DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

Bylo jí šest, když táta postavil figurky na šachovnici, ukázal jí tahy a řekl: „Máš bílé.“
Ten večer prohrála. Táta jí usušil slzičky zklamání. Pak znovu postavil figurky, aby přehrál partii a ukázal, kde chybovala. Od té doby už po porážce neplakala, ale pozorně sledovala, co táta vysvětluje. Milovala ty chvíle, protože se k ní nechoval jako k malé holčičce ale jako k sobě rovné.

Tak to šlo několik let, dokud tátu poprvé neporazila. Tehdy máma uspořádala malou oslavu, vždyť táta byl proslulý šachista, nad kterým málokdo zvítězil.
Když pak přišla do Bradavic, Rose Weasleyová nenašla přemožitele ani mezi profesory.

„Pane Ollivandere, na slovíčko.”
Otočil se a podíval se na Brumbála, který se křenil jako měsíček na hnoji. „Ale jistě,” řekl a podíval se na Severuse s Montym. Neznatelně na ně kývl. Severus hned něco řekl Montymu a odešel. Monty vyrazil k nim. „Co potřebujete, řediteli?” zeptal se Brumbála a zdvořile se usmál.
„U mě v ředitelně to bude lepší.”
„Skutečně?”
Monty přišel k nim.
„Herolde, pane řediteli, dobrý den. Herolde, potřebuji tvoji pomoc!”
„Opravdu?”
„Je mi líto, ale je zaneprázdněn,” řekl Brumbál pevně.
Ale to se Severus už vracel, s Poppy po boku.
Zeširoka se na Brumbála usmál. „Opravdu?”

Měl rád šachy, ba co rád, on je miloval.
Miloval posouvat figurky tak, jak chtěl. A očekával, že se zbaví protivníkových.
I mu to vycházelo.
Ano... Každý, ale udělá chybu. Jak začátečník, tak už pokročilý.

Posunul špatně pěšáka.
Král z druhé strany mu vzal královnu.
Všechny další figurky se začaly vyhýbat vyřazení ze hry.
Začal najednou prohrávat. Nevěděl, jak dál. Odložil to.
Rozhodl se, že onu partii dohraje jindy.

Kdy? S kým? Se soudem? Smrtí? Svou ženou?
Nev, kdo přesně bude jeho protivník, ale ví, že to bude těžké.
Není na to připravený.

A jedno ví jistě. Už nikdy nebude.

Vše směřovalo k jedinému bodu, k jedinému rozřešení.
Síly se napínaly, vesmír se snažil dostat do rovnováhy. Události na Zemi měly vyvážit misky vah.
Gebauři netrpělivě očekávali den, kdy jejich galaxii opět připadne právo moci. Vymýcení jednoho plemena podřadné rasy k tomu mělo významně přispět. Že tam bylo pár ubožáků, kterých se to netýkalo, nehrálo velkou roli. Ne pro Skapanara.
Jenže ten den nepřicházel. Uběhlo mnoho dní a Gebauři nebyli o moc mocnější než stádo kobylek.
Pak přišli na to, že se ve společnosti neplodných objevila žena, která přirozeně otěhotněla.
Pouhá naděje změnila všechno a miska vah se zhoupla zpět.

"Tak se mi Jimram pochlubil, že jeho Zachariáš vyhrál šachový turnaj," referuje Lev.
"Vidíš, ten aspoň vede svého kluka k něčemu ušlechtilému. K čemu ty vedeš Otu?" reaguje Scholastika.
"Já bych ho k šachu vést nemohl, jsem houby šachista. Kdysi jsem to zkoušel, ještě s Oktaviánem Znebejánkem, ale vždy jsem vše prohrál."
"Mohl by Jimram vás, kamarády, v tom šachu cvičit. Ať ten čas v hospodě trávíte aspoň trochu užitečně. Vždyť šach je duševní tělocvik!"
"To ovšem řekl Lenin."
"To vůbec nevadí. Tento konkrétní výrok platí."
"Pravdu máš, ženo. Příště si zkusím vzít s sebou do hospody šachovnici a figurky."

