Moje články

Krásný den, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a davy turistů se valí na Pražský hrad.
Před nádvořím je ale zastavuje a čelem vzad obrací hradní stráž: „Dál nikdo nesmí, a šmitec!“
Jen pár v boji zdatnějším jedincům se podaří zahlédnout pravděpodobnou příčinu manévrů:
Prezident Zeman leze po kolenou na nádvoří Pražského hradu, sbírá kamínky a píská u toho.
Evidentně nikdo neví, co se stalo, tak Ovčáček volá Putinovi:
„Vladimíre Vladimiroviči, máme nějaký problém s Milošem, nevíte co se děje?"
Putin to ověřuje a za chvíli volá zpátky:
„To nic, už je to OK, my jsme mu omylem poslali instrukce pro Lunochod."

Mladý kněz je před svou první bohoslužbou strašně nervózní, tak se zeptá zkušenějšího, jak má překonat nervozitu.
„To je jednoduché. Před bohoslužbou si nalij dvě deci vína a ono ti to půjde samo,“ poradí mu starší.
Bohoslužba skončí a mladý kněz se ptá, jaký byl. Starší se na něj chvilku mračí a pak rozhořčeně povídá:
„Zaprvé, říkal jsem ti, že si toho vína máš dát dvě deci a ne dva litry. Zadruhé, do kazatelny se leze po dvou, ne po čtyřech. Zatřetí, Panenka Marie byla svatá, ne prvotřídní roštěnka. A začtvrté, na konci modlitby se říká Amen, ne a šmitec!“

„V roce 2000 jsme vyrazili s Martinem na Rallye Český Krumlov, on uměl báječně navigovat, já rád rychle jezdím, strejda nám věnoval auto, tak jsme si ho vytunili. Bohužel jsme nepočítali s tak hustou mlhou. Martin se v mapě ztratil asi po půl hodině, vidět nebylo ani na dva metry, takže jsme se neměli čeho chytit…“
„Proboha, a co jste dělali?“
„No najednou jsme vepředu uviděli červená světla, říkáme si, hele někoho jsme dohnali, tak jedem za ním. A on najednou prudce zabrzdil a my to do něj picli.“
„Chtěl vás vyřadit?“
„Ne, jen zaparkoval na své zahradě v garáži.“

Senilní stařík ze zapadlé vesnice nastoupí ve městě do taxíku.
Mercedes vyrazí a dědek se zvědavě ptá řidiče:
"Na copak tam vpředu máte tu hvězdičku?"
Taxikář si řekne, nudná šichta, trochu si z dědka vystřelím.
"Byl jste na vojně? To víte, technologie jsou ve vývinu, tohle je zaměřovač, něco jako muška na pušce. Když se mi někdo dostane před kapotu, zaměřím, buch… a je po něm!"
Jedou dál, najednou strašná rána. Řidič se otočí, co se děje, a dědek vzadu vyčítavě vrtí hlavou:
"Že prej zaměřovač… člověče, vždyť vy jste toho cyklistu minul, jen taktak jsem ho stačil vzít dvířkama!"

Dva kamarádi, vášniví horolezci zdolávají náročnou kolmou skalní stěnu.
Zatloukají skoby, hledají nejlepší úchyty, pod nimi hluboká propast.
Najednou ten horní povídá: "Ty, Karle, mně se chce na malou."
A Karel na to: "Ne, nechce."
Ten druhý: "Ale chce."
Karel: "Tak zkus autosugesci."
A ten druhý na to: "Co to je?"
Karel: "To je, že si budeš říkat - nechce se mi na malou, nechce se mi na malou."
A ten druhý: "Nechce se mi na malou, nechce se mi na malou, nechce se mi na malou..."
A Karel: "Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě..."

Tři chlapi se opijí v hospodě a chvástají se, komu visí doma nejzajímavější věc.
První tvrdí: „Já mám originál obrazu Vojtěcha Hynaise!“
Druhý proklamuje: „Já mám zlatého Ježíše!“
Třetí vykřikne: „Mně visí doma mluvící hodiny!“
Tak chytí taxíka a jedou si to ověřit, a první má v hale obraz od Hynaise, druhý Ježíše ze zlata.
Pak přijdou k třetímu, kde na zdi visí obrovský mosazný gong.
„Co to proboha je?“ ptá se nechápavě jeden z mužů.
„Sleduj,“ odpoví chlapík a udeří do gongu vší silou kladivem.
A zpoza zdi se ozve: „Ty jeden zasranej hajzle, je čtvrt na čtyři ráno!!!“

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o pramenech velké řeky. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení aerotaxi, a když dorazil, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot.
Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo.
Fotograf říká: „Leťte k pramenům a udělejte tam několik nízkých průletů.”
„Proč?” zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Zakvílení.
„Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

