DMD č. 22. pro 22. 4. 2016. Téma: Sedm kulí

Míchám polévku, která je jako obvykle příliš horká, a naslouchám horoucí kolegyni:
"To je tak strašná třída, to kdybys viděl. Třeba včera... Přijdu po prázdninách. Měli volný celý týden, tak na ty prázdniny dostali čtyři cvičení. A sedm frajerů se na to úplně vykašlalo! Tak všichni dostali pětky, hezky jednu pětku za každé cvičení. To byla scéna - frajeři řvou, zatímco mně trvá skoro čtvrt hodiny naklikat všechny ty známky do počítače. No jak já k tomu přijdu?! Ale ten kluk, co to měl jedinej správně, dostal čtyři jedničky."
Dovedu si představit i mnohem jednodušší způsoby, jak si totálně znepřátelit třídu.

„Podívej, jak se naše dcerunka předvedla. Hlavně, že tanec je na eminenc, vysvědčení má prostříleno celou sadou kulí,“ hřímal velevážený profesor matematiky Karlo-Ferdinandovy university.
Mával přitom vysvědčením Ludmily Karasové, na kterém se skvělo hned šest známek s tou nejvyšší hodnotou.
„Ale podívej, tatínku, z matematiky má čtyřku jako vždycky,“ pípla jeho baculatá žena Emilka, jako slepička vždy pečující o své milované kuřátko, skrývajíc v tajném koutku duše pýchu na Lidčiny taneční úspěchy.
„Byl bych vsadil celou svou vědeckou kariéru na to, že i z té si pětku zasloužila. Jenže její drahý profesor matematiky si to se mnou nechce rozházet. Zbabělec.“

Napětí zahustilo vzduch k nesnesení. Ukrytí za budovou skladu vyčkávají na ten správný okamžik, kdy vykročit. Slyší svůj dech. Slyší své srdce freneticky bít strachy. Slyší ticho a vědí, že se co nevidět může naplnit tisíci zvuky a každý z nich může být poslem jejich osudu. Čas se nesnesitelně vleče a zároveň zběsile utíká. Kdykoliv může být příliš brzy i příliš pozdě. Zšeřelé nádvoří je na první pohled liduprázdné, ale spoléhat na oči v této situaci by bylo příliš naivní. Tohle není hra. Tady jde o mnohem víc. Sedmero mužů kulí sud piva a doufá, že je nenačapá noční vrátný.

„Chceš slyšet vtip?“ zeptá se Amrod Maglora.
„Ne, nechci,“ odpoví tázaný a neobtěžuje se zvednout hlavu od not.
„Ale je fakt dobrej!“
„Tak jo,“ povzdechne si. Hlídat malé bráchy je otrava a je třeba překousnout spoustu trapných vtipů.
„Sedí v hospodě elfové Thrandúil, Glorfindel, Haldir a půlelf Elrohir. Mají už hodně upito a začnou se sázet. Po mnoha prohraných sázkách povídá Glorfindel: ,Vsadím se, že tady s Elrohirem máme dohromady čtyři koule.‘ Elrohir mu na to povídá: ,Pokud nemáš tři, tak jsme prohráli, protože já jsem půelf a mám jenom jednu.‘“ odvypráví Amrod a směje se. Maglor smích ani nepředstírá.

„Proč nám radíte?“ zeptal se Kingsley.
„Nejprve se představím. Brutus Malfoy,“ uklonil se. „Mám nevyřízené účty s jeho předkem. A taky myslím, že celý tenhle boj křížence za nadvládu čistokrevných je absolutní pitomost.“
Přítomní kříženci měli tolik rozumu, aby proti označení neprotestovali…
„Toto je nejstarší část sídla. Dávní členové rodu ji obehnali magií mocnější, než je dnes možné vytvořit, srovnatelnou s magií Bradavic. Raddle tu čerpal energii.“
„Proč bychom ho chtěli přilákat na místo, kde bude ještě silnější?“ položil logickou otázku Aberforth.
„Protože sem určitě přijde. A pak ho dostanete. Musíte ho však zasáhnout zároveň kletbami ze všech sedmi hůlek.“

