Moje články

Conju za svojí kariéru komorníka sloužil mnoha vysoce postaveným. Většinou platilo, že čím vyšší byl jejich titul, tím více si zakládaly na kvalitě a vzhledu oblečení.
Proto ho překvapilo, že oblékat Císaře bylo jak oblékat panenku. Císař si na sebe vzal cokoliv mu Conju navrhl. Neměl názory na barvu, materiál ani střih. Když se mu Conju pokoušel dát na výběr ze dvou odstínů modré či mezi třemi pokrývkami hlavy, odpověď nedostal. Císař měl vždy tvář vytesanou z kamene. Ale oči... oči měl jako lovená zvěř, kterou pronásledují lovci v lesích.
Když poprvé požádal o konkrétní barvu, byl to obrovský úspěch.

"Pojď, má drahá, pojď." Nabídl jí ruku jako galantní hrdina. Plachty vlály ve větru, moře mělo barvu vína.
Za mořem byla jen prázdnota a smrt.
"Ber to jako výlet. Podíváš se do nových zemích, zapomeneš na tyhle ruiny."
Loď byla obtěžkána zlatem a poklady. Viděla na nich krev.
Slunce se jí vysmívalo. Apollo na ní hleděl z nebes.
"Víš, co tě doma čeká?" zeptala se a hleděla na jeho ruku.
"Má milovaná manželka. Již se nemůže dočkat mého návratu."
V lázni se vznáší horký opar. Šátek. Lapání po dechu. Dýka ve tmě.
Kassandra se nadechla a šla vstříc svému osudu.

"Ten pan Slepička mně fakt štve! Co si to zase vymýšlí za kraviny?" Cigaretový kouř se nesl uličkou.
"Zakroutit mu krkem a hodit ho do hrnce," odfrkl si její kolega. "Byl by klid."
Dloubla ho ramenem. "To moc nahlas neříkej, šéf je na to citlivej."
"Co, jakto?"
"Říká se, že letěl nějakým letadlem a spadli v horách a museli jíst... no víš co."
"Lidi?"
"Ostatní pasažéry," kývla. "Ani to neměli na čem uvařit."
"Pana Slepičku bych ani neochutnal," ozval se šéf. Oba nadskočili. "Je samá kost a kůže. Za to vás sežeru, pokud nehnete zadkem a nepůjdete makat!"
"Sorry, šéfe."

"Občas to prostě nevyjde. Já vím, že jste si tak rozuměli, ale každý vztah má trhliny."
Nešťastné přikývnutí.
"Už je to nějaký čas, měl by ses přes to přenést. Co se zkusit potkat s někým novým? Vy jste si byli takoví podobní, tak třeba spíš někoho úplně jinakého? Já mám pěkného souseda, jmenuje se Šachounek, on je taky gay. Je to intelektuál, rád čte knížky, poslouchá hudbu... No nechceš ho pozvat na rande? Třeba byste si rozuměli. Mohl bys mu postavit knihovničku, to by určitě ocenil."
Opatrné přikývnutí.
"A místo Pata a Mata bude Šach a Mat! A je to!"

Když se sejdou čtyři kamarádi, to je panečku ideální čas na karetní hru Kent. Každá dvojice se tiše domluví na poznávacím znamení, protože to je nejdůležitější - čtení soupeře a skrytí vašich úmyslů!
Skládání karet, škrabání na nose, napití se čaje, to jsou všechno staré a ohrané triky. Ideální je, když ke hře něco máte. Jako když jsme tehdá na chalupě našli obrovské balení prošlých dia medvídků, co tam měl zašité děda.
Víte, kolik různých znamení se s tím dá udělat?
A pak jsme z toho měli všichni hroznou sračku.
To teprve nastal boj na život a na smrt... před záchodem.

