Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Dnes poněkud netradičně. Profesor si totiž musela střihnout alespoň jedno salesiánské drabble. Proto profesor von Drak vypráví.
Dobrý den, milí studenti. Vítám vás ve svých sbírkách. Dnes budeme pracovat v oddělení drobných savců. Místní paranormální živly tam natropily nepořádek.
Samozřejmě, že tady straší. Jste zde snad poprvé? Ano?!
Potom vězte, že místní poltergeist není vaše nová třídní učitelka. Duchů je zde povícero. Nelze zapomenout ani na dovádění kostlivců.
Nehodlám vám vyprávět historky z gymnaziálního podsvětí. Ve čtvrtém patře žádné nenaleznete. Vzpomněl jsem si však na událost ze života svatého Jana Bosca.
Když byl v semináři, zemřel mu kamarád. Někdy předtím si slíbili, že kdo první zemře, dá tomu druhému zprávu, zda je spasen. Opravdu se tak stalo.
Tak myslím, že tohle drabble by fungovalo dobře i na téma prasečího tance..
Drabble věnuji překladatelce do němčiny, a přidávám jí svůj nehynoucí dík! :-)
Chodba vede hluboko do tajného sklepení, ukrytého v samotném srdci hradu.
“Myslím, že jsme objevili další hnízdo Hydry,” řekne Kapitán.
“Já bych to tu vypálil,“ odpoví Bucky.
Vtom se ze vzdáleného konce ozve - nade vší pochybnost - lidské zaúpění! A znovu. A zas!
“Rukojmí! Nejdřív osvobodit, pak vypálit!” zavelí Kapitán. Ale Bucky už se dává do klusu, už už bere za masivní kovovou kliku.
Znovu zaúpění. A do toho řízne nesmlouvavý ženský hlas:
"Wer ist Muttis kleines Ferkelchen? Grunz so richtig, du Sau!"*
“Uink, uink! Chro chro!” zazní zpoza dveří poslušná odpověď.
Bucky ruku zase odtáhne.
“No, Kápo... až po tobě.”
*
“Kdo je maminčino malé prasátko? Pořádně zachrochtej, ty dobytku!”
----
Nikdo nestanovil, že podsvětí nemůže být sex dungeon, takže tady jedno je.
A zpětně mě mrzí, že už dmd končí a že mě nenapadlo psát celou sérii v duchu "Bucky a Steve zabíjejí nácky na třicet různých způsobů a v mezičase spolu chodí do křoví na ryby."
Tak možná příští rok :)
Brandy byla zvláštní drak, protože milovala lidi. Její matka, obrovská tyrkysová dračice Arinbjörg, lidi nesnášela, ale milovala svoji dceru. Někdy tak pro ně bylo – navzdory vzájemné lásce – velmi těžké hledat společnou řeč…
Brandy se snažila navštěvovat svoji matku pravidelně.
Po několika desetiletích maximální snahy pochopila, že nikdy to nebude tak často, aby byla Arinbjörg skutečně spokojená, takže se přestala trápit.
Arkan s ní létal jen někdy. Pravil, že vlastní tchýně mu stačí.
Tentokrát to bylo horší než jindy – letěla s matkou na každoroční slet dračic. Brandy v životě čelila mnoha nebezpečím, ale tohle bylo málem nad její síly.
Ztracená mezi mocnými osobnostmi v různobarevných šupinách poslouchala plamenné historky z podsvětí a najednou zatoužila po Alžbětě. A Arkanovi.
Po měkkém gauči, nákupech v supermaketu a společném smíchu.
Jak mohou žít draci bez lidí?
Plešatý tlouštík se jmenoval Ludvík. Měl celou řádku pochybných přítelíčků. Pokud jsem nebyla s Haroldem, který s nimi vycházel skvěle, vyhýbala jsem se jim jako vlkodlak stříbru. Proto jsem, když jsem na ně náhodou narazila U křivého kotlíku, tiše zaplula do sousední kóje. Nevšimli si mě.
