DMD č. 20. pro 20. 4. 2025. Téma: Pro někoho odpad pro jiného poklad

"Zdirade, co ten paroh, budeš ho tady ještě k něčemu potřebovat?" táže se Pankrác.
"Ne, ten jsem měl jen na Halloween."
"Už je dávno po Halloweenu, takže ho můžeme odvézt zpátky na chatu."
"Jen si ho tam odvez, tatínku, ten svůj poklad," reaguje Jenovéfa.
"Ano, pro daňka odpad, pro mě poklad."
"Kdyby tě slyšel onen daněk..."
"No co, shodil jej, tak je to pro něj odpad. A pro mě je to poklad. Ten paroh jsme našli ještě v mém útlém dětství. A od té doby si ho schovávám jako památku."
"Tak dobře, ve sklepě mi nevadí, tam si ho měj."

„Můžeš mi vysvětlit, proč do Marauderu taháš všechny tyhle krámy? Je to pro nás naprosto zbytečná zátěž, odpad. Něco takovýho bych čekal od Omegy, ne od tebe, Crosshaire.“ Hunter se rozčiloval pořádně.
„K čemu tohle všechno?“ Nohou nakopl nejbližší plechovku, takových se po lodi válelo nespočet.
„Pro tebe to je tak akorát odpad, ale pro mě ne. Tyhle různorodý plechovky jsou poklad.“
„Crosshaire…“
Vážně chce, abych mu zakroutil krkem?
„Zmizí odsud, jen co dorazíme na Pabu.“
„To doufám.“

Prásk!
Crosshairova střela našla neomylně cíl.
Tak na tohle je chtěl. Hunter pozoroval plechovkové bludiště, na kterém odstřelovač cvičil. Nevyjde ze cviku.

Anastázie měla moc ráda bazary.

Zrovna včera odpoledne do jednoho zavítala. Procházela kolem starých skříní, stolů, váziček, lampiček a tu se najednou před ní objevila...židle.

Byla celá dřevěná, s ručně vyřezávaným opěrátkem a dvěma područkami. Kdysi musela být moc pěkná, teď už ale ztratila ten lesk.

Zastavila se kousek od ní a dotkla se jí prsty. Přejela po světlém dřevě.

Kdyby ji pořádně celou obrousila a natřela světle fialovou barvou. Snad by stačily dva nátěry.

Hodila by se jí do pracovny, k jejímu stolu.

Ale proč o tom jen přemýšlet?

Chytla ji oběma rukama a už táhla k pokladně.

Volali jej z väzenia. Týkalo sa to Thomasa. Zanechal jej list na rozlúčku. Nech si ho príde vyzdvihnúť...vraj o jednoho grázla na svete menej. Ďalej už nevnímala... Hlavou jej bežalo jediné - tu pred chvíľou stál... presne tu... kde ju prvýkrát pobozkal...bol pre ňu všetkým...
V mrákotách sa zviezla na zem.
Akoby ho počula:,Edith, chápem, prečo si to spravila. Ty jediná si vo mne videla dobro, pestovala ho... keď ku mne vtrhli policajti, vedel som, kto v tebe vyhral...prečo si ma zapredala?´
Doma: umierajúci kvet dostal ceduľku - zachráňte ma! a bydlisko na chodbe
Všetko ostatné spálila.
Skočila...

Paní Svobodová ochorela.
„Matěji, netrapte se. To přichází vždy s jarem.“
Nič tomu nenasvedčovalo. Sneh na ulici sa netopil, pripomínal čierny udupaný nános škvary. Teplota sa mesiac konštantne držala tri stupne pod nulou.
Pred našim vchodom sa vŕšili vrecia s odpadom. Po prvé poschodie. Susedská odmena za večierku. Hmyz ani krysy nás ešte neobjavili. Zápach áno.
Zato telá útočníkov zmizli už prvú noc. Nechcel som si predstavovať, kto si dáva tú námahu, a čo s mŕtvolami robí.
Čakanie na odvetu vyčerpávalo. Ak som nebol na stráži, objavovali sme s deťmi poklady v bytoch neprítomných susedov.
Dvořák od vojakov priniesol lieky.

