DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

Přikrčil se a seknul. Čepel hladce prošla konstruktem, ale bzukot v dálce oznamoval, že je vytvářen další. Unaveně vykročil. Šlapal po rozsekaném kovu, krvácel z mnoha drobných ran a meč, který pozvedl do střehu, byl stále těžší.
Nekonečné chodby, nekončící vlny mechanických nepřátel. Boj bez konce.
Začínal si uvědomovat, že tohle je jeho poslední střet.

„Takže já si jí hodím zpátky na ruku. A znovu vykládám toptéru za nula, takže tohle untapnu a tohle tě střelí do hlavy za jedna. Takže jí můžu vrátit zpátky na ruku. Klasický infinitní kombo, pokud na to nereaguješ, tak šach mat.“
„Ouč. Dží dží!“

Snažil se ji přesvědčit. A to opravdu vehementně! Čím víc před ní ovšem maloval společnou budoucnost, tím dotěrnější Tonince připadal. Naštěstí zůstal alespoň natolik diskrétní, že se v nemocnici nedostali do řečí.
Bylo načase, aby to všechno skončilo…

Když profesoru Grübnerovi předložila svoji výpověď, odmítl ji přijmout. „O sestru vašich kvalit nechci přijít. Takže vám podepíši neplacenou dovolenou. Bez termínu, jak budete potřebovat. Můžete se kdykoli vrátit.“
Bylo to od něj nesmírně laskavé.
Nepředpokládala však, že se vrátí.

Koupila si lístek na vlak do Benátek.
Sbalila si kufr.
Tím, že zmizí z republiky dá dvoření Pavla Kiliána dokonalý šach mat.

Jan s úlevou přestal rázovat světnicí. Užuž měl obavy, aby se ten zvědavec nepřipletl do nějaké mely.
„Kde ses zdržel? Nemohls pana Jakuba najít?“
„Promiň, pane, vzkaz jsem předal, ale uviděl jsem tvého zamračeného strýce…“ Jan Vítkovi zahrozil, ale v duchu se usmál. „Seděl s nějakým klerikem a přeli se. Zaslechl jsem, jak tvůj strýc vykřikl: ,Já svůj majetek dostanu, i když mi bis… tvůj pán nepomůže. Vztekle shodil desku s černými a bílými čtverci, až se kolem rozlétli takoví panáčci, a nasupeně odešel. Šenkýř mi řekl, že ten klerik je tajemník brněnského biskupa.“
Dávný spor pokračuje, sklání hlavu Jan

Ginny měla spoustu příbuzných. Hodně blízkých. Blaise nebyl ve svém živlu, ale rychle se učil.
S Billem probíral orientální magii.
S Charliem zašel za drakem. Málem přišel o dva prsty.
S Percym řešil politický vývoj.
S tchánem mohl mluvit úplně o všem. S nadšením přijal Blaisův dar sady propisek, co mu doporučila sestra („Kouzelníci se z nich můžou zbláznit.“).
Poslední Weasley, který na něj nahlížel s nelibostí, byl Ron (s podporou tetičky Muriel a s odporem tetičky Trudy).
„Zahraješ si šachy?“ zahájil svůj nejnovější plán.
Ron si ho měřil, jako by se ho chystal praštit. „Fajn. Ale rozdrtím tě.“
Šach!

„Tak co máme, Alexi?“ Zeptala se Ellie poté, co ukončil rozhovor s nemocnicemi.

„Asi čtyři sta operací artroskopie 27-28 letých dívek, ale žádná na jméno Becca Stout. A to jen v nejbližším okolí, jestli jí to prováděli někde dál, číslo se rapidně zvedne.“

„Takže žádný šach – mat, nebude,“ povzdechla si Ellie.

