DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

reálné osoby, tak trochu slash
Polyester! Austin se probudil zborcený potem. Zdálo se mu, že celá jeho mini kolekce byla vytvořena z tohoto umělého paskvilu. Bože! Couture z polyesteru, to je ta nejhorší noční můra na světě.
„Ještě nespíš?“ Mondo se na něj obrátil z postele naproti.
Pocuchané černé vlasy, obličej trochu otlačený od polštáře, svítila na něj světla z ulice.
Jo, to je rozhodně kvalitní materiál.
Austin tedy samozřejmě myslí Mondovo pyžamo z žerzeje. Žerzej. Narozdíl od polyesteru se na to dá dívat a dá se s tím pracovat. A to pod tím...
Polknul.
Tak teď už se mu o polyesteru rozhodně zdát nebude.

„Ahoj Fando.“
„Zdravím, Luboši.“
„Dík, žes přišel, stará kvůli té nedodělané kuchyni pořád vyšiluje.“
„Však v klidu, to zařídíme.“
„A kde máš materiál?“
„Dorazí za chvíli, přibral jsem k sobě výpomoc. Ááá, už jde.“
„Dobrý den, já jsem Barbara a jdu vám zacelit tu škvíru mezi linkou a špajzem.“
„Račte dále, madam.... Hej, Fando, co je to za kočku?“ Vyjeveně sledoval dívku, jak z kabelky vytahuje nádobku s maltou, omítkovací hmotu, špachtli, smirkový papír a kousky porobetonu.
„Je lepší, než většina řemeslníků,“ pokrčil Fanda rameny.
„Hmm...“ Pokýval hlavou Luboš a sledoval dívku, jak rozmíchává maltu. „Kvalitní materiál, to je základ.“

„Byl jsem vyveden ze své kanceláře a budovy jen s kuličkovým perem,“ řekl jsem Debbie.
„To, co jste se Sluníčkem udělali, bylo zákeřný a zrádný.
A… já jsem nikdy v životě nebyla pyšnější!“
„Díky mami.“
Zapálil jsem svůj joint a nabídl jí. Zdráhala se, ale pak si vzala.
„To je silný,“ rozkašlala se.
„Ehm, za osmdesát babek by to měl být kvalitní matroš.“
Nerozuměla mi…
Ježiš, marijánka už začala působit, přišel čas na filozofii a rady do života.
„Přestaň s chlapama, jsi už na to starej. Tsss, ne to nejsi! Ale máš Sluníčka a on je tady ten nejlepší materiál!“

Každý Jedi si musí světelný meč sestrojit sám.
Maličký Yoda spárkem šroubovák uchopil.
Na očko lupu nasadil.
Jazýček soutředěně povyplázl.
Šroubky utahoval.
Jeden.
Druhý.
Třetí.
Krystal generující paprsek meče správně vyvážen být musí.
„Buď opatrný, nepospíchej,“ nabádal Yodu zkušenější Mistr.
„Vy nebojte se nic …“
Poslední šroubek zbývalo dotáhnout.
Zasyčení.
Prskavý výbuch.
Yoda zmizel v oblaku kouře.
„Štěstí máš, že jsi přežil,“ povzdychl si Mistr.
„Já obezřetně počínal si,“ kuckal Yoda.
Ze špiček zelených oušek jemu kouřilo se.
Drápkem dloubl do rozpadlého krystalu.
„Uvnitř skrytá vada byla. Můj Mistr ji rozpoznati měl,“ zakňoural vyčítavě. „Materiálem nekvalitním já na životě ohrožen byl.“

Jack dovedl do místnosti další tři slečny, které se chtěly stát Doktorovou novou asistentkou.
První měla na sobě nepřehlédnutelné, duhově pruhované punčochy a neuvěřitelně se culila.
"A co umíte vy?"
"Opravuji slohové práce a dělám inventuru zásob čokolády."
Druhá měla na sobě splývavé sárí a tvářila se tajuplně.
"Peču vynikající domácí kokosový koláč a tvořím webové stránky v HTML."
Třetí na sobě měla tmavě zelený historický kostým se skládanou sukní.
"Z hlavy cituji sonety a dělám předníma pacičkama *vl* *vl*."
"To je ale kvalitní materiál. Doktore, neuvažoval jsi někdy o tom, že bys pro jednou přijal jako asistentku nějakého mladíka?"