„Jak Harold zvládá tu svoji křepeličku?“ hlaholil Ludvík.
Zadržela jsem dech.
„Dyť víš, pouští jí tu svou nevodolatelnou muziku a vona je pak povolná jak vovečka,“ chechtal se jeho kumpán.
Mé omámení prasklo jako skořápka ořechu. Pochopila jsem všechno.
Ten hajzl!
Tohle si s ním vyřídím!!
Zabiju ho!!!
Klid, Minervo, musíš na to chytře.
Zlodeji kaktusov môžu byť súčasťou podsvetia, však? Navyše niektoré kaktusy obsahujú psychotropné látky, takže ich môžu kradnúť pre svoje temné účely.
Na jar pribudlo v záhrade zopár kaktusov.
„Vitajte vonku, zelenáči,“ privítala ich Cylindropuntia vysadená vedľa plota. „Držte sa pri mne, inak to s vami môže všelijako dopadnúť!“
„Je to tu nebezpečné?“ spýtala sa Leuchtenbergia.
„Jasné! Chodia sem všelijakí podozriví ľudia, chcú kradnúť kaktusy. Minule jeden prestrčil ruku cez plot, ale odohnala som ho. Aha, celý bok mám teraz bez tŕňov!“
Kaktusy uznanlivo pokývali výhonkami. Hneď sa cítili bezpečnejšie.
...
„Možno by sme mali kúpiť susedovmu chlapčekovi čokoládu,“ navrhla Silvia. „Chudák, chcel iba pohladkať mačku cez plot a skončil na pohotovosti!“
Florián previnilo prikývol. „Ale v princípe... tá ochrana proti zlodejom funguje!“
Mučírna ve Vysokém Mýtě, 9. října 1550, výslech člena loupežné bandy, vedené Janem Žamberským.
Item s bratry z Pohořalic a Jírou, městského rychtáře synem, s Žamberským a Svačinou hudcem v Lukový u krčmáře, Bořkova votce, zabili jsme Šimka, písaře z Plumlova, v noci a vrhli jej do studnice a kůň pustili za ves. Měl mnoho peněz, což byl na rybníce natržil. Mně jest se z nich nic nedostalo, neb Žamberskej s jinými s těmi penězi se umyli. V Malšovicích pak Hrobníka, druha našeho, vrhli jsme pod led, neb pravil, že na nás bude pískati. Byl u toho Jan Žamberskej.
Nejen za tyto činy, ale i za řadu dalších, skončil rybníkář Václav Stehno na kůlu.
Opět jsem citovala ze smolných knih. Podobných zápisů byly plné. Loupežná tlupa vedená Janem Žamberským působila v Železných horách, kudy vedla starodávná obchodní cesta z Prahy přes Kolín, Čáslav, Golčův Jeníkov a Německý (nyní Havlíčkův) Brod do Jihlavy. Zátah na tlupu začal v listopadu 1549 a na sklonku léta 1550 byla skupina pochytána.
Přiznali desítky krádeží a také několik loupežných vražd. Po popravě Jana Žamberského (dostal trest rozčtvrcením, přitížil mu i pokus o spáchání sebevraždy, kdy se ve vězení čtyřikrát bodl nožem) se zbytek rozprášené tlupy znovu zformoval, s cílem se pomstít. Pod vedením Petra Řezníčka (dle protokolu On jest s Žamberským i s jinejmi už od šesti let bejval v lotrovství, jak sám pravil), chtěli zabíti Buriana, hejtmana na Pardubicích. Po dopadení vypověděl:
„Tu pijíc spolu z hrubý konve, na tom jsme zůstali, abychom vás, jmenujíc Buriana, zamordovali. A to mělo tento rok bejti, protože vy nás taky hubiti dáte. Věděl sem, že Šeperku budou loviti a vy že tam pojedete. Tu sme na vás v boru měli čekati těchto časův. A tu taky ten Petr Vinař a hospodář v Lísku, o těch všech našich vzatcích věděl a nás fedroval a také nás i jné na ty loupeže a mordy vyvozoval i chodil i pomáhal a o tom všem dobře věděl.“
Jana Řezníčka vpletl pardubický kat do kola, zbytek tlupy byl pověšen.
