Pohádky

Mám samotářské povolání. Klienti se občas pokoušejí vtipkovat, že to v mém případě jinak nejde.
Tenhle týpek se o žerty nepokoušel, za což jsem mu připsal bod. Žádné narážky na mé uši a oči jako na nepovedeném rande.
Byl hlavoun. Snažil se předstírat, že ne, ale čpělo to z něj. Kdo tvrdí, že peníze nesmrdí, je vedle jak ta jedle.
„Jste specialista na obuv. Potřebuji, abyste vystopoval majitelku tohoto střevíce.“ Položil mi na stůl střevíček jako pro vílu.
Nóbl případ. Zajímavá změna po tom, co mě posledně málem udřevákovalo komando holandských dojiček.
Osamělý vlk je neustále jednou tlapou v průšvihu.

Hlavní zásadu po tisících let znovu objeví tvůrci dokumentárních filmů: Nezasahovat, byť je situace v rozporu s jejich postoji.
Další zásady:
Nenechat se vylákat do komory, truhly, sudu…
Nepít alkohol.
Žádné kmotříčkování.
Nenechat se zlákat k šachu, kartám (uno ne!), skákání panáka… (Schovávaná a honěná představovaly výjimky – součást poslání.)
Morana musela podřízené vysvobozovat z neuvěřitelných šlamastyk, ale při jejich povolání se s nehodami musí počítat.
Když však Radegast a Veles ze zničené vsi zachránili každý jednoho chlapce, Morana se zadívala na děvčátko, které tam zůstalo, a porušila první pravidlo. Pomohla malé vstát.
Beztak děvče stálo jednou nohou v její říši.

Stalo se to náhle, uprostřed debaty s papežskou komisí. Mrknutím oka zmizeli. Všichni.
Polekaně vstal od stolu a vyrazil ke dveřím, aby zavolal gardu. Za dveřmi nikdo nebyl.
Vyšel na nádvoří, liduprázdno. Chodil po chodbách, volal, hledal, odpovědí mu byla jen jeho ozvěna.

***

Stalo se to náhle, uprostřed debaty s papežem. Mrknutím oka byli jinde. On i celý zbytek komise. Tenhle palác byl snad ještě honosnější než Palazzo del Governatorato. Byli tu všichni, kardinálové, biskupové, garda. A na tom ohromném trůnu ze svíček (to jako vážně?) seděl... ale ne, tohle je přece nějaká ženská!

Kolik jsem vypil toho mešního vína?

Toužebně po mně sáhla, v očích odlesk chtivosti. Držela mne jen za jedno ucho a to pěkně bolelo. Konečně mě postavila. Přikázala, ať vařím. Ani nepoprosila. Poslechl jsem.

Jenže ona si pamatovala jen, jak mne spustit, ale už ne jak zastavit. To je podobné, jako kdyby se naučila rozjet auto a nevědět, jak zabrzdit. Když o tom přemýšlím, byla to jen výmluva. Vždyť chtěla stále víc a víc. Byla prostě chamtivá. Nestačilo jí, že už jsem plný, že kaše přetéká na stůl a ze stolu na podlahu. Pyšnila se, kolik jídla má a ani nepostřehla, že se stala předmětem závisti.

Tak už tu byl celkem třikrát. Jeden by si myslel, že se mu nebude chtít. Přece jenom, sem na břeh je to dost daleko, a to počasí je teď čím dál horší.

Já vím, je slušný, hodný. Pozdraví, poprosí, poděkuje. A taky vím, že to nemá ze sebe. Vážně bych ji chtěla vidět, takovou megeru aby pohledal.

Hele, už zase jde, dneska počtvrté...

"Co je zas?"

"Moje žena... ona... chce být papež!"

Tak to tu ještě nebylo! Schválně, jestli jí bude tohle stačit. Tak jo. Palác, trůn ze svíček... jo, a stráže, co mluví švýcarsky. Hotovo.

"Běž domů. Je papež."

