Lidé s kocovinou

Zasej vítr a sklidíš bouři, říkal si po první sklizni Jindřich.
Ivan ležel na střeše Fanoušova bytu a křičel: "Sašo, ty vole, vidím pivní dráhu!"
Saša se na terase smál. A smál. A smál. A nevěděl čemu. I přesto, že mu došly cigarety.
Lynda procházela pokojem se záclonou ve vlasech a tvrdila, že je víla a křehká ženská bytost. To by nevymyslel ani Tolkien.
Fanouš se pokoušel vlézt do klece k Vincentovi, přesvědčen, že je též křeček a musí běhat v kolečku.
Jindřich sám to s širokým úsměvem pozoroval z otáčecí židle, na které seděl hlavou dolů.
Vypěstoval dobrou bazalku.

Věřil, že tentokrát bude štěstí na jeho straně. Včera večer, pln energie a sebejistoty, s věrnými kumpány po svém boku, zavítal na Jižák.
Naplněn nadějí, že vydrží až do oběda druhého dne, vyhledal Lízu a trochu se s ní zapovídal. Zatímco jeho pobočníci už se kolem půlnoci povážlivě kymáceli ve společnosti Ivana, on Lízu trpělivě hladil po duši a naslouchal jejím trápením, až ji nakonec ukolébal.
Kdyby Saša nevylezl z postele v osm ráno, možná by všechno dopadlo úplně jinak.
Ten prasák si ke snídani rozbafal doutník a zapil ho skleničkou vína.
Generál Chenet padl 15. března 2015 v 8:08.

Přijímání do tajných spolků nikdy nezahrnovalo procházku růžovým sadem, ochutnávku mléčných karamelek nebo přátelské klábosení o tom, jakou romantickou komedii jste naposledy viděli s přítelkyní.
Když se Albert poprvé vyslovil, že by chtěl projít zasvěcením, Saša s Ivanem a Lyndou nijak nelenili a ještě týž večer nachystali přijímací rituál.
Probudil se uprostřed řepkového pole s hlavou podloženou porcelánovým umyvadlem. Vedle něj bečela ovce. Ovce přivázaná k traktoru, ve kterém pospával Ivan.
„Málem jsem si zavařil mozek, než jsem přišel na výmluvu pro Viktorii, proč jsem prošvihnul oběd u tchýně!“
„A cos čekal? Že si jedeme vypít malinovku do letního kina?“

Znáte takové ty konspirační teorie, co člověka doženou k pití?
Jelikož jsem musel odeslat důležitý dokument, s horečkou jsem se doplazil na poštu.
Vyjel jsem si pořadové číslo a poněvadž jsem neměl obálku, přistoupil jsem k přepážce, u níž nikdo nestál, abych ji z pracovníka vymámil.
"Já teď neobsluhuju," prohlásil.
"Prosím vás, potřebuju jen obálku, abych pak u okýnka nezdržoval."
"Já teď neobsluhuju," zopakoval.
"To vidím, ale..."
"Já teď neobsluhuju."
Je možné, aby Česká pošta zaměstnávala androidy?
Nad panákem vodky přemýšlím, jakému bývalému pošťákovi patřila podoba toho robota.
Třeba to byl Pat, doručovatel z Krče.
Ivan už ho dlouho neviděl.

"Já bych tuhle republiku zapálil!" zařval Saša, objednal si pivo a vzal místo vedle Ivana. "Další pokuta od městapa! Jak sakra můžou někoho pokutovat tam, kde nefungujou parkovací hodiny? Jak jsem to měl asi zaplatit? Silou vůle?"
"No jo, kdyby Opencard fungovala jako předplacená parkovací karta, měl bys to jednodušší," povzdychla si Lynda a objednala mu griotku.
"Jenomže tady už nefunguje nic," uzavřel to Ivan. "Odjebat se odsud."
Kolem jejich stolu prošel muž v hnědém kabátě a položil před ně krabičku zápalek.
"Je to přece ve vašich rukou," řekl.
Třetí pražská defenestrace s oslavnou fireshow se konala 1. května 2016.

