Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Tak som sa tu zišiel, so šrobovákom v ruke kutrem vnútornosti milovaného zosnulého.
Zostal so mnou do jeho posledného momentu, čo viac, on do posledného momentu pracoval! Vždy zanedbával svoje blaho a vykonal všetko, čo som od neho chcel, hoc to malo znamenať jeho nepohodlie. To sa mu však stalo aj osudným. Tváril sa, že sa nič nedeje. Keď som ho naposledy preveril, tak hlásil, že je všetko v poriadku. Lenže situácia bola vážna a začalo sa z neho dymiť. Než sa na to prišlo, nakoniec zhorel plameňom.
Kiež jeho kremíkový čip nájde pokoj od neustáleho počítania.
Zbohom, procesor môj.
Kdybyste se Christiane zeptali, snad by řekla, že za ten první půllitr piva může otec, alkoholik s výbušnou povahou a sklonem k násilí, a za první cigaretu matka, která nikdy pořádně nebyla doma.
Za první dávku tripu nesla vinu její první láska, za ty další pak ta druhá. Deflet ji taky dotáhl k háčku a pak, co hůře, zabraňoval úspěšnému pokusy o léčbu.
Ani po dalších třiceti letech, po projetí Ameriky, Švýcarska, Řecka, po narození a nezvládnutí výchovy vlastního dítěte, nikdy si nedokázala přiznat, že za svůj život je nakonec zodpovědná ona sama.
Nakonec není to občas problém nás všech?
Christiane - zázrakem, jak ona sama říká - žije, ale stejně si takhle nějak představuji, že by mohl vypadat její budoucí "nekrolog" (zní to jako nějaký doktor mrtvol a to slovo jsem poznala až při spatření tohoto bonusu...). Netuším, jestli mi to bude uznáno, ale za zkoušku to stojí:)
Jinak ve skutečnosti tohle je podle mě největší přínos její knihy; ne to, jak mluví o drogách (když to vyšlo, tak to bylo asi jiné, ale v této době toho můžeme vidět všude spoustu a už to není tak strašně šokující), ale způsob, jakým ona přemýšlí (nebo já si to aspoň myslím). Dává vinu za většinu věcí ve svém životě někomu jinému, jako by ji nikdy ani nenapadlo, že ona sama s tím mohla něco udělat. Jenomže je to něco, co děláváme my všichni - a tady je dokonalý příklad toho, kam takové smýšlení může vést. A proto si myslím, že vlastně největší přínos knihy není ani tak pro puberťáky kvůli myšlence "nezačínejte si s drogami", jako spíš pro nás trošku starší.
Bojovnice za kvalitní vzdělání odsouzena k polibku!
Celý život pracovala pro dobro lidu, přesto však nikdy nedostala zaslouženou odměnu! Angažovala se ve vzdělání, obchodu, právu a především ochraně zvířat, nakonec ale byla obviněna z vlastizrady a odsouzena k mozkomorově polibku!
Vyjádření k této smutné události nám poskytl sám Harry Potter, zachránce kouzelnického světa.
"O tom nic nevím. Už od války se snažím prosadit se svou hudební skupinou a v politice se neangažuju, takže na tomhle jsem se nijak nepodílel. Každopádně mi je ale líto, že skončila zrovna takhle. Naneštěstí mám velmi bolestivou památku na ruce, takže se nebojte. Nikdy nezapomenu!"
Dolores Jane Umbridgeová byla o svou duši připravena včera v odpoledních hodinách.
„Dne 18. března skonal náš dobrý přítel. Jeho smrt byla skutečně tragická a bolestivá pro nás všechny. Znali jsme ho jen krátkou dobu, ale i tak v našich srdcích zůstane navždycky. Slavnostně se s ním rozloučíme…“
Zmuchlala jsem papírek a hodila ho obloukem do koše. To je bizarní, pomyslela jsem si, psát nekrolog pro dort.
Navíc, když to vůbec nebyla moje chyba, že.
Kdyby ho do té ledničky dali pořádně a nepoložili to na nějaké krabičky, nestalo by se to.
Jen jsem chtěla zkusit trochu krému.
To přece není hřích.
A neznamená to, že za to můžu.
Nebo snad jo?
Původně jsem přemýšlela, že bych napsala nekrolog Tarnakovi, ale on si žádný nezaslouží... zato jeho dcera by neměla přijít v zapomnění. Tak tady je ;-).
Předchozí zmínka o Mae: http://sosaci.net/node/29757.
Její život doprovázely trny ostré jako dračí zuby. Nebyl jednoduchý, stejně jako rozhodnutí jej ukončit.
