Hobit

A small voice sounded.
Mahal, help me.
Mahal opened his eyes and was furious. His people, enslaved to a stranger?
In a wink of an eye, the offending author stood before him.
“How dare you force the world to do your bidding? Who are you?”
“I’m a fanfiction writer,” said the author. “And you should be thankful. Because of me, people read about dwarves! But I get it, you can’t understand. Have you ever written anything?”
Mahal decided he heard enough.
He clasped his hands…
The author disappeared...
Dís woke up from a nightmare, She was home. In Ered Luin.

No matter what Thorin said, Dís will go to Ravenhill and…
Wait a minute. Why should I go to Ravenhill? Why should I fight? I endanger everyone! They are trying to protect me, ignoring their own safety…
Dís will go to Ravenhill.
No, I will not. Why am I on this quest? How come you can command me?
Because I am an author. And I want you to go to Ravenhill.
I refuse. You have no power over me anymore.
So you want to run? To hide from your destiny?
I... Mahal help me, I shouldn’t be here!
We’ll see.

Byl poklidný den. Bilbo si po snídani sedl na lavičku a vyhříval se na sluníčku. Pomalu bafal z dýmky starého Tobyho. Na obzoru nebyl ani náznak malinkatého dobrodružství. Vše bylo tak, jak se na Kraj sluší a patří. Bilbo si spokojeně povzdechl.
„Dobré ráno, strýčku,“ řekl Frodo, který přiběhl po cestě.
„Hmm, dobré, dobré,“ odpověděl Bilbo a potáhl z dýmky.
„Už jsem ti říkal, že má přijet Gandalf?“ Frodovi nadšením zářily oči.
„Gandalf?!“ Bilbo se vymrštil ze sedu a ostražitě se rozhlížel okolo.
Když se z horizontu vynořila špička šedého klobouku, vzal nohy na ramena a do večera se neukázal.

SCÉNA:
Thrandúilova komnata, král stojí u velkého zrcadla, okolo něj se pohybují sloužící s drahými látkami a šperky (zpívají sbor)
FEREN:
přichází, na sobě má zbroj
Můj pane, špatné zprávy, špatné zprávy nesu.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k lesu.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Jaké zprávy? Co můj pohled jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
Můj pane, pavouci se, pavouci se množí.
Od zrcadla odpoutej se, pohled obrať k hloží.
THRANDÚIL:
Co to pravíš? Co se množí? Jsem snad málo bdělý?
SBOR:
Jsi tak skvělý, jsi tak skvělý, ó náš králi skvělý!
THRANDÚIL:
odstoupí od zrcadla, pohlédne na Ferena, sloužící za ním cupitají
Nechť pravdu pozná lesní lid!
SBOR:
Nechť pravdu pozná lesní lid!
THRANDÚIL:
Však krásná ta pravda musí být!
SBOR:
Však krásná ta pravda musí být!
THRANDÚIL:
Čili než lidu vyjeví se…
SBOR:
Upraví se, upraví se, ó náš králi, upraví se!
FEREN:
zoufale vykřikne:
Pane, to není logické!
THRANDÚIL:
recitativ: Však je to velmi praktické!
vrátí se k zrcadlu, probírá se šperky, naposled se otočí na Ferena
recitativ: A teď mě neruš, je to jasný?
SBOR:
Jsi tak krásný, jsi tak krásný, ó náš králi krásný!
FEREN:
nabroušeně odchází

“We ride to Ravenhill! Bring the war goats! For everyone! Thirteen… no, make it twelve. Thirteen is an unlucky number. Dís, you stay here. I want you to be safe.”
Dís looked defiantly at her brother.
“But there is fourteen of us, so no nonsense about unlucky numbers. I am going with you. So let them bring fourteen goats!”
“Um,” said Dáin, “there might be a wee problem... we don’t have fourteen goats. Not even thirteen.”
“See?” said Thorin. “Mahal wants you to stay. And…”
“We only have four goats!”
Thorin sighed.
“Alright.”
He should have the upper hand anyway.

"Tak kde je?" zahučel Ori.
"Říkal, že přijde," odpapouškoval Glóin, za poslední hodinu pošesté.
"My víme!" zavyl Balin a přetáhl si přes uši kapuci.
"Zbývá mi poslední sousto," informoval všechny Bombur. "Jestli do minuty nepřijde, na žádnou cestu s ním nejdu."
Kili vyvrátil oči vsloup. "Vy děláte, jako byste Thorina neznali. Ten přijde pozdě, jen aby nám dokázal, že může."
"Promiňte," ozvalo se zpoza kamene, "sháním pár lidí do filmu, konkrétně sedm kusů vaší velikosti. Jednalo by se o bydlení v chaloupce s příjemnou dívkou, slušný honorář, jídlo zdarma..."
Když Thorin konečně dorazil, našel trpaslíků jen pět.
Tak čekali dál.

Tango sounds.
Thorin dances onto the stage, holding his grandfather’s cloak and crown in his arms. Continues dancing tango, pretending he is holding a maiden.
Dwalin comes.
Dwalin: “They are dying there!”
Thorin: “The gold is above the dwarves!”
Dwalin: “You are not your grandfather! Wake up!”
Thorin: “Leave, or I will kill you.”
Dwalin leaves.
Dís dances onto the stage.
Thorin: “Didn’t you want to go to bed?”
Dís: “Bed, bed I couldn't go to bed
My head's too light to try to set it down
Sleep, sleep I couldn't sleep tonight
Not for all the jewels in the crown…”
Thorin: “But there are no…”
Dís: “I could have danced all night, I could have danced all night
And still have begged for more
I could have spread my wings and done a thousand things
I've never done before…”
Thorin: “I can see it now! The gold is poisoned! It’s beauty... is a lie! Sister, you saved me! You showed me the truth! We will fight!”
Dís (suddenly normal): “Lets fight for our people!”
Huge fight. Fourteen dwarves come running in.
Legolas (merrily): “Caradhraaaas, Caradhraaas. Mountain that touches the sky that’s Caradhraaas, Caradhraaas.”
Gandalf (shouts): “Wrong movie!”
Light out.

It started slowly.
First… men and elves at the gate. Then Dáin came, ready to kick some... ready to kick some. But suddently…
The orcs.
Dís facepalmed.
And Dáin, all battle happy went for it. Alone, without support. Oh, he would show them for sure!
He couldn’t.
Because… all of those stupid elves and their stupid stunt. They apparently lost their bows somewhere, deciding to – for Mahal’s sake! – jump over the protective walls of the dwarves (that had wings completely open, but that’s cousin Dáin for you).
As Dís facepalmed again, the elves met the orcs.
The first deadly crop.