DMD č. 15. pro 15. 4. 2016. Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Téma příbuzných je v hrdinských kruzích poněkud kontroverzní.
Všichni princové a princezny jsou náležitě hrdí na svůj původ a odmítají jakákoliv nařčení z trápení svých poddaných. Hrdinové pocházející z chudých poměrů naopak staví svůj úspěch na v dnešní době oblíbeném from zero to hero. Zvířecí postavy obviňují lidi z vykořisťování, lidští hrdinové zase živočichy opovrhují. Žádná postava však nakonec nemá čistý štít a většina z nich má ve svém příbuzenství taky jednu pořádnou mrchu. Diskuse končívá obvykle pořádnou hádkou.
A pak přijde on.
Svatý Řehoř z Nyssy.
Nikdo z nich ho rád nemá. Protože když to má někdo v genech...

Zakotvili na zahrádce skoro nezablešeného hostince*.
Mrakoplaš si odkašlal.
„Víš... Jsem docela rád, že jdeme spolu.“
Jenže Zavazadlo nevnímalo – ještě více, než obvykle truhlice nevnímat umí.
Ztuhlo a upřeně se dívalo do přilehlého sadu.
„Snad ne další vražedná příšera,“ zasténal Mrakoplaš.
Zavazadlo zabručelo. Vyplivlo knihu.
„Rukověť milovníka dřevin**?“
Zmateně listoval.
„Myslící... Ah. Trapný hruškovník. Na rozdíl od svého vzácného příbuzného se tato nepříjemná, protivná dřevina vyznačuje intelektem odpovídajícím obzvlášť buranskému vidlákovi po šestém pivu. S oblibou trousí nemístné vtipy a frustruje Myslící hruškovník...“
Zavazadlo se snažilo schovat pod lavici.
„Slyšels ten vo Myslícím hruškovňáku v tangách?“ ozvalo se zpoza plotu.

Pratetě bylo sto let, byla slepá, skoro hluchá, ale seděla zpříma jako pravítko, dirigovala všechny okolo, a strýc Eman šeptal, my jsme jí to neřekli, je to taková trapná situace, aby neměla šok, a Pažout se mračil, co jste neřekli? že jsem se oženil?, a strýc Eman povídal, jenom jsme neřekli, koho sis vzal. Emilie zavelela, chci vidět nevěstu, podala Horáčkovi ruku, pohladila ho po strništi, tak tě vítám, děvenko, řekla, a Pažout zabručel, to není žádná děvenka, načež prateta prohlásila hlasitým šepotem, že nejsi na holky, to vím od tvých pěti, bobečku, ale nebudu kazit famílii tu jejich komédii!

,,Tak tady bydlím." a vlezl oknem do pokoje. ,,Co ti můžu nabídnout krásko? Čaj nebo něco ostřejšího na uvolnění?"
,,Ještě jednou děkuju za záchranu, ale spíše by mě zajímalo, komu za svůj život vděčím. Jak se jmenuješ?"
,,Maličkost, měl jsem to cestou... a já jsem ehm, nooo.." nevěděl co říct. Ne, že by se nechtěl prozradit, ale jeho jméno bylo trapné.
,,Ano?"
,,To není důležité! Můžeš mi říkat jen hrdino."
Schody za dveřmi vrzly a ozval se hlas. ,,Květoslávečku!? Zítra půjdeme koupit ty nové slipy i tatínek půjde!"
,,Mami mlč! Děláš mi ostudu!"
A děvče se smíchem mířilo ke dveřím.

Teroristi sa zabarikádovali v byte. Vyhrážali sa, že ak policajti neodídu, vyhodia celý činžiak do povetria. Na miesto prišiel Demolitionman. Obdivuhodným stenolezectvom sa dostal k oknu a vbehol dnu. Ozvali sa výstrely. Traja teroristi vyleteli von oknom, ďalším rozmlátil barikádu.
Jeden z nich prežil pád bez zranení a zobral si rukojemíčku.
-Vypadnite všetci, inak ju zabijem!
Vylepila mu. On do nej vystrieľal zásobník. Vrazila mu medzi oči tak, že odletel desať metrov. Už sa nepostavil. Demolitionman k nej dobehol:
-Mami, nebuď trápna, bez štýlu to je o ničom. Čo ak sa dozvedia, že sme kyborgovia z budúcnosti, čo tu uviazli...

