, aby na něj zapomněli. To bylo ještě v jeho silách.

Z třinácti členů Sudiček, kteří v průběhu let v různých sestavách v ansámblu působili, byla většina vystavena perzekuci. Hlavní kytarista a spoluzakladatel kapely Kirley Duke byl zabit během zátahu v listopadu 1994, v Azkabanu zemřel bubeník Orsino Thruston (před 1993, přesné datum není známo) a v pracovních táborech zahynuli dudák Gideon Crumb a loutnista Herman Wintringham – Crumb při povstání proti dozorcům (1997), Wintringham na zápal plic (1995). Yolande Wyrová, která s kapelou v roce 1992 krátce spolupracovala jako doprovodná zpěvačka, byla po věznění v ženském internačním táboře zařazena do reprodukčního programu Pramen, kde pro Raddlův režim porodila celkem pět dětí.