Moje články

"They seem to be getting along well," Victor said, watching their wives laugh together. They spent the whole day roaming through London, and now they were standing on Westminster Bridge, watching the city slowly light up.
"Wouldn't it be funny if the two of them-" said Henry, and they both laughed.
Victor gently intertwined their fingers. No one else was around, it was dark, and he felt a little high. Everything felt magical. "I want to be with you tonight," he whispered. Henry just smiled.
The night was still young. And they were sure it would be full of miracles.

Victor was charmed by this place. It was gorgeous. All the colours intesified by the light pouring in through the glass roof. Why had he never visited Kew Gardens before?
Sadly, they were not here to admire exotic flora. They were trying to pick up all the shards they created and glue them back together. It was not going to be easy.
When Victor told Emily what happened, she planned this trip. The four of them, getting to know each other more. It was awkward. But if it gets rid of all the bad blood, it will be worth it.

Bylo už odpoledne a Mary byla vyčerpaná. Byla ráda, když potkala dva další stopaře, kteří cestovali stejným směrem. Konečně jim zastavila modrá dodávka. Řidič Mary nabídl, že ji sveze skoro až domů. Její noví známí ji varovali. Proč chce vzít jenom ji, když má v autě dost místa pro všechny?! Ale Mary přesto nastoupila.
Když si uvědomila, že je něco špatně, bylo už pozdě. Utéct se jí nepovedlo.
Rána do hlavy a ztracené vědomí. Opakovaně ji znásilňoval celou noc. Nakonec jí usekl ruce sekerou a hodil ji do rokle, ať vykrvácí. Odtam se bez rukou nevyškrábe.
Ale Mary to nevzdala.

1. Usilovně přemýšlejte nad tím, jak udělat letošní celotáborovou hru zajímavou.
2. Běžte do sámošky pro nějaké sladkosti na cenu pro vítězný tým.
3. Zjistěte, že je všechno zase dražší, než loni.
4. Zoufale úpěte, dokud si nevšimnete, že u pokladny mají hromadu zlevněných vajíček, která během letošních Velikonoc neprodali.
5. Vykupte je všechna i přesto, že ještě pořád nemáte plán.
6 Uvažujte nad tím, že téma hry bude hon na zlovolnou slepici, než vám dojde, že draci taky snáší vajíčka.
7. Udělejte z toho bitvu o dračí poklad a tvařte se, že to bylo v plánu už od začátku.

Už je to tři roky, co jsme ji přivedli domů. Byla hubená a špinavá. Kulhala na levou zadní nohu a přišla o půlku ucha. Byla v té době ještě koťátko. Slyšeli jsme její zoufalé mňoukání až na druhé straně ulice. Někdo ji strčil do igelitky a vyhodil ji do kontejneru. Zatracení šmejdi.
Ale od té doby se má u nás jak v bavlnce. Spí s náma v posteli a kupujeme jí jen to nejlepší jídlo a pamlsky. A samozřejmě utrácíme spoustu peněz i za hračky. A to i přes to, že víme, že si vždycky nejvíc vyhraje s tou krabicí.

"Rozmazluješ mě," zapředl Will a sledoval, jak mu Hannibal servíruje maso v červené, sladce vonící omáčce. Vypadalo to úžasně. Will si připadal jak v luxusní restauraci.
"Počkej, až se dostaneme k dezertu," řekl Hannibal. Jeho hlas byl hravý, flirtující. Will se mu podíval do očí a měl okamžitě chuť na celou večeři zapomenout.
"Co je to?" zeptal se místo toho.
"Jazyk. Je to nový recept," řekl Hannibal. "Víno?"
Will přikývl, zatímco si kousek ukrojil.
"Komu patřil?" zeptal se Will.
"Kolegovi vadila jeho tchýně. V minulosti mi hodně pomohl, tak jsem se rozhodl mu to oplatit."
Will se usmál. "Je vynikající."