Cliopher Mdang seděl v čekárně několik hodin, než se ho Lord Meriloe uráčil přijmout.
"Další vyhazov, hm? Jak tragické, Madone." Neobtěžoval se ani správně vyslovit jeho jméno. "Kde se vidíte za pět let, s tímhle přístupem? Žádný titul, ze všech oddělení už vás vyhodili... Tsss. Asi se budete muset vrátit do toho zapadákova, odkud pocházíte."
Cliopher mlčel.
"Ale protože jsem tak štědrý, mám pro vás ještě poslední šanci. Po tom jste vždy toužil, nemám pravdu? Změnit svět, vylepšit vládu? Můžete si to vyzkoušet na pozici sekretáře našeho Císaře. Posledního sekretáře vyhodil během úklony, ten předchozí skončil na špalku... Hodně štěstí."

Doktora Mensah si povzdechla. "Mám tu nějaké zprávy od občanů ohledně tvého... neobvyklého chování."
"Všichni si stěžovali na mé původní automatické odpovědi, když se načítám nebo mám všechnu pozornost zamířenou jinam. Tak jsem je nahradilo náhodnými odpovědmi, které jsem stáhlo v balíčku."
"A... četlo sis ty odpovědi před instalací?"
"Nebylo v nich nic urážlivého ani nevhodného." Dobrá, prolítlo jsem je.
"Jeden zaujatý spoluobčan tě našel stát v uličce, bez pohybu. Když se s tebou pokusil mluvit, odpovědělo si, cituji: 'Budu se vám věnovat, až přezpíváte kompletní verzi muzikálu Fantom Opery.'"
"No a přezpíval?"
Další hluboký povzdech.
"Tak ať si nestěžuje."

"Tak kde se to zaseklo? Jdeme ven, ne?"
"No jo, furt. Nestrkej do mně!"
"Tancuj, tancuj, trochu života do toho umírání!"
"Trhá se to, trhá, vážení!"
"Už vidim východ! Nic nás nezastaví!"
Místo kýženého světla je čekala zábrana z bílé látky.
"Jo, zapomněla, haha. No tak aspoň se vyválíme v čisté posteli."

Brzo ráno jí čekala krvavá apokalypsa.
"Do hajzlu! Už to byl měsíc. Já si říkala, že mně nějak bolí břicho. Myslela jsem z té česnekové pomazánky a ono tohle..."
"Hoď to do pračky a vem si ibáč, ne?"
"Ani ibáč mi na ty křeče moc nezabírá. Zatracená menstruace."

Mezi našimi čtenáři se objevuje obava ohledně vzestupu Impéria! Někteří "novináři" dokonce tvrdí, že se jedná o nové politické zřízení na zelené louce (byť metaforické) a že touto změnou opouštíme tradice republiky.
Nic by nemohlo být vzdálenějšího od pravdy! Impérium staví na základech republiky - stojíme na ramenou obrů a ctíme jejich tradice. Náš mocný Imperátor se uvolil ponechat fungující senát a většina současných zákonů zůstává v platnosti!
Impérium si uvědomuje důležitost tradice, zákona a pořádku. Od Staré republiky přebírá pouze to nejlepší a odstraní zastaralá zřízení a zkorumpované politické činitele. Běžného občana změna nezasáhne, ba jí dokonce ocení.
Sláva Impériu!

Naježila kosti kolem svého hrudního koše jako ostny na svojí ochranu. To jí většinou dávalo pocit bezpečí. Teď jakoby se všechno kolem ní smálo její bezmocnosti. Nebylo horšího zjištění, než že Bůh byl k ničemu. Opravdu jí nevěřil, nebo byl tak naivní? Nebo sám přikázal její smrt?
Měla pocit, že jí mozek vytéká z lebky. Nespala. Nejedla.
Když něco neudělá, skončí i se svými ostny v kremační peci. Nezbude z nic, než popel.
Byla dcera Devátého domu! Neskočí jako zvíře chycené do pasti.
Když proti svému nepříteli nemůže použít jeho kosti... použije svoje. Podá mu je na talíři s úsměvem.