Každý performer vám potvrdí, že po nějaké době se z adrenalinového zážitku stane rutina. Totiž pokud máte úspěch. Opakovaně selhávat, a přesto to pořád zkoušet, to chce opravdového nadšence.
Přitom ten kostým není náročný! Jasný, dělám crossdressing, určité části těla mi trochu překážejí, ale všechno je to splývavé a dostatečně velké.
Pak je tu ještě ta otázka časového presu. Sotva zblajznu večeři, hodím na sebe noční košili a všechny ty serepetičky ze 3D tiskárny a svalím se na jeviště.
Čas pro verdikt poroty nadešel.
„Babičko, proč máš tak velké uši?“
Oni mi prostě nikdy, NIKDY neudělají ty zatracený slechy správně.

Macecha se naklonila nad bezvládným tělem v pláštíku a šatech ležícím v chaloupce. Usmála se, jablíčko zafungovalo.
Vtom ocvočkovaná rukavice vystřelila zpod pláště a nabrala macechu do levé tváře. Zasyčela a uskočila. Její tvář se zkřivila, prsty prodloužily ve spáry. S výkřikem se vrhla na vstávajícího muže. Ten ukročil na stranu, hvízdla stříbrná čepel a bílou zeď zkropily kapky krve. Babizna vycenila zuby jako dýky a zaútočila znovu. Muž se vyhnul parádou, až mu odletěla blonďatá paruka. Meč se zakousl do masa a kostí.
***
Babizna ležela v kaluži krve. Bělovlasý muž mlčky přijal od Sněhurky měšec a vyšel z chaloupky.

Macecha007: Otrávené jablko?! Výsměch! Ta holka vůbec ve skleněný rakvi nebyla, je to jasná malbomontáž! #spravedlnostpromacechu

MyslivecZLesa: Stačí přemýšlet. Je za tím důlní lobby. Trpaslíci teď můžou kutat podle libosti. Nedá se jim věřit. Ty jejich písničky jsou šifra. Trpasličí propaganda!!!

Macecha007: Nové důkazy: odborník na pojídání a přírodu Zlý Vlk vysvětluje, proč není možné otrávit jablko. #fakejablko #spravedlnostpromacechu

ZlyVlk: Podle nových studií je pojídání zlých, zákeřných dětí zdraví prospěšné.

Macecha007: Princ je ve skutečnosti převlečený trpaslík. Je pravděpodobné, že skutečného prince Sněhurka otrávila. #spravedlnostpromacechu

MyslivecZLesa: TRPASLÍCI MAŽOU MOJE KOMENTÁŘE!!

A tak v království radši sociální sítě zase urychleně zrušili.

Původně to měl být jednoduchý džob. Pohlídej mladé princátko, postarej se, aby se nezaběhl, pohladil si nějakou lesní zvěřinu.
Místo toho jsme uprostřed lesa našli průhlednou rakev s holkou vevnitř a sedm malejch potvor s vousama.
"Nemůžeme jí tady nechat!" zaskučelo princátko. "Je tak krásná!"
Bylo jí maximálně sedm, ale princovi nebylo o moc víc, takže to asi dávalo smysl. Popadl jsem rakvičku a nesl jí na rameni a princ poskakoval za mnou. Jenže les byl plný kořenů a samozřejmě jsem zakopl a hodil držku.
Rakví to luplo a z princezny vylétl kus jabka.
Najednou se probudila! Nečekaný happy end.

Na počátku byla hraběnka jménem Margareta von Waldeck, dívka s pletí bílou jako mléko.
Pak tu byla nevlastní matka, která protežovala vlastní potomky.
K tomu byste našli doly na měď s chodbami tak těsnými, že kutat tam mohly pouze malé děti.
Vyhnanství nebylo tak kruté, žádný les a lovec, ale palác Margaretina strýce v Bruselu.
Zrcadlo vlastně taky bylo, jedno veliké benátské zrcadlo s obrazem jasným a čistým, které Margareta dostala jako dar od španělského prince.
Skleněná rakev... dejme tomu, že Margaretin otec vlastnil i sklárny.
Pravda taky je, že Margareta byla otrávena. Jestli za to mohlo jablko, prameny neprokázaly.