Co se hrneš do tý zatáčky?! Nevidíš, že oba se tam nevejdem? Hezky ses projel po chodníku, co?
Znova. Máš štěstí, mezi krajnicí a příkopem je metr trávy. Tos vyhrála řidičák v loterii?
Tohle je zastávka na znamení, debile. Přestaň blbě čumět a dej znamení, jestli mám zastavit. Tak jo nebo ne?!
No to mě podrž. V pátek dopoledne, a oni tady začnou natírat vodorovný značky. Taky debilové, oba dva.
Pasažérka na předním sedadle se potutelně usmívá. By mě zajímalo, co ti připadá tak vtipný.
Konečná. Konečně. Chvilka klidu. A pak zas to martýrium. Já bych to vážně nejradši zabalil.

Chodili do 9.B, bylo jaro, všechno kvetlo a jásalo, jenom Pažout bědoval, sedm kulí, to neopravím, máme po plánech, že spolu půjdem na zámečnický učiliště, Horáček ho těšil, sluchátko to zařídí, a řekl do sluchátka, my potřebujeme, aby Pažout ty kule nedostal, a sluchátko řeklo, samozřejmě! Pak šli ze školy a Pažout oznámil, jdu se domů učit, Horáček vyvalil oči, cože? jenže Pažout opravdu šel, a paní Pažoutová se bála, jestli není nemocný, když se pořád učil a učil, zpropadené sluchátko, nadával přitom, ale co mohl dělat, bylo to silnější než on, všechno se naučil a žádnou kuli nedostal.

Jedna. Dneska ráno jsem na sobě objevil sedm kulovitých útvarů. Vyděsilo mě to. Přesně tak to začala u mého děda. Začátek konce.
Dvě. Roztřásl jsem se jako list ve větru. I když bylo bezvětří.
Tři. Chtěl jsem popřít jejich existenci, ale cosi mě nezdravě nutilo je stále dokola přepočítávat.
Čtyři. Chtěl jsem je strhat, vyříznout ze svého těla. Zapomenout na jejich existenci.
Pět. Ale jak říkal děd, koloběhu přírody neutečeš. Strhneš jednu, stonásobně se vrátí.
Šest. Nepříjemným skutečnostem budu čelit se vztyčeným stvolem. Nebudu se před nimi schovávat.
Sedm. Až se mšice vylíhnou, budu jim odvážně čelit jako pravý Fikus.

"Takže třído," nadechl se profesor mávaje kouzelnickou hůlkou nad bednou u jeho nohou, "přede mnou leží něco, co vás bude zajímat."
O cca. 8 minut později.
Marcus Flint ze Zmijozelu dobarvoval svou zelenou barvou v obličeji barvu svého kolejního hábitu. Draco Malfoy byl bledší než obvykle.
Dvojčata se tvářila naprosto vyděšeně, Oliver Wood znechuceně a nebelvírské střelkyně vypadaly, že jsou již delší dobu duchem nepřítomny.
Hráči z ostatních kolejí se tvářili dosti zhnuseně, přičemž výrazy zhnusení převládaly nad těmi nechápavými.
Těžká hodina? Špatný den? Ne. To profesor Zlatoslav Lockhart navrhoval k již existujícím čtyřem míčům přidat do famfrpálu další tři.

„Náš pátrací tým se tehdy nevyznamenal. Když jsme s Rayem vtrhli do domu, čekala tam desítka zabijáků,“ líčil Bodie dramaticky, užívaje si obdivný pohled své… tedy dívky, kterou hodlal sbalit.
Ale to nás nezastavilo řekl si v duchu Ray v roli tichého pozorovatele.
„To nás samozřejmě nezastavilo. Většinu jsme vyřídili, ale dva utekli do sklepa a odtamtud nás měli jako na dlani. Stěna, podél které jsme postupovali, byla jako řešeto. Jeden tam vysázel celý zásobník. Sedm kulek, pěkně vedle sebe. Naštěstí jsem všem uhnul.“
„Jsi ohromně šikovný,“ zavzdychala obdivně. „jen by sis možná měl zopakovat počty…“
Ray se zadusil pivem…