„No, ale nic lepšího stejně nemáme. Ta holka je tajemná jako dříve Laskerova léčka.“

„To je zase co?“

„Taky výraz ze šachů.“

„Raděj se soustřeď na Beccu, na ekonomce byla blondýna, teď je také, zuž výběr na blondýny a vyžádej si fotky kolen po operaci. Tu shodu musíme trefit.“

Vzali mi všechno. Pěšáka, věž, střelce i jezdce… dokonce i moji královnu. Plukovník Roy Mustang měl před sebou rozloženou šachovnici s figurkami. Otočil plochu černými k sobě, několik z nich vyskládal. Teď představovaly protivníky, homunculy.
Jednoho jsem upálil, tu Lust. Další zbývají, a to dokonce v nejvyšším vedení amestrijské armády. Sám Vůdce, King Bradley. Připravili mně o podřízené, každého převeleli jinam, co nejdál. Myslí si, že jsem sražený na kolenou, ale pletou se. Tahle partie nemá vítěze, sáhl po bílé královně.
Není konec, ještě jsem nedostal šach mat, vytáhl ukryté telefonní číslo. Byl čas požádat o pomoc na Východním velitelství.

Kája Král byl skutečný tramvajácký king. Za kniplem s božskou rozvahou řešil dopravní situace spletitější než kabely v openspacu, se svatou trpělivostí snášel kdejaká příkoří a síla vzbuzující respekt z něj přímo sálala. Jeho řidičské dovednosti technici jízdy nepobírali a zen mu záviděli všichni zelenáči, co se při jízdě na rozhled malostranskou splítkou třásli jak prvničky, i mazáci mající v paži.
Kája nespěchal.
Na rozdíl od cestujících.
Jeden ho srazil báglem do kolejiště, když dobíhal tramvaj, kterou Kája střídal.
"Sorry, jste OK?"
"No, chtěl jsem poznamenat, že beze mě to stejně neodjede, nicméně opak je pravdou. Ta ruka je zlomená."

"Pojďme si zahrát nějakou deskovku," kňoural Jiřík. Jakožto zapřísáhlý fanoušek Duny a tuzemáku se na Ivanově večírku poněkud nudil.
"Mám tu akorát šachy," oznámil Ivan v ohozu krále Thrandúila, projel kolem na koloběžce a otočil do sebe dvojitou whisky.
"Šachy s panákama!" vykřikl nadšeně Saša a hned začal stavět skleničky na šachovnici. "Kdo sebere figurku, tak jí musí vypít."

"Ivane, vole, hraješ to hůř než moje matka!"
"Hovno!" vykřikl Thrandúil. "Jsem sra.. strategicky obětoval dámu, abych moh.. Ne, počkej, udělám tu.. rošádu!"
Ivan se natáhl po skleničce představující věž. Pak upadl a usnul.
"Šach mat. Thrandúil už to asi nedohraje."

Vidíš bílá a černá pole. Když si sundáš brýle, vypadají skoro jako klávesy klavíru. Stačí se zasnít a přehrávat si melodii, figury se rozběhnou po desce ve svém živoucím rytmu. Je to nádherné, všude kolem jenom klapání a cvakot hodin. Někteří hrají rychle a zběsile, skládáš z toho své jazzové partitury, jiní mlčí a s přimhouřenýma očima nepodobnýma kočičím dávají si na čas. Během obrany složil jsi synkopickou předehru a je ti jedno, že osmý soupeř dává ti šach mat. Ty vedeš jiný boj. Ten se světem. Se Stalinem. S cenzurou.
Tady můžeš žít a skládat bez dozoru. A vyhráváš.

Uděláš krok dopředu-i já ti vyjdu vstříc. Pozorujeme se. Odhadujeme. Hledáme skrytou logiku v nahodilých pohybech toho druhého. Tasíme a zase schováváme zbraně, vyčkáváme. Chvíli mám převahu já, pak zas ty. Ti druzí, okolo nás, se stávají bezvýznamnými figurkami. Když už si myslíš, že jsi vyhrál, překvapím tě ze zálohy. Najednou stojíš odkrytý, bezbranný, už nemáš jak útočit, kam se schovat. Být to hra, královna poráží krále, ten se kácí a ona o něj vítězoslavně opírá svůj střevíc. Tohle je ale život. To, že ses mi odkryl, je tvá nejsilnější zbraň, tvá slabost je moje bezpečí. Padáme spolu. V objetí.