Přišla na svět coby nemilovaný levoboček hraběte Tarnaka. Život jí do cesty stavěl mnoho překážek. Za svůj krátký život si prožila tolik utrpení, kterému jiní nebudou čelit za celý život.
Přesto vyrostla v milou, krásnou ženu, schopnou milovat a lásku přijímat. Její úsměv se navždy vryje do našich srdcí.
Odcházela s pocitem, že skončí v zapomnění. Nikdo si nebude pamatovat, že po hradě chodívala dívka s havraními vlasy.
Ale my nezapomene, Mae. S každou večerní hvězdou si vzpomeneme na laskavou dívku a její nenarozené dítě.
Daniel von Drak (37), agent aktivní zálohy, správce brány M-sacra, kryptozoolog a pedagog. Zahynul při rutinní misi doprovázení výzkumného pracovníka.
Veterán speciálních misí, který se proslavil větou "Já nic, já muzikant!", kterou pronesl po misi "Zpěv" (ve skutečnosti neuměl hrát na žádný hudební nástroj), skončil život pádem do kvantové anomálie, která se objevila v oblasti, kde se pohybovala skupina doprovázející profesora z Katedry tempolociální fyziky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Von Drak působil v české provincii jako správce školních sbírek vzniklých v místě brány M-sacra a gymnaziální pedagog. Za výzkum tunelové amphifauny byl oceněn Lochnesskou prémií pro vědce do 35ti let.
Pozor spoiler - ale vždyť vy vlastně ten konec stejně už znáte...
Po Sarevokově porážce v podměstí Baldur's Gate nechali jeho následovníci vybudovat na tom místě pomník.
Stálo na něm:
Zde skonal Sarevok, přítel a velký manipulátor. Odmalička rád trápil zvířata, ale to dělal jen proto, že mu matka brzy umřela. Později taky rád zabíjel lidi, ale to jen proto, že ho nevlastní otec zanedbával. Chtěl ovládnout Baldur's Gate a vyvolat válku s Amnem, ale to jen proto, že ho jeho okolí nerespektovalo. Měl grandiózní plán stát se novým Bohem Vražd, ale to chtěl jen proto, že ho vlastně nikdo neměl rád. Zkrátka byl jen obětí netečnosti okolí. Budiž mu země lehká.
Nikdo není dokonalý. Každý se o dokonalost snaží, ale nikdo jí nedosáhne. Jediný, o kom by se dalo říci, že se dokonalosti přibližoval, byl Napoleon.
Od doby, kdy opustil továrnu, mi byl vším: pomocníkem, rádcem a nestydím se to říci, i přítelem. Za léta jeho věrné služby jsme spolu rozluštili nejeden zapeklitý případ a musím říci, že někdy to byly pouze jeho logické připomínky, které mne uvedly na pravou cestu. Byl to také jediný osobní počítač, který dovedl snít a své sny převádět do "obyčejné" lidské řeči ve formě snových operních árií.
Prosím, vzdejme dnes čest jeho výjimečným relé obvodům.
Pro neznalé, Napoleon se tvářil asi jako Traband a pod kapotou měl motor z ferrari. :)
FAKE NEWS!
Nechť je tento nekrolog oslavou tvého ještě dlouhého života, Jackie!
Kung-fu počítám jako jedno slovo.
Celým světem milovaný hrdina akčních bojových filmů, herec, kaskadér, choreograf a režisér Jackie Chan zemřel. A to hned několikrát. Například, když se zřítil z pětimetrové výšky a narazil hlavou na kámen, když sjel z druhého patra obchodního domu po tyči a vzal s sebou světla nabitá elektřinou, nebo když spadl ze střechy věže a zlomil si pánev. Tolikrát položil svůj život ve jménu filmové zábavy. Krátce před svou smrtí, tou první, druhou i sedmou, se svěřil jednomu z našich redaktorů, že ho mrzí, že si ho svět pamatuje pouze jako komediální kung–fu hvězdu, a ne jako seriózního herce a zpěváka.
Věděli jste, že Jackie je hlavně v Číně také znám jako zpěvák? Nojo, má na kontě nespočet cédéček. Jeho písně můžete slyšet například v titulcích jeho filmů. Hudba je jeho vášní. A to, že by chtěl, aby ho svět bral jako opravdového herce je taky pravda. Prý ho mrzí, že tuto svou stránku nemá moc často příležitost vyjádřit a nedostává vyloženě herecké nabídky. Proto si taky tak užil svou roli v předělávce Karate Kida. Opravdu, v tom snímku má takovou pro něj trochu netypickou roli a moc mu to sedí. Mám ten film ráda.
Nesoutěžní!
Toto je pocta příteli. Snad na nás koukáš z nebeské hospody u fujary a chcípáka. A máš tam spoustu paninek.
Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...