Vody ses nikdy nebál. Byla přívětivá, chladící, vlnky skákaly mezi kameny a zpívaly svou píseň. Nebylo nic jednoduššího, než si chytit rybičku, udělat si ohýnek...
Tyhle hlubiny jsou tiché. Čekají jako otevřený chřtán, temné stejně jako jeskyně kolem tebe. Občas ve stojaté vodě zachytíš pohyb. Ryby bílé jako sníh, bez očí.
Tvoje ruka se natáhne. Máš dost velký hlad? Nikde žádné dřevo, žádné křesadlo pro založení ohně. Zakousneš se do stříbrných šupin?
Už není cesty zpět. Slunce venku neúprosně pálí tvou bledou kůži.
Jediné, co ti zbývá, jsou syrové ryby v černočerné tmě.
A On. Tvůj miláček. Nikdy tě neopustí.

Plánovala se stavba dalšího úseku podmořského vlaku a součástí Cliopherovi práce bylo sepsat zprávu pro císaře. Oslovil ohledně vhodnosti trasy místního prince. Zde by většina jeho předchůdců skončila. On pokračoval s univerzitou, církví, cechy a místními.
"Když půjde vlak tudy, úplně nám to zničí výrobu!" lámal rukama jeden z pivovarníků. "Místní obilí potřebuje specifickou nadmořskou výšku, aby si ve formě sladu bylo schopné zadržet vodu, jak potřebujeme!"
"Přitom v původních nákresech tudy trasa nevedla. Proč ta změna?"
"První návrh vedl skrz princovu loveckou oboru. Prý by mu to zničilo výhled."
"Pokud si to bude Císař přát, výhled mu to zničí."

Cliopherova rodina byla obyčejná. Klasická střední třída, možná příliš mnoho sestřenic a bratranců, ale jinak běžné ambice, zaměstnání i rodinné vztahy. Cliopher byl vždy výjímka, černá skrvna na maloměstské reputaci. Ten, který odešel.
"A co ten váš Kip v hlavním městě dělá?" ptali se.
"Ale, sekretáře nějakému šlechticovi."

Artorinova rodina byla neobyčejná. Císaři, legendy, mocnáři, všichni zanechali stopu v historii světa. On si ale nepřál, aby na něj vzpomínali jako na vládce. Císařem se stal kvůli své krvi a ne svým schopnostem. Raději ať myslí na jeho poezii. A to, že se dokáže změnit ve vránu. To je hodně cool.

"A tento záznam z pitvy dokazuje, že zdravotní stav oběti byl neslučitelný se životem!"
"Námitka! Nechal jsem si udělat druhou pitvu a ta potvrzuje, že oběť mohla žít ještě 5 minut po zásahu. Mohla tedy zanechat posmrtnou zprávu!"
"V tom případě byl doktor neschopný. Oběť možná ještě žila, ale nebyla ve stavu, aby mohla napsat zprávu! Byl naprosto zničen mozek."
"I přesto-"
"Pravda, kdyby byla oběť právník, nemá to vliv. Ale byla umělkyně!"

Apollo pozoroval svého šéfa, jak urputně válčí s vrchním prokurátorem. Hluboce si povzdechl. "Mohli by si ty své sexuální předehry schovat na doma a ne k soudu."

Sophie měla Howla nesmírně ráda, občas jí ale vytáčel k nepříčetnosti.
"Jak, nezaplatil jsem zelinářovi?" zvolala. "Chceš, abychom byli bez cibule?"
"Tak zaplatíme příště..."
"Já z tebe vyrostu. Vidíš, tady jsou ty vrásky!" ukazovala. Už si ani nebyla jistá, jestli je způsobila její magie nebo stres.
"Ale má drahá nejmilejší, já nejsem jenom čaroděj! Já jsem i archeolog!"
"O tom tedy slyším poprvé."
"Jako správný archeolog, čím jsi starší a čím máš víc vrásek, tím více se mi líbíš!"
"Chceš říct, že jsem vykopávka?"
"Chci říct, že tvé vrásky z lásky oceňuji! Dávají ti charakter!"
Povzdechla si. "Ale zelináři zaplať.

