Moje články

Vejít do života s nějakým respektem je dobře. Je rozdíl, pokud ti např. mamka řekne ať jdeš něco udělat, a ty ji buď poslechneš nebo ji pošleš tam, kam slunce nesvítí. Citíte ten rozdíl? Jasně...pokud se ta osoba na to nechová, jako někteří, tak jak k nim můžeš mít respekt?
Pak jsou osoby co si ten respekt neumí srovnat, např. někteří učitele. Můžou si řvát "Ticho" jak dlouho chceš, ale pokud k tobě nemají žádný respekt, pak tě nikdo poslouchat nebude, samozřejmě až na pár výjimek, nebo spíš na pár jedinců, kteří tě budou poslouchat.
Mějte respekt k ostatním.

Bába z bažin prokecla snad vše, co se jí k ní dostalo, ať už to, co jí někdo řekl sám, či to co slyšela za rohem, zatímco poslouchala cizí rozhovor.
Jednou se k bábě dostalo něco, co král nechtěl aby se k někomu dostalo. Podvedl svou manželku s jejich služkou. Bába to vykecla hned prvnímu kolemjdoucímu, což se dostalo ke králi rychlostí blesku.
Král si ji tedy nechal přivolat, ještě toho dne ji připoutal na náměstí, aby po ní občané mohli házet shnilé ovoce či zeleninu, což mu nestačilo.
Proto dalšího dne nechal bábě useknout ucho, což jí dalo lekci.

,,Můžeš mi vysvětlit, kdo jsi?“
,,Já jsem ty, jen o něco starší a snad i chytřejší.“ Naparovala se liška.
,,Chytřejší, to tak.“ Uchychtla se liška, ale o něco mladší, než druhá.
,,Vidím, že to tu moc nezvládáš.“ Pokukovala po okolí
,,No…je to složitý člověk.“
,,Jen tomu nerozumíš, jsi ještě malá, nech to na starších.“ Odfrkla a žďuchla do té druhé.
,,Někdy je mě potřeba, mít duši dítěte. Pak je život o něco hezčí.“
,,To tak…zvládnu to bez TEBE.“ Odfrkla, chytla své mladší ven a vyhodila ven z oka (okna do duše).
V každém je malé dítě, až na pár výjimek.

Detektiv Jackson hledal cokoliv co by mu pomohlo vyřešit vraždu mladé ženy. ,,Našel si něco?" zeptal se svého společníka Jima.
,,Ani drobeček chleba, Kiro. Byla čistotná, všude je čisto. Moc se v tom nechci hrabat, aby mě pak v noci nenaháněla, že jsem tu udělal nepořádek." uchychtl se Jimmy.
,,Je mrtvá."
,,Co víš, třeba se z ní stane zombie." řekl a obejmul Kira kolem pasu. Oba se v tu chvíli smáli.
,,Jimme, tohle si nech na jindy. Řešíme tu případ....Chtělo by to nápovědu."
,,Myslíš snad, že ti spadne papírek do rukou?“ Jim do něj štouchnul, ten papírek vážně spadl.

,,Ještě tam něco chybí. Ale co?" tázal se sám sebe muž v čarodějnickém hábitu. ,,Už vím.“ Hledal po celé místnosti, kde vznikaly jeho vynálezy a lektvary. Tříbarevná kočka jej nechápavě sledovala. ,,Mohla by jsi mi pomoc, Nug.“
Kočka zamručela a chodila opatrně po celém stole.
Nugát mňoukla a sedla si vedle lahvičky. Peříčko došel ke stolu ,,Hodná holka,“ pochválil ji a vzal si lahvičku.
Vnitřek lahvičky vylil do misky, hrudky ho znepokojily, tak jej zamíchal lžičkou. Ozvala se rána. Na hlavě měl vrabčí hnízdo, vyděšená Nugát na něj koukala. Peříčko vzal lahvičku, byl tam přilepený papírek s textem ‘Protřepat, nemíchat‘.

Samá poušť. Všude jen písek. Žádná voda. Dívka se tu potloukala sama. Mírně dehydratovaná.
,,Myslíš, že tě tu někdo najde a zachrání?“ zeptal se někdo.
Ona se zmateně otáčela, ale nikdo nikde.
,,Koukáš všude, jen ne nahoru či dolů.“ Ten někdo se smál.
Ona shlédla dolů, byla tam černá kočka. ,,Ty mluvíš?“
,,Viděla si snad kočku mluvit?“ Řekla kočka zatímco si zívla.
,,Ne…asi už magořím.“ zmateně na ni koukala, zatímco si klekla a hladila ji po její jemné srsti, která se leskla a připomínala noční oblohu. ,,Mám žízeň.“
,,Tady jsem našla jen gumičku.“
Žena vyčerpáním spadla do zrníček žlutého písku…

Ano...jsou to plastová zvířátka :D

Žena v Zemi nezemi byla dosti překvapená podivnými cestujícími, nebyli jako lidé, byli jiní. Křivé tělo, dlouhé ruce, ale krátké nohy. Byli na vlakového nádraží.
,,Promiňte?“ zeptala se té divnověci.
Tělo zůstalo stát jen hlava se na ni otočila. ,,Ano?“
Mírně zděšená, co právě viděla se zeptala ,,Kdy jede vlak domů?“
Svou dlouhou rukou vzal buřinku z hlavy ,,Madam, tuhle jel poslední, ale další jede za chvíli.“
,,Když jede další, tak snad není poslední, ne?“
,,A tohle snad vypadá jako Země odkud jste?“
-----------
V tom se skrz zvonící budík probudila, ale ta věc i s buřinkou stála nehybně v rohu.

,,Jdeš tedy se mnou?" domáhal jsem se odpovědi.
,,Asi ne...je to riskantní, Píšto!" odvětila
,,Ježkovy oči, ale my musíme riskovat Frýdo, jinak by jsme neměli nic, chápeš?"
,,Chápu...jen nechci skončit jako náš děda."
,,Byl nahluchlý, ale my nejsme. My uslyšíme i trávu růst."
,,Řekla jsem svoje, zůstanu tu. Dnes se na to necítím, promiň." upištěná utekla do své komůrky.
,,Tak, Píšťo, je to na vlastní pěst." Rozběhl jsem se, adrenalin se mi hnal tělem.
Ďábelské zařízení, tohle zabilo plno mých známých. Opatrně jsme se nahnul, pro sýr na jedné z nich. Držel jsem jej. Sklapla. Sladká sýrová výhra.

,,Tady by mělo být." Z batohu jsem vytáhl vše, co bylo potřeba k rýžování zlata, pak jsem začal.
Slunce mi to, ale vůbec, neulehčovalo. Pekl jsem se jako špekáček. Bez zlata. Spocený a unavený jsem si lehl do trávy.
Bylo tu slyšet cvrlikání ptáků, i ten podivný zvuk z křoví- ,,je tam někdo?" cukl jsem sebou a otočil se ke zdroji. Křoví se vrtělo. Koukalo na mě oko ,,jednoočko? Co to je?" Keř se najednou otevřel jako brána hradu, vyšla ke mě rezavá kočka.
Nakonec jsem si z mého rýžování zlata, donesl kočičí zlato, který je dodnes mou nejlepší kamarádkou.