DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Nejdražší Jane,
doufal jsem, že zadržím svá slova. Avšak sám jsem padl do pasti, kterou jsem ti uchystal. Vidím, že se trápíš a tak to dále nesmí být. Věz, že jsem tě chtěl jen přimět vyslovit to, co denně vídám v tvých pohádkových očích. Chtěl jsem tě probudit, vyprovokovat silnou ženu ukrytou v hladké skořápce dívčí guvernantky. Blanche nebyla ničím, než prostředkem té "výchovy".
Ale věz, že bych raději zemřel, než bych se stal kořistí té hloupé slečinky.
V psaní osobních dopisů byl neobratný, neměl zkušenosti.
Zmuchlaný list odhodil ke krbu.
Za tu poslední myšlenku by se vlídného pohledu nedočkal.

Na sobě měl černé sako s košilí, kravatu si dávno sundal. Nedokázal se už moc dobře přetvařovat a tak z jeho postoje i gest prosakovala pravda, že se nehorázně nudí. Možná by se dalo říct, že byl celkem znechucen. Pokud něco skutečně neměl rád, byly to svatby. Stvrzovat něco tak pomíjivého jako je láska a ještě ke všemu mezi bytostmi, kteří žijí stovky let? Fraška. Za pár desetiletí spolu budou jen z povinnosti, tradice, zvyku. A to neuvěřitelné množství drobných povinností postrádajících nějaký elementární smysl? Lepší být mrtvej, než v chomoutu. Věděl, o čem mluví, páč mrtvý už dávno byl.

V životě každého gentlemana přijde okamžik, kdy musí být připraven čelit výzvám, strašlivějším než si kdy dokázal představit.
Právě se podával dezert. Zdrceně jsem přihlížel, kterak máti se sladkým úsměvem nabízí slečně Ambrozii další kousek. Ambrozie se skládala převážně z brad, kanýrů a zdravíčka – to vše v odstínu cukrátkově růžové. Moje snaha obrátit hovor k literatuře skončila fiaskem. Jen se zahiňala a koketně mi pokynula lžičkou. Začínal jsem si zoufat.
Všechny šílenosti poslední doby mi zničehonic připadaly příliš zábavné, aby měly skončit. Z tohohle mě Bosie dostane, umínil jsem si. I kdyby měl zapálit další gauč.
Raději mrtvý, než ženatý.

Lopatu zařízne do hlíny, nabere, hodí, zakymácí se, chytí balanc, zaryje, nabere, zakolísá, odrazí se od náhrobku, hodí, už tam bude, už se to dozví... Zdáli se tmou blíží hlasy.
"Jednou jsem dostal hlášení o hanobení hrobu, tak to musím vyšetřit."
"Pepane, neblbni, přece bys ho nezabás, jenom ho kluci příliš ožrali na loučení se svobodou."
"To jako že se šel zahrabat nebo co? Noc před vlastní svatbou?"
Uniformovaná osoba se blíží ke kopáči.
"Občane přestaňte a řekněte mi, co tu děláte!"
"Děda mi vždycky dobře poradil, tak jsem se ho přišel zeptat, jestli je lepší být mrtvej než ženatej..."

Naproti našemu domu je obřadní síň. S rozvernými svatebčany bývá veselo. Když se do toho přimíchám ještě já, malej kocourek, tak je veselo na druhou. Družičky po hře se mnou už nejsou tak nastrojené, nevěsta, co jsem jí tuhle proběhl pod sukní prý koktala ještě při obřadu, ale co jsem viděl naposled, to mě uzemnilo.
Když vyšli novomanželé před úřad, zacvakli kamarádi ženichovi hlavu a ruce do takové dřevěné desky, uzamkli ji a klíček dali nevěstě. Ta se smíchem sedla do auta a ženich nestačil koukat.
No to vám řeknu, než bejt takhle ženatej, to je snad lepší bejt mrtvej!