sexykitten69: I saw that you are looking for a sexy kitten that will make you scream all night. ;)
bittenandsmitten: I'm sure I didn't use any of those words on my dating profile.
sexykitten69: I can read between the lines, darling. ;)
bittenandsmitten: Please, never contact me again.
sexykitten69: Come on! You know you want this. ;-*
sexykitten69 sent a photo
bittenandsmitten: Are you kidding me? Of course, it's you! Fuck off!
sexykitten69: I'm kind of impressed you can recognise me from this.
bittenandsmitten: You literally shaved it into the shape of my logo!
sexykitten69: Are you flattered? ;)
bittenandsmitten has left the chat

"Co to máš na sobě?" zeptal se Lister.
"Převlek, pane," odpověděl Kryton. "V poslední době se zvedlo násilí proti androidům o pět procent. Nechci riskovat, že mě někdo roztaví nebo prodá na náhradní díly."
"Vypadáš jako klaun," řekl Lister. "Kdes proboha sebral ty boty?"
Rimmer si odkašlal. "Nemyslím si, že-"
"Patřily panu Rimmerovi."
Lister se uchechtl a podíval se na Rimmera. "K čemu je proboha máš? Plánovals utýct k cirkusu?"
Rimmer otevřel pusu, ale Kryton ho předběhl: "Jsou to svatební boty, pane. Byl u nich dopis pro jeho budoucí ženu."
Lister vybuchl smíchy. Rimmer se jen mlčky otočil a odešel.

"Co jste našli?" Carter slyšel to pozdvižení už z dálky. To nikdy nevěštilo nic dobrýho.
"Nevíme, šéfe," řekl Orson. "Vypadá to jako člověk, ale-"
Carter přišel blíž a chvíli pozoroval, jak očišťují obří fosílii. Orson měl pravdu. Bylo to podobný člověku. Ale jenom částečně.
Všude kolem něj se ozýval rozjařený šepot.
"Co to sakra je?"
"Má to vůbec nohy?"
"Ty vole, to je snad m-"
"To stačí, "Carter je rázně přerušil. Pak si vzal Orsona stranou a podíval se mu vážně do očí. "Víte, co dělat," řekl.
"Ale šéfe-"
"Zničte to a zapomeňte, že jste něco viděli. Stejně jako vždycky."

Dnešní večer bylo na programu něco speciálního. Talentová táborová soutěž s názvem Hvězdy pod širákem.
"Tak co máte v plánu?" zeptal se Petr.
"Prodanýho ženicha," odpověděla Ema. Když se na ni zmateně podíval, dramaticky protočila oči a dodala: "Jak je Prodaná nevěsta, ale Prodanej ženich."
"Aha," řekl Petr, i když z toho nebyl o nic moudřejší.

Večer za ním přiběhli s prosbou o pomoc.
"Jasně. Co mám dělat?" zeptal se.
"Nic, jenom tam stát."

"Vyvolávací cena: dvě Snickersky!" zvolala Kačka a Petr se málem praštil do čela. Tohle nemělo s talentem nic společnýho. A Prodanou nevěstu taky asi nikdy neviděli.

The next day, Victor woke up late. He couldn't concentrate on anything: work, himself, not even Emily. And he felt horrible. He couldn't excuse what they did. What they were still doing. But he couldn't make himself end it.

Henry was out of town for the day on a business venture. He knew that Mabel might think he is not actually working. She looked so sad. Broken. But he wasn't even sorry.

They both knew their love had no limits, borders or restrictions. And yet, this unkind world restricts everything they do, how they live and even who they love.

Setmělo se. Snažím se zapnout světla. Nejdřív marně, po chvíli se ale rozsvítí nevýrazným skomírajícím světlem. Jedu dál. Sleduji ostatní vlaky, jak jedou za mnou, vedle mě i přede mnou. Jsou všude. Některé zastavují, aby připojily další vagony, nabrali cestující nebo posádku. Ale já ne. Nepotřebuju další posádku. Nepotřebuju cestující. Dveře zůstanou zavřené.
Pořád je tma. Bloudím po nekonečných kolejích. Zatáčím, obracím se, vracím se zpátky. A pak to stejné ještě jednou. Nebo ne? Trochu se v tom už ztrácím.
Něco mi stojí v cestě. Snažím se zatroubit. Varovat je, ať se drží dál. Ale bez výsledku.
Nabourám? Kdo ví?

