Budeč

„Už je to lepší?“ zajíká se Slávka. „Chceš na vzduch?“
Drahoš přikývne. Vděčně přijme oporu dívčiny dlaně. 
Ponuré chladno venku nutí přitisknout se k sobě.
Hrbolatou dlažbu křižují kroky několika chodců, projede auto, štěkne pes. A mezi tou lhostejnou všedností se proplétají neviditelné vlny rozvířené magie, žulové kostky pod nohama neslyšně drnčí. Bez varování se spustí prudký déšť.
Vrhnou se zpátky do křehkého úkrytu falešné útulnosti.
„Je tady v okolí hodně čarodějů?“ šeptá Drahoš.
„Pokud vím, jen my. Máma a já, táta ne,“ odpoví Slávka stejně tiše. Znepokojeně pozoruje nervózní výraz své matky. „Mami, ty víš, co se tady děje?“

V hlavní roli romantického příběhu o lásce a boji o život tentokrát Drahoš.

Celá povídka k dispozici na budečských stránkách

Během letošního dubna se mi z témat vyloupl příběh o vině, právech a spravedlnosti.

Obsahuje zabití a zmínku o sexuálním násilí.

Příběh vcelku je možné přečíst zde.

Evžen svlékne propálené špinavé tričko. 
Xénie prohlíží zraněnou paži: „Budu to muset přeléčit.“ Místo čarování se však přitiskne k jeho zádům, opře si tvář o zdravé rameno. Dojatě vzdychne: „Strašně to uteklo. Napadlo by tě, že budeme tak brzy chystat svatbu?“
Evžen zamyšleně pokývá hlavou: „Vyrostl.“

Sylvie postaví na noční stolek hrnek čerstvého čaje a zatřese chrápajícím manželem: „Tomáši, vzbuď se. Už jsi vzhůru? Nebudeš věřit tomu, co ti teď povím.“

Slávka a Drahoš nemají potřebu cokoliv říkat. Přemoženi únavou usínají ve vděčném láskyplném objetí.
Noční obloha bledne v chladném svítání. 
Nad nejstarší školou magie se pozvolna rodí nový den. 

Uslzená Sylvie hladí Slávčiny poničené vlasy, zděšeně poslouchá Drahošovo vyprávění.
Slávka se snaží o povzbudivý úsměv: „Je to za námi. Abych nezapomněla…“ Zachrastí ranečkem svázaným z šátku. Je plný těžkých valounků. „Sbalila jsem vydlakovo zlato. Rozdáš ho těm okradeným?“
Sylvie přisvědčí.
„Vracíme se do Budče, už jsme tam měli být. Ale nejdřív vám musíme s Drahošem něco oznámit.“
Drahoš dívku obejme: „Chceme se co nejdřív vzít.“
„Cože? Ale to přece… Děti… Tak rychle?“ Zaskočená Sylvie se obrátí na Vulpesovy: „Copak vy nic neřeknete?“
Xénie se jen tiše usmívá.
„Prošli spolu ohněm a nerozdělilo je to,“ promluví Evžen. „Myslím, že můžou.“

Sylvie posté drhne stolky, až se z povrchu loupe bílý lak. Leští vyklizenou vitrínu. V odrazu skla pozoruje vlastní vyděšené oči. Když jsi nervózní, zaměstnej se, přijdeš na jiné myšlenky. Tak ji vždycky nabádala matka, jenže rada proti ochromujícímu mrazení nezabírá.
Venku se něco děje. Na obzoru se mihotá podivná oranžová záře. Hoří? Slyší sirény. 
Proč se Slávka nevrací? Má tam jít? A co když mezitím přijde, bude potřebovat mámu a najde jen prázdno a tmu?
Zavolat manželovi? Třikrát uchopí a odloží telefon. Proč ho plašit? Není čaroděj, nepomůže, neporadí. 
Zabušení na dveře.
Sylvie poskočí leknutím. 
"Mami!"
Rozvzlyká se úlevou.
 

Za zády strašlivá výheň, pod nohama hloubka.
„Za ním!“ 
Xénie se plavně snese, Evžen se překulí na rozbahněné zemi.
Vydlak prchá do noci, dvojníci se rozbíhají všemi směry. 
Kouzelné zrcátko hází stříbrné odlesky.  Zpoza rohu vyrazí zlatá pěst, zrcátko je na padrť, dvojník se rozprskne, Xénie v obklíčení sesílá kletby nazdařbůh.
Jeden číhal na střeše garáže, skočí Evženovi na záda, sevře jak žhavé kleště. Lišák padá, promění se, hryže a drápe, dusí se přívalem jeho krve.
Xénie se zoufale snaží protivníka zasáhnout.
A náhle… boj utichne.
Dvojníci se rozpadnou na prach.
Nad mrtvým vydlakem stojí Drahoš ještě otřesený vlastním kouzlem.

Slávka pečlivě sbírá rozkutálené prsteny a řetězy a mění je na beztvaré valounky.
Drahoš se od ní nehne na krok. Ostřížím zrakem probodává tmu, sebetišší zvuk vnímá jak výstřel z děla. Dneska o ni málem přišel! Nebýt jeho, neocitla by se v té bitce! Nikdy už nedopustí, aby ji cokoliv ohrozilo.
Jeho mysl však stále zalétá k rodičům. Měl by být s nimi. Ví, co vydlakové dokážou. Pořád má před očima ty strašlivé plameny. Tátovy popáleniny. Mámino vyčerpání. Otřese se hrůzou při představě, že by mohli v boji podlehnout.
„Asi je to všechno,“ šeptne Slávka.
Drahoš už nemá stání: „Poběž!"