Ministr kouzel Kingsley Pastorek si prostudoval zprávu o znepokojivém stavu Marthy Starkové po několikerém výmazu paměti.

„Zdá se, že paní Weasley Grangerové narazila na problém, který může ovlivnit soužití s mudly. Proto mě udivuje,“ pohlédl na vedoucí kanceláře pro výmaz paměti Marrietu Edgecombeovou, „že jste nic nepodnikla. Chápu, že máte s Hermionou nepříjemnou minulost. Nicméně jste více než deset let ze školy a měla jste dost času se s tím vyrovnat. Jenže vy si to táhnete dál a což je horší nechala jste se tím ovlivnit v práci. Takže vás přeřazuji na odbor letaxové přepravy, agendu kanceláře předejte Denisi Creeveymu.“.

Na finále ptačího šachového turnaje se slétli fanoušci z celého světa, příliš napínavé partie se však nedočkali. Favorizovaný papoušek šedý dostal od svého soupeře, lelka, nečekaně rychle mat.

„Sledoval, kde co lítá. Na hru se vůbec nesoustředil,“ nechápal jeden z diváků.
„Snažit se chytit lelka do pasti nebyla dobrá strategie,“ přiznal později zkroušeně žako.

Na podivné momenty byl přitom bohatý celý turnaj. Například ťuhýk si chtěl odnést figury, které vzal soupeři, aby si je mohl napíchnout na plot u domu. Vraní šachista zase odmítal hrát s kýmkoliv jiným než s dalšími vránami, údajně proto, že jiný soupeř mu není roven.

„Vidím ťa Geralte. Neskrývaj sa. Mě ty fígle neoblafnů.“

Zaklínač trpaslíka uviděl hned, jakmile se objevil v šenku. Chtěl jen vědět, jak rychle jeho maskování prohlédne.

„Mužeš skryť meče, svazať vlasy do ohonu, ale oči, ty nevyměniš. Stareho přitela neoblafneš a šach ani mat mu nedaš.“

„I já tě rád vidím,“ potřásl Geralt trpaslíkovou pravicí. „Jen jsem nechtěl, aby mne všichni hned poznali.“

„To kvůli ni? Nová milenka?“ Mrkl trpaslík na Elzee.

„Ne, pomáhám její matce i jí.“

„Zajdi za Immanuelem, je to dobrý čaroděj a vyzná sa. Obchodujem s nim a je to rovný chlap. Nemusiš sa ho bať.“

Neporazitelný nepřítel před branami?
Dlouho se vyplatilo zdržovat, nenechat ho vyhrát.
Nicméně mladé generaci to už nestačilo.
Je potřeba umět hrát jako protivník.
Hannibal nechává soupeře postupovat, aby ho obklíčil a rozdrtil.
Scipio porazil jeho spojence stejným způsobem.
Později došlo na samotného Hannibala.
Proti sobě stanuli dva mistři strategie.
Hannibal táhl slony, ti však nezpůsobili velké škody.
Scipio táhl jezdci na obou křídlech, aby Kartagince obklíčil. Uprostřed zuřil tuhý boj.
Geniální vojevůdce však Římany zaskočil. Za dvěma liniemi Kartaginců číhalo teprve pevné jádro veteránů.
Tvrdý náraz!
Římané přesto vydrželi. Jejich jízda udeřilo zezadu.
Vítězství!
Porážka velikého vojevůdce byla naprostá, definitivní.

Podlaha komnaty pravdy a lži je tvořena černými a bílými kameny. Prošlo po nich nespočet kouzelníků. Na černých nebyli schopni mluvit pravdu, na bílých nedokázali lhát. A jen ti obzvlášť pošetilí se postavili na spáru mezi dlaždicemi.
Uprostřed komnaty klečí muž s křečovitě zavřenýma očima.
“Jsem zahnaný do kouta,” šeptá, “už nezbývá žádný krok, který bych mohl udělat. Můžu si za to sám. Neměl jsem tam jít. Kdybych se s ním nedohodl, mohlo být všechno jinak…”
Vyzná se ze svých vin a umlkne. Ví, že by měl otevřít oči, ale bojí se. Kterou dlaždici má pod nohama? Černou nebo bílou?