Roger - Pán kytička

Ještě několik dní se vzpamatovával z toho, co se stalo za tím barem. Tohle byl jeden z dalších dnů, kdy to ještě nevstřebal.

Pohled mu sjel na - v hrnci - bublající vodu, předpříprava na těstoviny. Vodu osolil, potom vložil špagety. 

Časovač? Není potřeba.

Spoiler: Byl potřeba.

Odešel si přečíst kapitolu z nové knížky o kytkách.

Voda v hrnci začala znovu vřít.

Ani nevěděl, jak se stalo, že usnul.

Však si četl o mátě peprné. 

Jak dlouho tam měl ty špagety? 

Al dente to určitě nebude.

Spíš al finito.

Al kaput.

Probudil ho kouř a zápach.

"Oh-"

Rychle se rozeběhl do kuchyně.

"Jen si to představ! Blondýnka, velký kozy, zadek a k tomu ještě jenom tvoje. To je sen, nemyslíš?"

"Ale... Furt to je holka. Já... S žádnou nic neměl."

"Tohle půjde jak po másle, bráško. Ty ji sbalíš a my se dostanem nenápadně zadara do klubu. Pak se potkáme uvnitř. To klapne."

...

Stala se z něj návnada.

V rozepnuté květované košili přisel k podniku.

"Uhm... Víš, že maca peruánská je afrodiziakum?"

"Seš roztomilej..."

"Dík..?"

"Co kdybys mi o kytičkách řekl víc... Támhle za rohem?"

Rád jí poví o kytičkách.

Plán jeho kamarádů vyšel. 

Ač on rozhodně o kytičkách za rohem nemluvil.

Pravda, zaujala ho obálka.

Ten líbající se pár byl až na druhém místě.

Ano, půjčil si ten titul z knihovny. Zprvu to byl popis zahrady a domu. Jenže najednou se to zvrtlo.

"Vivien... Dovol mi ochutnat tvé uzrálé třešně..."

"Jsem jenom tvá, Gabrieli..." Volnou rukou mu přejela po boku. "...mé tělo je tvůj sad..."

Nemohl odtrhnout zrak. Tak odborné názvy, nejspíše si vypůjčil nějaký biograf s botanickými prvky.

To se mu líbilo.

Možná až moc.

Byl do toho tak moc zažraný, že zcela nevědomky začínal mít těsno v kalhotech.

Příroda jej vždy umělá vtáhnout a on jí dobrovolně vyjít naproti.

Po chvilce se přesunula pozornost jinam a Roger tak zůstal zkoumat ten předmět sám. 

Jak jako jestli se mu líbí? Vypadalo to jako kaktus, takže kytka do sbírky, ale... Nebyla v květináči, bylo to divně gumový, tvrdý a on nevěděl, co si s tím počít.

Zvedl se a vydal do jednoho z pokojů v prvním patře. Trochu přiopilý kamarád bouchl do druhého a zamumlal: "Tady si jde někdo osaměle vrznout, hehe."

Roger došel do pokoje a se zamknutím to dál zkoumal. Najednou něco stiskl a kaktus mu začal v rukou vibrovat. Vyděšeně vykřikl a odhodil předmět do nejbližšího rohu místnosti.

Vánoční atmosféra vyplňovala jak celý dům, tak i venkovní okolí.

 Tento rok Roger neslavil Vánoce s rodinou, ale nýbrž s partou kamarádů. Ne, že by se s rodiči nepohodl, spíš si tenhle rok naplánovali společnou dovolenou ve Španělsku.

A tak to i nebylo podle tradicí. Spíš se jednalo o večeři, pak nějaký ten alkohol a při útoku na cukroví předávání dárků. 

Ani jej to neminulo. Podaroval, dostal. Obvykle třeba květinové ponožky, šálu, levandulový sáček a zelený kaktus. 

Tedy... Zkoumal ho, byl divně gumový, tvrdý, neměl bodliny.

"Rogie... Líbí?"

Všichni okolo zadržovali smích. Jen on nevěděl, zda a jak ho přesadit.

Probudila ho vůně šeříku, ach ten nádherný keř s jemnými fialovými květy. Vždy tu vůni miloval, teď to bylo jediné, co mu přišlo příjemné. Hrozně ho bolela hlava a sám nevěděl proč.

Co, že to vlastně včera dělal?

Byl doma.

Jo... Asi?

...potom ho ta osoba ženského pohlaví vytáhla ven do parku...

...seděli tak na lavičce...

...popíjeli limonádu z plechovky, co donesla...

...povídali si...

...zasmáli, byla to tak příjemná chvíle a pak...

Měl okno. Co se stalo pak?!

Pokusil se pohnout, když vtom dotkl jemné kůže. Nebyla jeho.

Ležela vedle něj. A on vedle ní. Byli polonazí. Oba. V keři.

On vůbec nechápal, jak se z ukazování jeho kytek v bytě stalo, že právě mu v brzký podvečer zrzka ukazovala své ňadra. V jeho obývacím pokoji. Ani nevěděl, co dělat. Pochválit? Osahat? Dívat?

„Rogie...” Přejela mu po hrudi - stále skryté kostkovanou košilí - a jemně pousmála.

Kdo ho tak kdy oslovil? Líbilo se mu to..

Potom se její ruce začaly přesouvat níž. Na zapínání jeho kalhot.

„Uhm- Co... tam... nemám... kytičky-...” Dívka pokračovala.

Pozoroval to. Co se bude dít? Má se bát? Nebo ho chce vidět na oplátku za ty ňadra?

Najednou pocítil... Něco. Příjemný pocit. Zavřel oči. Uvolnil. Tlumeně vzdychl.