DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

"No, pak tam nadrobíte suchej chleba. Může bejt i starší, to neva. Hezky se to zalije mlíkem, to se pak vyleje a pořádně se to vyždíme. Nastrouháte tam eidam, já kupuju 30%, to je levnější. Taky si tam můžete dát nějakej dobroučkej salámek, třeba gothaj.
Ale hlavní je to pak řádně provegetit a ještě to hezky zakapat vorčestrem a bude to dobroučkatý. Řeknu vám, manža si čvachtal!"
"Manža" skryl hlavu v dlaních a přemýšlel, jestli "mňamku" zalít litrem kečupu a nějak to přetrpět, podepsat rozvodové papíry, zajít vedle k Máně na poctivou svíčkovou se šesti, nebo se raději rovnou odstřelit.

Cris a Anthony se krčili za kusem betonu spolu s dalším mužem. Všude kolem se ozývala střelba ze zbraní a výbuchy.
"Tak a je to tady, chlapy," podotkl a kývl na ně.
"P-počkej!" zastavil ho Tony. "To tam vážně chceš jen tak vlítnout? Myslím tím... nemáš náhodou manželku a tak?" řekl s nadějí, že se vyhne boji. Muž se zasmál.
"Je lepší být mrtvej než ženatej. To je taky důvod, proč jsem tady."
"A tak proč sis jí vůbec bral?" zeptal se se zvědavostí Cris.
"Aby se mi umíralo snáze," zasmál se hlasitě a pak vyběhl s válečným pokřikem pryč.

Jí odmalička kladli na srdce, jak je důležité se dobře vdát.
Jemu od útlého věku kladli na srdce, že je potřeba si dobýt jmění.
Jí povídali o princích na bílých koních.
Jemu vyprávěli o jeskyních s poklady.
Ji zdobili do rozkošných šatiček.
Jeho obuli do loveckých bot.
Ji učili zpívat, malovat a starat se o domácnost.
Jeho učili šermovat, rajtovat a lovit.
Ji učili se předvádět.
Jeho učili si nevšímat.
Ona si postavila hlavu.
On splnil jejich nevyslovené přání.
Ona doufala, že k tomu nikdy nedojde.
Jeho vlastně ani nenapadlo, že by k tomu dojít mohlo.
Teď stojí před oltářem.

"Tiše, ať nevzbudíš Otíka! Bude pak ráno protivnej jak lejno. Táhne z tebe jak ze sudu. Samozřejmě jsi to vzal jako záminku k chlastání!"
"Ženo, představ si, že už máme mezi spolužáky čtyři nebožtíky. To je hrůza!"
"Tak dej bacha, ať nejsi brzy tím pátým", opáčí Scholastika.
Lev raději mlčí, na diskusi nemá ve tři v noci chuť ani sílu.
"A to sako si pověs na balkón, ať z něj vyvětrá ten kouř!"
Lev provede a konečně uléhá. Přemýšlí. Nejsou na tom ti jeho spolužáci nebožtíci líp než on? Tato myšlenka by jej před pár lety, za svobodna, vůbec nenapadla.

Byla to nejhezčí dívka, kterou kdy spatřil (tedy, ne že by měl vzhledem k svým zkušenostem s ženami dostatečné srovnání. Rodina, tedy lépe řečeno babička Livia, jej nikdy do společnosti nepouštěla)
Jmenovala se Camila, okamžitě se zamiloval až po uši.
Bylo stanoveno datum svatby....
Bohužel ještě před oním velkým dnem se Livia rozhodla, že prospěšnější bude, když se Claudius ožení s Urgulanilou, dcerou její přítelkyně.
Camila musela z cesty, byla zabita jakousi starou ženou, která ji bodla otrávenou jehlou.
Babička Livia rozhodla, smrt nevinné dívky byla totiž přijatelnější, než manželství jejího vnuka, které by jí samotné nemělo přinést nějaké výhody.

Dnes nejedla, a nesmí zítra jíst,
dnes nespala, a nesmí zítra spát;
"To je blbá hra! Fuj! Krotit ženu!"
jak při tom jídle vytknu zase vady,
že není postel dobře ustlaná.
"No já bych tě hnala, nádhero!"
Tu shodím polštář, tu zas podušku,
pak shrnu pokrývku neb loktuši,
"Tak to si zkus a uděláš to jen jednou!"
a v zmatku takém přísahat jí budu,
že z jemné péče o ni vše to činím,
"Jestli ti to věří, tak je úplně pitomá!"
"Ženská zatracená, jak se mám naučit roli?
To by snad bylo lepší bejt mrtvej! Že já se vůbec ženil!"

"Měl by ses oženit Sherlocku. Od té doby, co jsem zasnoubený, chováš se jak pitomec. Musíš mít i svůj život a ne ničit stále ten můj. Nějaká žena by Ti prospěla. Co se po nějaké porozhlédnout?"
"Zbláznil jsi se, Johne?! To být raději mrtvý. Věř mi, už jsem to zažil a je to rozhodně lepší."
"Co jsi si zažil?! Být mrtvý?! Jestli myslíš tu svojí oplzlou hru na mrtvého, to bych raději nepřipomínal. Pokud mě zase nechceš rozčílit. Věř mi, dneska bych se trefil mohem lépe."
"Na to jsem příliš skvělý...ne, dokonalý, než aby mi život ničila manželka."
Prásk!!!

"Opravdus' o tom nikdy neuvažoval, Jime, že by ses oženil a měl děti?" zeptal se Kostra, když náléval další rundu poctivé skotské whisky.
"Ne...I když, možná jednou. Ale potom jsem se rozhodl, že to není pro mě," zavrtěl odmítavě hlavou. "Umíš si to představit, zvládat loď, ženu a ještě děti. Neustále poslouchat, jak jsi pořád někde v trapu a ona je na vše sama? Kdepak. Kapitán má mít jen jednu ženu, svou loď."
"Ale zase ten pocit, že na tebe doma někdo čeká-"
"Jaký pocit, sám jsi rozvedený! A vůbec, Kostro, já myslím, že radši umířt, než se oženit."

Brali jsme takhle jednou občanské právo,
a možná trochu hlouběji, než je zdrávo,
nějaký pachty, smlouvy, dary a dědictví,
absolutní majetková práva a vlastnictví,
ale pak přišlo něco mnohem děsivějšího,
a k velké radosti našeho přednášejícího,
probrala se rodina, děti, adopce a manželství,
přineslo mi to jedno veliké poselství,
že je lepší být mrtvý nežli ženatý,
protože manželství je kozel rohatý,
platí se za všechno, majetek utíká,
láska je krásná, ale vyžírka veliká,
platil bych někomu životní standart,
a vykoupil by mě z toho jenom hazard,
nevím, jestli kráska po boku za to stojí,
nechci se vzdát absolutní svobody mojí!

„Musí to být hrůza, mít ženu! Samé problémy a žádná práva...“
„Když víš jak na ni, dá se to zvládnout. Dobře se dívej – tenhle chlápek určitě nemá čisté svědomí. A kam jde? Do květinářství! Prostě koupíš pugét květin, ať se děje cokoliv, a všechno je v pořádku.“
„Taková neupřímnost! S tím já nechci mít nic společného!“
„Není to jedno? Jsme už stejně nad hrobem. A vážně si myslíš, že náš osud je šťastnější než osud ženatého muže?“ řekla oranžová lilie.
„Máš pravdu, můj ne. Kdyby koupil raději tebe, nejspíš bys ani nemusela lhát,“ povzdechla si rudá růže. „Ale co já?“