Hobit

Úder do mě narazil jako kovadlina a srazil mě na kolena. Skřet se nade mnou tyčil, meč připravený ke smrtící ráně. Čas zhoustl. V sekundě, než se mi meč zakousl do ramene, jsem se odkulil stranou a máchl sekerou. S mlasknutím se mu zasekla do třísel a mě pokropila sprška ještě vroucí krve. Vstal jsem a vyprostil zbraň z mrtvého skřeta. Miluji mrtvé skřety. Vyplivl jsem zlomený zub a zahodil zničený štít. Překročil jsem chladnoucí mrtvolu a usekl kmínek mladého dubu. Jako štít mi bude muset stačit.
“Tak co, kdo bude další?!” s úsměvem jsem se vrhl do bitevní vřavy.

Thorine,

navazuji na rozhovor, který jsme vedli v Hůrce. Podařilo se mi najít zloděje pro vaší výpravu. Jedná se o jednoho z půlčíků - oni sami si říkají hobiti - a sídlí v Kraji. Neměla by to být pro vás přílišná zacházka.
Mohu zaručit, že Bilbo Pytlík, jak zní jeho jméno, je vhodný člen pro vaši družinu. Je nenápadný, rychlý a dobře mu to myslí. A jelikož je hobit, drak ho nepozná po čichu.
Pan Pytlík vás jistě vřele uvítá ve svém domově, jeho hostiny jsou proslavené. Dostavte se do Dna Pytle - datum a mapka přiložena k dopisu.
Setkáme se tam.

Gandalf

„Včera skopový, dneska skopový, a ať sem trajcén, esli to zejtra nevypadá zasejc na skopový!“ zavrčel Berta.
„Co chceš víc? Zažili sme cestou časy, kdy bys bejval Vildovi poděkoval za takovej pěknej kousek tučnýho berana z údolí, jako je tendle,“ odsekl Vilda. „Skopový maso je dobrý na růst, udržování a vyživování svalový hmoty. Nejen, že je v něm spousta proteinů, ale je to taky zdroj minerálů a vitamínů včetně železa, zinku a vitamínu B12. Navíc...“
Vilda vykládal a vykládal, až obloha zesvětlala a rozezpívali se ptáci. To bylo snadné, pomyslel si Bilbo, když zlobři zkameněli, a vydal se pro trpaslíky.

"A dědo, tys tu potvoru fakticky zmerčil? To eště rybičky chodily po dvou, viď?" žblebtne nejstarší drzoun a ostatní si ukážou palec nahoru.
"Holomci jedni!" zahrozí chichotajícím se mláďatům poloslepý stařešina.
"Poudám vám, že tendlencten tvor je fakticky děsivě nebezpečnej! Řiká se, že jednou za sto let vyleze ze země, a koho potká, toho popadne a schramstne, ani kostičky z něj nezbudou! Musíte se kotoulet s nejvěčí obři-ozbeřetností, očiska dokořán, ušiska našpicovaný, a kdyby se náhodou objevil, zaútočte jako první! Rozkousejte ho a roztrhejte na cucky! Ale vono to nebude tak lehký, protože tadlecta příšera je, vy lehkomyslný parchanti, NE-VI-DI-TEL-NÁ!"

HLEDÁ SE

Pro výpravu k hoře Erebor ve společnosti dvanácti trpaslíků, a čaroděje, poptávají tito velební pánové: LUPIČE

Co Vás čeká?
Možnost získat nezměrné bohatství, snadno měřitelnou vděčnosti trpaslíků a v některých lokalitách k nehynoucí slávu (záleží na hynutí).

Kým byste měli být?

Ne mladý a ne starý

Ne velký a ne malý

Ne hloupý a ne přechytračelý

Vše ostatní vítáno

Splňujete-li výše uvedené požadavky, neváhejte kontaktovat vedoucího výpravy Thorina Pavézu, budoucího Krále pod Horou na adrese:

U Skákavého poníka
Hůrka

BONUS: Cestujete ve společnosti slavného a velmi záhadného čaroděje Gandalfa Šedého (značka Mithrandir). Takový zážitek si nelze nechat ujít ;)

Víte, kdo já sem? Já sem tak důležitej, že ještě důležitější než já už je - škyt - jen ten starej páprda s kuním ksichtem! Škyt!
Já sem ten strašně velkej ten - eh, zvíře, jako krtek, se tady hrabu v tom, sedlině, a vůbec, sem nešlepší vochutnávač!
A co je dobrý - škyt - to si laskavě se svolením kuního ksichtu nechám, škyt! Teda von vo tom neví.
Prásk hlavou do stolu.
Chrrrrrrr.

A když pak sklepmistrovi další den s očima navrch hlavy druhý vypráví, kterak dvanáct trpaslíků v sudech odjelo, řekne si "hmm, sme to asi trochu přepískli, Thrandymu to říkat nebudeme, škyt."

Sem dolů se zpěv z kuchyně nesl ozvěnou, divně pozměněnou zákrutami chodeb v útržky volání sýčka. Dvě dámy s lucernou otevřely dveře sklípku.
"Stejně se mi tu nelíbí," zašeptala vyšší.
"Tak proč tu bydlíš, trdlo?"
"Sloužit u dvora je čest!"
"Natočíme a jdeme zpátky, potřebuju jen na svařené."
"Jeho veličenstvu libo vyprošťovák?"
"Jaké dvorské vyjadřování, ó!"
"Pst!"
Menší zvedla lucernu nad hlavu. Zřetelně zaslechly sykavý nádech. Polknutí. Odříhnutí.
Ohlodané zbytky sýra na podlaze zasvítily jako zežloutlé kosti.
"Příště s tebou nejdu," hlesla vyšší dáma.
Bilbo se tiskl ke zdi a ve spáncích mu tepalo. Příště rozhodně jen sýr. Bez vína.

"Jeden den se vrací domů radostní, další den vedle postele chrní. A další den je úplně stejný, avšak další bude muset vstávat brzy, ale příští týden si bude hrát ve své malé tvrzi."
Glum se zachmuřil a přemýšlel. Věděl, že hobit dává otázky ze svého domova. Pokusil se zavzpomínat na dobu, kdy bydlel v malé vesnici. Bylo to tak moc dávno, když záviděl klukům, že můžou chodit do školy...
"Školák!" vykřikl nadšeně Glum a ihned vypálil další otázku: "Jsou stejní, jsou všude jako kyslík. Jsou stejně nebezpečné jako meč a nožík. A jsou ostré."
Bilbo se zachmuřil a začal přemýšlet.

Bilbo sa snažil nebyť úchylný a nečumieť na telá vypracované večnou lopotou so skalami a tak, ale...
Slnko svietilo, svaly pod iba zdanlivo drsnou kžoou len tak ihrali. Vlnili sa ako hladina jazera, keď do nej so smiechom skočili a - Biblo sťažka prehltol - ich kontúry zvýranzili ešte aj kapky vody.

"Bilbo, poď," volali ho následníci trónu s holými zadkami. Bilbo pocítil, ako sa mu krv nahrnula do líc.
"Nie, ja... som naostro!"
"Veď aj ja," odvetil Gandalf. Bezstarostne hodil svoju róbu Bilbovi cez hlavu, a než sa z nej Bilbo vymotal, bol našťatsie hlboko vo vode.

Napokon sa ale osmelil.