DMD č. 26. pro 26. 4. 2020. Téma: Prasečí tanec

Král Verence vládl celému Lancre, ale v chaloupce stařenky Oggové se vždycky cítil nesvůj.
„Paní Oggová, padl návrh, že byste letos mohla přenechat tradiční taneček na oslavu Prasečnic někomu mladš… jinému,“ vykoktal. „Občané si vloni stěžovali, že je přešla chuť k jídlu… některé už napořád. A vyslanec z Klače od té doby nepromluvil ani slovo.“
„Jó, jak mi tenkrát vypadl podvazek,“ zasnila se stařenka. „No dobře, letos může tančit někdo jiný,“ svolila blahosklonně.
Verence si otřel pot z čela a urychleně se vypoklonkoval.
Stařenka se posadila do křesla a spokojeně zabafala z dýmky. O ježčí písni ale nepadlo ani slovo…

"Takže jeden pár šikmo k sobě, pak druhej pár, pak se obejdou...," rekapituloval pan Wellf.
"Ne, ještě je tam mezitím vždycky otočka a než se obejdou, tak se tleská," opravila ho Mrs Stronghold a sama vypočítávala na prstech, aby se nespletla.
"Ježkovy oči, prase aby se v tom vyznalo," lamentoval mladík, "neměli by tam něco jednoduššího? Třeba valčík?"
"Časem, vydrž, jen pár dekád. Teď je v kurzu tahle kreace."
"Jak že se to vlastně jmenuje?"
"Lord Byron's Maggot, milý pane," přitočila se k nim Lady Hay v pravou chvíli, "prý to byl Byronův nejoblíbenější."
"No jo, taky prasák. Není divu!"

Kde stával mlýn, je skála. Pevná žula, tvrdá jako místní kraj. Anděla klesne na zem námahou. Vedle ní štká Stázi, mleči se rozhlíží, jakoby nemohli uvěřit, že jsou volní.

Jen mlynář běhá, jak ovádem bodnutý, ze dvora ke skále. Rukama lomí, bezradně je rozhazuje, do kamene kope, jako káča se točí. Dopotácí se k Anděle, rudý jako rak, v odulé tváři krvavé šrámy od nehtů. Prasečí očka se zabodnou do jejích.

„To je tvoje vina! Vo mlejn si mě připravila, špíno čarodějná,“ zasípe.

„Že vám huba neupadne, pane otče,“ zaburácí stárek, „on by se tu těžko roztahoval, kdyby nebyl vítán.“

„Krok sun krok, raz dva tři...“ ozýval se zvenku tenký hlásek.
Pú otevřel dveře, aby se podíval, co se děje. Bylo to Prasátko! Kroužilo po palouku, pořád krok sun krok, raz dva tři.
„Prasátko, copak to děláš?“ zeptal se Pú, protože měl malinký rozum a lecčemu nerozuměl.
„Učím se tanec malých prasátek,“ odpovědělo Prasátko. „Zítra je prasečí bál.“
„Hm... Tak to ano,“ řekl Pú. Zajímalo ho, co je to bál a jestli to je balón, co už nemá ani -ón, jak je veliký...
A prasátko krok sun krok, raz dva tři, až se z toho Pú celý unavil a usnul.

Kněžna už půl hodiny poslouchala nepřetržité stížnosti manželovy sestřenice a začínala ji bolet hlava.
Možná za to mohlo i slunce. Aspoň že sluhové podávali občerstvení.
Konečně se ozval štěkot psů a na palouk se vyhrnulo stádo divočáků.
Ozvaly se výstřely. To kněžninu bolest hlavy jen zhoršilo.
Kanci padali a trhali nohama, ovšem část zvířat se motala v trávě. Rozrývala půdu jako posedlá, až hlína létala kolem.
Nejen hlína, jak panstvo zjistilo, když bylo po všem.
Na zemi se mezi mrtvými divočáky povalovaly lidské lebky.
„Tanec smrti,“ pomyslela si kněžna. Manželova sestřenice hrůzou omdlela.
Děsivá příhoda měla i svou světlou stránku.