Nový semestr přinesl nejen novou obtížnost, ale taky nové předměty. Gita doufala, že to neznamenalo jen nové, ale taky zajímavější. Pokud by musela znovu absolvovat "Základy meditace", tak už by ji nejspíš trefilo.
První z dnešních novinek byla "Práce v covenu". Na to se Gita těšila. Praktickou magii milovala, ale neměla ještě možnost si vyzkoušet magii ve skupině.
"Tok energie, který potřebujeme k práci v covenu musíme..." výklad ke Gitě přicházel jak v mlze. Nemohla přestat zírat na tu hromadu tlustých knih, co měli za tehle semestr přečíst a v hlavě jí pořád ještě znělo: "Tento seminář bude pouze teoretický."

Ty kurzy kreslení byla skvělá záminka k tomu, aby ho Kant navštěvoval ve vězení, ale jinak mu upřímně k ničemu nebyly. Původně plánoval pracovat dál s Fadelem v jejich restauraci, ale poslední dobou si tam připadal jako pátý kolo u vozu. A najít práci v jiné restauraci bylo těžší, než se zdálo. Byl čas na plán B.
Kant se nenechal prosit dvakrát, když za ním Bison přišel. Hned další den začali znovu s tatérskými lekcemi. Všechno šlo podle plánu. Teda až do té doby, než mu Kantova nenechavá ruka začala cestovat po stehně. Za chvíli na celou tu lekci zapomněli.

Zrovna se s oddílem vraceli do tábora, když Marek uviděl Petra. Spěchal ke stanům. Marek se automaticky usmál, ale pak si všiml, že si Petr hřbetem dlaně mne oči. Vypadalo to, jako by brečel. Stalo se snad něco?

Viděli se až u oběda. Petr ale už vypadal líp. Smál se a vtipkoval. Marek využil příležitosti, když jim nikdo nevěnoval pozornost.
"Je všechno v pohodě?" zeptal se Marek.
"Hm, jo. Proč?" podivil se Petr. Když mu to Marek vysvětlil, jen se zasmál a kývl k talíři. "Pomáhali jsme v kuchyni."
Marek se málem praštil do čela. K obědu totiž byla cibulačka.

Už od prvního okamžiku se Lindě moc líbil. Jeho zelené oči ji přímo uchvátily. Stydlivě si k němu přisedla. Ale když se s ním snažila navázat konverzaci, tak se jen beze slova zvedl a odešel. Nerozuměla tomu.
Pokaždé, když ho Martin viděl, nemohl se neusmát. Jediné, po čem toužil, bylo dotknout se ho. Dostat se k němu blíž. Milovat ho. Ale když se o to pokusil, byl taky okamžitě odmítnutý.
"Je nádherný," zašeptala Anička Radce. "Můžu si ho pohladit?"
"Ani to nezkoušej," varovala ji Radka. "Sekne tě drápkem. Nemá to rád."
Anička si povzdychla. Tak i jí nakonec zlomil srdce.

Její rodiče zemřeli, když bylo Sage pouhých třináct let. I tak se ale stihla od maminky naučit jak léčit druhé. Živila se tím celý svůj život. Naučila to i svoji dceru, kterou vychovala sama.
Když byla její dcera dospělá, upálili ji za čarodějnictví. Svoji dceru Celeste nechala v péči své dobré přítelkyně a jejího manžela. Snažili se ji ochránit před perzekucí, takže jí zakazovali, aby mluvila o svém daru.
Celeste provdali. Za bohatého muže z dobré rodiny. Věděli, že se bude mít dobře. Taky měla dceru. Ta o svém daru nevěděla. Nebyly šťastné. A nakonec je obě ve spánku zavraždil.

