Doufám, že máte velký hlad.
Téma pro 24. 4. 2026: Hrnečku vař
Toto téma bude uzavřeno 24. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Bjb
Džob od čarodejky vyzeral podozrivo už úplne od začiatku.
Sprvu to vyzeralo jednoducho. Mali sme získať, akokoľvek.. hrnček.
Od bývalého manžela.
Ktorý je čarodej.
No poteš...
Ale džob je raz džob. Pripravili sme plány. Zmapovali bezpečnostné opatrenia. Nakoniec sme sa tam jednoducho vlámali, spustili asi všetky pasce, vyviazli s niekoľkými hodne hlbokými ranami a víťazoslávne sme odovzdali dotyčný artefakt.
Ale nedalo nám to. Čo môže byť na jednom ošarpanom hrnčeku...
Odpoveď sme dostali čoskoro. Pred jej dom dorazil čarodej a mlel o tom, že ON o hlade nebude.
Ani jeden nevedel uvariť ani párky.
A on to bol hrnček samovar.
Asi mám krysu. Včera nic, dneska BJB.
„Nechci vás rušit, hoši,“ objevil se Holly na monitoru, zatímco Lister s Kocourem hráli monopoly o flinstounovské magnetky, „ale vypadá to, že máme problém v kuchyni.“
Oba bez meškání vyrazili tím směrem.
*****
„Do kosmu!“ hlesl Lister, když otevřel dveře a uviděl Krytona ptojícího po kolena v popcornu, jak se marně snaží poklicí zadržet jeho neustávající přívaly valící se z hrnce na plotně. „Co se to děje, Kryťáku?“
„Vzpomínáte si, jak nám tenkrát počítač z Helia 3 poradil, že vyhořelé palivo lze recyklovat zahřátím s aktiniem 100?“
Lister přikývl. „A?“
„Zdá se, že jsem v tomhle hrnci omylem vytvořil interdimenzionální trhlinu.“
It was really tempting to think that magic was infinite. Especially with artifacts like the amulet to aid her own potential.
But in the end it was just another form of energy and could be depleted... albeit temporarily. It needed to be periodically renewed, replenished.
That was exactly what Queen Witch was banking on.
"Let's see how long you can go without rest, Director."
After all, keeping your subjects sleepless was a tried and true way of softening them up.
She didn't underestimate her opponent - while she herself took a nap, she had Swan put in a magically induced stasis.
Trefa dostala přezdívku podle své mistrovské mušky. Johnny byl Johnny, protože Honzu už měli. Šerif se stal Šerifem v rámci kovbojskěho tábora a stát se vedoucím byl logicky další krok. Uzel zauzloval šňůrky na týpí tak, že je museli přestřihnout. Káně prostě jednou hrozně nadšeně popisoval... káně. Nikdo už nevěděl, proč je Rejsek Rejskem, ale všichni se shodovali, že je úplně jasný Rejsek. Sirka.. působil občas znepokojivě pyromansky.
Hrneček měl svou přezdívku moc rád. Jen se ukázalo, že pro kuchaře to nebylo nejlepší jméno. "Hrnečku, vař," se zbavil až ve chvíli, kdy začal výhružně po každém provolání vařit ovesnou kaši.
V záchranné stanici záporných postav je neustále rušno, posuďte sami.
"Už toho mám dost," vztekal se Santer, "včera jsem si tu," ukázal na tajnou schránku v psacím stole, "schoval perník s borůvkovou marmeládou, že budu mít k snídani a teď je pryč! To už je třetí skrýš, co mi ten nenažranec vybílil."
"A nový hned tak nebude, zlikvidoval zásoby medu na celou zimu," přiložila si polínko Ježibaba.
"Voldemorte," oslovil Beznosku Sauron, "vy přeci umíte přivolávat předměty," ujišťoval se. "Co kdybyste přivolal ten hrnec, jak na něj vzpomínala Ježibaba, ten co neustále vaří kaši. Myslím, že ani Otesánek by ho nevyjedl.
