Alternativní historie (AU)

... vládne zde chaos, personál o sebe doslova zakopává, služebné neví, kam dřív skočit, a majordomus nestíhá otevírat všem švadlenám a dodavatelům. Mamá celá září a otec je nadšený, jaký výhodný obchod to udělal. Vím, že jsou to ostrá slova, ovšem zcela zasloužená; však mne doslova prodal!
A pak zde zbývám já. Všechny slzy jsem již vyplakala a tak mi většinu doby připadá, jak bych všechen ten mumraj okolo pozorovala za tlustým sklem; otupěla jsem, možná z té touhy se z této noční můry probudit. Výjimkou jsou okamžiky, kdy mi někdo bezelstně blahopřeje, jaké jsem udělala štěstí - to mám chuť křičet...

dvě ženy v zahradě
"Sestro Agáto, to opravdu nejde. Podívejte se, já jsem se vás vždycky zastávala. Vaše pokrokové názory, ač mně tuze velmi vzdálené, uznávám a snažím se o nich diskutovat. Nikdy jsem vás neodsuzovala, přestože mnozí mi radili vykázat vás za zdi klášterní. Já samozřejmě chápu vaše tužby a vaši touhu proniknout až k samé podstatě toho stavu, ale nám taková role nikdy nebyla předurčena. Toto je výsadou pouze mužů a nám nezbývá, než se s danou skutečností smířit. Rozumíte mi?"
"Zajisté matko představená."
*
jediná žena v zahradě
(dupne si) "A přece se jednoho dne stanu první zpovědnicí!"

Když vstoupil do kaple, ozývalo se ze zpovědnice vzývání Nejvyššího.
"Bože, ano," nesl se tichem hlas mládencův.
"Můžeš mi říkat Veličenstvo," mrouskal jeho královský majestát Václav.
Zpovědník se chystal nenápadně odejít, ale srazil svícen a jeho rána oba milence vyrušila.
Král chtě zjistit, kdo brání mu v jeho hrátkách s milcem, spatřil oči zpovědníka své manželky. Zbledl.
"Snad zachováš zpovědní tajemství, Johánku."
"Ne všechny akty, jež se odehrávají za plachetkou, jsou tajemstvím," odtušil ten a chvatně utekl.
"Co budeme dělat?" Pana Ondřeje jímal strach.
"To, co viděl, si nechá pro sebe. I kdybych ho měl hodit do Vltavy," rozhodl král.

Nevím kolikátá jsem na řadě, jestli už to má za sebou a nebo stejně jako já tady někde zírá na šedivý vzorek laminátu pod nohama. Není tu žádné okno, den či noc na mě bude čekat venku jako překvapení. Vedou nás z různých stran, aby jsme se už nepotkaly.
Na mé poslední přání mi přinesli dnešní noviny. "Dvě odsouzené za vraždu Múzy v kauze Pampelišky čeká dnes výkon trestu". Po týdnech a měsících výslechů vysvobození. Žádné injekce, rozhodli se nás pro výstrahu zastřelit u zdi.
Na náměstí pod koněm jako už tolikrát pietně položené květiny.
15. duben Den popravy Pampelišek

"Měli bychom překročit úžinu a napadnout Říši, dokud se zmítá v chaosu. Už příští rok můžeš být vládcem Říma!" rozohnil se mladík a pro zdůraznění svých slov praštil sevřenou pěstí do dlaně.
Oba starší muži, císař Velké Británie a jeho první konzul, se na sebe ustaraně podívali.
"Tite," oslovil mladšího muže Gaius Martinaqus, "Vím, že jsi mladý a horlivý, ale věz: každá říše stojí na hliněných nohou. Kde je dnes Egypt, kde jsou Řekové a Makedonci? Jsou jen historií, stejně jako bude Řím, pokud tvůj otec sejde ze své vytyčené cesty. Jen silný národ a spravedlivý stát může překonat věky."

