Deset drabblů, ve kterých se to, co mám rád, skloubilo s pěknou atmosférou. Některé veselé, jiné trochu smutné.
Srdce ze skla od horrorpop, protože Debbie Harry.
Přesčas od Quartermaster, protože Q.
Lodičky z kůry od Lejdynky, protože malý Horacio.
Žít pro umění od Scully, protože její Vincent.
Tahle si výběr zasloužila, protože o dvou královských sestrách přemýšlím čím dál víc a jsem ráda, že se mi povedlo o nich i něco málo napsat.
Byly jednou dvě sestry, které na svá křídla převzaly úkol, jež od nepaměti patřil jednorožcům - střídání dne a noci.
Obloha v době, nad kterou každá ze sester vládla, odrážela její duši.
Celestiino slunce panovalo obloze - i když byla jeho záře vlídná a příjemná, nešlo se na něj dívat příliš dlouho, ani se přiblížit příliš blízko.
Starší sestru všichni uznávali, vzhlíželi k ní a toužili po její společnosti.
Svit Lunina měsíce byl slabší a chladnější. Proto byla obloha kolem něj plná hvězd, které mu dělaly společnost.
Mladší sestra osamocená vzhlížela k noční obloze, s přáním mít kolem sebe alespoň několik poníků.
Toto je mé poslední drabble na téma Za poslední stránkou. Téma mi přišlo opravdu nádherné.
"...princ zabil draka a zachránil princeznu. Byla svatba a potom se hodovalo ještě pět dní a pět nocí. A princ s princeznou žili spolu šťastně až do smrti." Přečetl a znuděně otočil stránku. Rychle pročetl další kapitolu.
"Ty pohádky jsou pořád stejné!" zabručel a zalistoval na poslední kapitolu. Poté co jí přečetl, vzdychl a otočil poslední stránku. Byla bílá, nic na ní nebylo. Vtom ho něco napadlo.
"Tati, přečti nám prosím pohádku," zavolalo na něj jedno z jeho dětí.
"Dnes si nebudeme číst," usmál se. "Dneska vám budu pohádku vyprávět."
"Byl jednou, kdysi dávno, zlý drak, který obsadil trpasličí horu..."
Nakonec jsem zvolila tohle, přestože (nebo možná protože) je úplně jiné než všechna ostatní moje drabblata.
Zasloužilo si to tím, že mě úplně nejvíc bavilo ho psát.
Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.
Na ženckou toprí!
Tady je druhý výběr.
Muž z krbu od Eloren. Protože je to přenádherné a krásně smutné.
Zasněná od striggy. Protože některé věci nepotřebují komentář.
Sbohem, příteli od Gwendolíny. Protože mám pocit, že po tomhle se rapidně snížil počet papírových kapesníků v domácnosti.
Pampelišky? od Smrtijedky. Protože některé pampelišky nejsou tím, čím se zdají být.
Gerda od Kleio. Protože, když to člověku dojde, má husí kůži.
Modrá je cool od Diy. Protože je to hrozně dojemné.
Oči čtou, srdce si pamatuje od Ryi. Protože název hovoří za všechno.
Luně na očích od Erys. Protože to má nádhernou atmosféru.
Život po životě od Avevy. Protože vzpomínky nikdy neumírají.
Smutný to život od Wendyses. Protože Tyrion.
Vkládám druhý výběr. Tentokrát to beru z toho optimističtějšího konce.
První mi vykouzlil úsměv na rtech Rodinný podnik od se.id dokonale a hlavně vtipně podaným popisem kruté reality.
Druhé zařazuji V tramvaji od Aplír, protože ty nejúžasnější historky vždycky napíše život sám.
Třetí přidávám Rychlonožkův epitaf od striggy, protože každý musí jednou dospět a potěšilo to mé škodolibé já.
Čtvrté zařazuji Lejdynčiny Lodičky z kůry, protože on je jako malý jednoduše neodolatelný.
Páté vkládám Nejnovější drby z říše Archaeplastida od eliade, protože takový bulvár bych mohla číst každý den.