Muž v uniformě vstoupil na dvůr statku.
„Šmarjá, Lojzine, odkud ses vynořil?!“
„Z Anglie, teta.“
„To ses měl dobře. My zatím…“
„Moc ani ne, lítal jsem v RAF.“
„Ty? Takový poseroutka? Kdybys rači zůstal doma. Kuba se ti tady tak nadřel!“
„Kuba? Kde jsou maminka s tatínkem?“
„Zatímco sis lítal, Lojzine, tak je sebralo gestapo. Kvůli tobě poslouchali rádio a… Ještěže měl Kuba známosti a koupil statek. Ten se ti tu tak nadřel.“
Na zápraží domu se zjevil Kuba v holínkách. „Nečekali jsme tě, bratránku, ale když už jsi tady, můžeš mi na statku dělat čeledína, aspoň se naučíš pracovat.“

Po kvapném přemístění Harry pociťoval mírnou závrať a Hermioně se nebezpečně kymácel žaludek.
Severus objednal třikrát whisky a zamířil do zadní části zakouřeného mudlovského lokálu.
„A teď od vás čekám vřelé díky.“
„Díky za co?“ nechápala Hermiona.
„Za to, že jsem vás ušetřil trapného setkání s mými rodiči, které nějaký pitomec z ministerstva pozval na after party.“
„Vy máte rodiče?“ vyhrkl Harry.
„Ovšemže má rodiče, Harry! Přece ho nepřinesl čáp!“
„U něj bych se tomu nedivil,“ utrousil koutkem úst.
Oba leknutím nadskočili, když se za Snapeovými zády zjevila žena připomínající rozzuřenou starou harpyji.
„Tady tě mám! Nepředstavíš nás, Sevíčku motýlku?“

„Že mě táta dává sledovat, na to jsem zvyklý. Asi má důvod, jediný syn, následník a tak, víme, jak to vypadá na Sicílii.“
„Ale nemluvíme o tom.“
„Kdekdo o to mluví, Camillo, jen ne před mým otcem. Měl by sis někdy vzít volno a jít ven. Ale ne mě v přestrojení špehovat, jasné? Jako teď. Vy jste si vážně mysleli, že vás nepoznám? Jak se táta zakuckal, když jsem řekl „až jeden zemře“, to bylo k popukání.“
„Král se příliš nebavil.“
„Já se Perdity nevzdám. Máš určitě nějaký nápad, jak z toho ven.“
„Jeden… nebo dva,“ potutelně se usměje Camillo.

Snape se probudil do hluku a křiku. Dříve by jej to rozlítilo, nikdo neměl právo rušit obávaného profesora a dvojitého špeha. Teď už bylo všechno několik let jinak. Přešel do koupelny, opláchnul se vodou a pohlédnul do zrcadla. Přibylo mu šedin, ubylo zahořklých vrásek. Místo toho se mu vytvořily jiné - od úsměvu. Převlíkl se, sešel po schodech dolů. Jeho žena spolu se svou matkou chystala oběd, děti pokřikovaly, tchán v křesle si četl noviny. Severus se připojil. Kouzelníci by vzhledem k jeho váženosti po válce tuto scenérii nazvali „Hrdinovi trapní příbuzní“, on však byl nejšťastnější, že tato rodina je jeho.

Karl čas o samotě využil nejen k hledání a k přivlastňování si veškeré vody, kterou cestou potkal, ale také k rozjímání.
Táhlo mu na stý rok a musel nad sebou vrtět hlavou. Vážně doufal, že prostě jednoho dne v klidu vypustí duši stářím. Jakou měl šanci?
Tátovi vyrval duši z těla on sám. To, když hrozilo, že ho najdou nacisti.
Děd, starej pruskej vodník, ji vypustil za Velký války. Za vlast.
Praděd zase z nešťastný lásky zblbnul, skočil do Labe v pokusu o utonutí a nakonec se oběsil na lýčeným provaze.
Další předci? Darmo mluvit.
Ale sakra, chtěl tak moc?