DMD č. 16. pro 16. 4. 2025. Téma: Mez bezmeznosti

Vůz se setrvačností prořítil zastávkou. Jízdu vzdal až v další zatáčce. Kupodivu se nepřeklopil, zato se zasekl tak, že účinně blokuje její průjezd.
"Nemohl jsi ukrást auto, jako obvykle?" zeptá se Felix.
"Tramvaj jsem ještě neřídil," pokrčí Vincenc rameny.
"Mohl jsi někoho zabít," nabere konečně dech Klaudie. Z jejího pohledu jasně čiší otázka, jestli má Vincencovo šílenství nějaké meze.
"Nikdo v ní nebyl," brání se Vincenc. A ti okolo můžou uskočit ne?
Na námitku proti téhle logice se nevzmůže nikdo. Ani na otázku, kde vzal Vincenc prázdnou tramvaj. Zato odpověď na tu Klaudiinu je jasná. Vincencovo šílenství je zřejmě bezmezné.

Sedíš v restauraci. Hraje hudba. Bohatý doprovodný program.

> rozhlédnu se kolem

Podnik se jmenuje Restaurant na konci vesmíru. Konferenciér odpočítává čas zániku všeho.

> čeho všeho zániku?

Světa, jak ho známe.

> co mám dělat?

Chce to klid. Ford, Zafod i Trilien se dobře baví. Zvoní telefon.

> zvednu telefon

Volá Marvin. Marvin se dobře nebaví. Čeká v garážích. Věčnost. (Plus mínus týden.)

> vážně je svět u konce?

Ano.

> nejde s tím něco dělat?

Užít si to.

> myslel jsem, jestli nejde začít nový svět

Ten už je na cestě.

> jakto?

Byl stvořen omylem při školním pokusu jedné dívky. Už je blízko svému třesku.

Moje láska k rodině je bezmezná. Když jsem poznala manžela a zamilovala se, měla jsem pocit, že mi můj tehdy útlý hrudníček musí tím obrovským množstvím emocí puknout, že mi ho ten příliv euforie musí roztrhnout. Pak přišly děti a světe div se, té lásky se tam vešlo ještě mnohokrát víc, dělala jsem pro ně všechno možné a často i nemožné, jen aby byli šťastní, i když to někdy znamenalo probdělé noci a proplakané dny, případně trvalé padání na držku únavou. Jak ale miláčci opakovaně zjistili, i u mě existuje jistá mez – na ten biftek mi prostě nikdo šahat nebude.

Chata Carvánka Preppera nevítala. Vypáčil dveře.
Předsíň páchla zatuchlým vzduchem a holuby. Křídly pleskali vedle.
U okna ležel muž. Polonahý a namodralý. Srali na něj.
Prepperova první mrtvola. Páchla. Doufal, že se nepohne. Facilitátora chtěl poznat jinak.

Po zemi bylo rozsypané zrní. Na lavici tři otevřené klece s jmény. Trapperovo znal.
Holubi. Existuje způsob dálkové komunikace!
Na stole ležel lístek, moták: Když bude nejhůř… Souřadnice Trapperova sídla. Šumava.

Facilitátor taky zanechal list. Mnohému Prepper nerozuměl.

„…Elektromyografie… Galvany… Naše těla jsou pouze záškuby… Bez elektrické energie fungujeme po konečnou mez… Už nás chrání pouze bezmezní Bůh…“

Roztokaný vítr udeřil. Holubi zmlkli.

Linii nevyznačovaly kameny ani spadané listí, ale změna v kvalitě ticha. Jemný posun ve vzduchu.
Krysy ji znaly. Zpočátku.
Naháčci nebyli potrava. Nebyli hrozba. Neměli zuby ani drápy. Byli… jiní. Podivná, synchronizovaná mlha lodyh, tančících ve spirálách.
Máma krysa je sledovala ostražitě. Viděla, jak absorbují světlo. Cítila chvění.
Jednoho rána její nejmladší mez narušil. Jen pár kroků. Průsvitní se nezastavili, ale jejich pohled, znepokojivý a bez víček, se na okamžik soustředil na vetřelce. Nic víc.
Sourozenci s chichotáním prolamovali tabu. Cítili zvláštní brnění. Jako by jim energie olizovala srst.
A naháčci neudělali nic.
Jen tančili a dívali se.
Měli čas.