"Poklady! Tolik pokladů!"

Dandelion si pročistil hrdlo. K ničemu to nebylo. Geralt se začal prohrabovat další bednou.

Kde se tady v lese pořád berou? Pomyslel si Dandelion.

"Geralte, my vážně pospícháme. Ten leshen se sám nezabije. A Ciri sama nenajde."

"No, no, snad to nehoří," zabručel Geralt. Chalupa opodál vesele hořela dál. "Óóóó, rozbité hrábě! A další! Davaj!"

"Geralte, k čemu vůbec potřebuješ sto rozbitých... Ale, kašlu na to," Dandelion se usadil do trávy. Povzdechl si. "Pro někoho odpad, pro jiného poklad."

"Óóóó, hromádka popela! Ta se bude hodit! Pojď sem!"

Dandelion zoufale zaúpěl. Nemohli by si raději zahrát Gwent?

Neúprosně se blížící příjezd matky konečně donutil Edwarda vyklidit pokoj po Regulusovi, který už několik dekád sloužil jako sklad starých a rozbitých krámů.
Pod tlustou vrstvou prachu se skrývaly klenoty typu zohýbaný sušák na prádlo, zrezivělá vodovodní baterie, prasklé žárovky nebo počítač pamatující dosácké programy. Dále tu ležela změť nejrůznějších kabelů, zbytky tapet a barev, vyhořelé spotřebiče včetně ledničky a tří mikrovlnek, stohy knih a pytle s vyřazeným oblečením. A někde uprostřed toho všeho Regulusovy relikvie.
„Tohle nevyhazuj,“ zarazil ho Sirius a zachránil truhličku s lego panáčky.
„Sourozenecký sentiment?“
„Hele, brácha je sice idiot, ale ty panáčky jsme sbírali spolu.“

Pro tisíce mikroorganismů, pro desítky drobných živočichů, pro živinchtivé rostliny je padající tělo neocenitelným zdrojem. Vezmou ho do své náruče a pomohou mu projít další částí přírodního koloběhu.
Pro archeologa, který za šest tisíc let olízne ve výkopu lopatkovou kost, jsou kosterní pozůstatky životním nálezem. Pomůže jim do odborných článků a do učebnic. Pro ty kdo dychtí po poznání, se stanou zdrojem informací.
Pro Kaina, který právě upustil kámen, je Ábelovo tělo překážkou na cestě k rodičovské lásce. Nemá z něj užitek. Nechá ho za sebou. Odejde. Jeho cesta je možná útěkem, ale sám se na ní stane počátkem mnohého.

„Řekli nám, že se prostě zaregistrovali na naší lodní správě a nabídli se jako náš doprovod,“ objasňoval Bossack kapitánovi Caledrimu, jak probíhalo jednání s kapitánem Hlavy v Oblacích – ve skutečnosti přestrojené lodi Svobodných Soustav.

Caledri jen nevěřícně zavrtěl hlavou. „Proč nás vlastně sledovali?“

„Prý nás chtěli mít na očích, protože jsme zmařili ten útok, co chystala naše admiralita – a taky je zajímalo naše spojenectví s kalnamychidirotaniriány.“

Caledri se pousmál. „Tak jste jim vysvětlil, že s nimi směňujeme obilí za vzácné kovy, které vznikají jako odpadní produkt jejich metabolismu při zpracování asteroidů?“

„Samozřejmě,“ přitakal Bossack, „na tom přece není nic tajného.“

Kdo by si myslel, že se najde využití i pro zaschlý sloní trus. Trus obecně má dost použití, i když většinou ho spíše považujeme za odpad. Tentokrát ho využil natáčecí štáb. Obalil totiž sloním trusem jezdícího robota s kamerou. Jde o to, že kameraman zvířata dostane většinou do stresu. Musí si na něj dlouho zvykat, a i tak jsou ve střehu a nechovají se v jeho přítomnosti přirozeně. Nicméně pohybující se hromádka trusu nebudí pozornost. Z té hromádky může odpadnout jiná, menší hromádka, pro bližší záběr. Navíc na hromádce trusu může jezdit pták, pro případy, kdy je potřeba vyšší úhel.