Šestá Manželská revoluce od Nightie, protože tak to určitě bylo.
Sedmá Aplikace nových psychologických postupů v Záchranné stanici záporných postav od Carmen a osmá Běžná praxe od striggy, protože stanici prostě žeru (a Saurona obzvlášť).
Deváté Ach ty sázky z lásky od Iantoucha, protože je to ten nejdokonalejší crossover pod Sluncem i pod hvězdami.
Téma: Lepší je být mrtvý nežli ženatý
Přemejšlel jsi někdy o svatbě, zeptal se Horáček, a Pažout se zamračil, člověče, to by bylo něco jako funus, a když viděl, že se Horáček tváří uraženě, řekl, jen si to představ, přišli by všichni, ale polovina příbuzenstva by brečela, druhá by se tvářila zachmuřeně a náramně zaskočeně, protože by je naše nenadálá smrt, teda chci říct svatba, děsně překvapila, a Horáček povídal, taky by všude byly kytky, takže bychom brečeli a kašlali a smrkali my, teda kdybychom se brali, ne kdyby nás pohřbívali, to by nám to nevadilo, takže z hlediska alergika je vlastně lepší bejt mrtvej než ženatej.
Nejdřív jsem myslela, že letos nic nevyberu, ale nakonec jsem se rozhodla pro toto dílko. Téma "Punková nutrie" mi dlouhou dobu trápilo, ale nakonec jsem se s tím poprala. .. A jako bonus byla pochvala od přítele, kterému se toto dílko líbilo :-)
V hostinci se dnes nabízela nové jídlo. Vůně lákala nové hosty.
"Co to dneska je za specialitu?" zeptal se Maller, zatímco dosedal ke Kruegemu a Poetovi.
"Punková nutrie," pronesl blaženě Kruege.
"Cos to zase vymyslel za hovadinu?"
"To víš, byla prostě Pikantní, Umně Naložená Kurevsky Ostrou Vomáčkou," začal Kruege a kladl důraz na první písmena slov.
"Jedno ti ta pořád schází," rýpnul si Poeta. To už ale Kruege ukazoval na mladého cotase, který si cpal do pusy plnou lžíci masové směsi.
"Áááááá," zaječel přes celý sál a sápal se po pivu, aby si zchladil hořící pusu.
"Chápu," zasmál se Maller.
Už když byl malý, miloval auta a taky fotbal. Jako každý správný kluk. Lezl s kamarády po stromech a kalhoty měl prodřené na kolenou.
Jednou si takhle dokonce roztrhl novou sukni.
To ještě nevěděl, že kluci sukně nenosí.
A pak přišla škola. První školní den. Maminka mu na něj přichystala krásné nové šatičky.
V tu dobu už to věděl.
Pohádali se. Nechápala, co se mu nelíbí.
Neoblékl si je.
Avšak teprve s dospíváním přišlo skutečné peklo. Narostla mu prsa a dostal první měsíčky.
Ale ani tehdy neuměl ostatním vysvětlit, že uvnitř něj se skrývá Patrik. A že se nejmenuje Anežka.
Vybírám tohle, protože je moje první na tento fandom a protože mě samotnou docela bolelo, když jsem ho psala. Bylo na téma presumpce viny a nahrazovala jsem ho až v bonusu.
Kdysi si dal jméno. Představíte si pod ním někoho, kdo pomáhá. Zachraňuje životy. Takový chtěl být.
Skutečně zachránil tisíce životů. Dokonce celé planety a galaxie.
Ale všechno vždycky nejde podle plánu. Musel dělat i ošklivé věci.
Tak ošklivé, že si myslel, že si jedno z jeho já to jméno ani nezaslouží.
Jeho pověst ho předcházela. A tak zatímco někde ho vítali s nadějí a jásotem, jinde před ním s hrůzou prchali a vinili ho ze všeho, co se nepovedlo.
Nesl to těžce.
Ale když do křížovky jako "původce problémů" automaticky naškrábal "Doctor", pochopil, že napřed musí přestat vinit sám sebe.