"Is it serious?" Mabel asked. She was sitting at Henry's desk. The two traitors were seated across from her. The last sunbeam split the desk in half like a long sword.
"I love him," said Henry.
"Of course you do," Mabel replied, unbothered. "Are you going to leave us?"
"I thought you'd leave me if you ever found out."
Mable scoffed. "I would. But I don't have a choice. It would be a scandal. I would have to find another man because without you, I have nothing."
Henry noticed she was shaking. The sun disappeared. And the dark was quiet.

Připadalo mu, jako by se snad znali odjakživa. Pamatoval si, jak spolu v dětství chodili do školy. Někdy spolu byli i o prázdninách. V dospělosti spolu trávili ještě mnohem víc času. Doprovázel ho do práce, setkávali se společně s přáteli, často se spolu i probouzeli. Už si ani neuměl představit, jaké by to bylo kráčet životem sám. Bylo by to ještě vůbec možné?!
Dnešní večer trávili společně pod dekou. Byla zima a dívali se na seriál. Na jaký? Na tom vlastně nezáleželo. Nic ho totiž netěšilo. Jeho společník na něm ležel a mlčel. Nevěděl jak dlouho tu tíhu ještě unese.

Schoulený do klubíčka, seděl mladý muž. Déšť ho už stihl promáčet skrz naskrz. Pro kolemjdoucí se zdál být neviditelným.
Pod dekou se k sobě přitulili. Liam si na klín položil misku s popcornem a zapnul televizi.
Zmateně vzhlédl, když přestal cítit déšť. Deštník, vlídná tvář a pomocná ruka.
Eryn se zadíval z okna. Pršelo. Liam si ho přitáhl blíž a políbil ho do vlasů.
Horký čaj, teplá deka, suché oblečení. Neměl už kapuci, aby schoval své rohy. Ale Liam se ho nebál. Dokonce mu pomohl ošetřit ten, který byl zlomený.
"Jsem tu s tebou," zašeptal Liam. Eryn se usmál. Nepršelo.

Nikdo nedokáže odolávat věčně. Tím spíš, když vás k tanci přemlouvá skoro deset malých svišťů. Petr si povzdechl a vydal se na parket. Skupinka jeho svěřenců ho vesele následovala. Nejdřív začal jen pokyvovat hlavou do rytmu, ale to jim nestačilo, tak přidal kroucení tělem. A za chvíli už se plně ponořil do melodií táborové diskotéky. Hýbal rukama, nohama, hlavou a kroutil zadkem, jak kdyby mu šlo o život.
Marek tu scénu pobaveně sledoval. Nemohl říct, že by Petr byl mezi nejlepšími tanečníky na táboře. Přesně naopak. Byla to naprostá tragédie. Ale z nějakého důvodu od té tragédie nemohl odtrhnout oči.

"Did he really go to rehab for murder?" Ianto asked. Captain Hart was gone, but Ianto couldn't stop thinking about him and Jack together.
Jack smiled and nodded.
"Do you-"
"Miss him?" Jack asked, but Ianto shook his head.
"You've lived for a long time. You had many lovers," he paused. "I'm just one of many."
"I won't lie, I did have many. But that doesn't make this any less special."
Ianto nodded. He trusted Jack, but...
"Anyway, what about another round?" Jack asked and leaned in for a kiss. Ianto laughed.
"I think you might need a rehab, too."

Ale slyšeli jste vo těch mravencích? zeptal se Pažout a Horáček souhlasil, že to je strašný ty mravenci a tak se Mach zeptal jaký jako mravenci. No přece ty zlatý mravenci řekl Pažout a nechápal, jak o tom ještě někdo neví. Sou děsně chytrý protože ti vlezou do ucha a pak se ti zavrtají do mozku a sežerou všechno na co přijdou, řekl Horáček. A hlavně ten mozek, upřesnil Pažout.
Šebestová zakroutila hlavou a řekla jim, že by asi neměli věřit všemu, co kde slyší, na což Pažout s Horáčkem vyvalili oči a souhlasili, že Šebestovou už asi taky dostali.

