Lidé s kocovinou

Od té doby, co bydlela Lynda ulici od Ivana, si často večer otevřela náhradním klíčem a s lahví vína vpadla do obýváku.
Nějak narazili na seriál Strážce duší.
„Z toho si pamatuju už jen Suchařípu."
„Dáme drinking game. Když se objeví Suchahřípa, pijem," zahlásila Lynda.

Katka ukazuje Armínovi fotky z výstavy na zámku Stráž nad Nežárkou. Jedna z návštěvnic má na předloktí vytetovaný kříž s podivnými znaky. Armín hned zamíří do knihovny.
Tady to je. Hermetický řád Zlatého úsvitu. Slavná členka Edith Nesbit, přítelkyně Emmy Destinn. Mistryně řádu mají i dnes spoustu následovníků. Katko, jste v pořádku?

„Hele, Suchařípa. Pijem."

Chata Ivanova otce byla oblíbenou destinací pro pořádání pitek. Jednalo se o typický rekreační objekt fanouška Jaroslava Foglara v důchodu a jako taková se vyznačovala například výskytem taxidermických exponátů.
"Ty vole, vyfoťte to někdo!" zvolal Jindřich.
Saša, notně již posílen kořalkou, se snažil políbit jednu vycpaninu.
"Chudák zvíře!" pronesl Albert a odpanil lahváč otvírákem z parůžku.
"Já se na to nemůžu dívat. Takový zoofilní orgie!" zahlásil Ivan a odešel pochcat modřín.

Ráno se jako první vzbudila Lynda.
"Můžete mi, vy hovada, říct, kdo navlíknul šprcku na tu veverku?!"
"Bylo to v jejím vlastním zájmu, přísahám!" ozvalo se odněkud zpod postele.

Lynda, Jindřich a Ivan seděli před vypnutou televizí a sledovali oblíbený pořad “Lidé s kocovinou“ dávaný po každé pořádné pitce.
Lyndu to po chvíli přestalo bavit a televizi zapnula.
„Jé, davají Star Wars,“ řekla a odložila ovladač.
„To je nuda,“ prohlásil asi po půl hodině Jindřich a na mobilu si spustil Candy Crash. „Ani nevím, komu mám fandit,“ dodal.
„Ten, co vypadá jako Indiana Jones a ta buchta jsou ti hodní.“
„Jo, fakt je mu podobnej.“

...

„Dneska mi psal Jindřich,“ povídá Ivan. „Zjistil, že Indiana Jonese i Hana Sola hraje Harrison Ford.“
Lynda udeřila čelem o stůl těsně vedle popelníku.

"To, že tu maj velkej rum za deset, kvituju pozitivně," prohlásil Ivan a hodil do sebe panáka.
Sokolovna se plnila omladinou, jejíž společenský status určoval počet pruhů na teplákovce.
"A teď tu máme song pro Ládíka!" zahlásil místní dýdžej a spustil vypalovačku z období paleolitu.
Na parket se nahrnula skupina pořízků v džízkách, které vévodil chlapec s mocnou dekou na Jágra. Začal sebou divoce zmítat v parodii na epileptický záchvat. A jo, hlavu měl fakt obrovskou.
"Neviděls Jindřicha?" optal se Saša.
"Naposled na dvorku. Vytáh chlapa z tý modrý toiky a prosil ho, ať ho dopraví zpátky do jednadvacátýho století."

"Kde je ten Ivan?" utrousila Lynda a spláchla pachuť rozhořčení gambáčem.
"Netušim," odvětil Saša. "Hele, zrovna volá! Ty vole, kde seš?"
"Hniju v arbajtu. Musim tu dořešit totální sračku. Přijdu tak v devět. Budete tam ještě?"
"Jo, budem."

Když Ivan dorazil k hospodě, uvítalo ho prázdno.

"Ty vole, kde jste? Jste říkali, že tam budete."
"Jsme U Kočiček."

Ve zmíněné nálevně je ovšem nedohledal.

"Neviděl jste tu zrzku s notebookem a..."
"...takovýho malýho, tlustýho, plešatýho? Tak ty si dali griotku a říkali něco vo Letný."
"Tak na to seru. Jsem málo vožralej na to, abych lez v obleku na kyvadlo."