Císař musí umět rozumět své zemi, svým poddaným. Co na tom, že mnoho míst nikdy neviděl a slyšel o nich jen ze suchých zpráv. Co na tom, že nikdy nepotkal jejich obyvatele, neochutnal jejich jídlo, nezažil jejich tradice a zvyky.
Každý den proudily do věže nové a nové dopisy, nové zoufalé požadavky. Ztrácel se v chaosu jmen a míst, jazyků, proseb. Pod písmeny nebylo nic, jen papír.

Pak přišel jeho nový sekretář. Slova ožila. Z dopisů se staly příběhy. Z příběhů lidé. Lidé s problémy, které mohl řešit a změnit.

Svět byl namalován novými barvami. Svět ožil, stejně jako on.

Jaký má královna Rohanu příbuzenský vztah s Gondorem?
a) žádný
b) je sestřenicí správce Faramira
c) je neteř krále Elessara

Jak se jmenuje babička královny Arwen?
a) Galadriel
b) Elwing
c) Idril

Vyjmenujte alespoň tři jména, pod kterými vystupoval nás král Elessar!

Kdo dal Barahirovi slavný prsten, symbol královské rodiny?
a) Finrod, elfský král
b) Bregor, jeho otec
c) Fingolfin, elfský král

Kde je dle našeho krále pivo vždycky dobré?
a) v Utopené kryse
b) U Skákavého poníka
c) v Roklince

Jak se jmenuje dvorní dáma královny Arwen?
a) Lothíriel
b) Ioreth
c) Elanor

Kolik bylo prstenů moci? (uveďte číslo)

Můj dědeček (budiž mu země lehká) nám vždycky rád vyprávěl historky z vojny. Byl v kasárnách na Slovensku a zažil tam ledacos.
Jeho oblíbeným příběhem byl ten o duchovi. Kasárny údajně obcházel duch svobodníka Cáta, který tragicky zahynul při cvičení.
Děda tvrdil, že ducha jednou potkal. Bylo to pozdě v noci, on a jeho kamarádi se vraceli z hospody. Byli všichni trochu přiopilí...
Najednou uviděli zvláštní světlo v blízkém křoví. Osoba v bílé. Kdo by to mohl být?
"Kdo tam je?!" zvolal můj děda.
"Já jsem duch Cát!"
Děda a jeho kamarádi dali hlavy dohromady. "A co žádáš, duchu?"
"Papír!"

"Ani jediný verš," povzdechl si jeho přítel. "Nedokážu napsat nic."
Cliopherovi vytanulo na mysl staré přísloví jeho prastrýce a hned ho řekl nahlas.
"Ve válce můzy mlčí?" pousmál se jeho společník.
"To je moderní překlad. Moji předkové neznali válku... Byli objevitelé. Znali okamžik v bouři, kdy každá vlna může znamenat tvůj konec, každý poryv větru potrhat plachty. Myslíš jenom na holý život, píseň ti nejde na rty."
"Přitom bouře už mi pominula."
"Ale ještě nejsme v bezpečném přístavu. Ještě nesedíme u ohně u našich rodin a nevzpomínáme na zážitky z moře."
"Možná máš pravdu."
"Tvůj verš přijde. Dej mu čas."

Šla jsem dolů po obědě, když mně přivítala sousedka. S úsměvem nabídla talíř plný dortíků.
"Ah, sladké! Moje oblíbené, děkuji."
Karamel se rozplýval na jazyku. Snad ještě sladší byla myšlenka na sousedčina manžela ze včerejška.

