Historie

Smrt ukradla manželovi život. Umožnila mi stát se královnou, vlastně carevnou. Potřebovala jsem rádce. Časem jsem ho našla. Nebo on našel mne?

Pod jeho vedením se z mnoha vojáků staly mrtvoly. Jeho vojenská kariéra strmě rostla. Byl úspěšný i v dobývání mého srdce. Místo zbraní používal bonmoty, nádherný zpěv, bystrý úsudek, důvtip. Každopádně byl skvělým organizátorem, administrátorem a také milencem. Tahal za nitky, ale nikterak mne neohrožoval a stal se mým neoficiálním spoluvládcem.

Ačkoli trpěl depresemi, nebyl blázen, i když někdo jeho grandiózní kousek může považovat za bláznovství. Nebo byl jeho vynalézavý podvod geniální? Vždyť se stal pojmem. Posuďte sami.

Kolovaly léta ještě zkazky rozličné, proč čeští stavové bitvu bělohorskou prohráli. I došli mnozí k závěru, že stejně jako Trójané a Spartánci, i oni byli zrazeni.
Vyslal prý král Fridrich do Prahy zloděje, co život svůj vyměnil za příslib odemčení brány. Zloděj pak v převleku v krčmě strážné okradl o klíče, celou noc pak s nevěstkami prohýřil a nad ránem pustil katolická vojska do města.
Pravda byla prostá, hladoví Pražané sami se vzdali Fridrichovi, ještě když Šlik válčil natisknutý ke zdi. Ale historka s podvodníkem, co v rozličných převlecích lid i krále šálil, se u piva vypráví s větší chutí.

Nechci čekat, vezmu to lesem a mezi poli ke křížku. Na bílé návsi nový pomník, černá se jako vykřičník. Tak Honzík zůstal na Piávě a Franta spí u Zborova, kamarádi moji, navždy zůstanete mladí.
Ve vratech našeho statku se ježí Azor, neštěkej na mě, moulo, je ze mě cítit dálka, Bajkal, tajga, Vladivostok, moře, mrtví kamarádi a živé sny, ale pořád jsem to já.
Na zápraží vyjde máma, podívá se na mě a tvář schová do květované zástěry. Obejmu ji, je najednou hrozně malá a křehká.
Naše slzy se potkají.
Neplačte, maminko, vrátil jsem se. A nikdy už neodejdu, slibuju.

Normanský lodivod sledoval, jak pod rukama tesařů vzniká nádherná nová loď. Přesně prováděné pohyby přiváděly nové plavidlo k životu okamžik za okamžikem. Ještě několik týdnů to potrvá, než okusí chladivé vody, ale už teď byla jeho novou láskou.
Kameník vytesával z těžkého kamene závaží, které mělo sloužit jako zátěž dřevěné, břevnem opatřené kotvě.
Lodivod se zamračil. Dvouramenná kotva mu způsobila mnohé těžkosti, když se špatně uchytila u dna. Začal přemýšlet.
***
Mistr kovář se chopil kladiva a bez řečí zhotovil prototyp šestiramenné kotvy.
"Já nevím, spíš mi to připomíná naštvanou kočku," zamumlal, když předával lodivodovi jednu z nejdůmyslnějších zbraní severských drakarů.

Hlavní cena, kterou před dvěma roky získali, byla svým způsobem závazek. Zajímavý a neotřelý tvar konstrukce byl nutností - stavební pozemek měl tak nepravidelný a stísněný tvar, že jiné řešení sice bylo možné, ale nebylo by tak elegantní. Podařilo se splnit i hlavní podmínku: nevyčnívat a nerušit historickou zástavbu.

To, co oba očekávali jako nejhorší, se nakonec nevyplnilo. Přesvědčit všechny výbory a zainteresované papaláše netrvalo tak dlouho (i vzhledem k tomu, že jejich stavba nebyla jediná) a všichni uznali jako jedinou možnost požádat o pomoc z ciziny. Z kapitalistické ciziny.

Švédové ochotně nabídli zhotovení stavby na klíč.