Pán před domem na hřišti odchytí malého chlapce a ptá se ho:
„Chlapečku, můžeš mi říct, kde bydlí pan Novák?“
„A opravdu chcete vědět, kde bydlí pan Novák?“
„Samozřejmě.“
„A určitě chcete vědět, kde pan Novák bydlí?“
„Ješiš ty jsi jak kolovrátek, určitě!“
„Tak pojďte za mnou, já vám to ukážu, on bydlí v jedenáctém patře, ale nejezdí výtah.“
Chlapeček a pán jdou pěšky po schodech, pán je celý uřícený, pot teče proudem, sotva popadá dech. Dojdou do jedenáctého patra a Pepíček ukáže:
„Tak tady bydlí pan Novák, ale jestli jste s ním chtěl mluvit, tak sedí venku na lavičce.“

Svobodný mladík Karel zjistil, že zdědí veliké jmění, až jeho nemocný otec podnikatel zemře, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.
Jednoho večera, na investičním mítinku, spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval.
Přistoupil k ní a řekl: "Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy korun."
Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a potvrdila nespornou pravdu, že ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.
Za tři dny se stala jeho macechou.

Lord Ashley Withleby, známý lovec šelem, pořádá při každém ze svých návratů z divočiny mezi civilizované lidi velkolepý večírek.
Zrovna nyní je party v plném proudu, společnost se bujaře baví, alkohol teče proudem a samozřejmě dojde i na lovecké historky.
Jeden z hostů, starousedlík a spíše domácký typ, který osobně nikdy dobrodružství nezažil, ale o to radši o něm poslouchá vyprávění, se zeptá:
„Lorde Ashley, tuhle to psali v novinách, je to pravda, že žádná šelma neublíží tomu, kdo drží zapálenou pochodeň?"
Lord se zamyslí.
„Je to pravda, ovšem někdy záleží i na tom, jakou rychlostí s tou pochodní utíká."

Na rohu ulice postávají ve velkém hloučku lehké děvy, strategicky rozestavěné kolem silnice.
Jde okolo nich babka a ptá se jich: „Děvčata, vás tady teda je, co tady děláte?"
Děvy nechtějí zacházet do podrobností, babka vypadá puritánsky, tak odpoví:
„Na svůj denní chléb si vyděláváme, babičko.“
Babka je trochu nahluchlá, takže pochytí jenom část věty.
„Jo na chleba tu čekáte! Tak to já počkám s váma,” rozhodne se stařenka a čeká.
Za chvíli jde okolo policajt, při pohledu na babku se zhrozí a říká: „Vy taky, babičko?”
„Jo, jo,” odpoví stařenka. „Já ho nechám ztvrdnout a pak ho jenom žužlám…”

Dežo je na parašutistickém výcviku a před výskokem se ptá poručíka:
„Pane poručík, a co mám dělat?”
„Zatáhni za tuhle šňůrku, otevře se ti padák.”
„A když se neotevře?”
„Tak zatáhni za tu druhou a otevře se ti záložák.”
„A když se neotevře ani ten?”
„Tak roztáhni ruce, mávej s nima a křič: Já jsem pták Fénix!”
Dežo vyskočí, zatáhne za šňůrku a nic. Zatáhne za druhou a zase nic.
Poručík s hrůzou odvrátí zrak, sedne si k pilotovi a letí směrem k hangáru.
Najednou se vedle kabiny objeví Dežo, mává rukama a křičí:
„Pane poručík, jaký to jsem pták?”

Přijde smrtka do nemocnice a obchází pacienty.
Na Léčebně dlouhodobě nemocných říká jednotlivým pacientům:
„Neboj, ty tu budeš ještě rok, ty tejden, tobě zbejvaj dva měsíce…”
Jeden stařeček, kterej má na kahánku, strašně nechce umřít, a tak uteče na dětské oddělení, kde si zabere největší postýlku a lehne si mezi děti.
I tam smrtka asi za dvě hodiny dorazí, zase obchází celé oddělení a ukazuje na jednotlivé pacienty: „Ty máš ještě padesát let, pro tebe si přijdu za sedmdesát… a copa ty tady děláš?”
A dědeček zpod peřinky: „Pinkám, pinkám.”
„Tak pinkej, pinkej, já zejtla pídu a pudeme pápá, jo!”

