DMD č. 27. pro 27. 4. 2020. Téma: Historky z podsvětí

Rick sice zmizel v útrobách červa, ale takový šaj-hulúd není černá díra a pokud do něj spadne něco chráněného nanity, dříve nebo později to zase vyjde ven. Poněkud oskořicované, ale živé.
„To drsný musel pocit věru být, když tebe pod zem vláčel mocný červ,“ kroutil hlavou Edvin, „snad chtěl bys vrby k ruce dvě a o té cestě smrti říci jim?“
„Ano, povídejte, jaké to bylo tam, kde slunce nesvítí!“ žadonila Catherine.
Rick sice otráveně, ale vyprávěl. Ovšem moc k vyprávění toho nebylo, tak přidal ještě adaptovaný příběh o Jonášovi a rozvedl, že ve slepáku našel poslední součástku pro portálomet.

Bylo už po večerce. Všechny čtyři se posadily na podlahu do kruhu. Zapálily bílou svíčku, na papír napsaly ANO a NE a Klára si sundala řetízek. Prý byl po babičce. S ní budou komunikovat.
"Jsi tady, babi?" zeptala se.
Nejdřív se nic nedělo. Pak kyvadlo ukázalo na ANO. Vzájemně se na sebe podívaly. A ptaly se dál.
Najednou se však kyvadlo samo začalo zběsile točit. Pak se v zavřené chatce zvedl prudký vítr a svíčka zhasla. S křikem vyběhly do noci.

***

"A na zádech měly krvavé škrábance, které se už nikdy nevyhojily," dodala Erika dramatickým tónem. U tábořiště zavládlo ticho.

Občas se vyskytne příběh tak neuvěřitelný a zároveň realistický, že i přes to, že pro to nejsou důkazy, se tomu chce věřit. Říká se například, že britský důstojník za války dostal kvůli zranění (přišel o oko) rehabilitační úkol. Měl provést inspekci, jak využívá SSSR britskou pomoc. Jakmile však dorazil na sovětské pozice, začalo těžké bombardování a pak i německý útok. Důstojník byl na pozici jediným přeživším, ale součástí britské pomoci byl i těžký kulomet. Němci neočekávali, že někdo přežil, a proto, když se na ně začalo střílet, ustoupili. Tak získal britský důstojník Moše Dajan i sovětské vyznamenání Řád rudého praporu.

“Co se s námi stane, až odsud odejdeme?” zeptá se jeden.
“Nikdo neví,” zní váhavá odpověď.
“Já slyšel,” zašeptá další, “že tam zaživa stahují z kůže.”
Očka vyděšeně míří do tmy.
“Prý rozřezávají na kusy,” odváží se přidat vizi i ten malý.
Ostatní ztrácejí ostych a vykřikují hlasitěji.
“Topí!”
“Melou na kaši!”
“Noří do rozžhaveného oleje!”
Děsivost poslední vize je umlčí.
Jen ti, kdo odejdou, se dozví pravdu. Ostatním zbývá strach.
O patro výš se babička podívá na hodiny.
“Bude poledne!” obrátí se k vnučce. “Vezmi Terko košík a skoč do lochu pro pár brambor. Uděláme si k obědu placky.”

Ztracené dítě, zmizelá žena,
bůh svržen ze skály, bohyně zatracená,
osoby žijící mimo dění světa,
stíny drží je jako klepeta.

Taky jsi měl či měla někoho ráda?
Dej si pozor koho zde považuješ za kamaráda,
příběhy různé jsou, tak jako lidi,
ti dole jsou všichni neklidní.

Čekají, doufají, že někdo zaslechne jejich hlas,
vyslechne jejich příběh, do světla uvede je zas.
že vyslyší jejich tajná přání, prosbu o pomoc,
vzdyt na ně samotné už je to trochu moc.

Každý má příběh, jak dolů se dostal,
málokdo chtěl, ale osud to rozdal,
bůh, člověk, dítě, pták,
neodsuzuj, dokud nebudeš příběh znát.

