Na hraně

Linii nevyznačovaly kameny ani spadané listí, ale změna v kvalitě ticha. Jemný posun ve vzduchu.
Krysy ji znaly. Zpočátku.
Naháčci nebyli potrava. Nebyli hrozba. Neměli zuby ani drápy. Byli… jiní. Podivná, synchronizovaná mlha lodyh, tančících ve spirálách.
Máma krysa je sledovala ostražitě. Viděla, jak absorbují světlo. Cítila chvění.
Jednoho rána její nejmladší mez narušil. Jen pár kroků. Průsvitní se nezastavili, ale jejich pohled, znepokojivý a bez víček, se na okamžik soustředil na vetřelce. Nic víc.
Sourozenci s chichotáním prolamovali tabu. Cítili zvláštní brnění. Jako by jim energie olizovala srst.
A naháčci neudělali nic.
Jen tančili a dívali se.
Měli čas.