Barunka, babička a paní kněžna spolu cestují v kočáru.
Jedou hustým a temným lesem, když v tom je zastaví loupežníci.
Je to spolek raubířů, cháska nadržená, chtíč jim kouká z očí.
Osm jich obestoupí kočár a ženám je zcela jasné, že není úniku.
Hlavní loupežník s tasenou bambitkou přistoupí ke kočáru a nařídí:
„Okamžitě všichni vystoupit ven!“
Babička se zeptá: „I paní kněžna?“
Loupežník odpoví: „Když všichni, tak všichni… a svlíknout donaha!“
Paní kněžna se zeptá: „I Barunka?“
Loupežník odpoví: „Když všichni, tak všichni… a teď vás znásilníme!“
Barunka se zeptá: „I babičku?“
Babička zařve vehementně: „Když všichni, tak všichni!“

Pán středního věku s malým chlapcem vstoupili do holičství.
„Dobrý den, prosím nejdřív ostříhejte mě, pak jeho, musím ještě někam zaskočit, tak to v mezidobí vyřídím, pak přijdu a zaplatím,” řekl muž a sedl si do křesla.
Holička ostříhala nejprve pána, a když odešel, tak i hocha. Čekali na otce půl hodiny, hodinu - klukovi zatím půjčili časopisy, pak ho střídavě bavily všechny holičky - ale muž se stále nevracel.
„Kam šel vlastně tvůj otec?” zeptala se holička při zavíračce.
„Můj otec?” divil se klučina. „Já toho pána vůbec neznám. Zastavil mě na ulici a ptal se, jestli se nechci dát ostříhat.”

Potápěč se kochá podvodním světem asi šest metrů pod hladinou.
Najednou ve stejné hloubce vidí nějakého kolegu.
Ten kupodivu nemá žádný dýchací přístroj.
Potápěč sestoupí o další dva metry a druhý ho po chvilce následuje.
Sestoupí ještě hlouběji, ale po pár minutách je druhý zase vedle něho.
Potápěči to nejde na rozum, tak na něj gestikuluje, jako jak to děláš?
Druhý se strašně snaží něco huhlat a vypouští bubliny, ale rozumět mu není.
Tak potápěč vyndá tabulku na psaní pod vodou se speciální křídou a napíše:
"Jak to děláš bez přístroje???"
Druhý mu vytrhne tabulku a napíše: "Já se topím!"

Blondýnka si přečetla článek módního experta, že jsou in boty z krokodýlí kůže. Když zjistila jejich astronomickou cenu, snažila se to usmlouvat, ale obchodníci byli neústupní, až jí jeden řekl:
„Podívejte, když je tak hrozně chcete, obstarejte si je sama!”
O dva dny později vidí obchodník blondýnku, jak stojí po pás ve vodě jezera a v ruce drží brokovnici. Všude na břehu se povalují mrtví krokodýli, je jich tam snad dvacet.
Blondýnka najednou vystřelí a brzy už z vody vytahuje dalšího krokodýla. Položí ho do písku, pečlivě si ho prohlédne a nešťastně zvolá:
„To snad není možné, zase nemá boty!”

Jel takhle chlapík autem z práce domů a těsně před cílem najednou uviděl záblesk kamery.
Hned pochopil, že to byl radar měření rychlosti nastavený na změření každého auta, které projede.
Protože si byl víceméně jistý, že rychlost nepřekročil, rozhodnul se, že si z měřičů rychlosti udělá legraci, tak udělal kolečko kolem bloku a projel kolem kamery ještě pomaleji.
Zábava se mu strašně zalíbila, proto projel okolo kamery ještě třikrát rychlostí želvy a k tomu se pokaždé jinak vtipně zašklebil do kamery, která ho při každém průjezdu fotila.
Za dva týdny dostal doporučený dopis s pěti pokutami za nezapnutý bezpečnostní pás.

Obžalovaného vede eskorta strážných k soudu.
Otec obžalovaného ještě rychle běží za advokátem svého syna a říká:
„Dělejte cokoli, jakkoli, dám vám sto tisíc, když to uhrajete na dva roky.“
Dveře do soudní síně se zavřou, a jednání trvá hodinu, dvě hodiny…
Pak se na chodbu vypotácí advokát obžalovaného, zpocený a úplně vyčerpaný.
„Tak si jdu pro těch sto tisíc, je to zařízeno, dostal dva roky.“
Otec obžalovaného mu podává peníze.
„Jsem vám tak strašně vděčný, že jste to zvládl. Tady je těch sto tisíc. A není to málo?”
„Skoro je, bylo to hrozně těžké – oni ho totiž chtěli osvobodit!”

Sedí chlapík v hospodě a chrlí jednu nadávku za druhou:
„Zloději, chmatáci, ruce jim usekat!“
Hostinský počká, až se trochu zklidní, a ptá se, co se stalo.
„Ale, byl jsem poslední dobou trochu víc zaneprázdněnej, manželka už dost frflala a nic s ní nebylo, tak mi kámoš doporučil, že jí mám dát kytku. No a jak jsem jel domů, tak vidím před sámoškou na bicyklu kytici a říkám si, to mi posílá samo nebe, vzal jsem jí a zanesl Jaruně.“
„Počkej, a ji to naštvalo?”
„To si piš, poznala v ní kytici, co několik minut předtím nesla mámě na hrob!”