Fanouš dorazil domů nočním autobusem.
Za poslední měsíc ho v Albertovi drželi hodinu po zavíračce devětkrát.
Cukrárna U Hájka už dávno zavřela krám a nonstop lahůdky na Ípáku připomínaly závodku ve dvě odpoledne. Z pultu se šklebil osamělej řízek, kterýho se štítily i modrý haleny.
Cestou do pátého patra vršovického činžáku se utěšoval představou ohřátých včerejších lasagní.
Tu představu si hýčkal do chvíle, kdy otevřel dveře ledničky.
"Kde jsou moje lasagne? Moment."
Fanouš si ledničku prohlédl pečlivěji.
"KDE JE JÍDLO?"
Lynda, která s Jindřichem právě zapíjela dopsanou bakalářku, přiběhla do kuchyně.
"Jindřichovi cestou z Ostravy poněkud vyhládlo. Vodku s kečupem?"

"Já mám sušák," pravil ráno Ivan. Vstal a protáhl se.
"Tvojí prdel jsem fakt po ránu potřebovala vidět," zamručela Lynda.
"Víš, jak se chlapům líbí."
"A proto chodíš s Lízou?"
"A jo," zarazil se Ivan. "Potřebuju kolu. A tři kaiserky. A rybí salát. A čůrat."
Šel vykonat svou potřebu a za chvíli už bytem křičel: "Našel jsem čistou skleničku a šumák, kde máš nějaký jídlo?"
"Nevim, mrkni do ledničky," zahuhlala hromada peřin.
Ivan otevřel ledničku. Našel zbytek tři měsíce prošlého másla, vajíčka stará tak, že i slepice z nich by dávno pošly věkem a plesnivý chleba.
"Lyndo, ty seš tragéd."

Jsem mu na stope.
Tak zněla poslední zpráva, kterou Sašovi poslala Lynda. Jindřich se vyklonil z okýnka auta jedoucího stovkou po okruhu.
"Lyndooooooo! Ivaneeeeeee!"
"Zalez, tě nebudu sbírat," varoval ho Saša.
"Někřičte," postěžovala si dřímající Tina.
"Proč šel opilej běhat?" ozvala se Líza.
"Říkal, že musí udržet formu."
"A proč za ním šla Lynda?"
"Prý ho najde podle gps."
"Nenávidím vás všechny," povzdechl si řidič, střízlivý Albert.
Mezitím ve sklepním nonstopu bez mobilního signálu probíhala jiná diskuze.
"Prý, že párty skončila a už nebudem pít," smál se Ivan nad pivem.
"Jak máš na sobě ty buzigatě!" vyprskla Lynda smíchy griotku.

Pohřešovaný muž je 175 cm vysoký, střední postavy.
Má nakrátko střižené tmavé vlasy a hnědé oči.
Naposledy byl spatřen v pražském klubu Black Out, kde konzumoval velké množství alkoholických nápojů, slovně napadal obsluhu baru, několika hostům svlékl oblečení, diskžokejovi nalil Piňa Coladu do mixážního pultu a psovi pracovníka bezpečnostní agentury vyhrožoval, že si ho dá - cituji - mezi dva chleby.
Poté prchl směrem k zoologické zahradě.
Na sobě měl těsné fialové rifle a bílé tričko s krátkým rukávem a obrázkem rozzuřeného makaka. Na zádech nesl objemný černý batoh.
Pokud muže poznáváte či jste ho zahlédli, ozvěte se na číslo 158.
Děkujeme.

Dnes jsou tomu přesně tři roky, co si Fanouš přidal Jindřicha do přátel. Kdyby mu tuhle skutečnost Facebook neoznámil, ani by nevěřil, že se přátelí tak dlouho.
Zvlášť po událostech, k nimž došlo při Jindřichově poslední návštěvě Prahy.
- Fanoušův vršovický privát byl nemilosrdně obsazen jakožto hlavní stage
- Fanoušova lednice jen zázrakem přežila nálož vodky, kterou dal Jindřich chladit
- Fanoušovo stereo nevydrželo nápor Jindřichova popového výběru
- Fanoušova lednice nepřežila nájezd hladového Jindřicha
- Fanoušův křeček ráno zazpíval Duhovou vílu
"Jindřichu?" Fanouš jej telefonicky zastihl v autobuse na Jižák. "Nevíš, proč Vincent zpívá?"
"Pičo, ještě aby nezpíval. Učil jsem ho to celou noc."