***

"To vás muselo vyčerpat. Nabídnu kávu? Dortíček?" sousedka kroužila kolem.
"Děkuji, sladké je-" zastavil se ti hlas. Sladké nesnášíš, ani si nesladíš čaj.
Zavrtíš hlavou.
"Vyčetl jste z ní něco? Asi dostala infarkt, chudinka."
"Počkáme, než dorazí Bratrstvo," věnoval jsi jí opatrný úsměv.
"Nevím, mám hodně práce..."
"Chápu. Chtěl jsem se zeptat, ty dorty jste pekla vy, nebo manžel?" A kdo do nich dal jed?

Cliopher se vracel z návštěvy do svého (jejich?) domu, doprovázen svou sestrou. Uvnitř je uvítal masakr.
Na zdech byla tekoucí šťáva a semínka. Ve vzduchu se nesla vůně sladkého ovoce.
"Mám se vůbec ptát?" povzdechl si.
"Ovocovražda," informoval ho s úsměvem Ser Rhodin. "Zjistili jsme, že na trhu mají nové druhy ovoce, které ještě neochutnal."
Jeho (bývalé) veličenstvo právě bojovalo s mangem. Mučenka, pomyslel si Cliopher, již byla umučena. Doražena.
Cliopherova sestra vše pozorovala dosti zděšeně.
"Císař nesmí jíst čerstvé ovoce," vysvětlil jí Cliopher. "Zakazují to náboženská tabu."
"Tohle mi opravdu chybělo," zasmál se jedlík. "Ale jsou to mršky klouzavé."

Dvořané se tísnili v trůnním sále. Na trůně se tyčila žena v nejskvostnějších královských róbách, její bílé čelo ozdobeno diadémem.
"Poklekněte a uctěte vaši královnu!" zahřímal hlas. Jako jeden muž padli k nohám.
"Každý z vás teď ukáže lásku a věrnost mojí ženě. Přistupte k trůnu, polibte lem jejího šatu."
Vyměnili si nervózní pohledy. Nakonec první z nich přiklopýtal. "Ať ž-žije královna!" zablekotal. Ostatní ho následovali.
Když konečně procesí dosáhlo svého konce, král se potěšěně usmál.
"Když moje milovaná Inés neměla vaši úctu za živa, bude jí mít po smrti! Zde je vaše královna Portugalska!"
Mrtvola na trůně mu neodpověděla.

"Takže každý, kdo vlastní tenhle meč, se stane vládcem Mandaloru?"
"Tak jednoduché to není. Musíš meč získat v souboji. Jenom potom je vláda legitimní."
"Nejdřív ho měl Pre Vizla, toho porazil Darth Maul. Ale pak přece Maula porazil Císař, takže Císař měl nárok?"
"Ne-"
"A Císaře pak porazil Vader a Vadera porazil Luke Skywalker, takže Skywalker?"
"Ale ani jeden si ten meč nevzali, tak se to nepočítá!"
"A když ta divná potvora porazila Dina a vzala mu meč a pak si meč vzala Bo-Katan, to se taky nepočítá?"
"Ne, nepočítá!"
"Neměli byste možná přejít na demokracii, to by bylo jednodušší."

Když se Poslední císař probudil ze svého mnohaletého spánku, rozezněly se zvony a rozsvítil se celý palác. Alespoň podle oficiálních záznamů.
Ve skutečnosti trvalo nějakou dobu, než si události někdo všiml. U lože císařova stála jenom skupinka nejmladších stráží, které z větší části přepadla panika. Nakonec se sám císař vydal oznámit své znovuzrození.
Teprve když udýchané páže přineslo zprávu princezně Indrogan se začaly věci hýbat. "Sepište oficiální oznámení!" zaúkolovala sekretáře. "A někdo mi sežněte hudebníka, co umí zahrát na trubku Císařské přivítání! Ty, zařiď zvonkohru! A večer musí být ohňostroj!"
Po několika hodinách se konečně rozezněli první opatrné tóny trubky.