25.8.1997: Milý deníčku, dnešní den byl ten nejkrásnější v mém životě. Cítím se, jako bych se vznášela, srdce mi buší jako o závod a nejradši bych zase běžela za ním. Protože konečně jsme si s Markem pořádně popovídali a on mě dokonce pozval na romantickou večeři, a to není všechno! Jak už jsem psala, nejkrásnější den v životě. Marek si přede mě u desertu kleknul a jako v romantickým filmu otevřel krabičku s překrásným zlatým prstýnkem s diamantem, a požádal mě o ruku! Byla jsem celá unešená! Myslím, že spolu budeme chtít děti. Škoda že pak musel domů.

Sedí takhle dvě fanynky na fotbalovém stadioně, každá v ruce transparent a pivo, a využívají přestávku ke konverzaci.
„Normálně představ si, člověče,“ povídá první, „že když jsem byla minulej tejden na zápase, jo, normálně fandim, ne, a najednou mi vibruje telefon, tak jsem to matce pětkrát vymáčkla a pak už jsem to nevydržela a vzala jsem to a než jsem jí stačila vynadat, že mě ruší v nejblbější chvíli, tak vona mi normálně říká, že u nás doma hoří a že je zrovna evakuujou hasiči!“
„To je strašné,“ říká druhá, „a jak to dopadlo?“
„Naštěstí dobře, vyhráli jsme tři jedna.“

Přijede slavný kouzelník a iluzionista David Copperfield na hranice a tam ho kontrolují celníci. Jeden z nich se ho zeptá:
„A nemohl byste nám předvést nějaké kouzlo?“
„Ale jistěže mohl.“
Copperfield mávne rukama nad šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizí. Celníci na to koukají a jeden z nich povídá:
„A to je všecko?“
„Ano.“
„Tak teď se dívejte vy: Vidíte tam venku ty tři kamióny plné lihu?“
„Vidím.“
Celník vezme do ruky razítko, třikrát ho orazí na papír a říká:
„Tak a teď je v nich hrášek. Takhle se kouzlí u nás na hranici!“

Dvě puberťačky sedí u vody a opalují se.
Najednou kolem projde krásný opálený borec v tangách.
Ta jedna povídá: „Člověče, to by tak bylo, kdyby se tenhle začal topit, tak bych ho hned vytáhla, zachránila a sbalila…“
Co čert nechtěl, chlapec vleze do vody, udělá pár temp a hladina se nad ním zavře.
Holčina pro něj okamžitě skočí a vytáhne kluka ven.
Zkouší ho všelijak oživit, umělé dýchání, masáž srdce, a pořád nic.
Najednou povídá: „Člověče, ale jemu nějak divně smrdí z pusy!“
A kamarádka říká: „Se nediv, vždyť tamten byl blonďák v tangách a tohle je zrzavec s bruslema!“

Jeden soused povídá druhému:
„Venco, tys byl děsný kakabus a teď jsi úplně rozkvetl, co to?“
A druhý říká: „To bude asi tou dovolenou, letos jsme byli s manželkou na Bahamách. Sluníčko svítilo každý den, bezvadné moře, příjemní lidé, zkrátka dovolená jak se patří. Procházeli jsme se po pláži, koupali se a pak jsme se s manželkou zahrabávali do písku, nejdřív mě zahrabala manželka a potom já ji…“
První se usměje a zvědavě se ptá: „A kam pojedete příště?“
Soused s úsměvem odpovídá: „Ále, zase asi pojedu na ty Bahamy, protože tam bylo opravdu pěkně a navíc musím vyhrabat manželku."

Prochází se plavčík po Lipenské pláži, vedro, nuda, občas koukne na hladinu.
Laxně přiloží hlásnou troubu k ústům a volá na jednu z lodiček: „Devadesát devítko, devadesát devítko, jste dál než jsme chtěli, vraťte se do vymezeného prostoru!“
Chvilku čeká, ale žádná změna, tak volá znuděně znovu:
„Devadesát devítko, devadesát devítko, jste za červenou bójí, vraťte se zpátky!”
Vzápětí za ním doběhne kolega a povídá: „Co blbneš, vždyť máme lodě s číslama jenom do osmdesáti!”
Plavčík začne sprintovat k záchrannému člunu, v běhu ještě rychle přiloží troubu k ústům, a volá k jezeru: „Šedesát šestko, šedesát šestko, máte nějaké problémy?”