Škola základ života

Za domácí úkol jste měli přeložit a vysvětlit význam citátu Inter arma silent Musae. Chce někdo přečíst svoje zpracování?

No tak, nebojte se a zkuste to někdo.

Do té doby nepůjdeme domů. No vida, už máme dobrovolníka!

Ehm, znamená to, že armatury jakoby posilujou ty, medúzy. No a asi to tak bude, protože armatury posílej cokoliv, žejo? A citát je latinsky, tak asi mají tam v Latině hodně medúz. Já je viděl jenom v Itálii a teda požahaly mě dost silně i bez armatur...

(smích v učebně, učitel skládá hlavu do dlaní)

To byl nápad, kurz latiny pro stavební dělníky...

,,Kterým hrdinou bys rozhodně nechtěl být?´´ zeptal se Štěpán a ukázal na plakát Avengers.

,,Učitelka,´´ řekl jsem bez rozmýšlení. Štěpán se pobaveně ušklíbl.

,,Co je na učitelkách hrdinského? Nikdo je nemá rád!´´ vykřikl.

,,No právě! Ony se snaží něco naučit, některým na nás záleží. Chtějí, aby z nás něco bylo. A i přes to si z nich děláme srandu, vyrušujeme a děláme všechno pro jejich odchod. Nemáme je rádi, a to nic špatného nedělají!´´
,,Chodí do práce a vědí že je málo studentů má rádo. A přesně kvůli tomu jsou ony pravé hrdinky. Nedokázal bych nimi být ani jeden den.´´

"Rozděl a panuj, neboli divide et impera, jak praví staří latiníci. Co znamená toto úsloví, Čuřile?"
"Prosím, pane profesore, to znamená, že nemáme být rozhazovační, nýbrž si máme apanu rozdělit."
Dějepisář se nejistě poškrábe za uchem, možná ho šálí sluch. "Jakou apanu, Čuřile?"
"Prosím, apanu, čili apanáž. Jak říkají praví latiníci: dividendy in péra."
"O čem to mluvíte, nešťastníče?!"
"Prosím, o kapesném. Nemáme ho utratit ho celé, nýbrž si máme část odložit na horší časy."
"A dost! Já vám ukážu horší časy, to uvidíte, žáku nezdárná! Panuj! Et impera! Rozumíte?"
"Panuje tempera. To nejspíš znamená, že mi otec zmaluje zadek."

Sedím v lavici, ani nedutám a snažím se být neviditelný. Sleduji oči profesorky Kamenné přejíždějící po seznamu.
"Sakra," říkám si, "je 24. dubna a já jsem čtyřiadvacátý v abecedě z devětadvaceti žáků 7.B." Oči se zvedají od papíru, ústa pod nimi se zlomyslně ušklíbají a promlouvají:"Tak já nevím, máme 24.4., 24 děleno 4 je 6 a šestý od konce je ... Taufer!"
Nějak se ocitám u tabule a slyším klíčové slovo "Hamlet".
Hlavou mi běží zkoušení z angličtiny a písemka z dějepisu.
"Hamlet je obléhací stroj používaný k vrhání zkažené šunky proti nepřátelským armádám a městům, vznikl roku..."

Je to takový, obstarožní až mírně nezachovalý pán. Chodívá sem, spíš na kus řeči, než aby něco kloudného potřeboval. Ale ty jeho znalosti. Naposledy mě hecnul a donutil nastudovat dvě kapitoly z dějin umění. Jestli nějaký profesor, či co. Nevím. Hm, ani jej neznám jménem.
Vlastně jsem i rád, že sem chodí. Jak povídá, zkouší mě, co kdy řekl. Spíš chce, abych jej poslouchal. A tak vzpomíná a zkouší. A já si rozšířím nechtěně obzory a ukrátím si dlouhou chvíli. Slyším známé šouravé kroky a vzápětí cítím i jeho klasický zatuchlý pach. No nic, opakování je matka moudrosti. „Dobrý den!“