15. kapitola: Rozrušení

Zkoušky byly téměř za dveřmi a na Harrym se to projevovalo tak, že buď nebyl schopen usnout vůbec, anebo usnul kdekoli, kdykoli a v jakékoli pozici.
„Neviděla jsi svého syna?“ zeptal se Snape Lily v pátek odpoledne, když ho nenalezl ani u pacientů, ani na lékařském pokoji, ani v laboratoři.
„Na záchodě?“ tipovala.
„Diggory říkal, že tam není.“
„Hmm. Díval ses do skladu čisticích prostředků?“
„Co prosím?“
„Nevíš, že si tam doktoři během noční chodí zdřímnout?“
„Ne. Já mám na to kancelář.“
„Výhoda primářů.“
Lily ho doprovodila k nenápadným dveřím nalevo od výtahů. Na klice visela latexová rukavice.
„Vidíš? Někdo tam zrovna spí.“
Jemně zaklepala a když se nikdo neozval, otevřela. Na staré matraci mezi dvěma regály plnými dezinfekce, saponátů, mýdel, ředidel, hadrů, kbelíků a kartáčů ležel Harry, rozpláclý na břiše jako přejetá žába a s otevřenou pusou slintal na plášť, který si složil pod hlavu.
Chystala se ho vzbudit, ale Severus ji zarazil a dveře zase potichu zavřel.
„Nech ho spát. Udělám to sám.“
„A co jsi po něm vlastně chtěl?“
„Nějaké papírování. Nic důležitého.“
„Nemusíš ho šetřit, Seve. Měl by si na to tempo konečně zvyknout.“
„Jestli se objeví něco urgentního, tak ho odsud vytáhnu.“

O hodinu později přivezli dvě oběti ozbrojeného vloupání. Byla zapotřebí každá ruka. Snape si došel pro Pottera do kumbálu a přivedl ho na vyšetřovnu č. 4, kam právě umístili pana Borgina.
„Já toho parchanta zabiju!“ řval ochraptěle postřelený muž a bránil se snahám sestry Abbottové umístit mu na hrudník elektrody snímající srdeční činnost. „Ten náhrdelník byl po babičce! Ten vůbec nebyl na prodej, rozumíte? Musím ho dostat zpátky!“
„Pane Borgine, vy se teď především musíte nechat ošetřit. Čistý průstřel pravého ramene a jedna vstupní rána v pátém mezižebří tři centimetry vpravo od sterna. Kulka nejspíš zůstala v plíci. Volejte chirurgii, musí ihned na sál. Pottere, co uděláme, než přijde chirurg?“
„Já nevím,“ zazněl vedle něj Harryho slabý hlas. „Já asi omdlím.“
„Člověče, seberte se!“ zavrčel Snape. „Právě jste si na dvě hodiny zdřímnul, tak fungujte!“
„To není únava... já vážně... omdlím...“
Víc už nestihl. Zhroutil se k zemi, jako by mu podtrhli nohy. Měl štěstí, že sestra Creeveyová stihla kopnout jeho směrem pytel s gázou, takže dopadl do měkkého.
„Díky, Deniso,“ zamumlal Severus.
„Rádo se stalo, doktore.“
„Vezměte pacientovi krev na křížovou zkoušku a celkový obraz, odeberte vzorek moči na bílkovinu a pak mu dejte jednotku negativní nuly. Hannah, přivezte rentgen, uděláme snímek hrudníku. Promiňte,“ omluvil se panu Borginovi a klekl si na zem, aby zkontroloval svého studenta. „Do háje...“ Sebral z pacientovy vyšetřovací sady teploměr a změřil Potterovi teplotu na čele. „Má čtyřicítku. Musíme ho odsud dostat pryč. Na které vyšetřovně je volno?“
„Vedle na pětce,“ odpověděla Denisa, zatímco panu Borginovi odebírala krev do zkumavky.
Snape otevřel postranní dveře vedoucí na pátou vyšetřovnu, uchopil Pottera pod rameny, odtáhl ho tam a položil na lůžko.
Harry se silně potil, měl okoralé rty a když mu Severus sundal plášť z ramen a rozepnul horní knoflíčky košile, aby si ho poslechl stetoskopem, všiml si dvou malých, rudých pupínků na hrudi. Rychle zkontroloval dechové ozvy, pověsil si stetoskop na krk, sáhl do kapsy pro brýle a pečlivě si pupínky prohlédl.
„Hannah!“ zařval do vedlejší místnosti.
„Ano, doktore Snape?“
„Otevřete ty druhé dveře!“
„Myslíte dveře na trojku?“
„Ano!“
Abbottová udělala, co jí nařídil. Pan Borgin mezitím vypadal, že se dobře baví. Alespoň už nechtěl utíkat.
