DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Z obžalovacího spisu v procesu s posádkou Kosmiku:
Bod 12:
Obžalovaní David Lister, Kristine Kochanská, Kryton 2X4B 523P a stvoření známé jako Kocour se dále dopustili porušení § 8 nařízení 4547/279463 Sb. o bezpečnosti letového provozu, když s odcizenou lodí během neoprávněného letu ventilačním systémem Červeného trpaslíka najeli do zadní části trávícího traktu hlodavce. Po této kolizi obžalovaní nezastavili vozidlo a aniž by opustili výše zmíněný trakt, pokračovali v nebezpečné jízdě, čímž se dopustili ohrožení dalších účastníků provozu ve ventilačním systému. Přitěžující okolností je skutečnost, že před kolizí s hlodavcem i po ní obžalovaní více než dvojnásobně překračovali nejvyšší povolenou rychlost.

„Kam poletíme, Makulko?“ Gusta si natočil na prst pramínek jejích vlasů. „Co do Řecka? Řecká kuchyně je skvělá. Už jsi jedla stifado? Musaku? Pravou řeckou?“
Jana se nadechla. Vydechla. „Gusti. Já nikam nepoletím.“
Strnul. „Co mi tím chceš říct?“ zeptal se tiše. „Že nechceš na dovolenou? Se mnou?“
Pohladila ho po ruce. „Chci. Ale nepoletím.“
„A jak se tam chceš dostat? Autobusem? Broučku, Rhodos je přes třicet hodin. To je na chcípnutí.“
„Letadlem nikdy. Nevěřím, že je to bezpečné. Turbulence, teroristi… Co když pilot zešílí?“
„Jani…“
Rezolutně zavrtěla hlavou. „Itálie.“
„Co Itálie?“
„Pojedeme do Itálie. Autem. Špagety máš přece rád.“

„José, nemůžu být tvoje."
„Srdce mé milované matky by můj let do tvé domoviny neuneslo, nemohu probouzet starou bolest."
„Drahá Margarito, na matku je třeba brát ohledy. Ale o jaké bolesti to mluvíš?"
Margarita spočívající v Josého pevném objetí zaúpěla: „Před dvanácti lety nás opustil můj otec. Teprve dnes ráno, když jsem matce o nás řekla, mi matka prozradila strašné tajemství - zahynul při leteckém neštěstí."
Margarita otevřela medailonek s podobiznou své matky. José ji spatřil a zkoprněl.
Znovu prošel dvanáct let starou výroční zprávu o bezpečnosti letového provozu. Samozřejmě, žádné neštěstí.
Loňský románek s Margaritinou matkou mu vytanul před očima.

The grounds of the temple were safe, but nothing compared to being where no walls were. This time, the lake.
Marka pointed to a tree on the shore. "Hey, look! There are ropeswings."
"Leave me out of this," Irkus said, stripped and tiptoed into the water.
Marka was already clutching the rope. "Give me a swing, Gunn!"
Gunnrarr let go off the leash of the one dog she dared to bring and did as asked just as the dog made a leap for Irkus' head.
The collision was loud.
Irkus kept hissing like a wet cat. "Dangerous. All of you."

Zbrusu nové bariéry bez váhání vyztužil temnými ametysty. Vznikla hradba účinnější než vzteklý hlídací pes.
Záškodník nejspíš pozná, že Evžen pavučinu zničil, ale jestli tu znova zkusí vrtat, jeho vlastní kouzlo obratem přiletí zpátky. Jen ať si tu šlupku vychutná.
Podivnou knihu uchopil opatrně, jako by pálila, a uložil do batohu. Výjimečně opominul přesun na skryté stanoviště. Přenesl se přímo z prahu do čarodějnické čtvrti před obchod Břetislava Sojky, uznávaného odborníka na magické starožitnosti.
Prásk.
Evžen naštvaně zasykl. Uvítala ho zatraceně nepříjemná rána do brňavky.
Na přesně stejném místě se zároveň zhmotnila černě oděná blondýnka.
Lada Durmanová, zbrklá jako vždycky.

