DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Zítra se žením. Má holka je těhotná. To mi nevadí, je totiž největší sexbomba v Konoze. Vadí mi jen, jak je děsivá, když ji naštvu, což se stává hodně často. Jsem Hokage, mám práce až nad hlavu, a na plnění manželských povinností nezbude čas. Říkají mi sice Žlutý blesk, ale v posteli to není žádná výhra. To je právě ten důvod proč je na mě Kushina pořád nasraná.
Nic mě už nezachrání. Mám jen tři možnosti. Útěk, sebevraždu a svatbu. Jedna lepší než druhá. Leda by vypukla válka. Bingo! Půjdu nějakou rychle obstarat a pak budu volnej jako pták, možná.

Slečnám se představoval cizím jménem. V zamilovaném poblouznění brával na sebe nejlepší šaty a přes rameno kytaru, protože v dívčím časopise četl, že kluci s kytarou jsou cool.
Jakmile začaly mluvit o zásnubách, práskl do bot.
Nebylo to snadné.
Jeden tatínek rozhodnutý rozbít mu nos a přilehlé části obličeje bušil celý večer na dveře.
Další ho poznal na ulici.
Jedna maminka ho zahnala až do přístěnku na košťata.
Nejhorší byly tetičky. Už dostal ránu čepcem, slunečníkem, kabelkou i vlastním koštětem, ale nejhorší byly jejich pisklavé hlásky, které ho pronásledovaly úplně všude.
Radši se odstěhoval. S celým domem.
Potom přišla Sophie.

Tadeusz brouzdal kolem výloh zlatnictví.
V hlavě se mu honilo tisíc myšlenek.
Hrdinně potlačil další povzdech.
Přesně věděl, odkdy nad tím začal vážněji uvažovat.
Od návštěvy Colleenina - tedy vlastně Geillésina - velmi rozlíceného bratra, mávajícího Mečem pravdy. Naštěstí se mu ho podařilo ukecat, než došlo na ztráty na životech. Nebo spíš uchlastat do takového stavu, že povolil. Docela výkon, vzhledem k tomu, že to byl Ir.
Ano, kdysi zastával názor, že je lepší býti mrtvý, nežli být (znovu) ženatý.
Ovšem jak jeho vílence vysvětlit, že od doby, co ji zná, začal tak trochu věřit v reinkarnaci... navíc na vyšší úroveň bytí?

Je neštěstí, když rádi čtete.
Mairi měla přečtenou rozsáhlou rodinnou knihovnu, veřejnou knihovnu a vše, co zbylo po dávné univerzitě. Tak se aspoň domnívala, a zoufala si, že nemá co číst.
V rámci svých výzkumů ale objevila v čímsi celá staletí nedotknutém nočním stolku jakýsi časopis. Byla nadšená.
S velkou opatrností v něm začala listovat...
Skromná večeře, jen ona a manžel. Vypadala zamyšleně, celý večer nepromluvila slovo.
Až najednou vyhrkla: „Tak jsem četla, že někde přirovnávají svatbu ke smrti... Co si o tom myslíš?“
„Nemůžu posoudit, miláčku, ještě jsem mrtvý nebyl,“ odpověděl Calum.
V tu chvíli ho milovala velice silně.

Proti všem předpokladům na mě poté, co jsem vyslovila nelichotivý úsudek o jeho charakteru, nepoužil jednu z Nepromíjitelných. Zřejmě měl potřebu se obhájit.
„Změnil jsem se. Nemůžete ale čekat, že se budu mile usmívat na každého cizince, který se mi objeví v parku.“
„Hm,“ připustila jsem, že v tom má pravdu. „V čem konkrétně jste se tedy změnil?“
„Dělám všechno proto, abych zachránil svoji rodinu. Už neříkám, že je lepší býti mrtvý nežli ženatý.“
„Což není nic nového,“ namítla jsem. Vaše oddanost rodině je váš hlavní… možná jediný… kladný povahový rys. Proto jsem se vlastně do té nevděčné práce pustila.“