Na vyšetřovně č. 3 pracovala Lily Potterová s Hermionou Grangerovou a Cormacem McLaggenem na druhém postřeleném muži. Ten nevypadal, že by se bavil. Spíš se zdálo, že brzy zemře.
„Hagride, připravte sadu na torakotomii, otevřeme ho. Susan, další dvě jednotky plazmy. Hermiono, ampuli atropinu!“
„Lily, měl Potter varicellu?“
Doktorka Potterová se ohlédla přes rameno. Otevřenými dveřmi viděla pana Borgina a za ním další otevřené dveře, v nichž zahlédla Severuse.
„Seve, myslím, že teď není vhodná doba probírat dětské nemoci mého manžela... Nabít na 250...“
„Nemyslím Jamese, ale Harryho. Měl tvůj syn neštovice?“
„Pozor, ustupte! Pal! … Ne, Harry varicellu neprodělal. Proč tě to zajímá zrovna teď?“
„Protože se mi tu složil. Má horečku, nitkovitý puls, oslabené dýchání, červenou vyrážku na prsou a...“
„Cože? Jsi si jistý? ... Cormacu, přerušte masáž. Dezinfikuji pole.“
„...v ústech a na víčkách taky, čili jsem si téměř stoprocentně jistý. Potřebuješ Grangerovou?“
„Ne, vezmi si ji... Hagride, skalpel desítku.“
Hermiona si ochotně sundala zakrvácený jednorázový plášť, stáhla rukavice a přeběhla na pětku. Lily věnovala Severusovi přes hlavu pana Borgina poslední nervózní pohled, než jí Hannah Abbottová zabouchla dveře.
„Co se stalo?“ ptala se Hermiona napjatým hlasem, zatímco si dezinfikovala dlaně a natahovala nové rukavice.
„Podezření na varicellu,“ odpověděl Snape a pátral po další vyrážce na pokožce Harryho hlavy. „Zatraceně, ten kluk má víc vlasů než Bob Marley... Tady je to. Tři makuly a jedna papula na temeni. Jsou to neštovice.“
„Zavedu infúzi, ať můžeme podat antipyretikum a hydratovat.“
„Počkejte!“ zadržel ji, když se blížila k lůžku. „Vy už jste tu nemoc prodělala?“
„Ano. Rodiče se vynasnažili, abych ji chytila co nejdřív. Jako nechápající batole jsem si rozškrábala tělo do krve. Někde mi zůstaly i jizvy.“
Hermiona si přitáhla stoličku, posadila se a zručně zavedla do Harryho levé paže infúzní kanylu.
„Takže půl litru roztoku a 60 miligramů kyseliny acetylsalicylové?“
„Souhlasí. Ale to dýchání se mi nelíbí.“
Snape nasadil Potterovi oxymetr a znovu si poslechl jeho plíce.
„Saturace 96. Bronchy v dolní části budou zanícené, možná to postoupilo i níž. Vpravo slabě slyšitelné chrupky.“
„Nastupující pneumonie?“
„U dospělých jedna z možných komplikací nákazy varicellou. A důvod, proč by ji měla mít batolata a ne třiadvacetiletí muži. Nasadíme antibiotika. Hannah, můžete ještě jednou otevřít k doktorce Potterové?“ zavolal na vedlejší vyšetřovnu, odkud pan Borgin zaujatě sledoval veškeré dění.
Když Hannah otevřela na vyšetřovnu č. 3, zaslechli, jak McLaggen konstatuje exitus. To pana Borgina poněkud rozrušilo.
„Co to – to jako umřel? Burke umřel? Vy jste ho nezachránili?!“ řval a znovu začal slézat z lůžka.
Denisa Creeveyová, křehká sestřička měřící pouhých 150 centimetrů, stáhla lehátko do nejnižší polohy, stoupla si za jeho hlavu a použila kravatový chvat. Prsty se přitom úmyslně dotkla jeho poraněného ramene, takže Borgin na moment bolestí ztuhnul a přestal se hýbat.
„V klidu ležte, nebo vás přikurtuju, rozuměl jste mi?“
„Ten zkurvysyn!“ zavyl. „Ten hajzl! Náhrdelník vem čert, ale Burke byl můj společník pětačtyřicet let! Pětačtyřicet nádhernejch let!“
Borginovi se po tvářích rozkutálely slzy a neměly nic společného s fyzickou bolestí.
„Lily, má tvůj syn alergii na penicilin?“ snažil se Snape překřičet jeho hlasitý pláč.
„Nemá!“ zařvala zpátky Lily. „Co se to tam u vás proboha děje? Cormacu, sepište záznam a zavolejte do márnice, já se jdu podívat vedle.“
Stáhla ze sebe kontaminovaný oblek, nechala ho i s rukavicemi dopadnout na podlahu a zamířila k panu Borginovi.