Akce Kotva byla spuštěna.

Horká těla tanečnic ochlazoval vánek, rozpálené hodovníky zmrzlina.
"Co víc bychom si mohli přát?" položil Aulus Manlius Bacchus řečnickou otázku svým spoluhodovníkům.
Vskutku, coby?
Víno proudilo, mezi překrásně barevnými zdmi se nesl slaný pach gara a nízké stoly se skoro až k zemi prohýbaly pod exotickým ovocem, plameňáčími jazýčky, nadívanými plchy a jehněčími mozečky. Nebylo to jídlo pro hladové, ale nikdo v sále nikdy nehladověl.
"Ať žije Heliogabalus a jeho bůh!" pronesl Manlius přípitek směrem ke sluncem ozářené hlavě císaře.
"Co víc vám jen dát?" odpověděl mladý císař. "Co dát těm, kdo žili na růžích?"
Ze stropu spadly první plátky.

Praha byla v troskách. Švédská armáda nešetřila děly, kulkami a už vůbec neušetřila města od rabování. Z pečlivě budovaných sbírek se jako na objednávku odvážela díla středověkých i nových mistrů, na vozy se nakládaly knihy, sochy, obrazy, goblény, zkrátka všechno, co mělo cenu nedozírné hodnoty.
Když bylo po všem, procházel správce hradních sbírek prázdný Nový* sál. Pak vzhlédl k nebesům, snad aby se zeptal Nejvyššího, a v tom spatřil nahou bustu krásné Venuše, kterak ve dví dělí Olympany svým sporem s Juno. Krása obrazu, jeho živost a barvy mu vyhnaly slzy do tváří.
Největšího z Flámů** Švédové přehlédli. Díky Bohu.

Starý učenec se hrbí nad pergamenem.

"Takže to byli Maximus Thrax, dále Gordianus a k němu Gordianus II. a dál..."

Náhle ho vyruší jiný příchozí vzdělanec.

"Co píšete, pane kolego?"

"Sepisuji vladaře naší říše. Takže dál Balbinus a Pupienus."

"No pár jich je. A ve kterém století nám vládli?"

"Roku 238"

"Všichni naráz?! No tedy, s tou naší říší to není zrovna slavné!"

Jen se nebojte, císař tu bude vždy, stejně jako naše říše. Stejně jako slunce a hvězdy!"

"To jistě, jistě... ale jak se tak dívám na váš seznam, ani bych se nedivil, kdyby zítra bylo nebe pod nohama"

Za mocného rámusu, skřípění a dýmání se blátivou ulicí Heidelbergu prořítí tříkolé vozidlo vezoucí dámu a dva mládence.
Pan Mühlbacher nad tím kroutí hlavou
"Voni si vážně myslej, že tohle je svět budoucna?"
"No jistě!" raduje se vedle stojící paní Wellspacher. "Kočár bez koní a kočíruje ho žena! Cožpak voni si představujou moderní svět jinak?"
"No když to říkaj... A to bude takhle vypadat po celým světě? A napořád?"
"Jistěže!"
V tu chvíli se vozidlo v oblaku páry zastaví a posádky se ihned chápe připravené bandasky.
"Ale uznávám," praví paní Wellspacher, "že ten svět budoucna se musí ještě trošku poštelovat."

Dne 2. září 1955 došlo k navržení projektu Johnem McCarthym, Marvinem Minskym, Nathanielem Rochesterem a Claudem Shannonem.

Společně žádali o grant na letní seminář. O letních prázdninách roku 1956 chtěli v Dartmouth College v Hanoveru ve státě New Hampshire uskutečnit dvouměsíční studii.

Na danou studii mělo stačit deset mužů, kteří by dokázali popsat každý aspekt rysu lidské inteligence tak, aby jej bylo možné simulovat strojem, který by dokázal používat přirozený jazyk, řešit problémy, které zatím umí pouze lidé a zdokonalovat se.

Grant jim byl překvapivě udělen. A přestože se jim nepodařilo daný stroj sestavit, byl jimi založen obor umělé inteligence.