Jeli bez ustání celý další den. Hladoví a zaprášení sluhové doprovázející je na mezcích si už dávno přestali stěžovat. Pozdě odpoledne uviděli z dálky siluetu Tarbes, města pod horami.
Zastavili před hostincem U žáby. D´Artagnanův gaskoňský dialekt v rodném kraji náhle nepůsobil směšně. Hostinský zaujatě gestikuloval: „Nebylo dosti na tom, že se drak vrátil pustošit náš kraj, přivedl si nevěstu!“
Dvojice draků se blížila od hor.
D´Artagnan si vzal na starosti saň, na Athose, Porthose a Aramise připadly tři hlavy drakovy.
Athos opřel mušketu do vidlice, druhým pokusem zasáhl poslední drakovu hlavu a utrousil: „Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý!“

On byl pedant, ona bohém.
On mlčel, ona nezavřela ústa.
On byl ranní ptáče, ona sůva.
On měl rozhled, ona fantazii.
On byl gurmet, ona neuměla vařit.
On byl precizní, ona měla nadhled.
Jeho smyslem života byla práce, pro ni byl život legrace.
Časem ho hrozně rozčilovala. Vadilo mu, co dělá, co říká. Nesnášel její názory. Byl na ni alergický.
To mi dělá schválně,“ láteřil na zahradě. „Ani nedokáže pořádně rozměřit vzdálenost. I ty hloupé sazenice po ní musím vyhrabat a znovu zasadit.“ rozčiloval se. Když se prohrabával zeminou, napadlo ho: „Lépe by mi bylo pod zemí, než s ní.“

Vážený pane,
odepisuji na Váš dopis, který jste adresoval mému snoubenci Nielsovi. Musím Vám poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mu věnoval.
Niels celý život bojoval s chudobou a vždy nacházel přátele, kteří byli ochotni mu pomoci odbornou radou i finančním zabezpečením. Odměnou jim byla jen radost z jeho geniálních objevů a možnosti jeho dalšího odborného rozvoje.
Vaše zpráva o získání profesorského místa v Berlíně pro mého milovaného by byla naprosto skvělá. Ale on si ji už bohužel nepřečte. Dva dny před odesláním Vašeho dopisu prohrál boj s tuberkulózou. Nebýt toho, mohl být nyní konečně finančně zabezpečen a šťastně ženat.

Pozorovali jsme již delší dobu u strýce jakési chřadnutí jeho obvykle nadmíru bujaré povahy.
Strýc vzdychal, mumlal si, jíst mu nechutnalo.
Večer u nás zvonila plavovlasá slečna v šatech, které babička považovala za pásek. Přišla za strýcem.
Ten zbledl, ledva zaslechl její hlas v předsíni, a zapřísahaje nás, abychom jej zapřeli, zamkl se ve skříni.
Nenápadným výslechem slečny vyzvěděli jsme, že příbuzný nedávného zvláště podařeného večera, jsa okouzlen alkoholem, dotyčné naznačil možnost manželství.
„Radši pod drn než do chomoutu,“ ozvalo se temně ze skříně vysvětlení strýcova jednání.
Otec slečnu objal a pozval ji na zítra.
Strýc zvažuje návštěvu jakéhosi bratrance.

[„Tak jak bylo na prázdninách?“] otázal se velmistr synátora, když se tento vrátil z výletu na Kashyyyk.
[„Dobrý,“] broukl Simbacca v dokonalém souladu s průměrnou odpovědí většiny dospívajících chlapců napříč vesmíry a šel do jídelny na sváču, ovšem tak jednoduché to mít neměl.
[„A co máma, nevzkazuje mi něco?“]
[„Ne, ale děda se ptal, kdy bude svatba,“] odvětil menší bezelstně.
[„Mám to v plánu, hned co stihnu důležitější věci, jako třeba někde hrdinně natáhnout brka. Což máma ví, ale jemu to asi radši neříkej.“]
[„No on to asi tuší.“]
[„Cože?“]
[„Nevim, celej večer se tak divně smál a brousil mačetu.“]