S panem Keithem se setkali na nábřeží. Když mu dávala rozkaz, aby zajaté pašeráky odvedl do místního žaláře, neubránila se hořkému úšklebku.
Velitel přístavu se snažil vykroutit. Kličkoval. Oháněl se roky služebního stáří. Za závojem moci úřední se potil jako pašík na rožni. S jazykem vybroušeným argumenty nedokázal držet krok. Příliš mnoho tanečků kolem kaluže bláta. Chytání pašeráků byla špinavá práce. Nebyli to protivníci, se kterými by chtěla měřit síly. Mnozí si nevybrali dobrovolně. Svědomí ubité povinností.
“Pak připravte Skřivánka v vyplutí. Nesmíme zmeškat ranní odliv.”
“Madam.”
Nemusela vysvětlovat.
“Musím něco vyřídit.”
Špinavá práce ji přivedla na dosah ztraceného domova.

Sam a Dean viseli od stropního trámu jako dvě uzenky. Cas stál uprostřed kruhu hořícího svěceného oleje. Situace se zdála beznadějná.
Shapeshifter, kterému se podařilo je takhle dostat, si pohrával s revolverem a šklebil se.
"Kvičte a tančete, prasátka!" zavolal a začal Winchesterům střílet pod nohy. "A ty taky, okřídlenej, nebo je trefím vejš!"
Sam s Deanem sice kvičet nehodlali, cosi jako tanec ovšem provozovat museli. A k jejich údivu se i Cas začal kroutit.
Ve skutečnosti...
"Tančete prasátka, to je ono, hahaha!"
...se anděl svlékal z baloňáku.
A když jej hodil přes plameny, padouch pocítil, co znamená andělský hněv.

Miguel sa zastavil v tieni stodoly z nepálených tehál. Zložil si z hlavy zaprášený klobúk a prehrabol spotené vlasy. Slnko pražilo a rozpálený vzduch sa vlnil horúčavou.
Z odpočinku ho vytrhol rázny ženský hlas.
„Miguel! Kto nakŕmi prasce, cabeza de mierda? Už načisto tancujú od hladu!“
„Idem, señora!“ zahundral neochotne.
Prasatá počul už zďaleka. Snažili sa zožrať jedinú zeleň široko ďaleko, pichľavý porast opuncií. Nadskakovali a kvičali, keď sa im do rypákov dostali pichliače.
Miguel zvesil z ramena plameňomet a namieril na krajné kaktusy. Tŕne v momente zhoreli a kaktusová dužina sa zľahka usmažila.
Prasatá sa okamžite vrhli do jedla.

Amatérski tvorcov pascí mám najradšej. Vždy niečo prehliadnu. Nie je náhodou, že zlodejská gilda má svoj vlastný cech pastiarov.
Steny jaskyne neboli chránené vôbec. A použiteľných úchytov by sa tam našlo...
Stačilo zistiť, kde je podlaha bezpečná, ale to zaistili naše zvyšné topánky a Sonino levitačné kúzlo.
Následný horolezecký výstup bol trošku ťažší. Lúče prenikajúce štrbinami skál si z našich tvárí spravili parket pre svoj tanec prasiatok, a niektoré úchyty sa ukázali ako nie úplne kvalitné.. trvalo večnosť a asi liter potu, kým sme skočili dole na označené miesto pred sochu, dokonale vytvarovanú do podoby rubínového dievčaťa so smutnými očami.

Předrahá přítelkyně,
obavy, že bych Ti cokoliv tajila, nejsou zcela na místě. Ačoliv nemohu konkurovat tvým magickým májovým požitkům s začerněno, věř, že ani mí hosté věru nejsou neužiteční.
Předně, podplukovník Burr. Nedostatek zkušeností vyvažuje trpělivostí k učení. Přesto od něj upřednostňuji to, co předchází a co následuje.
Plukovník Hamilton je přirozený talent, ale rád na to hřeší. Je nedůsledný a ukvapený.
Generálmajor Lafayette představuje zklamání. Nikoliv, má milá, nešlo o přehnaná očekávání, ale ještě teď mě všechno bolí pro jeho nemotornost.
Překvapivým vítězem je tak generál Washington, zkušený, trénovaný, zralý muž s pohlcujícím smyslem pro rytmus.
Vždy tvá
T.