Co je věčnost v zemi nesmrtelných?
Stejně jako mnoho dalších před ní, dostala i ona příležitost k volbě. Buď zůstane nesmrtelná, ovšem v tom případě se vzdá možnosti mít děti. Nebo děti mít může, ale délka jejího života bude omezená.
Ráda by měla děti, ale stejně tak ráda by žila nekonečně dlouho, otevřelo by se jí celé moře příležitostí k téměř čemukoli.
Děti by jí daly neskutečně velkou lásku a jakési naplnění, ovšem cena za to... Jistě, v jistém smyslu by byly pokračováním i jí samé, jejího života, jen ona by už u toho nebyla přítomna.
Jak se má rozhodnout?

Když se říká, že má někdo všechen čas na světě, tak to může být i pravdou. Čas není neomezený. Pro představu, poslední hvězdy vyhasnou za 120 trilionů let. Pak bude období kolem desíti na sto šestou let, kdy jediné, co bude existovat, budou černé díry. A pak nic. Kdyby veškeré období existence hvězd od velkého třesku do vyhasnutí trvalo sekundu, období černých děr by trvalo bilion bilionů bilionů bilionů bilionů bilionů bilionů let. Hvězdy jsou jen oslňujícím zábleskem po výbuchu, po kterém nastane nekonečná tma. A v tom sekundovém záblesku existuje všechno naše bytí. A s jeho uhasnutím přestane existovat.

Kočky jsou samostatná, inteligentní a nesmírně hrdá stvoření. Jejich ego dosahuje bezmezných výšin. Je třeskutě výbušné a jako takové má potenciál zničit nejen náš svět ale celý vesmír.

Kočky jsou si toho vědomy. Proto, pokud jejich ego začne hrozit nekontrolovatelným výbuchem, přistupují k jeho pacifikaci. Kočky se rámují. Vměstnají své tělo i s bezmezným egem do co nejmenšího prostoru. Může jím být krabice o tři čísla menší než kočka, kabelka, prázdné! akvárium či zavařovací sklenice vhodné velikosti.

Když tedy naleznete svou kočku v některé z těchto nepravděpodobných nádob, poděkujte jí. Vaše kočka právě nastavuje meze své bezmeznosti, čímž zachraňuje svět…

Nejdřív se musíte naučit udělat libovolně malou ohrádku kolem kteréhokoliv bodu na číselné ose.
S vlastními body je to snadné. Píchnete tužkou do bodu x, jednou odečtete velikost ohrádky δ, jednou ji přičtete, a co je mezi, to je v ohrádce.
Jenže vy musíte umět udělat ohrádku i kolem nevlastního bodu. Tam tužku nezapíchnete, protože nevlastní bod je až v nekonečnu.
I kolem nekonečna se dá postavit ohrádka. Jak? Fikaně!
Použijete převrácenou hodnotu δ. V ohrádce je to, co je za ní.
Když umíte postavit libovolně malou ohrádku kolem nekonečna, můžete zadefinovat limitu. Říše matematické analýzy vám udělila vstupní vízum.

I bezmezná trpělivost může mít svou mez,
to když čekáš na manžela včera, zítra, dnes.
Jsem zvyklá být generál, co všemu velet musí,
má to svoje očividné mínusy i plusy.
Prý jsem děsný autista, když vše má přesné místo,
můj standart je nedostižný - uklizeno, čisto.
Když tryskomyš onemocní, schyluje se k tragédii,
dokud z lože smrtelného nevstanu a neožiji.
Věčně plný To do list, zas přepadá mě stres,
když mě vtáhnou okolnosti pod časový pres.
To pak mrcha z pekel v křeči
po všech kolem jenom ječí.
Bojový plán: pranamatka a Epsomská sůl,
odmítám dál dělat krávu, zítra velí vůl.