DMD 2014

Když jsem vkročila do ponyvillské knihovny, okamžitě jsem úžasem zapomněla, kvůli čemu jsem vlastně přišla.
"Máš zájem o nějakou knihu...?" začala Twilight přátelsky, ale pak si uvědomila, že nezná moje jméno.
"Owl... Justice,"začala jsem automaticky, než jsem se stihla opravit.
"Owl Justice? Zvláštní jméno," podivila se fialová klisnička.
Vtom ke mě odněkud slétl Owlicious, upustil přede mě knihu, usadil se mi na zádech a zahoukal.
"Magie přemisťování?" princezna přečetla název knihy.
"To... by mohlo být, co potřebuji. Díky, Owlicious."
Snažila jsem se knihu otevřít, ale nebyla jsem schopná kopýtky ani nozdrami obracet stránky.
Twilight se rozhodla mi raději předčítat.

Na vlakovém nástupišti se hemžily davy lidí, hekticky se snažíce najít přidělená místa v evakuačním vlaku. Desítky rodičů se loučily se svými dětmi.
„Dávej pozor na svoji sestřičku, sám dobře víš, že se o sebe ještě nedokáže sama postarat. Teď se z tebe stává chlap, spoléháme na tebe.“
„Mami, proč musíme pryč? Já nechci. Chci zůstat s vámi.“
Hoch začal natahovat moldánky.
„Na venkově budete v bezpečí. Čekají na vás hodní lidé, kteří se o vás postarají. Slibuji, že se uvidíme, co nejdřív to půjde. Ale teď už běžte.“
Na schůdcích se hoch naposledy ohlédnul skrz slzotok na své rodiče.

Když překročil průsmyk, zastavil se a pokochal se výhledem. Úzký pás lesa, jezero, obezděná zahrada...
Chrám.
Zdroj, zdroj něčeho zvláštního. Ohnisko odporu. Tak nedotčený, klidný... bezbranný? Jak se jen můžou opovážit stát proti němu? Dodávat stále nové bojovníky?
Měl plán. Sestoupí dolů. V lesíku si krátce zdřímne a ráno, ještě před svítáním, projde dovnitř.
Sám.
K tomuhle útoku nikoho nepotřeboval.
Vykročil do údolí.
Odkudsi z dávno ztraceného podvědomí se v jeho hlavě vynořila slova: „Je čas udělat dětem pápá.“ Usmál se. Velice trefné.
Zítra budu vládnout Ostrovům!
Nevěděl. Netušil.
Pozítří si Ostrovy budou vládnout samy.
Je čas udělat Smrtonošovi pápá.

"Hajzlové! Čubčí synové! Německé mrdky! Přizdisráči!" spílal ředitel Fury, notně rozčilen současnou situací. Monitory, na které byl napojen nespokojeně pípaly, a kdyby zdravotník nestál poblíž jeho postele, už by k řediteli Furymu utíkal.
"Celý život piplám SHIELD, nevěřím nikomu, všechno několikrát prověřuju, a oni provedou tohle!" skuhral, zjevně jen aby ulevil bolesti na prsou.
Agentka Hillová si odkašlala.
"Pane, Rodgers a Romanovová jsou naživu. Plánujete je poslat do terénu?"
"Jistěže ano, Hillová, tři díry v hrudníku, vypadám snad na to, že si můžu dovolit nechat dva nejlepší agenty válet si šunky? Ať ty sráče z hydry rozcupují za každou cenu!"

Tony neměl v plánu u tety zůstat moc dlouho, protože se bál, že by už neodešel. Vyběhl do svého pokoje pro kabel, aby jim mohl ukázat fotky, ale nemohl ho vůbec najít. Cris mu přišel pomoct. Místo kabelu ale Tony našel dopis adresovaný jemu od jeho mámy. Byl přesně patnáct let starý, ale pořád čitelný. Tony si pečlivě prohlédl rukopis a přečetl si to. Na konci dopisu bylo napsáno: Pac s pusu, Máma. Tony si hned vzpomněl, jak jeho máma všechny dopisy pro něj podepisovala právě takto a jak vždy byla v obálce schovaná nějaká sladkost.
"Mám ho!" zakřičel Cris.