Doktor byl celoplanetárním matriarchátem nadšen.
Jack ostatně chvíli také, ačkoli on se zaměřil na specifické slečny zatímco Doktor běhal kolem a z nudy bořil režim. Jack si ovšem měl sečíst, že bude-li svolný k čemukoliv, bude také k čemukoliv využit. Ta nejproaktivnější dívka teď přesvědčovala radu Moudrých, že je těhotná, a tudíž se Jack automaticky stává jejím jměním.
„Pravdu díš,“ prohlásila předsedkyně Moudrých. „Kapitáne Jacku z TARDIS, přijímáte Lobélii za svoji zákonitou manželku? Buďte si vědom, že odmítnutí pro vás znamená oprátku.“
Jack s vypětím sil udržel vážný výraz přestože Doktor na něj spiklenecky mrkal. „Já radši vezmu tu oprátku.“

„Víte, moje žena je vaše velká fanynka. Vždycky sleduje váš pořad a nikdy si nenechá ujít ani jeden díl. Teda, až já jí řeknu, že jsem vás potkal. Nemoh byste mi dát autogram? Napište ‚Pro paní Columbovou...‘. Bude nadšená.
Původně měla přijet na natáčení už před týdnem, ale nemohla sehnat hlídání pro děti. Tak jsem koupil lístky na tento týden, ale zrovna dělá zkoušku z večerního kurzu účetnictví. Tak jsem přišel sám.
Teda, díky za ten podpis. Moje žena bude moc ráda. Já už půjdu, ať nezdržuju. Omlouvám se, jestli jsem způsobil problémy. Na shledanou. Jo... ještě jednu otázku, pane.“

Dva dny a dvě noci prošuměly v úlevném polospánku, oparu bylinkové vůně, mezi záchvěvy magie. V konejšivé náruči.
***
„Byl tady Kadrnožka,“ řekla Xénie, když se Evžen úplně probudil. „Pověděla jsem mu, co jsem věděla. Otravoval, chtěl mluvit s tebou. Vyhodila jsem ho.“
„A on?“ ušklíbl se Evžen.
„Že lepší se oběsit, než mít na krku takovou semetriku.“
Evžen se zasmál. Láskyplně položil dlaň na její bok.
„Jeden tam uhořel, ostatní utekli,“ dodala Xénie. „Oheň zničil stopy.“
„Sáhni mi do kapsy,“ požádal Evžen.
Našla velkou třísku.
„Vyloupl jsem ji z prahu, než mě chytili. S tímhle zvládne stopovací kouzlo i Kadrnožka.“

Kdyby teď Benedika někdo viděl, jak přechází po zahradě a mumlá si fráze typu „Svět se musí zalidňovat“, musel by si myslet, že má o kolečko navíc.
Kdyby ho vidělo jeho staré já, ironicky by prohlásilo, že to nebude o kolečko, ale rovnou o celý průvod kupeckých vozů.
Avšak (o den) starší a moudřejší Benedik by svému zpátečnickému já namítl, že Beatrice je okouzlující, inteligentní a nesmlouvavě vtipná od toho, co ji zná, takže žádný div, že ji miluje vášnivou a neskonalou láskou.
„Když jsem tvrdil, že umřu jako starý mládenec, netušil jsem, že se dožiju své svatby,“ usoudil Benedik.

Billyho šíleně bolela hlava. Ne že by snad včerejší pijatyka byla jeho první, ale ještě nikdy se nezřídil tolik, že by ho postihl fatální výpadek paměti. Doufal, že se nezapletl do nějaké rvačky.
Pak mu ale došlo, že v té posteli, ve které tak úporně trpí, neleží sám. Dlouhé zrzavé vlasy ho lechtaly… všude! Přitulila se k němu a šeptala v polospánku něžná slůvka. Takže přece bylo včera nějaké poprvé.
Když přišel její otec, hrozil mu propíchnutím vidlemi. Bál se, tak si ji vzal.
Celý život přemýšlel, jestli by vidle nebyly lepší volba.
Tak o svém nešťastném manželství alespoň psal.