„Vy jste ho nezachránili! On umřel! Je pryč!“
„Je mi líto vaší ztráty, pane Borgine. Váš přítel měl příliš závažná vnitřní zranění, která jsme už nedokázali spravit. Měl nějaké příbuzné, které bychom mohli kontaktovat?“
„Ne. Měl akorát mě. Burke měl mě a já měl Burkea.“
„Dobrá. Jaká vyšetření doktor Snape nařídil?“
„Krevní obraz, moč a rentgen hrudníku,“ odpověděla Denisa. „Krev a moč už jsou v laborce. Rentgen je připravený.“
„Výborně. Pane Borgine, teď vám udělám snímek hrudníku a za chvíli pro vás přijde někdo z chirurgie, aby vás odvezl na sál.“
Denisa jí nasadila přes hlavu ochranný plášť s olovem, sundala Borginovi elektrody monitoru životních funkcí a položila ho na záda.
Lily pořídila tři snímky.
„Pošlete to na radiologii jako STATIM. Pane Borgine, ležte. Chirurg tu bude za pár minut. Hannah, zaurgujte prosím třetí patro. Díky.“
Pospíšila si na vyšetřovnu č. 5.
Harry byl přikrytý teplou dekou, nad hlavou měl zavěšený stojan s infúzí a Hermiona mu právě aplikovala do deltového svalu injekci s antibiotiky.
„Jak je na tom?“
„Dostává amoxycilin. Roztok s kyselinou acetylsalicylovou už kape. Snad mu brzy klesne teplota.“
„Zápal plic?“
„Podle poslechu v raném stádiu. Chceš, abychom pro jistotu udělali i rentgen?“
„Není třeba, tvojí diagnostice věřím. Brali jste mu krev na sérologii?“
„Zaškrtl jsem i kompletní krevní obraz. Zkumavky už jsou na cestě do laboratoře. Zůstaneš u něj? Jdu zavolat na infekční, ať připraví lůžko.“
„Děkuju ti, Severusi.“
„Za málo.“
Snape poodešel k telefonu a do místnosti nakoukl McLaggen.
„Hermiono?“
„Ano, doktore McLaggene?“
„Corm, prosím.“
„Potřebujete něco?“
„Můžete na chviličku? Chtěl bych vám ukázat jeden zajímavý případ.“
„Obávám se, že teď nemám čas, doktore McLaggene.“
Hermiona zněla chladně, mračila se a paže měla založené na hrudi jako neprostupnou hradbu.
Lily vyslala Cormacovým směrem varovný pohled.
Severus trojici se zájmem pozoroval, mezitímco hovořil se sestrou z infekčního oddělení.
„Chtěl jsem jen –“
„Já vím, co jste chtěl. Děkuju, nemám zájem.“
Cormac si odkašlal a s lehce ukřivděným výrazem se pokusil získat Hermionu zpět na svou stranu.
„Mám pocit, že se jedná o nedorozumění. Mohli bychom si promluvit v soukromí?“
„Nejedná se o nedorozumění,“ ubezpečila ho Hermiona. „Já s vámi nikam nejdu!“
„Asi jste mě jen špatně pochopila, Hermiono –“
Snape praštil se sluchátkem do nástěnného telefonu tak, že si tím okamžitě získal McLaggenovu pozornost.
„Neslyšel jste, co říkala? Nebo jste to jen nepochopil? Zmizte.“
McLaggen se k němu obrátil čelem a postoupil o dva kroky dopředu.
„Nepamatuju si, že bych se na něco ptal zrovna vás, doktore Snape. Tak buďte tak laskav a do toho, co je mezi mnou a Hermionou, se nepleťte.“
Obě ženy jen nevěřícně třeštily oči. Severus s kamenou tváří zkrátil vzdálenost mezi sebou a McLaggenem ještě o jeden krok. Stáli teď od sebe sotva na délku paže.
„Mezi vámi a slečnou Grangerovou vůbec nic není a tak to zůstane.“ Snape nezvedl hlas ani o decibel. Mluvil tiše a vyrovnaně a pohled, kterým se díval do Cormacových očí, byl tvrdý a ledový. „Nechci vás vidět v její přítomnosti, pokud k tomu nepovede vaše pracovní povinnost. Nic neříkejte, jen kývněte, jestli jste rozuměl.“
McLaggen nechápal, co ho přimělo beze slova kývnout, ale udělal to.
„Dobře. A teď se seberte a vypadněte, nebo strávíte víkend tříděním lékárny.“
Když za ním zaklaply dveře, Hermiona se opřela zády o skříňku se zdravotnickým materiálem a vydechla úlevou.
„Jste v pořádku?“ zeptala se jí Lily starostlivě a byla připravena nabídnout jí oporu.
„Jistě, samozřejmě. O nic nejde. Promiňte, já... potřebuju si odskočit.“
Ani doktorce Potterové, ani doktoru Snapeovi nepohlédla do očí a odběhla pryč.