"Chachá, Tobiáši, na mě nemáš!"
"Počkej, Barbušáku, ti dodrbu kožich!"
A už letíme. Obývák, předsíň, schody, ložnice, postel - jé bacha, tady někdo spí, no, už nespí - podesta a hop na půdu! Dvoumetrový přeskok přes schodiště mě baví! Hele, těžkotonážní Tobiáš bude taky skákat, cha, já mu ukážu! Hop do protisměru!
Auauau, to se nepovedlo, naštěstí padat umíme! Jsme kočky, přece!
Otočíme se, chvíli se poměřujeme a pak jedeme znovu.
Schody, předsíň, obývák, předsíň, schody, ložnice, kde už se kdovíproč nespí, podesta, hop na půdu, brzdím - au, ta sedla!
Jak, mám dávat bacha, Rozáro jedna černobílá?
Dneska máme letecký den my!

Ivan Pavlovič byl profesionál.
Jeho výkon byl dokonalost sama. Přiblížení k cílovému bodu proběhlo přesně podle instrukcí, letěl pod úrovní civilního radaru, odpovídač vypnutý a vysílačku vypnul raději ihned po startu. Pravda je, že přes nízkou oblačnost neviděl ani na nos letadla, ale profesionál nepotřebuje oči, létá citem.
Když nad cílem odhazoval svůj náklad, měl opravdu dobrý pocit. Takhle, to uměl jen on. V rekordním čase a v jakémkoliv počasí. Ivan Pavlovič pracoval jako dobře namazaný stroj.
„Пиздец!“ vedoucí směny hrozil pěstí k mizejícímu letadlu. Pil tu každý, ale jen málokdo přitom dokázal hodit na příletovou halu tři kombajny… „Придурок!“

ŽENA:
"Leží tady vedle mě a do stropu se kouká,
v nenávratnu představa jak džíny ze mě souká.
Nad provozem linek dumá, či nad našim vztahem?
Když mě vidí bez líčidel, odsoudil vše šmahem?!
Coby pilot z povolání sbalil svoji letušku,
měla jsem chuť do vdávání, máme dceru Petrušku.
Za deset let přibrala jsem, přibyly mi vrásky,
vlasy šednou, zuby žloutnou, to je konec lásky!
Ne, on už mě nemiluje a najde si mladší,
se kterou mu život přijde o poznání sladší!"
MUŽ:
"Moucha leze po stropě a má se čile k světu,
též musí dbát na pravidla bezpečného letu?!"

Taura se rozesměje.
"Já vám to ukážu!"
Vstane, rozkročí se, zvedne ruce, vyšroubovává žárovku, předpaží, roluje svetr, pak zatáhne záclonu přes své poprsí...
"Grhm!" zavrtí se dotčeně Viktorka.
"Co to je?" vytřeští oči Apolo.
"Asi že máš tančit, když padá letadlo!" houkne Sikar.
"Univerzální posunková řeč," upřesňuje Linkva.
"Buď to máma ukazuje špatně," ušklíbne se Filcin, "nebo tak moc univerzální není."
"Náhodou to předvádí přesně," dává na odiv svou prolítanost světem Thea, "úplně stejně nesrozumitelně jako letušky!"
"Trhněte si!" nenechá se rozhodit matka, "sundavám plovací vestu, nandavám plovací vestu, nafukuju plovací vestu... Jejda, teče mi mlíko!"
"Uáá," ozve se příčina.

"Já jim ukážu," drtila mezi zuby letuška Sophie. "Pořád Vesna... ten pád stejně přežila jen náhodou! To já zachráním celé letadlo! Na mě jsou letištní bezpečáci krátcí!"
Z podpatku vylovila kapsli, obsahem posypala přichystané jídlo.
Většina cestujících i oba piloti leželi zkrouceni v křečích. Kapitán sotva stihnul přepnout na autopilota.
Sofie si mnula ruce. Přišla její chvíle!
"Pomalu," žádala už posté nešťastné dispečery na řídící věži. Jejich pokynům vůbec nerozuměla. Na čele jí začal vystupovat pot.
Vtom se otevřely dveře kabiny a vstoupil charismatický blonďák.
"Uhněte! Jsem Josef Sláma! Létal jsem na Káněti, tohle nebude jiné!"
Let 714 byl zachráněn.