DMD č. 28. pro 28. 4. 2026. Téma: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem.

Prvních pár týdnů na Mstiteli bylo pro Abby poněkud náročnějších. Přeci jen tam byla přidělena vysloveně omylem, jen horko těžko si našla nějaké uplatnění a celou tu dobu se snažila zjednat systémovou nápravu. Ostatně ty vykopávky, kterých se měla původně účastnit, se samy neprovedou.
Pak jednou s Plutem procházeli pravidelná hlášení z jiných sektorů galaxie a ona náhle zmlkla.
„Co je?“ zeptal se pilot, protože ani jemu její změna nálady neušla.
„Carlac,“ ukázala na mapu. „Vpadli tam Mandaloriani a nikdo nepřežil.“
„Tam jsi měla kopat, než ses ocitla tady?“
Abby jenom přikývla. Možná Síla přeci jen věděla, kam ji posílá.

“Hermiono, měla jsi obraceč celý rok, napadlo tě použít ho na něco jiného než ke studiu?”

***

Draco Malfoy se prudce probudil. Aby ne, právě dostal ránu něčím tvrdým. Nad ním stála Hermiona s odrážečskou pálkou.

“To máš za všechno. A pamatuj! Nikdy jsem tu nebyla. A kdyby tě napadlo, že ano, tak jsem tu rozhodně nebyla.”

Šáhla si na krk a zmizela.

Draco vyskočil z postele. On to tak nenechá, okamžitě to nahlásí.

Vtom dostal další ránu do zad. “Já tě varovala.” A byla zase pryč.

Otci, napíše otci!

Prásk! “Ani na to nemysli.”

Mamince... 

Prásk! “Ne ne!”

Rozbrečel se.

Práce na úřadě je, byla a (dost pravděpodobně) bude úmorná, proto si potřebujete usnadnit život. Třeba takto. 

"Jdu na tu poradu," povzdechla unaveně úřednice.
"Jano, prosím tě, mám jednání na Kounické. Kdybych tu nebyla, až se vrátíš, tak už tu nejsem."
"Jo, jasně."

Jana popadla složku a vydala se do jámy lvové. Cestou jí vrtalo hlavou,  co vlastně bude kolegyně projednávat, když po druhé hodině ve škole nebude kromě uklízečky ani noha, možná ještě tak sekretářka. Nejspíš půjde k řezníkovi. Je čtvrtek, do masny přivezli maso. Jo, to se někdo má, že si může dovolit v pracovní době si nakoupit.
 

"Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem," zamračeně přečetla Bábi Zlopočasná lístek.

Moudro nedozírné hloubky v sobě skrývalo pravdu a také naprostou absenci informace o tom, kde Gyta Oggová je.

"Tyhle vaše výlety," bohorovně ignorovala fakt, že návštěvu trhů ve slabé chvíli sama navrhla.

"Mám nápad," řekla Magráta. Začala zpívat Píseň o ježkovi. Přidala i taneček, načež kolemjdoucí začali házet peníze do klobouku (cizího). 

Stařenku našla vzápětí, protože se přidala. Stačilo hlas následovat. Zrovna nadšeně stavěla hranici na jakousi rozkošnou místní tradici pálení čarodějnic.

"Tak jsme všechny," řekla Magráta spokojeně. Nebyly. Někam zmizela Bábi. Nechala jen lístek:

Radši tady nejsem.

"Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem. Co jsem?"

"Gauč!" řekne Mareček. "Jste gauč."

"Gauč? Jak mohu být gauč? Vždyť to nedává smysl."

"Úplně jednoduše," usmál se šibalsky. "Six seven!"

Celá třída vybuchla smíchy a začala opakovat stejná slova. Pořád a pořád, dokud je paní učitelka neokřikla.

"Nemohl sis pomoct, viď, Marku? A teď mi řekni, proč jsem krucinál gauč..."

"To je úplně jednoduché... 'kdybyste tady nebyla', to znamená, že jste tady byla. 'Už tady nejsem' znamená, že máte nějakou předchozí zkušenost. Mezi námi, paní učitelko, ten gauč na chodbě opravdu nechce, aby na něm seděla tlustá prdel pana ředitele."

Who do you work for?

Angella snorted in derision.

"Myself."

But somebody is...

"Not being on 'the good side' does not mean I am not loyal, or have mutually beneficial relationships." she explained with the air of tried patience.

So you don't owe him anything?

The Queen's hand reached for the amulet once again.

"I can be grateful. If I weren't here," she indicated her comfortable quarters, "I probably would be gone by now."

There was an origin story in there, but what intrigued Swan was the way the amulet echoed - or rather amplified - the other woman's very life force.

Počítáš, po kolikáté už tenhle úsek jdeš. Kdy to bylo poprvé? Snad v roce 2012. 
Mění se.
Rozpadající se budova uprostřed ničeho, tenkrát jste seděli na hromadě haraburdí ve staré ovčí ohradě. Dnes je v ní lavička.
Mapa vám tvrdila, že dál bude les, těšili jste se na něj celý pustý úsek, abyste přišli k čerstvě poraženým stromům.
Poušť v kopcích. Dnes...
Copak se to děje?
Vykukují, naprosto podloudně. Skotské borovice.
Skotské borovice!
Musely se schovávat, dávné šišky, semínka. Nebo je sem přenesla nějaká zákeřná veverka. Nepravidelně vykukující stromečky, tohle asi nevysadila lidská ruka.
Tady už nikdy nebude průmyslový les.

Naděje visela ve vzduchu. Aspoň takový měla Hanka pocit, když na gauči čekala večer na Michala.

Potřebovala si s ním promluvit. A Michal to věděl. Několik posledních společných dní a večerů směřovalo k této chvíli.

Michal byl Hance nevěrný. Přiznal se hned druhý den. Slzy tekly na obou stranách. Byla potřeba změna. V komunikaci, pozornosti. Hlavně na straně Michala, ale i Hanka měla na čem zapracovat.

Teď je jen otázka, jestli to zkusí. Pro sebe i pro toho druhého. Prostě pro ně.

Dnes přes den měli prostor kažý sám.

Když by se večer nepotkali, je rovnou konec.

Michal otevřel dveře.

S drinkem v ruce se usadila do křesílka. Hodila si nohy na stůl a jen pozorovala, jak se to tu pomalu plní všemožnými pochybnými existencemi, jako je ona.

"Jee, čau V. Tebe jsem neviděla ani nepamatuju, kde se tu bereš?" ozvalo se za ní.

Otočila se. "Kde se tu beru? Vždyť tu sem pokaždý, jedinej způsob, jak zajistit, abych tu nebyla, by bylo mě zabít. Nebo něco horšího ..." Podívala se na osobu za sebou s vážnou tváří, ale dlouho ji neudržela a začla se smát. "Přece si to tu nenechám ujít. Co ty, taky ještě simuluješ, že si stále naživu?" 

"V ledničce v kastrolku máte večeři. Večer, kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem," praví Scholastika Lvu po ránu.

"Tomu nerozumím," odvětí Lev, "to jako že utečeš za nějakým milencem?"

"Tyhle myšlenky nerozvíjej, abych to nevzala vážně. A uvažuj, kdybych měla něco takového v úmyslu, tak se vám nedělám s večeří."

"To máš pravdu, to by nedávalo smysl."

"Kromě toho, podnikat takovou akci poté, co jsem tobě obětovala mládí, na to se můžu víš co."

"A jak jsi to tedy myslela?"

"Jednoduše. Jdu na tu dámskou jízdu, jak jsem ti říkala. A buď mě tu zastihneš před odchodem, nebo ne."