Gita si myslela, že má přesnou představu o tom, jak divoké noci na vysoké vypadají. Ale spontánní vyvolávání elementů a opilé vykládání tarotových karet fakt nečekala.
Damián si sedl naproti ní a vesele jí před očima zamával balíčkem karet. Gita si všimla, že se na krabičce píše: "Tarot magických ptáků". To si z ní snad musel dělat prdel.
"Tak a teď se soustřeď na to, co chceš vědět," řekl. "A pak si vytáhni kartu."
Neochotně ho poslechla.
"Volavka! Ta znamená svobodné rozhodování a sebejistotu-"
Gita jen kývala a usmívala se, zatímco Damián pokračoval ve výkladu. Větší koninu snad ještě neslyšela.

Ostré sluneční paprsky se jí zabodávaly do nahých ramen a její kotníky omývaly přicházející vlny. Vzduch byl vlhký a těžký, provoněný solí. Na sobě měla dvoudílné plavky a pareo, které kolem ní vlálo ve vánku. Tohle bylo její oblíbené místo, kam utíkala vždy, když měla příležitost. Tady mohla zapomenout na své problémy a být konečně sama sebou.

"Honzo, jdeme na oběd, jdeš s náma?" známý hlas ji vyrušil z myšlenek. Pomalu otevřela oči. Byla znovu v kanceláři. Na sobě měla oblek. Váha reality na ni dopadla jako hromada cihel.
"Ne, najím se dneska tady," odpověděla rychle. Už neměla sílu předstírat.

The room was dimly lit with candles. Patchouli and sandalwood. The table was laid with empty plates and glasses. Kant smiled when he saw Bison wearing an apron and nothing underneath.
"Are we eating or-"
"Sit," said Bison firmly. Kant obeyed.
Bison opened a bottle of red wine and started pouring it into Kant's glass. "Firstly, we'll have dinner," he said softly. "And later," he looked Kant up and down, "I'll give you a massage."

Clothes on the floor. Passionate kisses. His wrists tied together. Rough touches. Bites. Bruises. Scent of candles. Hot wax on his skin.

"Harder," he begged.

Odjakživa věděla, že jednou zahyne v bitvě. Byla hrdinka. To k tomu zkrátka patří. Bojujete nejen za sebe, ale hlavně za ty, co se bránit neumí. Odměněni jste hrdinskou smrtí, okázalým pohřbem a slavnými posledními slovy, která pak provázejí následující generace.
Nejdříve myslela, že její čas nadešel v bitvě u Půlnočního mostu. Ostří jí málem probodlo srdce.
Pak v bitvě v Mlžném údolí, kde ztratila paži.
Pak u Jantarového břehu, kde ji nepřítel málem utopil.
Pak-

„Proč už prostě nechcípneš?“ zaklela autorka a vztekle praštila do stolu. Měla to všechno tak hezky naplánované a hlavní hrdinka ne a ne umřít.

In the beginning, there were two angels. They were young and eager to see what may come next.
Then one of them fell from heaven. His glee turned into resentment and he lost his hope for the future.
The angel turned into a demon.
It was a tale as old as time. The angel and the demon weren't allowed to see each other anymore but they didn't listen. Their hearts grew fond of each other. And as the centuries went by, they couldn't imagine life without the other.
They fell in love.
And the rest is history.
Or is it?!

"Grow better!" shouted Crowley, disturbing Aziraphale from reading.
Aziraphale felt bad for those plant babies. They were so scared and sad.
Crowley walked past Aziraphale, holding a leaf in his hand. Aziraphale didn't want to know what happened to the rest of that plant. He waited for a few minutes before sneaking into the plant room.
Maybe it wasn't too late, yet.
Aziraphale went into the room of no plant return. He stopped in the doorway, eyes widened in shock.
The room was full of plants. All of them were still alive and thriving. Aziraphale smiled.
"Oh, Crowley," he whispered.