(cca 1580)
„Jsi si jistá, že mě to udrží, Krisztino?“ zadíval se András na dívku s pochybami v očích.
„Ale prosím tě, je to kvalitní italské sukno. Nebo se bojíš?“ změřila si vlkodlaka pobaveným pohledem a založila ruce v bok. Ten jí věnoval ponurý pohled.
„Samozřejmě, že se nebojím. Přijdu ti snad jako strašpytel?“
„Vzhledem k situaci? Ne. Ale už si pospěš.“ Začala ho postrkovat před sebou. Ještě poslední polibek a…
„Krisztino!!“ rozlehlo se sídlem rodu Rákóczi hřmotným hlasem pána domu a otce mladé šlechtičny v jedné osobě.
Hraběnka neváhala ani na chvíli, zkontrolovala pevnost plátna a strčila svého milého z okna.

„Vo svojom živote som postavil už veľa lodí,“ rozprával Círdan Elrondovi a Galadriel. „Na túto som mimoriadne hrdý. Je postavená z toho najlepšieho a najkvalitnejšieho materiálu, dovezeného priamo z Valinoru. Keďže sa blíži rozhodujúci boj, ktorý ovplyvní životy nielen Elfov, rozhodol som sa postaviť loď, ktorá by v okamihu odviezla nás všetkých do Krajiny neumierajúcich...“
„Je nádherná,“ hlesol Elrond.
„Neviem predpovedať budúcnosť ako Elrond,“ ozvala sa Galadriel. „Cez cestu mi dnes prebehla čierna mačka, rozbilo sa mi zrkadielko a je piatok trinásteho...“ Obaja elfovia na ňu pozreli. „Nie som poverčivá! Ale... nechceš ju premenovať? To meno– Titanic, sa mi nepáči...“

Jedno mimo soutěž, na neděli
Jednoroční beránek poskakoval po dvoře. Zamyšleně ho pozoroval z okna horní místnosti, v očích měl smutek.
„Všechno bude přichystané,“ ubezpečil ho hospodář. „Maso, chléb. Víno.“
Otočil se k němu.
„Vyberte nějaké dobré, ano?“
„Pán je znalec?“
Pokrčil rameny.
„Další si dám až – zadlouho.“
„Jak to tu vaši lidé najdou?“
„Řekněte mi, kdy chodí sluha pro vodu.Půjdou za ním.“
„A najdou všechno připravené...Budou si myslet, že je to zázrak.“
Usmál se. Zázraky byly součástí plánu. Ale tohle byla jen věc pečlivé přípravy.
„Bude vás třináct?“
Zase zesmutněl.
„Většinu času.“
Teď na to nebude myslet. Tuhle večeři si chtěl užít.
Tu poslední.

Že s Masterem budou jenom problémy, věděla už ve chvíli, kdy ho našla spát u popelnic po technopárty. Vlastně si na všechny vzpomínala, i když se nejednalo o její vzpomínky. Momentálně seděl hlavou dolů na otočné židli, manicky se smál a občas vykřikl „vhíííííí“, když se mu podařilo uvést své sedátko do pohybu. Povzdechla si. Docela chápala, proč Doctor tvrdí, že je poslední z Time Lordů, když druhý je tohle. Někdy je těžké si přiznat, že jediný další člen vaší rasy je váš bývalý, který je normální techno smažka. Alespoň, že ten materiál má kvalitní. Růžový slon s ní souhlasil.

Michelangelo potřeboval mramor. Před florentskou katedrálou ležel ladem poškozený kámen. Měřil si ho pohledem. Byl pět metrů vysoký se základnou jen metr na metr. Nikdo o něj čtyřicet let nestál, protože byl samý kaz a usazenina. Lidé pochybovali, že z něj něco kloudného vytvoří. Vždyť to marně zkoušeli už dva sochaři před ním!
Beze slova si ho prohlížel. Očima odsekal vady a vnímal jen kvalitní materiál. Fantazie roztočila jeho vjemy: neviděl mramor, ale postavu mladého muže. Už to měl vymyšlené. Jen trochu upravit jeho postoj, aby se vyhnul puklině.
Dva a půl roku tvrdě pracoval. Jeho představa se stala skutečností.