„Můj pane, princezna je připravená,“ s poklonou prohlásil arcivévoda Jiří. Panovník se hrubě zasmál a rozběhl se v plné plátové zbrani do kostela.
Spoutaná dívka plakala a u oltáře ji musel držet biřic.
„Zasměj se, má holubičko,“ zařval král.
„Co Bůh spojil, člověk nerozdělí,“ ozvalo se sálem po deseti minutách.
V noci si zacpávali dvořané uši, aby nemuseli slyšet nevěstino skučení. O půlnoci se ozvalo temné dunění. „To bude zemětřesení,“ mysleli si vesničané. Šlo ale o jezdeckou armádu, která se od hradu vydala rozdrtit odpůrce sňatku, zejména pak staršího bratra princezny.
„Zvykneš si,“ řekl ráno milovaný manžel. "Zrodila se říše."

Má jediná chápavá W.!
Celá ta doba od minulého psaní mi připadá jako zlý sen, z něhož se nemohu probudit. Zamkla jsem se ve svém pokoji a odmítám vycházet či pozřít sousta. Ano, je to dětinské, ovšem papá je nepřístupný veškerým mým prosbám či argumentům. Proč jen je tak zatvrzelý? Prý že mne chce N. jen kvůli mému dědictví a že je to zhýralec bez zábran a bez svědomí! Nechápu, kdo mu mohl našeptat ty pomluvy, nehodlám ale pozřít jediného sousta, než si N. vyslechne! Není to až tak obtížné, ani kdybych chtěla, nedokážu pozřít jediného sousta...
Tvá bezradná
A.

... ta příšerná včerejší katastrofa! V jednu chvíli se vznáším a v té příští se všechny moje sny rozpadnou na popel jako kus spáleného papíru. Netuším, nechápu, který nízký, odporný tvor mohl otci namluvit takové lži?! Můj milovaný se chce s otcem ještě jednou setkat a přesvědčit ho o pomýlenosti těch klevet, já se ovšem obávám nejhoršího; víš přece, jak je papá děsivě tvrdohlavý! A kdybys je viděla vycházet z otcovy pracovny, ta otcova neústupně zatnutá čelist... Jak by mohl N. bojovat a neviditelným nepřítelem? A je vůbec jen jeden, nebo má ta prokletá hydra více hlav?
Tvá zoufale nešťastná
A.

Drahá W.!
Nemohu být šťastnější!!! Po mém návratu jsem se setkala opět s N. a při společné procházce se vyslovil! Nelze vylíčit ten pocit, když vzal mé ruce do svých, poklekl a já si v jeho hnedých očích přečetla tu o chvíli později vyslovenou otázku, na kterou šlo říci, ne, vykřiknout, jen jedinou odpověď!
Musím se od té chvíle stále usmívat a chodím jak ve snách (i mamá si toho povšimla, ale připisuje to nedávné návštěvě u tebe). Nemohu se dočkat, až se otec vrátí z cest a N. jej bude moci oficiálně požádat o mou ruku...
Tvá zamilovaná
A.

Římané po nich brzy přestali pátrat. Toho, pro nějž přišli, už chytili.
Petr, skrývající se v lese, se rozhlédl a vklouzl na mýtinu. Měl hlad a rozhodl se opéct si svůj úlovek. Rozdělal oheň a dal se do škubání kořisti.
Vyrušilo ho hlasité zapraskání. Z houští se vypotácel rozcuchaný Jidáš s oprátkou kolem krku i s kusem větve. Petr si ho kriticky změřil. "Ty poděláš úplně všechno, co?" utrousil.
"My všichni jsme to podělali," zachraptěl nepovedený oběšenec.
Petr s ním neochotně souhlasil. "Nemáš hlad?" zeptal se a zvedl za nohu nedoškubaného kohouta. "Tenhle to taky podělal a už si nezakokrhá."