Doktor Watson seděl v obývacím pokoji a popíjel brandy. Právě se vrátili z místa činu jednoho z nejbrutálnějších zločinů, se kterým se setkali. Matka byla umučena k smrti vlastním synem. To mučení trvalo hodiny. Ona byla pravděpodobně celou tu dobu plně při vědomí.
Případy jako tenhle byly náročné. Watson si chtěl nalít další skleničku. Místo toho ale zamířil do Holmesovy laboratoře.
Holmes ležel na stole, pravděpodobně pod vlivem své speciální směsi. Watson mu pomohl na nohy a vedl ho do ložnice. Dříve si myslel, že Holmese tyhle případy neovlivňují tak jako jeho. Teď už však věděl, jak moc se pletl.

"So, there is something I've always wondered about," said Aziraphale. They were lounging on the sofa and cuddling after watching a movie.
"Hm?" asked Crowley, gently playing with Aziraphale's hair.
"What do people do after one of their hearts breaks? Do they just use the other one?"
Crowley was trying to hold back but he wanted to laugh so badly, that he started wheezing.
"What are you even talking about?" he asked. "Humans have just one heart."
Aziraphale looked at him with a confused expression. "Are you sure? How do you know?"
Crowley smiled. "You really don't want to know."

Den se pomalu blížil ke konci a Erika měla pocit, jako by chodila na jehlách. Předtím, než na tuhle cestu vyrazily se uklidňovala tím, že jak si na to chození zvykne, zlepší se to. Teď se za to proklínala. První den měla jen unavené nohy. Druhý den už se jí udělaly puchýře. Od té chvíle byla chůze naprostým utrpením. Věděla ale, že jsou velmi blízko soutoku řek, kde se plánovaly utábořit. Když tedy uslyšela šumění divoké vody, rozeběhla se k cíli.
"Počkej!" vykřikla Zrzka, ale už bylo pozdě. Erika vyběhla ze stínu stromů, kde na ně už čekali královnini vojáci.

V jednom hustém lese žila spousta magických stvoření. Žila tam i víla Eliška. Eliška měla krásná fialová křídla a měla moc ráda zvířátka. A tak se rozhodla, že se bude starat o zvířátka ztracená nebo zraněná. Vyléčí je a vrátí je zpátky k rodině. Eliška byla ale ještě malá a tak někdy potřebovala pomoc svých maminek.
Naposledy Eliška našla ježka. Nespinkal, i když byla zima a tak jí maminky řekly, že potřebuje pomoc. Vzaly teda ježka domů a pečovali o něj celou zimu. Pak ho odnesly zpátky tam, kde ho našly.
"Ahoj ježku!" zavolala Eliška a zamávala mu na cestu.

Henry had an incredible selection of wine. Victor was justly impressed.
"Let's open this one. The taste is quite unique. And I know you have a sweet tooth," Henry smiled and showed him the bottle.
"Blueberry wine?"
"It's a bit too sweet for me but you will love it," said Henry. "And it goes with your eyes." Victor wasn't sure about that but didn't say anything.
Mabel wasn't home, so they had the house to themselves. The wine was delicious. Henry was too. They were lying in bed. Victor could be there with him forever.
"She knows," said suddenly Henry.

Venku bylo konečně teplo a tak si Horáček s Pažoutem řekli, že půjdou do parku, a tak šli a drželi se za ruce a povídali si o tom, jak je to sluníčko fajn a co budou dělat v létě, když uslyšeli nějaký pozdvižení a tak se šli podívat, co se to tam děje. Byli tam tři puberťáci, kteří strkali do čtvrtého a vykřikovali na něj věci jako, že nemá žádný kamarády a taky něco, co by Horáček s Pažoutem rozhodně neopakovali a tak se na sebe podívali a kývli.
Za chvíli na to z parku utíkali s brekem tři kluci.