Ahoj mami a tati,
Děkuji za sovu! Omlouvám se, jestli odpověď dorazí pozdě, ale ta trubka Pušťátko se při přistání málem utopilo v dýňovém džusu.
Jak už jste tedy slyšeli od Jamese – Moudrý klobouk mě zařadil trochu jinam, než jsem čekal. První dojmy ale zatím jsou – úžasné. Už jen proto, že jsem konečně v Bradavicích. Jsem taky rád, že James kecal o vstupní zkoušce bombami hnojůvkami.
Ve vlaku jsem potkal pár zajímavých lidí. Jeden kluk (bohužel jsem zapomněl jeho jméno, moc ho zamumlal) mi půjčil svoji úžasnou Metafyziku metamorfózy!
Musím běžet, letí sem Protiva. Ještě napíšu.
Pac a pusu,
Albus

Ale to ti povidám, dřív to mezi náma takovýhle nebejvalo. Chodil za mnou, aby máma nevěděla. Naši mě tenkrát hlídali, žádný jako dneska! Jo, to bylo facek! Ale mysliš, že mu to vadilo? Prdlajs. Byl celej dočista říčnej. Na rukou by mě nosil! Von mi dokonce napsal dopis, tenkrát.
Prej: Když si mě, Maruško, vemeš, budeš se se mnou mít jak v ráji. Přijď večer do lesejka. Pac a pusu, tvuj Jarda.
Úplnej romantik, kam se hrabe Žofré. Taky měl pěkný vlasy, skoro až na ramena. A pěkně voněl.
Dneska?
Má místo mozku z piva kostku.
Prej: Si jedu, čau!

Ještě chvíli se snažím živit v sobě tu zatracenou naději, ještě chvíli doufat. Přece musí jít utéct. Ale brzy uznám, že možná nemusí. Že asi nejde.
Jsi ještě daleko, ale taky o dost rychlejší než já. A zejména na lovu. Když se budu snažit, uvidím ti do chřtánu.
Snažím se představit si, co se se mnou za okamžik stane, a vzápětí se snažím přesně tyhle představy zahnat.
Tak mě zabij! Zabij mě, třeba mě i sežer. Vždyť taková je příroda, lovec a oběť. Roztrhej mě na cucky. Klidně se mnou nakrm mláďata, jestli je máš.
Jen… to prosím udělej rychle.

Lukáš se právě díval na Olověné kruhy, které se objevovaly a zase se rozplývaly ve vzduchu. Potom co mu o Rogerovi Lenka řekla, musel se o jeho schopnostech přesvědčit sám. A že se bylo na co dívat, Roger dokázal jen tak z ničeho nic vytvořit téměř cokoli. Mnohdy to sice nemělo zrovna ten správný tvar, ale s Lenčinou nově objevenou schopností nejen číst, ale i předávat myšlenky se to prý velice zlepšilo. Taky prý spolu Lenka s Rogerem přišli na to, že Roger dokáže také svoje výtvory nechat zmizet. Lukáš se zamyslel.
"Proč jste ale nenechali zmizet i tu pumpu?"

„Takže pro dnešní večer se s váma loučím a v příštím díle si zase ukážeme, jak chutně a hlavně levně uvařit.“
Láďa Hruška počkal, až Tonda vypne kameru, hodil zbytek grilovaných kuřecích kůží do odpaďáku a promasíroval si žaludek.
„Do prdele, příště to radši vyplivnu a pak to vystřihneme,“ navrhl během úprku k toaletám.
Kdyby tam zrovna netrůnil Ivan a necvakal do noťasu svůj třicátý LOTR fanfic, možná by to Láďa stihnul.
Kuřecí kůžičky skončily na Ivanově košili.
„Je čas udělat Láďovi pápá. Máme ještě tu lopatu?“ uhodil při obědě na Sašu.
„A nebylo by jednodušší odejít do normální televize?“