DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Alfasavec. Všude bývá alfa a omega. Kdo je alfa mezi savci? Je to snad člověk? Nebo mimozemšťan? Nebo vydra, která se příkladně stará o mláďata, či snad delfíni se svojí inteligencí a schopnostmi?
Považujeme se za nejvyspělejší druh, protože používáme řeč, máme školy, výzkumná centra, kina, obchody, nosíme oblečení... Ale co když si zvířata myslí něco takového o nás? Že jsme zaostalí, musíme si pomáhat technikou, příroda nám nestačí. Co když si ptakopysk myslí, že je alfasavec, protože klade vejce, a proto je speciální. Co když se o post alfasavce hádají s ježurou?
A co když jsou mimozemšťani taky savci?

Republika sedmi provincií by se brzy mohla stát Republikou osmi provincií. Pumpy pracovaly naplno ve dne v noci a odvodňovací systém umožňoval každý den vydobýt nový cenný pás půdy pro rozšíření základny.
Docházelo ovšem k poruchám.
A ztrátám.
V hlubině oceánu navíc číhalo cosi, co se nechtělo vzdát nadvlády nad planetou pokrytou z 97 % vodou.
Personál čerpací jednotky reagoval svérázně.
Začalo to bojovkami a závody v nošení životních partnerů. Liga pantomimického fotbalu dospěla do finále, ve kterém Sigma rozdrtila Nieuwe Maeslantkering.
Místodržící se rozhodla zvýšit kontroly nebezpečných látek ve vzduchu. Už proto, že Sigmě vlastnoručně vyrobila diplom pro Alfasavce roku.

Člověk neustále v mylném domnění žije,
že je tvor té nejsilnější, neporazitelné razie,
že nad něj nemá nic a nikdo, že všechno porazí,
vlkodlaka, upíra, draka v pohádce dorazí.
Krutý to ale omyl bytosti lidské, jak smutné,
že žijeme v naivitě, myšlence nějaké bludné.
Co takový lev, kupříkladu, zvířat král a vládce,
vždyť člověka bez zbraně roztrhá hladce,
nebyl by nic než jeho potrava, odpad mezi zuby,
to naše vnímání je pěkně naruby!
Ale já jsem zapomněla, my máme zbraně,
jaderné bomby, pušky, války a zvýšené daně,
i ten lev za tohle bude nám dělat podstavec,
člověk je přeci alfasavec!

Dva druhy, od dávna znepriatelené, si zrazu stáli tvárou v tvár.
"To ty a tvoj druh, všetko ste zapríčinili vy!"
Áno, takto to zvyčajne začína.
"My? My sme len chceli pomstu!"
"To je lož!"
"Ale nie je!"
"Ale je!"
Duchaplný rozhovor hodnú chvíľu pokračoval v podobnom duchu, kým si jeden, ten chlpatejší, povzdychol.
"A vidíš, aký to všetko malo zmysel?"
Druhý, bledší, zvážil jeho slová a prikývol.
"Tentokrát... máš pravdu."
"Dostali nás."
"To teda hej."
"A v čase najvyššej slávy!"
"Trápne, čo?"
"Som alfa samec svorky, a čo ty?"
Jeho spoločník odhalil v nebezpečnom úsmeve biele zuby.
"Ja som alfasavec."

„Jak byste popisoval vašeho kolegu?“ inspektor Clouseau přimhouřil oči.
„Zelené oči, vlasy tmavé, řecký původ…,“ opáčil recepční hotelu.
„Projevuji zájem spíše o oblast jeho povahových vlastností.“
„Víte, potrpí si na to, aby měl navrch. Vždycky dává najevo převahu. Popravdě,“ snížil trochu hlas, „taky je hrozně na ženské. Já neříkám, takový flirt s pěknou slečinkou …“
„Slečinkou,“ nastražil Clouseau uši, „interesantní, velmi interesantní. Takže on často filtruje?“
„Fil-… Flirtuje, ano, poměrně často. Jak říkám, nikdo nejsme svatý, ale tohle… Trochu mi tím pije krev,“ dodal.
„Takže byste ho charakteroval jako alfasavce.“
„Alfasamce?“
„Alfasavce! Krvepití, řecký původ, alfasavec v naší termitologii,“ objasnil inspektor.

Uprostřed před chvíli vyzvířené laguny se placatil lev. Jeho očividně vyčesaná, natupírovaná a nalakovaná hříva byla nyní povážlivě méně frajerská, ostatně naprosto stejně jako její nositel. Kolem se v nepravidelných rozestupech rozkládaly kusy ovoce, listí a kdejaké bambusoviny.
Ale zpátky ke lvovi – ten se mezitím přestal povalovat, posadil se a ztrápeným pohledem plným ponížení přelétl scénu zkázy. „Proč já?!“
„Nebuď smutnej,“ ozvalo se vedle. „To se občas stane každému. I když mně teda ne.“
Alex se rozplakal.
„No každý nemože být takový alfasavec jako já, král Jelimán! Vládce váš, slunce vaše jasné! Tak už nebul, dlóháne, a pojď radši pařit!“

Už odmalička miloval superhrdiny a vždy se toužil stát jedním z nich. Věděl však, že ne každému jen tak spadnou do klína nějaké super síly.
***
Fialová kombinéza, kterou si vlastnoručně ušil, byla poněkud těsná, ale slušivá. Uprostřed hrudi zářilo modré řecké písmeno alfa.
Na ruce i nohy si připevnil koženými řemínky vlastní vynález. V podstatě to fungovalo jako obří přísavky. Zkráceně jim říkal „savce“. Vystavil je již několika zkouškám a vždy obstály na výbornou. Teď však šlo do tuhého. Rozhodl se přeskočit z okna svého pokoje na stěnu protějšího domu.
Příliš neváhal, odrazil se a skočil.
Naštěstí sanitka dorazila včas.

„Chceš říct, že máš kamaráda upíra? To myslíš vážně?“
Je docela neobvyklé, když takhle hysterčí gremlin, a taky jsem mu to řekla. Jenže Stefan není tradiční upír. Když ho vidíte v tom otahaném tričku, v tom směšném autě, prostě vám jako hrozba nepřijde.
I když tehdy, když se ráno nestihl vrátit a musel přespat u mě v šatně… Přesně vzato, on tam nepřespával, on tam byl mrtvý, že.
Viděla jsem ho zabít.
Ale když s Warrenem vysedávají u bedny a ryčí smíchy u duchařských seriálů, tak na to zapomínám. Warren je vlkodlak, jako můj snoubenec. Že bych byla nějak netradiční?

http://a-totalita.livejournal.com/21583.html

Profesor Blackthorn si jako mladý archeolog předsevzal, že objeví savce alfa – prasavce, spojovací článek s plazem. Roky cestoval po nalezištích, snášel horko, písek, všelijaké jedovaté potvory, ale - nic.
S léty mu ubývalo nadšení a nakonec se vzdal. V sérii článků zcela odmítl nejdříve existenci spojovacího článku, pak celého vývojového stromu savců a nakonec evoluci vůbec.
Když zemřel, jeho kompletní sbírka připadla muzeu. Včetně nenápadné zkameněliny, kterou mu kdysi věnovali kamarádi na oslavě přijetí na fakultu. Opilý ji hodil na dno skříně, kde už zůstala.
Chlupaté zvířátko s šupinatým ocáskem stočeným pod tělem.
Alfasavec vypadal, že klidně spí.
Už miliony let.