"Can I have this dance?" asked Aziraphale.
Reality seemingly shifted when Crowley looked at him.
Only Aziraphale could be thinking about dancing right now!
What was he thinking?
Crowley wasn't sure. But he also couldn't refuse.
Right at that moment, they heard something ominous.
Old trees were also dancing. And there were hundreds of crows sitting in their crowns.
Wind changed into a tornado and took his Angel away.
"Crowley, wake up!" Aziraphale shouted.
Rational thoughts were slowly crawling into Crowley's brain.
"Oh, no," he mumbled.
Was it a premonition? He grabbed Aziraphale's hand. His Angel is not going anywhere.

"Hele co mám!" Aziraphale nadšeně přicupital ke Crowleymu, který se na něj jen otráveně podíval.
"Hm?"
"No koukni se!" Aziraphale ukázal dolů a démon ho poslechl. Na nohou měl Aziraphale bílé kozačky s jehlovým podpatkem a šněrováním. Crowley vyvalil oči.
"Kdes je vzal?" zeptal se a Aziraphale mu věnoval ublížený pohled.
"Koupil jsem je, samozřejmě. Říkal jsem si, že navrhnu, aby se nosily v nebi při práci," vysvětloval. "Zaprvé, nohy v tom vypadají úžasně, zadruhé jsou fakt pohodlné a zatřetí-" Aziraphale udělal piruetu.
"Uvědomuješ si, že Beelzebub má podobný, že jo?!" zeptal se Crowley a Aziraphaleův úsměv povadl.
Zatracenej Crowley.

"Fuj, to je hnus," ulevila si Gita. Musela se držet, aby neprskala všude okolo. "Co to sakra je?"
"Šalvěj přeslenitá," odpověděla jí dívka s dlouhými světlými vlasy. V ruce držela hrnek a Gita hádala, že v něm bude přesně ta stejná břečka, co v jejím.
"Adéla," představila se a Gita udělala to samé.
"Proč nám to dávají?" zeptala se pak. "To se nás snaží otrávit už v prváku?" V duchu se proklínala za používání školní menzy.
Adéla se zasmála. "Mně to chutná," přiznala. "A šalvěj stimuluje mozek a zlepšuje paměť."
Gita málem protočila oči. Příště si radši donese vlastní pití.

"To si ze mě děláš prdel," zasupěl Petr, zatímco se snažil napodobit Marka. Bezúspěšně. S hlasitým plesknutím dopadl na žíněnku.
"To není fyzicky možný!" protestoval a Marek se zasmál.
"Vždyť už jsi tam skoro byl," řekl. "Akorát musíš vytáhnout ten zadek výš."
Petr v duchu zaklel, ale zvedl se, aby to zkusil znovu. Snažil se ignorovat ty modřiny na nohou, které měl ještě od minule a odřeniny, které už přestal počítat. A taky mohl přísahat, že se mu na dlani vytváří puchýř.
Vylezl znovu na kruh.
"Můžeš mi říct, proč to vůbec dělám?" zeptal se.
"Protože mě miluješ," zazpíval Marek.

Kavárna byla prázdná. Tedy až na Ninu a taky Maggie, která u pultu popíjela kávu. Povídaly si.
Najednou se otevřely dveře.
"Zdravím, já-" zarazil se Aziraphale. Podíval se nejdřív na Maggie a pak na Crowleyho.
"Jenom jdeme... koupit..." Crowley se rozhlédl. "Kávu."
"Ano," souhlasil Aziraphale. "Jednu kávu, prosím."
"Dvě kávy," opravil ho Crowley.
"Hned to bude," řekla Nina váhavě, ale začala jejich objednávku připravovat.
Maggie je oba pozorovala. Něco si špitali a pokukovali po ní.
"Co to bylo?" zeptala se, když odešli. Nina jen pokrčila rameny.
"Netuším. Už se jim nesnažím porozumět. Ti dva jsou fakt kapitola sama pro sebe."