Je potřeba cukr. Buď se propašuje, nebo získá vypařováním sladkého čaje od oběda.
Droždí se krade v jídelně nebo pěstuje. Když rozdrtíte chléb ve směsi sladkého čaje a necháte v hermeticky uzavřeném sáčku na teplém místě, vzniklé plísně lze použít jako droždí. Vše se nalije do kýblu a uchovává v teple čtyři dny.
Výsledná tekutina se filtruje a prožene přes samogonový přístroj vyrobený z kýble, plastové lahve, hadice, sklenice a ponorného ohřívače. Směs se ohřeje ve sklenici a hadicí se přes kýbl se studenou vodou dostane do lahve.
Zpívat bude celá cela. Při špatné filtraci bude mít i strašný průjem.

Ivanův děděček odešel na onen svět a po té, co proběhl řádný moravský pohřeb, bylo na Ivanovi, aby vyklidil jeho byt.

"Z Prahy...do Olomouce, vole. Po D1!" lamentoval Saša na gauči, přestože měli tankodrom dávno za sebou.

Lynda, Týna a Ivan mezitím vyklízeli šatník.

"Tohle snad dědek v životě neměl na sobě," prohlížel Ivan zánovní oblek.

"Tenhle kabát je taky novej," přitakala Týna.

"Tenhle Sklepmistr taky!" vynořila se Lynda s litrovou flaškou ze dna šatníku a vytáhla z kapsy vývrtku.

"Lyndo, neblbni, děda byl v důchoďáku od devadesátýhošestýho!"

"Archivní!" zakřičel Saša a běžel pro sklenky.

Byl to špatný nápad.

Byla dopita poslední kapka alkoholu a všichni se začali ukládat k spánku.
Ivan se složil na gauč, Líza po jeho boku, ostatní zabrali postele a karimatky.
Saša se rozhlédl a řekl: "Nemám si kam lehnout."
Lynda prohlásila: "Na zemi je místo."
Saša si lehl v kuchyni na plovoucí podlahu a přikryl se sklápěcí židlí. Ozvala se poslední klapka a všichni to zalomili.
Ráno se Saša probral a zjistil, že se nemůže vysvobodit ze svého ležení.
"Volové, já jsem nějak uvíz v židli," oznámil.
Ivan, který to viděl, usoudil, že musí Sašu vysvobodit.
"Lízinko, prosím tě, přineseš mi pilku na železo?"

„Ty vole, já už zase musim,“ zaúpěl Saša spěchaje ke kadiboudě.
„Čí to byl nápad, sežrat guláš, co stál dva dny v přetopený chatě?“ nadhodil Ivan.
„Muj ne!“ ohradila se Lynda. Vzápětí se zlomila v pase a vyběhla z verandy. „Sašo, dělej! To tu je vážně jen jeden hajzl?“
„Poté co Jiřík zalil chemickej záchod kýblem, si ho fotr zamknul do kůlny,“ vysvětlil Ivan.
„Tak já letim do křoví!“ oznámila Lynda.
„Tady už jsem já!“ zvolal Albert. „Leť si jinam!“
„Hlásim nouzový přistání na kompost.“
„Oukej, jdu bombardovat louku! Doneste mi pak letovej plán, ať si mam čim utřít prdel.“

"Proč jsme vlastně dneska nepozvali Lyndu?" zeptal se u druhého piva Ivan.
"Sim tě, jsem si s ní dneska psal, má nějakou emoční koliku," odpověděl Saša.
"Tak to by se nám mohla vypovídat, ne?"
"Já na to nemám náladu. Víš, že vždycky když má emoční koliku, ožere se a pak má mentální průjem," připálil si už pátou cigaretu.
"Ty vole, kundy od dráh!" zaburácelo od vchodu do podniku a na lavici vedle Ivana přistál batoh a za ním Jindřich. "Já už tím vlakem nejedu, no ty pyčo, příště jedině Regiojet."
"Stačí, že přijel z Ostravy Jindřich," vydechl zdrcený Saša kouř.