Práce sportovního komentátora nemusí být vždy snadná a zábavná. Své o tom ví myší reportér, který se specializuje na krtčí závody v rychlostním hloubení tunelů.
Tato disciplína je velmi specifická, protože neumožňuje přítomnost diváků na sportovišti. Veškeré dění tak musí zprostředkovávat reportér svým poutavým komentářem. U důležitějších závodů se navíc musí ujmout i pozice kameramana.

„Několikahodinové natáčení krtčích zadků v pološeru asi není pro každého,“ uznává myšák. „Ale já bych neměnil.“

Několikrát totiž přičichl i k práci investigativního novináře, to když náhodou odhalil rozsáhlé finanční podvody.

„Krtci tunelování milují – naneštěstí však tuto činnost neprovozují vždycky právě legálním způsobem,“ uzavírá reportér.

"Nasáváš lahváče, Lve?"
"Co mi zbývá. Točený by bylo lepší, ale když Méďa nemůže fungovat..."
"A což kdybychom si dali někdy něco kultivovanějšího," zasní se Scholastika, "jako loni na podzim."
"Myslíš v tom podsvětí?"
"Podzemí, žádný podsvětí."
"Co ty víš, zda si tam nedávají dostaveníčka mafiánské a jiné podobné struktury."
"Moc fantazíruješ, Lve. Určitě jsme tam byli jen mezi normálními milovníky dobrého moku."
"Tak dobře. Ale výlet to byl pěkný."
"To byl. Škoda, že v blízké době nic podobného nepodnikneme."
"Škoda. To sladký víno opravdu chutnalo. Mám se při příštím nákupu po něčem podobným poohlédnout, abychom si dali do nosu?"

Elánius Tabulová služba nechápal. Jako ostatně obvykle, když došlo na diplomacii a zahraniční politiku.
„Takže vy tu máte zákon, který přestal platit,“ opakoval si fakta, „a potřebujete ho jakkoli vymazat, aby přestal platit i oficiálně. Jenomže je to zákon, a ten za žádných okolností vymazat nesmíte.“
„Přesně, Vaše Milosti,“ řekla Dolní královna, „trpasličí právo se změnami prostě nepočítá. To spíš obrátíte Velkou A'Tuin na záda, než abyste přiměl trpaslíky měnit zákony, říkalo se ještě nedávno. Proto bere kapitán Karotka všechny ankh-morporské zákony tak vážně.“
„Opravdu stačí, když jenom setřu tuhle tabuli, na kterou jste ten zákon opsali?“
„Budeme vám zavázáni.“

„I těm nejopatrnějším z nás se mohou stát nepříjemné věci,“ uznal muž, který připomínal chrta a melancholicky podrbal za uchem věrného dobrmana. „Vzpomínáte si přece, co před rokem postihlo Vincenta.“
Jozef, který byl pouhým pěšákem, zatřásl hlavou.
„Sebrali mu všechno, co měl. Všechno podstatné. Někdo přišel k němu domů a jako by mu vyrval trezor ze zdi holýma rukama. Měla v tom prsty ta jeho čubka.“
„Myslíš chlap. Celou dobu spal s chlapem,“ opravil ho někdo. „Zasranej teplouš.“
„A jak to dopadlo?“ zeptal se Jozef; coby snaživý nováček v organizaci poslouchal přímo zbožně.
„Dobře. Naštěstí měla ta nepříjemnost dobrý konec...“

Zemřely si. Každá na své hoře z pravdy a pýchy. Rozdělily si dýchánky, matiné, večeře i procházky v parku. Snažily se jedna druhou nevidět. Ale stejně se pořád měly před očima. Nenápadně kradly slova, věty, příběhy. Co asi dělá ta druhá mrtvá? Jak tráví své dny, své noci? Kde a s kým? A myslí na tu druhou, mrtvou, myslí na to, že by něco udělala jinak? Že by neutekla? Od minulosti? Od budoucnosti? Proč metafyzikou trpí nejvíc přítomnost?

Chybíte mi. Vraťte se. Prosím.
Nejistou rukou odkládá pero, vpíjí lásku do inkoustu. Probudí nemrtvou?
Papír končí v krbu. Dnes ještě ne.