V hospůdkách v dolních patrech Coruscantu se dennodenně odehrávají různé situace. Bytosti se setkávají, kupují a prodávají, okrádají se navzájem a perou se. Spousta incidentů se pak vypráví v té které hospodě, ale málokdy překročí její zdi. Ale jsou výjimky. Jako třeba příběh o pěti přiopilých trandoshanech, co se rozhodli otravovat sephiho, klidně sedícího u baru.
Skončili střízliví a zoufale se držící stropních panelů, protože při strkání do mladíka vyrušili obsah pytle, co měl u sebe. Byl v něm chumel malých strillů, doteď klidně spící. Násilně probuzený strill se dá přirovnat jen k odjištěnému tříštivému granátu, který kouše a škrábe.
V dolních patrech je tma. A hluk. A smrad. A ztracené duše. Kromě toho jsou tam malé, střední i velké gangy a když znáte pravé 'lidi', seženete všechno.
Třetí den vstal z mrtvých. Byl vzkříšen... Zato on se bude smažit v pekle. Žádné historky svým následovníkům nepoví. Jednak žádné nemá a druhak, on z mrtvých nevstane. Podsvětí Správců bude určitě hodně hluboko. I kdyby jen proto, aby nevyšla najevo Pravda.
Oni nepoužívali kříže. V současné lidské společnosti se sázelo spíše na kradmé a bezbolestné způsoby smrti. Zejména, pokud jste chtěli někoho potají zlikvidovat. V Habitatu sice lidé příliš nemizeli a když už, tak je většinou našli někde u kamaráda po noční pitce. Občas taky policisté řešili útěk manželky od manžela; násilníci se najdou vždycky.
Podsvětí Habitatu neznalo bratra.
„Milé děti, dnes se budeme učit o podsvětí, ano???"
Paní učitelka se na to velice těší...
„ANO!" zahřmí třídou.
Po uklidnění žáků začne vypravovat:
„Vědci se pokoušeli zjistit proč se Havajané dožijí nejvyššího věku. Když
jednou ostatní vědci uviděli, že nejstarší přítel půjde brzo svou cestou, rozhodli se udělat pokus. V osudný den, mu do duše operovali kamerku. Pak pustili a žasli...
Duše nebožtíka nejdřív musela projít (prolétnout) kolem osmihlavého Žeryka, pak se brouzdat smrdutým kanálem až k soše Hurvínka a tam se modlit. Kdo se nemodlil, dostal holí, nakonec si povinně zaplavali ve volánkových tangách a udělali společné FOTO..."
Ještě mu kapal omastek z brady, když uvedli muže plného vředů.
„Nebývalá drzost, lepráku,“ začne bandursky, „vzkaz od mého bratra Betenáše? Ale ten už je mrtvý, lháři!“
„Já vím,“ odpoví příchozí, „viděl jsem ho v pekle…“
„Začínáš mě bavit,“ praví vypasený domácí a pohladí hlavu otrokyně mezi svýma nohama, „a jakou veselou historku z podsvětí mi posílá hnijící vypravěč?“
„Trpí v plamenech a chce vás varovat!“
„Hahaha, aááh,“ přeruší pupkáčův smích libý vznět, „ehm, výborná rada! Že umím být vděčný, odměním tě za ní smrtí, drzoune!“
„Já už jsem skonal, pane.“
„Jazyk ti vytrhnu, prsty zpřerážím!“
„Abrahám varoval, že neuvěříte…“