V knize Co život dal a vzal píše Betty MacDonald o kurzu tvůrčího psaní, který spolu s ní navštěvoval malý tlustý Řek. (Pokud to neznáte, více v úvodu k prvnímu drabble.)
A tohle je příběh toho Řeka.
Drabble navazuje na Nepokoušejte se o umění, když neumíte pokoušet.
René Ocelot přecházel Ellas Marketem jako tygr v kleci. "Lupiči chtěli ukrást kouzelný obraz Ježíše schovaný v jídle. Někde ho tu musíte mít."
"Jak věděli, kde hledat?" zajímalo Marthu.
"Kouzelné vidění," pokrčil rameny Ocelot.
Na druhé straně města v maličkém panelákovém bytě Jannis Protopsaltis nalil své nové přítelkyni do skleničky od hořčice levné víno a usmál se.
"Nechci ještě pít," odmítla. "Něco nám napřed uvařím."
"Možná mám špagety."
"Zvíře. Nevaříš si?"
"Ani nebylo v čem. Teprve před měsícem jsem štípl hrnec švagrové."
"To je přece prádelní hrnec. A je v něm něco nacpané."
"Prádlo?"
"Jakési dřevo."
"Copak je brácha červotoč?"
Když jsem si po sobě drabble přečetl, znejistěl jsem, zda mladší generace vědí, že v osmdesátých a devadesátých letech byly (vymyté!) skleničky od hořčice považovány za elegantní sklenice vhodné na pití vína, protože slušné sklo nešlo sehnat. Jannis (o kterém pořád přemýšlím jako o svém spolužákovi ze základní školy) se tedy naléváním vína do hořčičné skleničky nezachoval jako čuně, nebo přinejmenším ne víc, než bylo tehdy běžné.
Ostatně, "sklínka hořčičná" pronikla i do umění, do písně Karla Kryla Martině v sedmi pádech, tam z ní ovšem pijí vodku, ne víno.
Konec historického okénka.
Máte ještě popcorn z minula?
Doufám, že ano, protože další drabble s Rogerem je tu.
Navazuje na DRABBLE.
Ještě několik dní se vzpamatovával z toho, co se stalo za tím barem. Tohle byl jeden z dalších dnů, kdy to ještě nevstřebal.
Pohled mu sjel na - v hrnci - bublající vodu, předpříprava na těstoviny. Vodu osolil, potom vložil špagety.
Časovač? Není potřeba.
Spoiler: Byl potřeba.
Odešel si přečíst kapitolu z nové knížky o kytkách.
Voda v hrnci začala znovu vřít.
Ani nevěděl, jak se stalo, že usnul.
Však si četl o mátě peprné.
Jak dlouho tam měl ty špagety?
Al dente to určitě nebude.
Spíš al finito.
Al kaput.
Probudil ho kouř a zápach.
"Oh-"
Rychle se rozeběhl do kuchyně.
"Tomu, kdo rozdává, přibývá stále. Ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek."
Je v módě dívat se na to všechno, co ztrácíme. Čeho ubývá. A dělat si starosti.
Od počátku nám bylo dáno rozmnožovat dobré, plodit prospěšné, naplňovat a zúplňovat zemi a vše, co je na ní.
Snad proto tak hluboce cítíme každou ztrátu, nebo stagnaci. Občas se zdá, že jediné, co roste, vzdouvá se, zaplavuje svět, je zlo.
A ani za nic si nemůžeme vzpomenout na to zdánlivě jednoduché a logické slovo "dost".
Možná máme ale v srdci nádobu, která může vařit tak dlouho, až celý svět zaplaví tsunami lásky.
Bigman never tired of the stars.
They were never as clear as this, looking up from the sands of Mars, or through the dirty cover of a dome. The ship's viewscreens weren't windows, but they felt like glass; a thin layer between him and the void.
There are humans out there, he thought. Spreading. Like yeast in brewing beer. He thought of the first time he took a shower on Earth; how the water never seemed to end. How he ran from the bathroom, fearing it would flood. That.
He'd talk to Lucky about it, maybe. An endless, brewing pot.
